Lékařská poradna

Grilovačka, nebo přednáška?

Termín ´prevence nemocí´ je všeobecně nepopulární. Lidé jsou zváni na přednášku třeba formou plakátu, ale pokud čtenář zjistí, že jde o prevenci, tak na přednášku nepřijde. Slýchávám vysvětlení, proč nemohou přijít na přednášku, např. vyjádřením: Znám lepší alternativu, jak mohu strávit večer, než abych šel na preventivní přednášku. Dodatečně se dozvím, že ta lepší alternativa byla setkání s přáteli při grilovačce nebo degustace vín či guláš cup, dnes tolik populární.

Ona přednáška je určena pro všechny kategorie lidí, a hlavně by měla oslovovat mladou a střední generaci, protože v tomto věku lze ještě zabránit rozvoji nemocí do chronického stavu. Dnešním trendem je skutečnost, že na přednášku (či spíš besedu) přicházejí vysokým procentem senioři sužování chronickými nemocemi. Doufají, že se přece jen najde nějaký způsob, jak své bolesti zmírnit.

Pochopili, že chronické nemoci mají svůj začátek v minulosti, ba právě v té době, kdy také zvolili návštěvu grilování před preventivní přednáškou. Během života se tvoří plíživá nemoc, která se nemusí viditelně projevovat nebo se projevuje, ale mladý člověk jí nevěnuje pozornost až do té doby, než jej nemoc dovede k lékaři a ten učiní obvyklý závěr: „Vaše nemoc je chronická a nedá se s ní už nic dělat.“ Lék vám pomůže mírnit nemoc, aby to bylo k lepšímu žití, ale o vyléčení nelze hovořit. A tehdy to na besedě mezi seniory začne šumět, rozruší je to, pokyvují hlavou, souhlasně konstatují, že je to tak, že se jim to právě tak přihodilo.

A padne základní otázka: „A co s tím?“

Pro odpověď je základem hloubkový rozbor, který se má začít zaobírat stavem už od dětství. Má přinést poznání, jaké faktory a okolnosti se podílely na rozvoji oné plíživé nemoci. A zda tyto faktory stále působí. Jestliže ano, zda je také dokážete odstranit… Protože pokud je neodstraníte, nikam se v léčení neposunete.

Například uvedené „lepší alternativy“ právě svým způsobem podporují zánětlivé stavy a rozvoj nemoci. Je to tedy všechno naruby.

Na závěr besedy konstatujeme, že by na besedě měly být přítomny jejich děti i vnoučata, protože se právě jich téma nejvíc týká. Oni mají ve své moci ovlivnit rozvoj chronické nemoci, oni ji ještě mohou zastavit. A tak dávám návrh: „Tuto besedu zopakujme ještě jednou, ale tentokrát prosím přiveďte s sebou vaše děti či lidi z mladší generace, aby to slyšeli!“

A jak to dopadá? Na opakovanou besedu přijdou ti samí senioři, bez dětí: Oni nemohou přijít, pracují až do večera, nemohou se uvolnit, nezajímá je to, jsou prý zdraví a jich se to netýká. A jestli je něco bolí, vezmou si tabletku proti bolesti.

A stejně se nenechávám odradit a besedy pořádám dále.

MUDr. P. Šácha