Je to další téma, které velmi často souvisí s rozvojem chronických nemocí jedince. Myslím si, že je třeba věnovat v rozborech této otázce pozornost.
Před časem byl v rakouském denním tisku zveřejněn článek o vztazích mezi sourozenci v rodině. Vycházel ze studií, které byly na toto téma prováděny. Zachytil a přeložil jsem tedy pro SYMBIVITU některé úryvky z této práce.
Vědci pozorovali
- Děti, které se v rodině narodí nejdříve, se postu ´být prvorozený´ snadno přizpůsobí, ale ty děti později do rodiny narozené jsou zase lépe připraveny nést rizika.
- Proč se nejstarší sestry a nejmladší bratři, i když jsou třeba i od rozdílných rodičů, k sobě chovají jako sourozenci ze stejné rodiny? To jsou základní prvky, které vědci v poslední době sledovali při studiu vztahů.
Rozmazlení „princové a princezny" byli dosud považování za egocentrické osobnosti, avšak tato studie je ospravedlňuje.
Etolog (vědec, který zkoumá chování) Klaus Atzwanger z vídeňské univerzity právě říká, že ten názor není zcela v pořádku. Jeho studie v prázdninovém táboře pro mládež totiž ukázaly, že jedináčci nejsou asociálnější. Naopak,
intenzivněji navazují kontakty s jinými chlapci a děvčaty.
Oni ve svém vývoji postrádají sourozence, a přitom vztah či vztahy k sourozencům jsou podle sociologů u lidí tím „nejdéle trvajícím sociálním vztahem".
Proto byla otevřena studie, jež má ukázat, do jaké míry bude osobnost dítěte ovlivněna faktem, když se v rodině narodilo první nebo poslední. Do studie se zapojili i vědci z Německa, Izraele, Ruska, Japonska a Norska.
Bostonský historik Frank Sulloway vydal asi před 5 lety na toto téma publikaci, která způsobila značný rozruch.
Charles Darwin postavil na historických osobnostech své pevné teze, že totiž nejmladší děti jsou zvláště vyvinuty k radikálním novotám. A naproti tomu prvorození jsou sice ctižádostiví a dominantní, ale konformisté, což vysvětluje jejich vývoj.
Vztahy mezi sourozenci propojují dětský svět se světem dospělých
Nejstarší děti v rodině se starají o své mladší sourozence, vlastně jim vytvářejí „náhradní rodiče", za což si vysluhují u svých rodičů i přízeň.
V rodině se symbolicky obsadí vlastnost „svědomitost" a ti mladší raději upadají ke sklonu odporovat, stavět se do opozice, a tím jsou zároveň více připraveni nést rizika než jejich starší sourozenci. Až budou starší a budou postaveni před řešení nové situace, potom to s nimi nikterak neotřese.
Prostřední děti jsou charakterizovány jako děti šarmantní, „sendvičové děti". V jisté kanadské studii bylo zjištěno, že mají velký odstup od rodičů. Mají nejtěžší pozici v rodině.
Často se dostávají mezi hlasité, dominantní starší sourozence a ty mladší, kteří víc vyžadují náklonnost rodičů. Na ně se pak nedostává a je na ně dokonce zapomínáno.
Brigitte Rollett, profesorka institutu psychologie vídeňské univerzity, míní, že pro osobní vývoj sourozenců v jejich pořadí je zásadně důležitý výchovný styl rodičů. Vyvrací předsudek o chudáčcích jedináčcích, podle ní jsou dětmi dobře podporovanými.
Jedna z vydaných knih institutu pro psychologii uvádí pochyby nad výsledky mnohých studií a požaduje doplnit zanedbávanou kategorii výzkumu sociálně politickou relevancí:
- Velikost rodiny se zmenšuje, čím víc je jedináčků. A staví otázku:
- Kdo v budoucnu převezme úlohu rebelující mládeže?
Tolik charakteristické myšlenky daného staršího článku.
Naším zorným úhlem
Jak se na to díváme dle
„symbivity“ = rovnováhy života?
- Od předků dědíme nejen určité
geny, které formují naše tělo, naše zdraví, ev. nám dávají dispozici k nemocem, ale od rodiny přebíráme do svého života také
- způsoby
chování, stravování, nahlížení na život apod. A lze si jasně představit, že
-
sourozenci mají přímý vliv na rozvoj dětského myšlení a psychiky. Sourozenec plní jistou formu
vzoru, jenž může být pozitivní, ale také negativní.
Představte si jedináčka, který prožívá výsadní postavení prvorozence u rodičů i ostatních příbuzných. Ale
-
s narozením mladšího sourozence se toto výsadní postavení
změní, maminka se musí více věnovat novorozenci a bývalý jedináček slýchává slova: Počkej, teď musím nakrmit miminko, počkej, teď ti nemohu číst pohádku, nejprve musím jít koupat apod. Prvorozenec se musí
dělit o pozornost, prostředky, hračky a náruč rodičů.
Zde jsou základy dětské rivality.
Jak děti rostou,
-
boj o pozornost u nich přetrvává.
A když je navíc
- jeden sourozenec
vážně nemocný a vyžaduje zvýšenou péči rodičů, pak se pro toho druhého sourozence tvoří určitě těžký úkol, jak se s ním má vypořádat.
Ano, vztahy mezi sourozenci patří do anamnézy téměř každé chronické nemoci.
MUDr. P. Šácha
