Lékařská poradna

Člověk je vybaven autonomní nervovou soustavou, která reguluje nevědomé životní funkce, jako je srdeční tep, dýchání, trávení, metabolismus v tkáních a průměr cév. Působí prostřednictvím dvou větví – sympatiku (zodpovědného za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí, je to aktivace „bojuj, nebo uteč“) a parasympatiku (řídí imunitní funkce, trávení, opravy tkání, jeho aktivita směřuje k útlumu funkcí). Po krátkodobé sympatické fázi vyvolané stresovou situací přichází fáze uvolnění a návratu do normální situace. Žel, současný způsob života produkuje dlouhodobý stres, postupně se při něm narušuje fungování sympatického nervového systému a logicky postupně dochází k vyšší stimulaci parasympatického režimu. A pokud stres trvá extrémně dlouho, pak se tento systém „vypne“ a to je kolaps.

V jiném článku popisuji souhru těla, mysli a ducha jakožto tří neoddělitelných systémů. Víme například, že mozek a imunitní systém spolu neustále komunikují prostřednictvím signálních molekul, jako jsou hormony, neurotransmitery a cytokiny.

Existuje mezioborová věda psychoneuroimunologie, která zkoumá vzájemné působení mezi psychikou, nervovým systémem, hormonálním systémem a imunitním systémem. Během druhé světové války žil ve Vídni v židovské rodině Viktor Frankl, rakouský neurolog a psychiatr, autor několika významných knih (Život, který dává smysl, Hledání smyslu, …). Byl jedním z prvních, kdo psali o psychoneuroimunologii. Uznával úzkou spojitost mezi myslí člověka - jeho pohnutkami, obavami, stresy - a stavem imunity těla a uvádí, že ztráta naděje, motivu a odvahy může mít smrtící účinek. Sám přežil koncentrační tábor, ze kterého byl osvobozen až koncem války.

Dnes nezažíváme tak kruté stresové situace, které prožívali lidé v koncentračním táboře. Jejich život byl každou hodinu v ohrožení, prožívali beznaděj a zoufalství, žili ve skutečném chronickém stresu. Ten zvyšuje hladinu kortizolu, což může vést k potlačení imunitních funkcí, zvýšené náchylnosti k infekcím a pomalejšímu hojení ran.

Viktor Frankl napsal, že ti spoluvězni, kteří byli schopni najít nějakou motivaci, si zachovali vůli k životu a dokázali zvládnout krizové situace. Pokud je nacisté nezabili, přežili až do konce války. Napsal také, že lidé, kteří ztratili vůli žít, umírali často na infarkt nebo podléhali infekcím. Imunita u nich přestala pracovat.

Dnes žijeme v míru, lze napsat, že v blahobytu, a přesto narůstají počty chronických nemocí, autoimunitních onemocnění, alergií, onkologických onemocnění i psychosomatických poruch, které jsou podmíněny chronickým stresem.

Do popředí se dostávají obavy, hněv, stavy, kdy dotyčný ztrácí kontrolu nad svým vystupováním, má pocit osamění, nemá naději, je vším zahlcen, utápí se ve smutku, to mu způsobuje napětí a samo o sobě stres, dává si vinu, že není ostatními přijímán a má pocit nespravedlnosti. Dalo by se říct, že se tyto znaky týkají emocí, jsou evidentně negativní a (jak bylo výše zmíněno) mozek na ně reaguje stresovou reakcí, při níž se uvolní hormony. Ty ovlivní imunitu a vůbec mnohé tělesné pochody, kam bychom zařadili také chronický zánět, neschopnost zničit rakovinné buňky. Pokud již v těle existuje nemoc, dochází k její progresi, nádorové buňky se obalují cévami a nervovými vlákny.

V naší poradně se věnujeme rozborům životních situací, kde je třeba odhalit kořeny uvedených stavů, a výsledkem je snaha převádět ty špatné emoce na dobré, pozitivní. A to se odehrává nejlépe ve spolupráci celé rodiny, pokud je funkční. Problém člověka, který má zlé emoce, se týká všech členů rodiny. Kolektivně mají rozvíjet schopnosti lépe zvládat působení životních stresů, budovat si pocit klidu a spokojenosti a také snížit požadavky na materiální statky. Jednoduše řečeno, vrátit se k jednoduchosti a věnovat se více sportování, pobytu v přírodě. Najít si čas na sebe navzájem. V tomto bodě je důležité si vypěstovat schopnost se vyjádřit, sdílet si emoce, nebát se požádat o pomoc. Nestojí to náročné investice, a přitom pomáhá nervovému systému obnovit svou zdravou funkci.

Konzultace o zdravotním stavu dětí i dospělých buď probíhá prostřednictvím privátní individuální internetové poradny PIIP (http://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/privatni), nebo jsou konzultace v Brně přímo při osobním setkání:

https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/osobni. Nejlepší variantou je konzultace, která je kombinací obou.

MUDr. P. Šácha

Dodatek:

V cyklu „Slovo pro každý den“ je toto téma probráno 18. prosince 2025 takto:

Boží odpověď na úzkost

„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ Filipským 4:6

Úzkost a starosti jsou prokletím moderní doby, není to ale nic nového. Ježíš často mluvil o úzkosti, stresu a strachu. Vlastně se o nich ve svém vyučování zmiňoval opakovaně. Řekl: „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani … co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: Neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ (Matouš 6:25-27) Ježíš tato slova neřekl jen proto, aby nás zbavil obav a starostí. Byl to spíš příkaz, abychom si nedělali starosti, protože ty svědčí o nedostatku víry v Boží věrnost vůči nám. Pavel napsal: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4:6-7) Nenech se ovládat strachem a úzkostí. Když své starosti v modlitbě předneseš Bohu, vírou mu poděkuješ za odpověď a budeš mu důvěřovat, že vše vyřeší tak, jak to dokáže jen on, můžeš získat pokoj. Co s tím tedy uděláš? Budeš si dělat starosti a trápit se, nebo se budeš modlit a najdeš pokoj? Volba je na tobě.

Okrádá tě zběsilé tempo moderního života o pokoj? Pokud ano, zpomal a znovu se soustřeď na Pána. Uvědom si, že je s tebou a že má vše pod kontrolou, ať už se ti do cesty postaví cokoli. Zaměř svou mysl na něj a dovol mu, aby tě obdařil svým pokojem.“