Lékařská poradna

Dostávám dotazy, které vykazují známky beznaděje. Trpí chronickými záněty různého druhu a od lékařů se dovídají, že je to neléčitelné. Odchází z ordinace s recepty na protizánětlivé léky, kortikoidy, antibiotika apod.

Téměř vždy zde chybí informace o tom, že by se s pacientem prováděl hloubkový rozbor, analýza hledající příčiny a provedení tzv. diferenciální diagnózy.

Existují situace, které zánětu vyhovují, nazývají se prozánětlivé. To je třeba analyzovat skladbu potravy do jaké míry  v ní převažují sladká jídla všeho druhu. Ta jsou v rámci trávení a obecně metabolismu člověka kyselinotvorná a vyhovují procesu zánětu. Podobným situacím napomáhá alkohol, chemicky zpracované potraviny, hamburgerová móda, také léky… Seznam činidel a nejrůznějších civilizačních stresorů je dlouhý. Neblahý vliv kouření přiřaďme k tomu.

Velkou kapitolou je všude přítomný stres, který jak víme snižuje odolnost a vznikají při něm podmínky pro patologické procesy v těle. A mezi takové stavy můžeme počítat i zánětlivé nemoci.

Na člověka působí stresy fyzikální, chemické, biologické, a co je člověk na světě, se s nimi různým způsobem vyrovnává… A nedá se říci, že vždycky onemocní chronickou nemocí, či rakovinou. Pokud se však ocitne v zajetí stresů, sníží se jeho odolnost a vznikají podmínky pro rozvoj výše popsaného procesu. Rakovinné buňky se v těle tvoří často, ale imunitní systém je průběžně likviduje, takže o tom ani nevíte. Ale za popsaných okolností se začnou množit a zvětšovat. Potenciální rakovinné buňky se snaží maskovat před zničením imunitním systémem, vzdorují apoptóze, tj. programované buněčné smrti.

Když rakovinné buňky rostou, časem nemají dost kyslíku a také nemají dost živin k růstu, a tak začnou tvořit tzv. vaskulární růstový faktor (VEGF) ve snaze připojit se na cévní systém, a tím výživu získat. A dále získat látky, které podporují růst nových cév, takže nádorové místo proroste cévními kapilárami. Tuto situaci mohou již lékaři pozorovat vyšetřovacími metodami, například když sledují proces vaskularizace nádoru. Popsaný proces je zlomový. Vědci zkoumali, do jaké míry jej ovlivňují prožívané psychické stresy a s tím související stimulace VEGF a potvrzují, že psychický stres je významným faktorem. Byla jasně popsána psycho-neuro-endokrino-imunologická cesta k rozvoji rakovinného procesu.

Při stresu se uvolňuje nor-adrenalin, který  působí na povrch potenciální rakovinné buňky prostřednictvím receptoru. Můžete si to představit jako zámek s klíčovou dírkou, kde nor-adrenalin je klíč odpovídající tvaru klíčové dírky. Otevře ´zámek´, čímž spustí kaskádu chemických reakcí uvnitř buňky, které pak vedou k uvolnění VEGF, a to pomáhá k vaskularizaci rakovinné buňky.

Tento proces současně utváří cestu pro metastázy.

Je zde tedy vidět, že proces v mysli propojil proces biologický v buňce.

A platí úměra: čím více působí stres, tím větší je množství uvolňovaných látek, které zvyšují množství a hustotu cév v nádoru.

A naopak, působením příjemných chvil a pocitu jistoty se uvolňuje látka dopamin, která (jak ukazují různé studie) potlačuje tvorbu cév kolem nádorových buněk.

Zde popsaný systém jistě není univerzální a nelze tvrdit, že se týká každé chronické nemoci, nebo každého onkologicky nemocného člověka. Někdo prožívá neuvěřitelně silné stresové životní situace, a rakovinou neonemocní, kdežto jiný člověk má z vnějšího pohledu nevýznamné stresy, a rozvine se u něj agresivní rakovinný proces.

Vztahové těžkosti, pocit osamocení, zvláště pokud je stav chronický, spouštějí stresovou reakci, uvolňuje se hormon noradrenalin (byl vědci při studii měřen a sledován), ten ovlivňuje imunitu a chronický zánět, či jiný patologický proces.

Ve stručnosti popíši zjednodušený algoritmus.

Noradrenalin a buněčný receptor (ADRB) - zámek a klíč. Klíč pronikne dovnitř a spustí reakci. Uvolní zánět podporující faktor NF- kappa B, a ten ovlivní prostaglandiny PTG52 /PTGES podporující zánět - PGE2, tím dojde ke stimulaci chronického zánětu.

Je zde tedy popsána cesta od chronického stresu k biologické reakci chronického zánětu.

Mikrobiom a dysbióza

Staří praktici  dobře věděli, že problémy na různých sliznicích souvisejí se stavem mikrobiomu ve střevu.

Bývalo zvláštní, když si tak vzpomenu na minulost, kdy přišel pacient, měl chronické záněty v horních cestách dýchacích a já jsem mu jako jeden ze základních kroků navrhoval probiotickou ochranu kombinovanou s prebiotiky. Tzv. systém Symbi. A jaké bylo „překvapení“, že se stavy začaly lepšit…

Není třeba se tomu divit. Symbióza mohla být narušena při léčení horních cest dýchacích - antibiotiky, kortikoidy… Dále pokud dotyčný užíval např. projímadla, inhibitory protonové pumpy (tj. chemické léky hojně užívané při zažívacích potížích s pálením žáhy), nebo užíval na vysokou hladinu cukru některá antidiabetika, nebo revmatik kromě kortikoidů bral také nesteroidní antirevmatika. A mohl bych jmenovat další seznam faktorů, jež narušují střevní symbiózu.

Taková situace způsobí, že se rozmnoží kvasinky nebo bakterie rodu clostridií a mnohé další. Snižuje se hladina vitaminu D3 a vitaminu K2. A to všechno vlastně zatěžuje imunitní systém, ten slábne, pokud situace dysbiózy trvá dlouho…

Když v nedávné minulosti vědci bádali a usilovně hledali a stále hledají  pomoc v boji proti covidu objevují a připomínají znovu to, co již bylo objeveno.

Jedním z obávaných projevů působení covidu jsou plicní komplikace, kdy je pacient ohrožen na životě a musí být připojen na ventilátor.

Prospěšné střevní bakterie uvolňují enzymy, a ty aktivují mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA). Krevním řečištěm se dostávají do plic, kde fungují protizánětlivě. Týká se to i jiných sliznic. Vědci přicházejí na to, že

pokud je ve střevu symbióza, má ochranný vliv vůči infekcím dýchacích cest. 

Fenomén zvýšené propustnosti střeva (Leaky Gut)

Porucha funkce bariéry
Stěna střevní vykonává důležitou funkci bariéry mezi vnitřním tělem a vnějším světem. Můžeme si udělat představu o síti s velmi malými otvory, které umožňují pouze některým látkám, dostatečně malým, aby oky sítě prošly, ale větším, nežádoucím částicím v průchodu zabrání. Není žádoucí, aby se oka sítě zvětšovala, a tím se zvyšovala i střevní propustnost pro látky, které nejsou dostatečně zpracovány a přizpůsobeny pro využití v těle. V takové formě nesmí látky do těla přijít.

Když je popsaná funkce bariéry porušena a oka sítě jsou větší, než mají být, začnou do těla pronikat bakterie, viry, nestrávené částice potravin a toxické odpadní látky. Dostanou se do krevního oběhu, a tímto způsobem pak do kteréhokoliv systému v těle.

Imunitní systém vyhlašuje poplach, protože musí na takový stav reagovat. Výsledkem je zánět v různých částech těla, což vede k širokému spektru příznaků: nadýmání, křeče, návaly horka, bolest v kloubech, bolesti hlavy, vyrážky. V hlavě lékaře -diagnostika vyvstane velký otazník.

Popsaný fenomén se může dokonce rozšiřovat z oblasti tlustého střeva také směrem nahoru, do střeva tenkého, a to negativně ovlivní schopnost správného vstřebávání živin: Následkem bývá hubnutí, chudokrevnost, únava, vyčerpání atp.

Diagnostik tedy uvažuje v případě „děravého střeva“ o potravinových alergiích, různých intolerancích, o celiakii, zánětlivých onemocněních střeva, jako je Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida, syndrom dráždivého tračníku, a o zdánlivě nesouvisejících nemocech, jako jsou záněty kloubů, lupénka, ekzém, astma, migrény…, ba dokonce poruchy chování.

Záhada odhalena: zonulin

Tento přehled byl publikován v Clinical Gastroenterology and Hepatology a onu zvýšenou propustnost střevní dává do souvislosti s existencí proteinu zonulinu, jenž se tvoří ve střevních a jaterních buňkách. Pomáhá modulovat propustnost střevní výstelky. Současně však bylo zjištěno, že zvýšení propustnosti se prostřednictvím zonulinu odehrává i v jiných tkáních mimo střevo. Může být takto postižena cévně?mozková bariéra, a tím se může zvýšit průnik některých nežádoucích látek do mozku.

Zonulin tedy hraje roli u chronických zánětlivých onemocnění a je zodpovědný za řadu autoimunitních onemocnění. Kontrola hladin zonulinu může pomoci odhalit nebo určit riziko střevní propustnosti. Vysoké hladiny zonulinu mohou naznačovat střevní propustnost, střevní zánět a jiné poruchy střev.

TH1 a Th2 Indexy (poměry veličin)

V oblasti imunologie lékaři již dnes dovedou určit poměr cytokinů (Cytokiny jsou molekuly, které přenáší důležitou informaci mezi buňkami a mají vliv na regulaci růstu, dělení buňky, diferenciaci a tedy reakce imunitního systému)  a podle toho lze odhadovat typ reakce organismu.

Specifické reakce zprostředkovávají T a B lymfocyty.

T lymfocyty jsou ve dvou formách a liší se přítomností molekul buněčného povrchu; označují se CD4 a CD8 a jsou zdrojem tzv. cytokinů.

Za nejaktivnější v tvorbě cytokinů jsou považovány T lymfocyty z CD4 (pomocné T-buňky). Tato podskupina může být dále rozdělena na Th1 a Th2 a cytokiny, které produkují, jsou známé jako cytokiny typu Th1 a cytokiny typu Th2.

Mezi Th1 a Th2 stojí Th0. To jsou buňky, které se podle požadavku pro řešení imunitní odpovědi rychle přemění buď na Th1 nebo Th2. Ideální je stav, kdy jsou obě položky v rovnováze. Ta ve své podstatě určuje schopnost imunitního systému správně fungovat. Převaha jednoho Th nad druhým Th se může projevovat na vzniku různých nemocí. Některé chronické nemoci, atopické nemoci, tedy i astma, přímo souvisejí s převahou cytokinů typu Th2.

Balanční test

O tom, zda se prosadí zánět, rozhoduje poměr mezi mastnými kyselinami (MK). Jsou to karboxylové kyseliny s 4-26 uhlíky s různým prostorovým uspořádáním. Jsou buď ve formaci cis, anebo trans. Ty, které vyhovují zánětu, jsou trans. Uhlíky jsou spojeny jednoduchou nebo dvojnou vazbou. Podle toho se dělí na nasycené a nenasycené (mono-nenasycené MUFA nebo poly-nenasycené PUFA). Většina nenasycených MK má dvojitou vazbu s cis-konfigurací.

Dále záleží na poměru omega-6 a omega-3 MK. Nadbytek omega-6 signalizuje zánětlivé prostředí v organismu. Aby se prostředí změnilo, je třeba zlepšit poměr mezi omega-6 a omega-3 ve prospěch omega-3.

Omega-3 polynenasycené mastné kyseliny (PUFA) mají prokázaný příznivý potenciál účinku jako doplňková léčba astmatu. Dnešní lékařská technika již dokáže stanovit poměry uvedených kyselin, podobně jako rovnováhu tvorby lokálních hormonů, tzv. eicosanoidů, kam řadíme prostaglandiny, leukotrieny, protektiny apod. Fungují jako signální molekuly ve tkáních.

Je jasné, že řešení není o lécích či potravních doplňcích. Ale že dotyčný člověk byl od samého začátku při tom, když se tvořila jeho nemoc, a je s ní přítomen stále. Když pochopil, co udělal špatně, pak bezpodmínečně musí to špatné přestat vykonávat.

A měl by začít jednat s tou nejpodstatnější věcí, která se týká vybudování si duchovní stability. Bez ní se nikam neposune. Musí opustit sebestřednost a má se přestat spoléhat na svou inteligenci, neomezené možnosti vědy, léků, moderních technik v medicíně. Také je užitečné vypnout televizi, přestat sledovat deptající zprávy z různých medií. Více hovořit s lidmi kolem sebe, chodit do společnosti s převahou sportovišť, věnovat se turistice, poznávat to krásné i tvořit, zazpívat si, dýchat čerstvý vzduch, neponocovat. Prakticky denně se hýbat, v týdnu si dát větší fyzický výkon do zapocení, trénovat.

Uspořádat si denní režim: upravit si pracovní dobu, odpočinek a spánek na tři stejné díly. Tedy 24 hodin děleno třemi je osm hodin na každou etapu dne.

Tomu všemu říkám SYMBIVITA - rovnováha života. Postupně se změní myšlení, mozek se uklidní, posílí se spánkem, kyslíkem, dotyčný dostane chuť na jiné aktivity, na které dříve ´neměl čas´, a pozná, že život není jen o starostech.

To podstatné leží v tom, že když se změníš sám, všimne si toho i ten druhý a okolí. A to je právě návod k tomu, kde začít, co dělat k uzdravení psychickému a fyzickému.

MUDr. P. Šácha