Lékařská poradna

Tak tuto moudrost pronášel můj otec a já jsem si ji zapamatoval a jistý čas tuto myšlenku i realizoval. Čas ale ukázal, že prospěšná byla jen malým procentem. Věc, kterou jsem si uchoval na dno, jsem léta nepotřeboval, a když by se ta věc konečně mohla hodit, jsem ji buď nenašel, nebo se ukázalo, že se k použití už nehodí. Mezi tím se nahromadilo doslova obrovské množství nepotřebných věcí. Ale co kdybych je přece jen někdy potřeboval? Až jednoho dne padlo rozhodnutí ´a dost´, vyvezu to „harampádí“ do sběrného dvoru. A stalo se! Jenže pak jako naschvál jsem tu vyhozenou věc najednou potřeboval.

Když jsem na toto téma hovořil s přáteli, potvrdili mi podobnou situaci a také to, že toto sběratelství mají od rodičů, kteří nikdy nic nevyhodili, takže jejich domácnost připomínala spíš muzeum či skladiště. Tito naši předkové zažili válku a období nedostatku a omezených možností nákupů a utvořili si obrannou strategii, že všechno „se ještě může hodit“. Dnešní generace však žije v době hojnosti a velkých možností nákupů a taky není možné všechno skladovat, zvlášť když si dnes kupujeme spotřebiče tzv. na jedno použití. Výrobci s tím přímo kalkulují. Kup si výrobek, a jakmile přestane fungovat, už se ti nevyplatí jej opravovat, musíš jej vyhodit a koupit si nový, modernější a inovovaný. Skladování nemá význam, výrobek už není k užitku. A tak se sběrný dvůr plní zdánlivě pěknými kusy nábytku, různých domácích výrobků.

Jsou rodiny, kde nemají jednotný názor, zda věci uschovávat nebo vyhodit. Jeden tu věc schová, druhý ji tajně vyhodí. Lidé, kteří žijí v paneláku, nemohou nic skladovat, situace je nutí zbavovat se použitých věcí zcela automaticky.

Jenže existují i jiné filozofie, protože světové dění všechno zrychluje, spěcháme, stresujeme se, chceme zvládat mnoho činností, chceme mít to, co mají ostatní. Zůstáváme s nimi v neustálém spojení prostřednictvím mobilních telefonů a „moderní kultura“ nám vnucuje myšlenku, že dobrý život spočívá v hromadění věcí (a prý více znamená lépe) a že štěstí lze koupit v obchodním domě.

Ale mezi námi žijí i tzv. preppeři a ti si kladou otázky typu: „Jak uživím svoji rodinu tehdy, když nebudeme mít možnost sehnat jídlo nebo když přijdu o práci?“ Uvažují, co by dělali v případě ekonomického kolapsu, válečného, dokonce chemického útoku, EMP útoku, což je intenzivní výboj elektromagnetické energie, funguje jako neviditelná vlna, která ve vodičích vytvoří obrovské přepětí, které zničí zapojené přístroje, podobně jako když zkrat spálí pojistky.

A tak se orientují do přírody, inklinují k budování si podzemních úkrytů, vytvářejí si zásoby pro přežití.

Stále větší proud lidí orientuje svou cestu na životní minimalismus, zbavují se nepotřebných věcí, nemají touhu je vlastnit, jejich životní filozofie je založená na tom, že člověk vlastní jen věci, které mu skutečně prakticky slouží. Naplňují svůj život plnými vztahy, zážitky, orientují se na duchovno. Kdysi jsme navštívili své přátele v Dánsku a tam jsme poznali, jak žijí, neměli auto, jezdili vlakem a na kole, na dovolenou vyrazili s malým zavazadlem, které hlavně obsahovalo knihu. Objevili si tam tichý koutek a četli si…

Sledujte někdy své dítě, jak si hraje. Ono si najde jednoduchou věcičku, která vám nic nepřipomíná, ale ono si s ní dokáže dlouho hrát a v daném okamžiku je spokojené.

A co tomu říká Bible?

Konkrétně v Matoušově evangeliu 6,25-34 najdeme verše, které jsou součástí Ježíšova „Kázání na hoře“. V těchto verších Ježíš říká, aby si lidé nedělali starosti o svůj život, o to, co budou jíst, pít nebo si oblékat, protože Bůh se o své stvoření postará, podobně jako se stará o ptactvo na nebi nebo polní kvítí…

Tento text nemá nabádat k pasivitě, ale spíše k důvěře v Boží zaopatření a k tomu, aby člověk nepropadal úzkostlivým starostem. Ježíš zde hlavně zdůrazňuje, že hledání Božího království má mít přednost před materiálními starostmi.

MUDr. Pavel Šácha