Kvasinky jsou drobné jednobuněčné organismy, které se rozmnožují převážně pučením. Rychle se rozmnožují v příznivé teplotě, vlhkém prostředí a tam, kde mají dostatek potravy. Tou jsou hlavně uhlovodany, které se rozkládají kvašením bez přístupu kyslíku.
Dobrým útočištěm pro kvasinky jsou vlhké ručníky, mycí žínky, houby, kartáčky na zuby a na ruce, hadříky na mytí nádobí, ale také dětské hračky a dudlíky, kterým chybí pravidelné omytí a osušení. Je přirozené, že kvasinky žijí také v našem těle- ve střevě, kde se podílejí jako součást střevní flóry na produkci vitaminů, především B.
Nejznámější a nejčastější zástupce těchto kvasinek je Candida, reprezentovaná bezpočtem druhů jako Candida albicans, krusei, paraspsilosis a další..
Organismus se kvasince brání jednak tím, že na povrchu kůže, sliznic si vytváří kyselý ochranný povlak, kterým kvasinky nemohou proniknout, a kromě toho na zdravých sliznicích úst, hltanu, tenkého střeva atd. žijí užitečné bakterie, které tvoří tzv. ústní a střevní flóru. Ta vytlačuje kvasinku a brání jí v usazení.
Určité okolnosti však vedou k tomu, že se kvasinky přemnoží. Již několik desetiletí rozeznáváme tzv. systémové kandidózy. Ty vznikají, dojde-li k úplnému oslabení organismu například chemoterapií, nemocí z ozáření, AIDS, nebo masivními dávkami antibiotik. V těchto případech, tedy u těžce nemocných lidí, se kvasinky rozmnoží (v některých orgánech, kde se normálně nevyskytují, např. v plicích, mozkových plenách, v pohlavním ústrojí nebo v pochvě. Jde obvykle o předzvěst určitého špatného konce dotyčné choroby). Ovšem v dnešním moderním světě můžeme spatřovat i další příčiny, které mohou u zdravých lidí vést k přemnožení kvasinek. K masivnějšímu rozšíření kvasinek v populaci dochází v důsledku přemíry antibiotik, hormonálních prostředků a, přemíry analgetik, stresů, v důsledku chybného složení stravy, přemíry cukrů.
Kvasinky jsou během několika hodin schopny se neuvěřitelně rozmnožit. V podmínkách přebujení si vytvoří vláknité podhoubí, které se pevně zapouští do střevních stěn, které naruší (Zvýšená propustnost střevní.). Touto cestou se do těla dostávají látky, které tam jinak postoupit nesmí, například některé příliš velké molekuly bílkovin, tuků a cukrů. Ty se pak krví dostávají až do mozku a mohou vyvolat závažné potravinové alergie, neboť získávají povahu toxinů. Imunitní systém tyto bílkoviny v krvi považuje za cizí tělesa a bojuje s nimi. Střevní stěna je prostoupena mízními cestami, které jsou v dutině břišní v těsném kontaktu s mízním systémem jiných sousedních orgánů. To znamená, že jakmile se dostanou částečky plísní ze střeva do mízního systému, mohou se snadno dostat i do orgánu sousedního.
Pak vznikají opakované poševní mykózy nebo mykózy močového měchýře. Pokud se léčí jenom pochva nebo močový měchýř, je to nedostatečné, protože se tyto orgány trvale infikují ze zaplísněného a proděravělého střeva mízní cestou jak plísněmi, tak i střevními bakteriemi. To pak nakonec způsobuje chronické záněty. Druhé velké nebezpečí se skrývá ve skutečnosti, že kvasinky mají svůj metabolismus. Jejich úkolem je zpracování cukrů a škrobů. Přeměňují je na alkohol a aldehydy. Ovšem jsou-li přemnoženy, člověk má v krvi trvale zvýšenou hladinu alkoholu. Jelikož krev proudí ze střeva nejdříve do jater, má člověk trpící kandidózou játra ve stavu, jako by denně vypil skleničku tvrdého alkoholu. To může u jedince s postiženými játry třeba nějakým zánětem, žloutenkou nebo cirhózou - způsobit velice těžký průběh onemocnění. Kandidovým útokem na játra vznikají poruchy v ukládání tuků v játrech, vazivová degenerace. Vzhledem k tomu, že játra kontrolují hladinu cholesterolu v krvi, pak dochází k nadprodukci této látky. Člověk nejen že vypadá, jako kdyby denně jedl tučná jídla, ale především to má negativní dopad na stěnu cévní. A dieta pak nic neřeší. Navíc aldehydy jsou rakovinotvorné. Jestliže jich má člověk díky přemnožené kandidě přemíru, ocitá se vlastně ve stavu trvalé intoxikace. Játra, která mají za úkol odbourávat všechny toxiny, jsou pak přetěžována, což se projevuje velkou únavou a játra to samozřejmě poškozuje. Nebezpečí kandidózy se týká především žen, protože mají větší sklon ke sladkostem, berou více hormonů, více léků proti bolestem. Určitými zásahy bývá změněno poševní prostředí.
Jde zejména o
opakované podávání širokospektrých antibiotik, které v pochvě vlastně vytvoří dočasně sterilní prostředí, v němž se pak kvasinky rychle pomnoží. Nebo může jít o nějaké manipulace, které v pochvě a v okolí poševního vchodu vytvoří zásadité prostředí, v němž se kvasinkám dobře daří. Např. při delším koupání v různých pěnách se zásaditým charakterem. Kosmetický průmysl na to zareagoval výrobou kyselých pěn, které mají pH 5,5. Nebo velmi často po koupání v bazénech s dostatečně chlorovanou vodou. Pronikne-li chlorovaná voda do pochvy, vlastně ji vydezinfikuje a v tomto čistém prostředí se pak kvasinky rychle rozbují. Také po léčbě různých bakteriálních či jiných poševních infektů dochází často k tomu, že se infekt vrací třeba ve formě svědivého mykotického výtoku. Proto je dobré podávat po léčebné fázi i preventivně preparáty, které v pochvě znovu vytvoří přirozené, fyziologické prostředí. Jsou to preparáty typu laktobacila. V normálním poševním prostředí představuje ochranu už samotný její epitel, který se podobně jako děložní sliznice v rámci menstruačního cyklu pravidelně obnovuje. Jde o tzv. samočistění pochvy, kdy tímto způsobem odcházejí i povrchové buňky napadené plísní. No a potom je tu laktobacilus, který vytváří přirozené kyselé prostředí a tím brání pomnožení kvasinek.
Často přicházejí dotazy, zda může mít žena trpící mykózou pohlavní styk? A jestli je poševní mykóza přenosná na partnera? Žena nemá při akutní mykóze na styk ani pomyšlení. Mykóza je při sexuálním kontaktu přenosná oběma směry. Muž má určitou výhodu díky anatomickému utváření mužského genitálu. Možný je v podstatě jen zánět žaludu, který se projeví různými pupínky či zarudnutím. Jinak je všude hladká kůže, takže při dobré hygieně, pořádném opláchnutí a nepříliš častém použití mýdla mají muži daleko větší šanci ubránit se plísním než ženy.
Také třeba vymočení se bezprostředně po styku má určitý obranný mechanismus proti infekcím. U mykóz platí v podstatě stejné zásady jako při riziku přenosných sexuálních nemocí. Někdy je potřeba určitá sexuální abstinence, použití kondomu po celou dobu styku či praktikování jiných, nekoitálních forem sexuálního styku. Žena pozná mykózu naprosto jistě a trpívá opakovaně poševními mykózami, dále chronickými močovými problémy, nadýmáním, svěděním konečníku, neurčitými bolestmi v břiše, afty, různými záněty dásní, má-li povlečený jazyk a velkou, neodolatelnou chuť na sladké. Pozná to i podle stolice, která je napěněná, průjmovitá. Anebo naopak, trpí- li zácpou. Má-li některý z těchto příznaků a půjde s nimi k lékaři, zapravdu ženě dá zřejmě jenom gynekolog, kdy kultivací na živných půdách odhalí přemnožení kandidy.
Vyléčení kvasinkového onemocnění vyžaduje velké úsilí jak pacienta tak lékaře. Kvasinky je nutno bezezbytku vyhubit. Dnes již opravdu existuje široký výběr antimykotických přípravků, takže máme z čeho vybírat. V prvním stadiu přichází skutečně pacientka zničená místními příznaky - svěděním, palčivostí, masivním výtokem, který mívá až tvarohovitý charakter. Kůže je zevně macerována. V první fázi použijeme zklidňujících, protizánětlivých prostředků i výplachů. Z klinických příznaků je diagnóza jasná, takže se nasadí některý z antimykotických přípravků. U opakovaných onemocnění nebo při složitějším průběhu se odebere vzorek na kultivaci nebo i na citlivost vůči této konkrétní mykóze, protože kvasinek je více druhů a jsou k různým antimykotikům různě citlivé. Po dosažení dočasného efektu je pak možné léčbu doplnit podle výsledků kultivace. Není ovšem žádná výjimka, jestliže léčíme celkově perorálními antimykotiky. To v případě recidiv nebo tam, kde se známky mykózy objevují jinde po těle, například na kůži, v meziprstí. Anebo dostaneme-li zprávy od jiných odborníků, že pacient prodělal určité mykotické onemocnění. Pak se používá jednorázové antimykotikum na systémové mykózy. Nezbytnou součástí této léčby je tzv. protikvasinková dieta. Především vynechat nejčastější potravinové alergény - mléko a vejce. A samozřejmě cukr. Nejen bílý rafinovaný, ale také med a všechny sladkosti. Znamená to omezit konzumaci bílé mouky a výrobků z ní. U závažnějšího stádia choroby, kdy je organismus již více poškozen, bychom měli ubrat i další potraviny, které mohou plísně do organismu zanášet, tzn. např. kečupy, zavařeniny, všechny výrobky obsahující kvasnice nebo droždí, pivo, víno apod.
Zároveň s dietou se zahajuje léčba střevní sliznice. Např. Symbi I a po ní dlouhodobé dodávání Lactobacilu (Symbi II) v kombinaci s kvalitní sladkovodní řasou chlorellou, která obsahuje růstový faktor a ten potřebuje lactobacilus ke své existenci.
Aby se předešlo opakování infekce, měla by se tato dieta dodržovat i poté, co byly kvasinky z těla odstraněny.
(Článek byl zpracován podle dnes již historických přednášek Dr. Jonáše a Dr. Evy-Marie Kraske a doplněno vlastními zkušenostmi.)
MUDr. P. Šácha
