Člověk je součástí přírody, žije ve společenství s mnoha jinými makro i mikroorganizmy. Aby nedocházelo ke konfliktům, platí zde přesné přírodní zákony, vše má být v rovnováze a v tzv. homeostáze. Když je tato homeostáza krátkodobě narušena, organizmus nastartuje svůj obranný, regulační mechanizmus a snaží se vrátit zpět do rovnováhy. Člověk onemocní a vyléčí se. Když je tato rovnováha porušována trvale, obranný mechanizmus se časem vyčerpá, člověk onemocní a již není schopen se vyléčit. V minulosti takto nemocný člověk zemřel, dnešní medicína mu umožní žít déle, ale již ne ve stavu zdraví.
V dnešním článku chci hovořit o psychosomatických vlivech, které dokáží významně narušovat homeostázu.
Když jsem praktikoval jako mladý lékař na dětském oddělení v nemocnici, často tam byl hospitalizován
pubertální chlapec s atmatem. Někdy byl na oddělení přivážen rychlou sanitou ve stavu akutní dušnosti. Bylo pozoruhodné, že se vždy po přijetí na oddělení poměrně snadno dostal do klidového stavu. Samozřejmě dostal injekci, inhalaci apod. a stav se stabilizoval. Po několika dnech byl propuštěn a za dva dny se stav opakoval. Při hlubší analýze vycházelo jasně najevo, že problém je v nevyrovnaném manželství jeho rodičů a vždy, když došlo mezi nimi k hádce-chlapec si nastartoval svůj záchvat dušnosti. Psychický problém se somatizoval a projevil se dušností. Pro tento článek dám chlapci jméno Martin. Jednoho dne jsem měl noční službu a sestra z oddělení mi telefonicky hlásila, že je Martin dušný.Tehdy býval náš lékařský pokoj ve třetím patře budovy. Cestou na oddělení k Martinovi, mi sestra hlásí, že vezou rychlou sanitou malé dítě, které má akutní laryngitidu. Na Martina tedy nebylo dost času: Stav druhého dítěte vyžadoval přednostní péči. Jen zběžně jsem Martina prohlédl, zjistil, že stav není tak vážný a řekl mu: "Martine, musíš to rozdýchat, mám tam laryngitidu". Druhý případ byl dosti složitý a když jsem se konečně dostal zpět k Martinovi, již klidně spal, dýchal volně a po záchvatu nebylo ani památky. Když viděl, co máme práce s novým malým pacientem, tak mu nezbylo nic jiného než nastartovaný záchvat zastavit svým způsobem. Záchvat u tohoto mládence nevyvolával jenom alergén ( prach, pyl), ale také psychické trauma, vzpomínka, hádka rodičů. Stejným způsobem může fungovat změna klimatu, teploty, prostředí….
Uvedu ještě jeden psychosomatický případ.
Tentokrát budu hovořit o 15 leté Marii, postavou konstitučně silné dívce, která trpěla úděsným, nezastavitelným, suchým, burácivým kašlem. Objektivní vyšetření u různých lékařů nic neukazovala, byla negativní, včetně alergologických testů. Zvláštní bylo, že kašel začal v neděli večer, vrcholil v pondělí ráno a trval do úterý až středy, kdy byla dívka ze školy odeslána domů nebo k lékaři, protože svým kašlem rušila vyučování. Neměla problémy s učením, nosila jedničky. Ve čtvrtek a další dny byla doma, kašel ustal a v neděli večer se stav opakoval. Léky neměly na kašel žádný vliv. Pojmenoval jsem to: "pondělní syndrom". V případu této dívky šlo o problém kolektivu dětí. Prožívala peklo v jejich kolektivu a vůbec ve společnosti více lidí, kašel byla její obrana, ventilace napětí. Stav jsme řešili individuální výukou. Po základní škole si vystudovala dálkově 2 střední školy, kdy jedenkrát za čas jezdila na konzultace. Pak úspěšně studovala na vysoké škole. Vidíme, že k léčení není třeba za každou cenu použít lék. Hledejme příčinu. Po odstranění příčiny problém zmizí.
MUDr. P. Šácha
