![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/Ozv\u011bny-ob\u00e1lkla-724x1024.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\nObsah:<\/strong><\/p>\n\n\n\n \u00davod<\/p>\n\n\n\n I. Na \u0160pilberku. Moje u\u010d\u0148ovsk\u00e1 l\u00e9ta<\/p>\n\n\n\n II. Frontov\u00e9 st\u0159epiny aneb v\u00e1lka jako na dlani<\/p>\n\n\n\n III. Rekonstrukce v\u00e1le\u010dn\u00fdch boj\u016f z pohledu historika Marka Sekaniny<\/p>\n\n\n\n IV. Ji\u017e se nevr\u00e1tili<\/p>\n\n\n\n SEZNAM PADL\u00ddCH SOV\u011aTSK\u00ddCH VOJ\u00c1K\u016e p\u0159i osvobozov\u00e1n\u00ed obce Mork\u016fvky<\/p>\n\n\n\n V. V\u00e1le\u010dn\u00e9 osudy dvou mork\u016fvsk\u00fdch rodin<\/p>\n\n\n\n VI. Zbytky a trosky z mal\u00e9 plochy jedn\u00e9 bitvy<\/p>\n\n\n\n P\u0159edm\u011bty t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se v\u00e1le\u010dn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed 1945<\/p>\n\n\n\n VII. Pov\u00e1le\u010dn\u00e9 radosti z osvobozen\u00ed<\/p>\n\n\n\n VIII. Hrdina z Mork\u016fvek – Franti\u0161ek Pe\u0159ina<\/p>\n\n\n\n IX. Pam\u00e1tn\u00edk padl\u00fdm – anab\u00e1ze kolem v\u00fdstavby<\/p>\n\n\n\n X. P\u0159\u00edlohy viz Galerie fotek<\/p>\n\n\n\n \u00davod<\/strong><\/p>\n\n\n\n Ne ka\u017ed\u00e1 men\u0161\u00ed obec m\u00e1 tolik pozoruhodnost\u00ed jako Mork\u016fvky.<\/p>\n\n\n\n Jednou z nich je v\u00e1le\u010dn\u00e9 obdob\u00ed a p\u0159echod fronty v dubnu 1945. Dosud byly\nzachyceny jen stru\u010dn\u00fdm konstatov\u00e1n\u00edm bojuj\u00edc\u00edch jednotek na obou stran\u00e1ch a\nnedochoval se ani po\u010det padl\u00fdch osvoboditel\u016f.<\/p>\n\n\n\n Tato publikace odkr\u00fdv\u00e1, sice z pohledu jednotlivce, pr\u016fb\u011bh boj\u016f a postup\nfronty, atmosf\u00e9ru z pozice vesnice, frontov\u00e9 b\u011bsn\u011bn\u00ed. V\u00e1le\u010dn\u00e1 doba je vid\u011bna\no\u010dima mlad\u00edka s \u0159adou jedine\u010dn\u00fdch podrobnost\u00ed. Za\u010d\u00edn\u00e1 vitalitou mal\u00e9ho u\u010dedn\u00edka\nv okupa\u010dn\u00edm prost\u0159ed\u00ed, kter\u00fd se v n\u011bm t\u011b\u017ece orientuje, pokra\u010duje p\u0159es\nnebezpe\u010denstv\u00ed krvav\u00fdch st\u0159et\u016f bojuj\u00edc\u00edch arm\u00e1d, a\u017e po opojn\u00e9 pov\u00e1le\u010dn\u00e9 chv\u00edle,\nne v\u0161ak bez ohro\u017een\u00ed. Logick\u00fdm vy\u00fast\u011bn\u00edm je pak ne zcela ledajak\u00e1 dokumentace\nt\u00e9 zl\u00e9 doby od uchov\u00e1v\u00e1n\u00ed v\u00e1le\u010dn\u00fdch relikt\u016f, k seznamu t\u011bch, kte\u0159\u00ed se z jeho\nrodn\u00e9 vesnice ji\u017e nevr\u00e1tili ke sv\u00fdm a z\u016fstala po nich jen zm\u00ednka na pam\u00e1tn\u00edku,\njedn\u00edm z prvn\u00edch spole\u010dn\u00fdch pro v\u0161echny, kte\u0159\u00ed z\u016fstali na v\u00e1le\u010dn\u00e9m kolbi\u0161ti. V\ntom horizontu m\u00e1 svoje nezadateln\u00e9 m\u00edsto ten, kter\u00fd byl daleko od sv\u00e9ho rodn\u00e9ho\nhn\u00edzda, ale stejn\u011b ho\u0159ce pro\u017e\u00edval bitevn\u00ed v\u0159avy, navrac\u00ed se mezi sv\u00e9 se sv\u00fdmi\nz\u00e1sluhami.<\/p>\n\n\n\n P\u0159edkl\u00e1dan\u00e1 publikace se nechce tv\u00e1\u0159it jako vysoce erudovan\u00e9 d\u00edlo, ale\nskromn\u00fd sv\u011bdek a p\u0159ipom\u00ednka v\u0161ech t\u011bch smutn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Snad tedy p\u0159isp\u011bjete, kte\u0159\u00ed se z pot\u0159ebn\u00fdch pohnutek cht\u011bj\u00ed orientovat v tom temn\u00e9 obdob\u00ed detailn\u011bj\u0161\u00ed optikou nahl\u00e9dnout na podrobnosti t\u00e9 doby. Snad se tyto vzpom\u00ednky do\u017eij\u00ed alespo\u0148 mal\u00e9ho uzn\u00e1n\u00ed, jako si dnes cen\u00edme dochovan\u00e9 z\u00e1znamy a sv\u011bdectv\u00ed pam\u011btn\u00edk\u016f o dob\u011b a ud\u00e1lostech p\u0159i pobytu arm\u00e1d v na\u0161ich kraj\u00edch, a\u0165 se jedn\u00e1 slavkovskou bitvu, prusko-rakouskou v\u00e1lku nebo st\u0159edov\u011bk\u00e9 n\u00e1jezdy \u010di prvn\u00ed sv\u011btovou. Jan Hor\u00e1k<\/p>\n\n\n\n I. Na \u0160pilberku. Moje u\u010d\u0148ovsk\u00e1 l\u00e9ta<\/strong><\/p>\n\n\n\n V p\u016fli srpna roku 1941, je\u0161t\u011b v nedokon\u010den\u00fdch pr\u00e1zdnin\u00e1ch, opou\u0161t\u00edm rodn\u00e9 hn\u00edzde\u010dko a je\u0161t\u011b neope\u0159en\u00fd, \u010dtrn\u00e1ctilet\u00fd, se ocit\u00e1m ve v\u00edru velkom\u011bsta Brna. Dobrovoln\u011b p\u0159ij\u00edm\u00e1m nab\u00eddku do u\u010den\u00ed na hospodsk\u00e9ho od spolurod\u00e1ka Jo\u017eky \u0160ediv\u00e9ho, kterou upekli a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 narychlo rodi\u010de, vlastn\u011b jen maminka, otec byl v t\u00e9 dob\u011b zam\u011bstn\u00e1n v brn\u011bnsk\u00e9 zbrojovce a jezdil dom\u016f jen jednou za t\u00fdden. Tak\u017ee, m\u011b maminka musela j\u00edt vyp\u016fj\u010dit tren\u00fdrky. Ty jsem m\u011bl jen jedny a pr\u00e1v\u011b na sob\u011b. Byly \u0161pinav\u00e9 a n\u011bkolikan\u00e1sobn\u011b zal\u00e1tan\u00e9. Vyp\u016fj\u010den\u00e9 mn\u011b byly hodn\u011b velik\u00e9 a Jenda \u010cerm\u00e1k byl o jedny chud\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Jo\u017eka \u0160ediv\u00fd byl o 8 rok\u016f star\u0161\u00ed. Pracovit\u00fd, inteligentn\u00ed, spo\u0159iv\u00fd a mohl by b\u00fdt nejednomu \u010dlov\u011bku z obce vzorem. Jeho c\u00edlev\u011bdomosti si velmi v\u00e1\u017e\u00edm. Na \u0160pilberku pracoval jen jednu letn\u00ed sez\u00f3nu a po n\u00ed ode\u0161el do \u017dabov\u0159esk. Tam tak\u00e9 pomohl je\u0161t\u011b ten rok do u\u010den\u00ed m\u00e9mu spolu\u017e\u00e1kovi Jindrovi Kadrnkovi. Moje u\u010den\u00ed se odb\u00fdvalo v letn\u00ed restauraci na \u0160pilberku, kterou v tu dobu m\u011bl od m\u011bsta pronajatou pan Ladislav HLAV\u00c1\u010cEK. K tomu je\u0161t\u011b provozoval Modranskou vin\u00e1rnu, kter\u00e1 se nach\u00e1zela t\u011bsn\u011b pod \u0160pilberkem na Husov\u011b ulici. Vst\u00e1val v poledne, lehkou \u00faklonou pozdravil hosty, chv\u00edli se pomotal v provozu, oby\u010dejn\u011b v\u0161ude zavazel, pak ode\u0161el do m\u011bsta a ve\u010der byl ve vin\u00e1rn\u011b.<\/p>\n\n\n\n O restauraci i vin\u00e1rnu a jejich z\u00e1sobov\u00e1n\u00ed se starala jeho man\u017eelka Nelly. On byl baculat\u00fd hromotluk s dobr\u00fdm srdcem, v\u017edy p\u0159\u00edjemn\u011b navon\u011bn\u00fd, tro\u0161ku mu uj\u00ed\u017ed\u011bly modr\u00e9 o\u010di. Ona sn\u011bd\u00e1 a drobn\u00e1, rozen\u00e1 Dvo\u0159\u00e1kov\u00e1 z Brna (Hybe\u0161ovy ulice), pln\u011bj\u0161\u00ed postavy, p\u0159\u00edjemn\u00e1 a velmi bystr\u00e1. \u0160\u00e9f si potrp\u011bl ka\u017ed\u00fd den na vy\u017eehlen\u00fd oblek od Nehery. To byl tak\u00e9 jeden z m\u00fdch \u00fakol\u016f, ut\u00edkat ze \u0160pilberku k Neherovi vy\u017eehlit kalhoty. Firma Nehera byl velik\u00fd krej\u010dovsk\u00fd z\u00e1vod, kter\u00fd s\u00eddlil naproti hlavn\u00edmu n\u00e1dra\u017e\u00ed, v\u017edy p\u0159ipraven\u00fd k slu\u017eb\u00e1m sv\u00fdm z\u00e1kazn\u00edk\u016fm. <\/p>\n\n\n\n Pravideln\u00e9 voln\u00e9 \u010dtvrtky v\u0161ak tr\u00e1vil se sv\u00fdm \u0161vagrem Dvo\u0159\u00e1kem z Hybe\u0161ovy ulice. Ten byl povol\u00e1n\u00edm kov\u00e1\u0159 a vlastnil kov\u00e1rnu v Kov\u00e1\u0159sk\u00e9 ulici. Byl to hezk\u00fd sn\u011bd\u00fd \u010dlov\u011bk s kr\u00e1tk\u00fdm \u010dern\u00fdm kart\u00e1\u010dkem pod nosem a pr\u00fd spolu chodili na lep\u0161\u00ed, do vybran\u00fdch podnik\u016f, co\u017e Nelly jedno neb\u00fdvalo. Ubytovan\u00fd jsem byl v person\u00e1ln\u00edm dome\u010dku hned vedle restaurace. Byla zde postel, \u017eidle a na n\u00ed bud\u00ed\u010dek, na zdi h\u00e1\u010dkov\u00fd v\u011b\u0161\u00e1k na \u0161aty. Mal\u00fd dome\u010dek byl postaven ve dvo\u0159e a vedle n\u011bj po schodech nahoru byla ku\u017eelna, v\u011b\u010dn\u011b obsazen\u00e1 a st\u00e1le to tam dlouho do noci t\u0159\u00edskalo. Tak\u00e9 jsem tam n\u011bkdy vypom\u00e1hal stav\u011bt ku\u017eelky a mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee to bylo dob\u0159e zaplacen\u00e9. Za takto prvn\u011b vyd\u011blan\u00e9 pen\u00edze jsem si brzy po\u0159\u00eddil sice tro\u0161ku obno\u0161en\u00fd, ale sv\u016fj prvn\u00ed oblek. Budit m\u011b chodila maminka pana \u0161\u00e9fa, star\u00e1 pan\u00ed Hlav\u00e1\u010dkov\u00e1, nebo maminka \u0161\u00e9fov\u00e9, pan\u00ed Dvo\u0159\u00e1kov\u00e1. <\/p>\n\n\n\n maminka pana \u0161\u00e9fa, star\u00e1 pan\u00ed Hlav\u00e1\u010dkov\u00e1, nebo maminka \u0161\u00e9fov\u00e9, pan\u00ed Dvo\u0159\u00e1kov\u00e1. Ony se st\u0159\u00eddaly a j\u00e1 jsem byl st\u00e1le jen s\u00e1m. Vst\u00e1val jsem v \u0161est t\u0159icet a na nohou byl do dvaceti dvou ve\u010der, den co den, bez jedin\u00e9ho dne volna!!! Bylo to velmi nam\u00e1hav\u00e9. Uleh\u010den\u00ed spo\u010d\u00edvalo v tom, \u017ee jsem jednou t\u00fddn\u011b chodil do pokra\u010dovac\u00ed \u0161koly, kde jsem se setk\u00e1val s Jindrou Kadrnkem, m\u00fdm spolu\u017e\u00e1kem. Ten se u\u010dil na hospodsk\u00e9ho v kav\u00e1rn\u011b v \u017dabov\u0159esk\u00e1ch, v ulici soused\u00edc\u00ed bezprost\u0159edn\u011b s Kounicov\u00fdmi kolejemi. V\u017edy jsme si m\u011bli co \u0159\u00edci, nejd\u0159\u00edve o holk\u00e1ch, pak ale tak\u00e9 o tom, \u017ee ze sousedstv\u00ed \u010dasto sl\u00fdch\u00e1v\u00e1 st\u0159elbu. Tam n\u00e1m N\u011bmci zast\u0159elili t\u0159i na\u0161e obl\u00edben\u00e9 u\u010ditele z M\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 \u0161koly z Klobouk u Brna, d\u016fstojn\u00edky v z\u00e1loze – pana Ludv\u00edka Wolfa, Jaroslava Kuxe a Franti\u0161ka Pac\u00e1ka. V Kouni\u010dk\u00e1ch zahynulo i mnoho jin\u00fdch dobr\u00fdch vlastenc\u016f.<\/p>\n\n\n\n Je\u0161t\u011b p\u0159ipomenu, \u017ee tu s n\u00e1mi byl dal\u0161\u00ed n\u00e1\u0161 spolu\u017e\u00e1k Jo\u017eka Bravenec. Ten se u\u010dil na Husov\u011b ulici u firmy A-ZET RADIO. Pozd\u011bji se z n\u011bho stal \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd oprav\u00e1\u0159 radiop\u0159ij\u00edma\u010d\u016f v\u0161ech zna\u010dek a i \u010dernob\u00edl\u00fdch televizor\u016f. Na opravy barevn\u00fdch si u\u017e netroufal. Ale abych se vr\u00e1til do Modransk\u00e9 a na \u0160pilberk. Ob\u011b star\u00e9 pan\u00ed a j\u00e1 jsme v dopoledn\u00edm \u010dase m\u011bli na starosti \u00faklid restaura\u010dn\u00ed m\u00edstnosti, v letn\u00edm obdob\u00ed i zahradu a na p\u0159\u00eddavek je\u0161t\u011b Modranskou vin\u00e1rnu. Denn\u011b se nejd\u0159\u00edve ukl\u00edzela p\u00edskov\u00e1 zahrada, pak bylo nutn\u00e9 vysb\u00edrat pap\u00edrky a \u0161pa\u010dky z cigaret a hrabi\u010dkami ji uhrabat. Zelen\u00fdmi ubrusy prost\u0159\u00edt zahradn\u00ed stoly, um\u00fdt popeln\u00edky, pak se p\u0159esunout na Husovu, kde se muselo v\u0161echno pe\u010dliv\u011b vyc\u00eddit, vyle\u0161tit, a to nejen sklenice, ale i \u017eidle, stoly a lustry. Prost\u011b \u010distota musela b\u00fdt p\u0159edev\u0161\u00edm. Na tu si Hlav\u00e1\u010dek potrp\u011bl. Na l\u00edstku jsem m\u011bl naps\u00e1no, kolik v\u00edna m\u00e1m ve sklep\u011b naplnit do b\u00edl\u00fdch a zelen\u00fdch litrov\u00fdch sklenic a co dal\u0161\u00edho p\u0159ipravit je\u0161t\u011b pro no\u010dn\u00ed sm\u011bnu. Husova ulice byla v t\u00e9 dob\u011b p\u0159ejmenov\u00e1na na Horst Wessel Strasse. Po n\u00ed \u010dasto pochodovali v rot\u00e1ch n\u011bme\u010dt\u00ed voj\u00e1ci, nej\u010dast\u011bji se zp\u011bvem p\u00edsn\u011b Auf der Heide bl\u00fcht ein kleines bl\u00fcmrlein (Na str\u00e1ni kvete mal\u00e1 kv\u011btinka).<\/p>\n\n\n\n Tato melodick\u00e1 a vesel\u00e1 pochodov\u00e1 p\u00edsni\u010dka se mi velice l\u00edbila, ale\nzp\u00edv\u00e1vali i jin\u00e9 zvu\u010dn\u00e9 p\u00edsn\u011b. R\u00e1zn\u00fd krok voj\u00e1k\u016f v okovan\u00fdch bot\u00e1ch a p\u00edsn\u011b\nbylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 poslouchat. Ale t\u011bch hezk\u00fdch, melodick\u00fdch mnoho nem\u011bli.<\/p>\n\n\n\n Ve vin\u00e1rn\u011b na mal\u00e9m p\u00f3diu byl um\u00edst\u011bn klav\u00edr a na n\u011bj hr\u00e1val muzikant s doprovodem houslisty. Kraloval zde hezk\u00fd \u017eenat\u00fd vrchn\u00ed, v\u017edy \u010dist\u011b oble\u010den\u00fd a pe\u010dliv\u011b oholen\u00fd pan \u0158eh\u016f\u0159ek. Ten m\u011b zasv\u011bcoval do um\u011bn\u00ed otv\u00edr\u00e1n\u00ed sekt\u016f a k p\u0159\u00e1telsk\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed se k host\u016fm a jin\u00fdm pot\u0159ebn\u00fdm praktik\u00e1m. Byl ke mn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd, ale jak se bl\u00ed\u017eila des\u00e1t\u00e1 ve\u010der, pod\u011bkoval mn\u011b za pomoc a j\u00e1 musel ut\u00edkat sp\u00e1t.<\/p>\n\n\n\n I kdy\u017e byl velik\u00fd nedostatek cigaret, byla vin\u00e1rna ka\u017ed\u00fd den zakou\u0159en\u00e1, a\u017e m\u011b z toho bol\u00edvala hlava a cht\u011blo se mi ze zka\u017een\u00e9ho vzduchu zvracet. Byl jsem nam\u00e1havou prac\u00ed unaven\u00fd a chyb\u011bl mi sp\u00e1nek, proto jsem z\u00e1vid\u011bl t\u011bm d\u011bck\u00e1m, co nemusely do zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Po \u00faklidu vin\u00e1rny, na\u0161t\u011bst\u00ed jen v letn\u00edm obdob\u00ed, bylo m\u00fdm dal\u0161\u00edm \u00fakolem nahoru na \u0160pilberk p\u0159\u00edv\u00e9zt p\u0159\u00edrodn\u00ed nebo technick\u00fd led k chlazen\u00ed piva a n\u00e1poj\u016f. Ten se prod\u00e1val v budov\u011b na Husov\u011b ulici, p\u0159i chodn\u00edku vedouc\u00edm na \u0160pilberk. Elektricky chlazen\u00e9 v\u00fd\u010depn\u00ed pulty ani boxy v t\u00e9 dob\u011b neexistovaly. P\u0159\u00edmo se tam j\u00edt nedalo, proto\u017ee chodn\u00edk byl velice p\u0159\u00edkr\u00fd. To v\u0161e bylo nutn\u00e9 zvl\u00e1dnout dopoledne a na ob\u011bd u\u017e jsem musel b\u00fdt p\u0159evle\u010den\u00fd a pom\u00e1hat bud\u02c7 v kuchyni nebo v obsluze. <\/p>\n\n\n\n Asi uprost\u0159ed d\u00e9lky cesty nahoru st\u00e1l d\u0159ev\u011bn\u00fd ve\u0159ejn\u00fd z\u00e1chodek zdoben\u00fd vy\u0159ez\u00e1v\u00e1n\u00edm, zelen\u011b nat\u0159en\u00fd, podobn\u00fd jako ve filmu o Dobr\u00e9m voj\u00e1ku \u0160vejkovi, o tento se starala jedna pan\u00ed, ani ne moc star\u00e1, za kterou velmi \u010dasto chodila cel\u00e1 jej\u00ed rodina. Z\u00e1chodek byl pak p\u0159i druh\u00e9m leteck\u00e9m n\u00e1letu zasa\u017een a zna\u010dn\u011b po\u0161kozen. O kus d\u00e1l nahoru p\u0159i prav\u00e9 stran\u011b cesty st\u00e1l sv\u011btl\u00fdm okrem nat\u0159en\u00fd domek rodiny \u010cern\u00fdch.<\/p>\n\n\n\n Pan \u010cern\u00fd byl na\u0161\u00edm po\u0161tovn\u00edm doru\u010dovatelem a p\u0159i jedn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b mn\u011b zachr\u00e1nil \u017eivot, ale o tom se zm\u00edn\u00edm pozd\u011bji. Naproti domku \u010cern\u00fdch byla dal\u0161\u00ed d\u0159ev\u011bn\u00e1 stavba s upraven\u00fdm okol\u00edm, kter\u00e1 v minulosti slou\u017eila jako prodejna ml\u00e9ka a osv\u011b\u017euj\u00edc\u00edch n\u00e1poj\u016f. Bylo tam n\u011bkolik pevn\u011b p\u0159id\u011blan\u00fdch lavic a v\u0161e zast\u0159e\u0161en\u00e9, z jedn\u00e9 strany otev\u0159en\u00e9 do ter\u00e9nu. Ve\u010der a v noci to slou\u017eilo jako m\u00edste\u010dko l\u00e1sky, proto se kolem v\u017edy pohybovalo n\u011bkolik individu\u00ed, kter\u00e1 se potichu p\u0159ikr\u00e1dala a p\u0159ipraven\u00fdmi d\u00edrkami pozorovala, co se d\u011bje na t\u011bch lavic\u00edch. St\u00e1le tam bylo plno.<\/p>\n\n\n\n Zde na \u0160pilberku byl m\u00fdm p\u0159\u00edm\u00fdm nad\u0159\u00edzen\u00fdm pan Grepl, av\u0161ak jen jeden m\u011bs\u00edc a p\u016fl, dal\u0161\u00ed dv\u011b sez\u00f3ny pan Urban. Ten m\u011bl dcery V\u011brku, Zdenku a malou Maru\u0161ku. Jeho pan\u00ed sed\u00e1vala v pokladn\u011b a prod\u00e1vala vstupenky na zahradn\u00ed koncert. Bydleli na Kope\u010dn\u00e9. Po dv\u011b sez\u00f3ny zde denn\u011b se svou kapelou a zp\u011bva\u010dkami koncertoval Gustav Brom. Na pianino hr\u00e1val pan Krupi\u010dka, bic\u00ed obsluhoval mlad\u00fd kluk Nejezchleb, \u0159\u00edkali mu Chleb\u00ed\u010dek. Byla to dobr\u00e1 parta kamar\u00e1d\u016f. N\u011bkolikr\u00e1t s nimi zp\u00edvaly i sestry Skovajsovy a pan Brom je doprov\u00e1zel na saxofon.<\/p>\n\n\n\n S panem Krupi\u010dkou p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm koncertem pe\u010dliv\u011b vyb\u00edrali, co se bude hr\u00e1t,\naby muzikou neurazili n\u011bmeck\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky. A v\u017edy se u toho h\u00e1dali. Nej\u010dast\u011bji\nhr\u00e1li melodie z operety Franze Leh\u00e1ra Zem\u011b \u00fasm\u011bv\u016f a Franze Strausse V\u00edde\u0148sk\u00e1\nkrev i jin\u00fdch skladatel\u016f a m\u011bli v\u017edy ohromn\u00fd \u00fasp\u011bch. Kdykoli te\u010f sly\u0161\u00edm ty\nmelodie z r\u00e1dia, v\u017edy si vzpomenu na mlad\u00e1 l\u00e9ta a \u0160pilberk.<\/p>\n\n\n\n O rok pozd\u011bji p\u0159i\u0161la pro mne dal\u0161\u00ed posila z Mork\u016fvek, a to Jo\u017eka Kraus. Ten m\u011b st\u0159\u00eddal, proto\u017ee j\u00e1 byl ji\u017e v druh\u00e1ku. Pozd\u011bji, kdy\u017e p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl z kr\u00e1tk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy domova, m\u011bl v\u017edy velik\u00e9 pot\u00ed\u017ee, musel nejd\u0159\u00edv do ve\u0159ejn\u00fdch l\u00e1zn\u00ed a do hork\u00e9 vany vyt\u0159epat blechy z oble\u010den\u00ed. Bylo mn\u011b jej up\u0159\u00edmn\u011b l\u00edto, v\u017edy u toho plakal, kdy\u017e se mn\u011b s t\u00edm sv\u011b\u0159oval. Tolik utopen\u00fdch blech pr\u00fd najednou nikdy nevid\u011bl. Po v\u00e1lce byl zam\u011bstn\u00e1n v \u010cech\u00e1ch a tam se i o\u017eenil a pozd\u011bji pak \u0159editeloval v hotelu Slunce na n\u00e1m\u011bst\u00ed v \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic\u00edch.<\/p>\n\n\n\n Po dvou letech, v letn\u00ed sez\u00f3n\u011b 1943, do\u0161lo ke zm\u011bn\u011b veden\u00ed. Hlav\u00e1\u010dci jako \u010ce\u0161i museli opustit restauraci a p\u0159est\u011bhovat se do Kr\u00e1lova Pole na hotel Praha. Vin\u00e1rnu na Husov\u011b ulici v\u0161ak provozovali d\u00e1l. Skoro cel\u00fd person\u00e1l z\u016fstal na m\u00edst\u011b. Coby nov\u00fd majitel p\u0159i\u0161el n\u011bmeck\u00fd voj\u00e1k v uniform\u011b wehrmachtu FRANZ WEIDINGER. Zm\u011bna byla hlavn\u011b pro m\u011b v\u00fdhodn\u00e1. Odpadly mn\u011b povinnosti ve vin\u00e1rn\u011b a m\u011bl jsem v\u00edce \u010dasu na kuchy\u0148 a zahradu. Velkou v\u00fdhodou bylo, \u017ee od t\u00e9 doby za\u010dalo do n\u011bmeck\u00e9 restaurace chodit v\u00edce brn\u011bnsk\u00fdch N\u011bmc\u016f a voj\u00e1k\u016f. Ka\u017edou st\u0159edu jsem chodil do pokra\u010dovac\u00ed \u0161koly, kde, jak spr\u00e1vn\u011b tu\u0161\u00edte, byl povinn\u00fd n\u011bmeck\u00fd jazyk. Jako spr\u00e1vn\u00fd \u010cechoslov\u00e1k jsem n\u011bm\u010dinu ignoroval a bojkotoval s p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm, \u017ee t\u00edm N\u011bmce poraz\u00edm. V kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b p\u0159i\u0161lo ze \u0161koly upozorn\u011bn\u00ed, \u017ee v\u0161echny p\u0159edm\u011bty zvl\u00e1d\u00e1m dob\u0159e, ale n\u011bm\u010dinu ne a ne. Hned p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den si m\u011b nechal zavolat n\u00e1\u0161 \u00fa\u010detn\u00ed, star\u0161\u00ed p\u00e1n, brn\u011bnsk\u00fd N\u011bmec KREUZINGER, kter\u00fd mo\u017en\u00e1 poch\u00e1zel ze Strachot\u00edna. A ti\u0161e mn\u011b v kout\u011b zahrady \u0159\u00edkal: „Pepi, n\u011bmecky se mus\u00ed\u0161 u\u010dit, v\u00ed\u0161, chce\u0161-li \u0161kodit sv\u00e9mu nep\u0159\u00edteli, mus\u00ed\u0161 mluvit jeho jazykem. „Bum, bum, bum,\u2026“ \u00fapln\u011b jsem ztuhl a zbledl, v hlav\u011b mn\u011b dun\u011blo, dostal jsem z\u00e1vra\u0165.<\/p>\n\n\n\n J\u00e9\u017ei\u0161i, je to na mn\u011b poznat, \u017ee jim chci \u0161kodit? Nebo jak to v\u011bd\u011bl a jak te\u010f d\u00e1l? Je\u0161t\u011b bled\u00fd jsem se omlouval a za chv\u00edli jsem ho prosil o dou\u010dov\u00e1n\u00ed. On r\u00e1d p\u0159isl\u00edbil a byli jsme pak dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Ale je\u0161t\u011b hodn\u011b noc\u00ed jsem m\u011bl bezesn\u00fdch. Zakr\u00e1tko jsem deficit dohnal a nov\u00fd \u0161\u00e9f byl v\u00edc ne\u017e spokojen\u00fd. Slou\u017eil pos\u00e1dkou v T\u00e1bo\u0159e v \u010cech\u00e1ch a jednou za t\u00fdden nebo \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed p\u0159ijel na dva \u010di t\u0159i dny dom\u016f, n\u011bkdy i na del\u0161\u00ed dobu. Jeho man\u017eelstv\u00ed bylo bezd\u011btn\u00e9 a \u010dasto, kdy\u017e p\u0159ijel z vojny a cht\u011bli j\u00edt do kina, si m\u011b oba spolu vzali ka\u017ed\u00fd z jedn\u00e9 strany za ruku a \u0161li jsme do kina Scala – to bylo vyhrazeno jen pro n\u011bmeck\u00e9 ob\u010dany. Kdy\u017e jsme p\u0159ich\u00e1zeli do vestibulu, v\u017edy se ke mn\u011b nahnul a \u0159ekl: „Jura, jetzt red nicht“ \/Jirko, te\u010f nemluv\/- to nebyl probl\u00e9m, ani jsem nedutal. Tehdy jsem poprv\u00e9 vid\u011bl barevn\u00fd film – hr\u00e1li Barona Pr\u00e1\u0161ila. Moc se mn\u011b l\u00edbil, proto\u017ee tam byla spousta polonah\u00fdch d\u011bv\u010dat, a j\u00e1 se \u010dervenal. Barona vid\u00edm je\u0161t\u011b te\u010f, jak sed\u011bl na let\u00edc\u00ed kouli vyst\u0159elen\u00e9 z d\u011bla a v ruce sv\u00edral trojhrann\u00fd klobouk. O t\u00fdden pozd\u011bji jsme \u0161li na \u010dernob\u00edl\u00fd film, ve kter\u00e9m ve vysok\u00fdch tyrolsk\u00fdch hor\u00e1ch honil Kurt Ernu, a jak to b\u00fdv\u00e1, nakonec ji dohnal a byla svatba.<\/p>\n\n\n\n Na zimu 1943-1944 jsem opustil ten dome\u010dek ve dvo\u0159e a na radu pan\u00ed \u0161\u00e9fov\u00e9 jsem z \u00fasporn\u00fdch d\u016fvod\u016f paliva sp\u00e1val v prv\u00e9m poschod\u00ed v man\u017eelsk\u00e9 posteli, i pan Kreuzinger tam m\u011bl postel. Prv\u00e9 noci jsem nemohl usnout. Bylo tam teplo, p\u00e9\u0159ov\u00e9 duchny byly lehou\u010dk\u00e9 a h\u0159\u00e1ly. Pozd\u011bji v l\u00e9t\u011b jsem se ale p\u0159est\u011bhoval na Pellicovu ulici k jejich zn\u00e1m\u00fdm, ke Skoludov\u00fdm.<\/p>\n\n\n\n Nov\u00fd \u0161\u00e9f byl voj\u00e1k a m\u011bl hezkou sestru vdanou v Mod\u0159ic\u00edch. Jej\u00ed mu\u017e byl na front\u011b v It\u00e1lii, proto se ona a jejich dv\u011b d\u011bv\u010d\u00e1tka denn\u011b o n\u011bho strachovaly. N\u011bkolikr\u00e1t jsem jim do Mod\u0159ic vezl n\u011bjak\u00fd proviant a ona i s d\u011btmi zase na opl\u00e1tku p\u0159ijela na n\u00e1v\u0161t\u011bvu za sv\u00fdm bratrem. Holky byly v\u017edy pe\u010dliv\u011b ustrojen\u00e9, skota\u010div\u00e9, jako d\u011bti v t\u011bchto letech. Ona byla uzav\u0159en\u00e1 a nemluvn\u00e1. Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee \u010desky um\u011bla, nikdy ne\u0159ekla ani jedin\u00e9 slov\u00ed\u010dko. Naopak, moje nov\u00e1 \u0161\u00e9fov\u00e1 byla men\u0161\u00ed, baculat\u00e1, s v\u011b\u010dn\u011b vlaj\u00edc\u00edmi a rozcuchan\u00fdmi prokv\u00e9taj\u00edc\u00edmi tmav\u00fdmi vlasy, brn\u011bnsk\u00e1 N\u011bmka, t\u00e9 bylo jedno, zda \u010desky nebo n\u011bmecky. Z ni\u010deho nem\u011bla strach.<\/p>\n\n\n\n Je\u0161t\u011b za star\u00e9ho veden\u00ed, ka\u017ed\u00fd \u010dtvrtek odpoledne chodila skupinka host\u016f, kter\u00e1 se sna\u017eila sed\u011bt kousek od ostatn\u00edch. V p\u0159\u00edpad\u011b nep\u0159\u00edzniv\u00e9ho po\u010das\u00ed se spole\u010dnost v\u017edy p\u0159esunula do men\u0161\u00ed m\u00edstnosti v restaura\u010dn\u00ed budov\u011b. Chodilo se tam z hlavn\u00ed chodby po n\u011bkolika m\u00e1lo schodech. Nad touto m\u00edstnost\u00ed byly pokoje majitele restaurace. Tam, kde jsem jednu zimu p\u0159ezimoval. Zpravidla jejich konzumace sest\u00e1vala z n\u011bjak\u00e9ho piva, erzac kafe a tvrd\u00e9ho alkoholu. N\u011bkdy si p\u0159ivedli n\u011bkolik \u017een a pak se odtud oz\u00fdval vesel\u00fd zp\u011bv. Po n\u011bkolika hodin\u00e1ch skon\u010dili a v klidu se rozch\u00e1zeli. Zm\u011bna veden\u00ed pro n\u011b nic neznamenala, a tak pokra\u010dovali ve sv\u00fdch sch\u016fzk\u00e1ch i za nov\u00e9ho n\u011bmeck\u00e9ho \u0161\u00e9fa.<\/p>\n\n\n\n . Restauraci velmi \u010dasto nav\u0161t\u011bvovali n\u011bme\u010dt\u00ed voj\u00e1ci a nejv\u00edce ran\u011bn\u00ed fron\u0165\u00e1ci, po prvn\u00ed i druh\u00e9 rusk\u00e9 zim\u011b, t\u011b\u017ece ran\u011bn\u00ed i s omrzl\u00fdmi pa\u017eemi, kter\u00e9 nosili na tak zvan\u00fdch \u0161ibenic\u00edch. Zdaleka se vyj\u00edmali b\u011blost\u00ed obvaz\u016f a u stolu pot\u0159ebovali v\u00edce m\u00edsta. Na jejich obli\u010dej\u00edch bylo v\u0161ak zn\u00e1t ned\u00e1vn\u00e9 p\u0159est\u00e1l\u00e9 utrpen\u00ed a bolest. P\u0159i vstupu do m\u00edstnosti hned u dve\u0159\u00ed z\u016fstali st\u00e1t v pozoru za hlasit\u00e9ho sra\u017een\u00ed podpatk\u016f. Pokud mohli, se zdvi\u017eenou pravic\u00ed do v\u00fd\u0161e o\u010d\u00ed hlasit\u00fdm pozdravem zdravili „sl\u00e1va Hitlerovi“. A pak teprve zaujali m\u00edsto u stolu. Ran\u011bn\u00e9 voj\u00e1ky, kte\u0159\u00ed byli hospitalizov\u00e1ni, \u010dasto nav\u0161t\u011bvovali v nemocnic\u00edch jejich rodinn\u00ed p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edci a ti je pak doprov\u00e1zeli i na proch\u00e1zk\u00e1ch. Za jedn\u00edm takov\u00fdm ran\u011bn\u00fdm p\u0159ijela na \u010dtrn\u00e1ctidenn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu ze Stuttgartu jeho man\u017eelka s dcerou, t\u00e9 mohlo b\u00fdt 15 rok\u016f. Bylo to koncem sez\u00f3ny 1944, a tak sed\u00e1vali je\u0161t\u011b na zahrad\u011b. Po zaplacen\u00ed \u00fatraty nech\u00e1vali n\u011bjak\u00e9 spropitn\u00e9 na ro\u017eku stolu. Dcera byla \u0161et\u0159\u00edlek, proto je poka\u017ed\u00e9 nepozorovan\u011b sbalila, ale pro m\u011b tam na ubrousku zanechala n\u011bkolik \u0159\u00e1dek vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky s adresou dom\u016f a p\u0159i odchodu v\u017edy dlouze m\u00e1vala na pozdrav. No\u017eky m\u011bla jak vysoustruhovan\u00e9. Nic z t\u00e9to nab\u00eddky v\u0161ak nebylo. Tat\u00ednek a maminka se nakonec po vypr\u0161en\u00ed dovolen\u00e9 rukou pod\u00e1n\u00edm rozlou\u010dili, s dceru\u0161kou to prob\u011bhlo tro\u0161ku komicky. Do ruky mn\u011b vystra\u0161en\u011b str\u010dila l\u00edste\u010dek s pe\u010dliv\u011b napsanou adresou, zam\u00e1vala a byla pry\u010d. Jak asi chudinka p\u0159e\u017eila konec v\u00e1lky.<\/p>\n\n\n\n \u010cas od \u010dasu nav\u0161t\u011bvoval na\u0161i restauraci velitel kas\u00e1ren na \u0160pilberku a m\u016fj \u0161\u00e9f mn\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee je tak\u00e9 velitelem cel\u00e9ho Brna. Ten posed\u011bl, n\u011bco malinko pojedl a u \u0161\u00e1lku k\u00e1vy se r\u00e1d bavil s moj\u00ed nad\u0159\u00edzenou. Ta se v\u017edy jen rozpl\u00fdvala. Hodnost m\u011bl plukovn\u00edka \/oberst\/, asi se jmenoval FREYTAG, ale nejsem si jist\u00fd. N\u011bmci po z\u00e1boru republiky v roce 1939 p\u0159evzali velmi zanedban\u00fd \u0160pilberk, kter\u00fd gener\u00e1ln\u011b opravili. Nyn\u00ed je cel\u00fd hrad impozantn\u00ed dominantou. Hlavn\u011b upravili \u010d\u00e1st pro mal\u00e1 kas\u00e1rna a str\u00e1\u017en\u00ed slu\u017ebu, zde tak\u00e9 vybudovali \u0161kolu d\u016fstojn\u00edk\u016f v z\u00e1loze a tak\u00e9 v\u011bzen\u00ed pro politick\u00e9 v\u011bzn\u011b.<\/p>\n\n\n\n „Pan obrst“ se d\u00edval p\u0159es skl\u00ed\u010dko na jemn\u00e9m zlat\u00e9m \u0159et\u00edzku,\np\u0159ipevn\u011bn\u00e9m v d\u00edrce uniformy, jako prav\u00fd aristokrat. Choval se v\u017edy velice\nd\u016fstojn\u011b. Snad to byl V\u00edde\u0148\u00e1k. Kdy\u017e n\u00e1\u0161 \u0161\u00e9f z\u016fstal doma, i s n\u00edm r\u00e1d ztratil\nslovo. Te\u010f mn\u011b vlastn\u011b doch\u00e1z\u00ed, \u017ee pan Freytag byl asi p\u0159\u00ed\u010dinou \u010dast\u00e9ho volna\nna\u0161eho \u0161\u00e9fa. Spolu se bavili jako dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.<\/p>\n\n\n\n N\u011bkdy pan obrst zavolal telefonem do na\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159e, abych mu p\u0159inesl ob\u011bd,\njinak se stravoval v kas\u00e1rn\u00e1ch. Od n\u00e1s k n\u011bmu to nebylo tak daleko a p\u0159ej\u00edt\np\u0159es str\u00e1\u017ee pot\u00ed\u017e nebyla, proto\u017ee v\u0161ichni slu\u017ebu konaj\u00edc\u00ed voj\u00e1ci m\u011b znali,\nst\u00e1li po dvou u ka\u017ed\u00fdch\n\ndve\u0159\u00ed v pozoru a na prsou\npevn\u011b t\u0159\u00edmali samopal a nehnuli ani brvou. Ob\u011bd na pe\u010dliv\u011b zakryt\u00fdch tal\u00ed\u0159\u00edch\njsem ve sp\u011bchu v jeho kancel\u00e1\u0159i upravil, abych jej je\u0161t\u011b tepl\u00fd podal, on m\u011b\nv\u017edy vyb\u00eddl, abych se posadil a po\u010dkal, ne\u017e to sn\u00ed. \n\n\n\n<\/p>\n\n\n\n P\u0159i j\u00eddle mn\u011b vypr\u00e1v\u011bl n\u011bjakou historku a nikdy se nezapomn\u011bl zeptat, jak\nse mi da\u0159\u00ed a co je nov\u00e9ho. P\u0159i j\u00eddle, kdy\u017e zazvonil telefon, jej zvedl a po\nkr\u00e1tk\u00e9 pozn\u00e1mce rychle zav\u011bsil. Kancel\u00e1\u0159 byla velmi prostorn\u00e1, na oknech z\u00e1v\u011bsy\na na \u010deln\u00ed st\u011bn\u011b velik\u00fd obraz s nik\u00fdm jin\u00fdm ne\u017e s V\u016fdcem.<\/p>\n\n\n\n Kdy\u017e dojedl, nic neplatil, vzal jsem ji\u017e na sebe slo\u017een\u00e9 tal\u00ed\u0159e a s\npozdravem „nashledanou“ n\u011bkdy on p\u0159idal „brzkou“, jsem\nodch\u00e1zel. A zase p\u0159es ty str\u00e1\u017ee zp\u011bt, ne\u017e jsem byl \u00fapln\u011b mimo kas\u00e1rna. Po\np\u011b\u0161ince dol\u016f k na\u0161\u00ed restauraci, tam m\u011b u br\u00e1ny hlavn\u00edho vchodu jako n\u00e1hodou\npotkal jeden z t\u011bch \u010dtvrte\u010dn\u00edch host\u016f, kter\u00fd se ochotn\u011b nab\u00edzel, \u017ee mi pom\u016f\u017ee s\nt\u011bmi tal\u00ed\u0159i, \u017ee jsou jist\u011b t\u011b\u017ek\u00e9. Ochota mn\u011b byla trochu divn\u00e1, ale nic jsem\nnenam\u00edtal, ruce m\u011b ji\u017e opravdu bolely. A a\u017e dlouho po v\u00e1lce jsem se dov\u011bd\u011bl,\nkdo byli ti \u010dtvrte\u010dn\u00ed host\u00e9 a jak\u00e1 byla jejich \u010dinnost.<\/p>\n\n\n\n Z \u010cern\u00e9 Hory pan Klep\u00e1rn\u00edk, mlyn\u00e1\u0159 a majitel pily, toho n\u011bkdy p\u0159ivezl ko\u010d\u00ed na bry\u010dce. Byl to klidn\u00fd a rozv\u00e1\u017en\u00fd mu\u017e a asi vedouc\u00ed t\u00e9 skupiny, proto\u017ee v\u017edy platilo, co \u0159ekl.<\/p>\n\n\n\n Dal\u0161\u00ed z \u010dlen\u016f byli pan Kotou\u010dek Anton\u00edn z Hustope\u010d\u00ed, pan Sedl\u00e1k, \u0161of\u00e9r zemsk\u00e9ho \u00fa\u0159adu, pan\u00ed Mertov\u00e1, majitelka obchodu se \u0161koln\u00edmi pot\u0159ebami na Masarykov\u011b ulici, pan Sm\u00ed\u0161ek, tak\u00e9 mlyn\u00e1\u0159 a je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed asi t\u0159i \u010di \u010dty\u0159i osoby. Jednou z nich byl i Viktor Ry\u0161\u00e1nek, pr\u00fd rozporupln\u00e1 osobnost, ten byl po osvobozen\u00ed jako konfident popraven na Cejlu. Kdy\u017e v\u0161ak byli v\u0161ichni pohromad\u011b na zahrad\u011b a s rozepnut\u00fdmi ko\u0161ilemi nastavovali sv\u00e9 hrudi slun\u00ed\u010dku, \u00fapln\u011b nahlas se bavili i p\u0159ed t\u00edm Ry\u0161\u00e1nkem, kolik kdo vybral pen\u011bz od sv\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch na podporu rodin\u00e1m po uv\u011bzn\u011bn\u00fdch. Jak to d\u011blali, mi bylo z\u00e1hadou, mn\u011b nikdy nikdo ne\u0159ekl, abych p\u0159isp\u011bl i j\u00e1. R\u00e1d bych tak u\u010dinil. Jist\u011b existovala n\u011bjak\u00e1 konspirace, ale jestli toto byla tajn\u00e1 organizace, pak tato konspiraci siln\u011b str\u00e1dala. A\u017e dlouho po v\u00e1lce jsem se dov\u011bd\u011bl od pana Kotou\u010dka, \u017ee jsem ze \u0160pilberka mezi tal\u00ed\u0159i p\u0159en\u00e1\u0161el zpr\u00e1vy od plukovn\u00edka Freytaga pro \u010dernohorsk\u00e9 partyz\u00e1ny. T\u011bm se podle tehdej\u0161\u00edch novin poda\u0159ilo podminovat a vyhodit \u017eeleznici i s vojensk\u00fdm vlakem. \u017de jsem na tom mohl m\u00edt z\u00e1sluhu, m\u011b nikdy nenapadlo. V t\u00e9 dob\u011b takov\u00fdch lid\u00ed bylo jist\u011b mnoho. A p\u0159e\u017eili i bez medail\u00ed a vyznamen\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Ka\u017ed\u00e9 dva m\u011bs\u00edce byla u n\u00e1s slavnost a oslava vy\u0159azen\u00ed nov\u00fdch d\u016fstojn\u00edk\u016f. P\u0159ipravil jsem tabuli pro t\u0159icet osob. Na akordeon hr\u00e1val n\u011bjak\u00fd Br\u0148\u00e1k, \u010cech, na housle taky Br\u0148\u00e1k, ale N\u011bmec. Na tuto p\u0159\u00edle\u017eitost jsme vyfasovali zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edd\u011bl jablkov\u00e9ho v\u00edna a trochu \u0161napsu, pak bylo veselo, ale jen do 24 hodin. Absolventi se veselili a pak se s n\u00e1mi i mezi sebou rozlou\u010dili, r\u00e1no na sedmou hodinu u\u017e byli v\u0161ichni na n\u00e1dra\u017e\u00ed a odj\u00ed\u017ed\u011bli ke sv\u00fdm \u00fatvar\u016fm. Znovu p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bli nov\u00ed nematuranti \u00fa\u010dastn\u00edci kurzu – svobodn\u00edci, des\u00e1tn\u00edci, \u010deta\u0159i a za dva m\u011bs\u00edce dr\u017eitel\u00e9 d\u016fstojnick\u00e9 hodnosti, pak znovu na frontu. <\/p>\n\n\n\n T\u011bchto d\u016fstojn\u00edk\u016f, poru\u010d\u00edk\u016f m\u011bli N\u011bmci citeln\u00fd nedostatek, a tak se museli \u0161kolit st\u00e1le nov\u00ed. Jednou v listopadu 1944 ji\u017e odpoledne p\u0159ijel voj\u00e1k, podle uniformy tankista, a hned mezi dve\u0159mi lok\u00e1lu ze zad shodil batoh a bez obvykl\u00e9ho pozdravu „Heil Hitler!“ na m\u011b vybafl „ich hab Hunger, was hast du zum fressen“. Zeptal jsem se ho, zda m\u00e1 potravinov\u00e9 l\u00edstky, on na to, zda jsem nespadl z Marsu. No jasn\u011b, kde by je vzal, fron\u0165\u00e1k br\u00e1n\u00edc\u00ed Evropu proti „\u017eidobol\u0161evizmu“\u2026<\/p>\n\n\n\n Sko\u010dil jsem do kuchyn\u011b a zeptal se Frau K\u00f6chyn pan\u00ed M\u00fcllerov\u00e9, co mu d\u00e1me, m\u00e1 hlad a l\u00edstky nem\u00e1. Ona chv\u00edli dumala a pak \u0159ekla: „Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161 karben\u00e1tku se \u0161pen\u00e1tem a s bramborov\u00fdm knedl\u00edkem?“ „Gut!“ Je\u017e\u00ed\u0161i, hotov\u00fd poklad\u2026, za ten blah\u00fd \u00fasm\u011bv to st\u00e1lo. Zblajzl to jak malinu. „Abys nebyl \u0161kodn\u00fd, poj\u010f sem“ a jal se rozvazovat ten objemn\u00fd batoh, kter\u00fd st\u00e1le le\u017eel u dve\u0159\u00ed. Byl nabit\u00fd cigaretami zna\u010dky Pall Mall, hergot, mysl\u00edm si, to jsou americk\u00e9 cigarety a jeden ten bal\u00edk s deseti krabi\u010dkami po dvaceti cigaret\u00e1ch mn\u011b podal. „Pros\u00edm t\u011b, kde jsi vzal ten poklad?“ „V\u00ed\u0161, jedu z It\u00e1lie a v\u010dera jsem odst\u0159elil jeden Schermann \/tank\/, chlapi z n\u011bho vysko\u010dili a utekli. Po\u010dkal jsem 2 hodiny, pak jsem se \u0161el pod\u00edvat, co je uvnit\u0159. Tady to vid\u00ed\u0161, byl a\u017e po okraj nacpan\u00fd cigaretami. Cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce jsme byli kamar\u00e1di a vlastn\u011b on m\u011b nau\u010dil kou\u0159it. P\u0159i jeho dal\u0161\u00edm volnu mn\u011b \u0159ekl: „Poj\u010f se mnou a na nic se neptej!“ \u0160li jsme ze \u0160pilberku dol\u016f, kousek po Husov\u011b ulici, nahoru p\u0159es \u0160ilingrovo n\u00e1m\u011bst\u00ed, pak po Starobrn\u011bnsk\u00e9, sm\u011brem k Zeln\u00e9mu rynku, odbo\u010dili na Peroutkovu a p\u0159edposledn\u00ed poscho\u010f\u00e1k na lev\u00e9 stran\u011b byl c\u00edlem na\u0161\u00ed cesty. Vchod z vysok\u00fdch t\u011b\u017ek\u00fdch dubov\u00fdch dve\u0159\u00ed a hned za nimi visel t\u011b\u017ek\u00fd \u010derven\u00fd dekov\u00fd rozp\u016flen\u00fd z\u00e1v\u011bs, okraje byly ob\u0161it\u00e9 jemnou tmavohn\u011bdou ko\u017eenkou a kousek za n\u00edm sed\u011bla v recepci v tepl\u00e9m, ale vyd\u00fdchan\u00e9m a siln\u011b von\u00edc\u00edm prostoru statn\u00e1, ji\u017e postar\u0161\u00ed blon\u010fat\u00e1 bordelmam\u00e1. Pov\u00e1\u017eliv\u00fd v\u00fdst\u0159ih se siln\u011b nal\u00ed\u010den\u00fdm obli\u010dejem, hol\u00e9 pa\u017ee a s op\u0159enou hlavou, velik\u00e9 modr\u00e9 o\u010di, v ruce dr\u017e\u00edc\u00ed zap\u00e1lenou cigaretu v p\u0159edlouh\u00e9 \u0161pi\u010dce, celkem hezk\u00e1 pan\u00ed. Ihned se s up\u0159en\u00fdm pohledem na m\u011b, dala do vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed, vyjedn\u00e1val tankista, ze mne v\u0161ak nespustila o\u010di. Rozt\u0159epala se mn\u011b kolena, zuby mn\u011b za\u010daly drkotat, po\u0159\u00e1d jsem vid\u011bl ten jej\u00ed v\u00fdst\u0159ih. Nahnul jsem se k n\u011bmu a \u0159ekl: „Po\u010dkej chvilku, odsko\u010d\u00edm si, hned se vr\u00e1t\u00edm.“ Nepozorovan\u011b jsem opustil to tajemn\u00e9 m\u00edsto a u\u017e jsem se tam nikdy nevr\u00e1til. Tak\u017ee dosud nezn\u00e1m to tajemno. V\u00fdsledek mn\u011b pak ne\u0159ekl, ale v\u00edc m\u011b nikam nezval. Po skon\u010den\u00ed kurzu se jako obvykle konalo rozlou\u010den\u00ed u n\u00e1s. On byl vy\u0159azen jako poru\u010d\u00edk. Pop\u0159\u00e1l jsem mu p\u0159e\u017eit\u00ed vojnov\u00e9 hr\u016fzy a odjel. Douf\u00e1m, \u017ee p\u0159e\u017eil a \u017ee se vr\u00e1til dom\u016f zdrav\u00fd.<\/p>\n\n\n\n V \u00fanoru 1943 napadlo hodn\u011b sn\u011bhu, musel jsem jej odh\u00e1zet a zam\u00e9st cesti\u010dku\nod hlavn\u00ed \u017eelezn\u00e9 br\u00e1ny p\u0159es zahradu do restaurace. Sp\u011bchal jsem, po r\u00e1nu bylo\nskoro v\u017edy lidupr\u00e1zdno a ve v\u00fd\u010depu byl dobr\u00fd a „nevykuchan\u00fd“\nradiop\u0159ij\u00edma\u010d, tedy i s dlouh\u00fdmi vlnami, tak\u017ee se dala poslouchat cizina, bu\u010f\nLond\u00fdn, nebo Moskva. Jeho dva ampliony vedly na zahradu. Obvykle jsem hledal\nmuziku, nejrad\u011bji „Valdaufku“ s p\u00edsni\u010dkami, kter\u00e9 jsem m\u011bl r\u00e1d –\nJetel\u00ed\u010dek, Pro\u010d ta sova tolik houkala, U Rokycan atd. Te\u010f se v\u0161ak ozvaly \u010dty\u0159i\nduniv\u00e9 r\u00e1ny, n\u011bkolikr\u00e1t se opakuj\u00edc\u00ed bum, bum, bum, bum, s malou pauzou op\u011bt se\nn\u011bkolikr\u00e1t opakovaly, a\u017e se zcela z\u0159eteln\u011b ozvalo „Vol\u00e1 Lond\u00fdn“ s\nupozorn\u011bn\u00edm, \u017ee po kr\u00e1tk\u00fdch zpr\u00e1v\u00e1ch promluv\u00ed k n\u00e1rodu pan prezident Dr. Edvard\nBene\u0161. Abych l\u00e9pe sly\u0161el, pat\u0159i\u010dn\u011b jsem to zes\u00edlil, z\u00e1dy oto\u010den\u00fd ke vchodu jsem\nsed\u011bl na op\u011bradle \u017eidle a soust\u0159ed\u011bn\u011b poslouchal nab\u00e1dav\u00e1 slova a slova \u00fat\u011bchy<\/p>\n\n\n\n na\u0161eho pana prezidenta. Bylo to 3. \u00fanora 1943. S maxim\u00e1ln\u00edm zaujet\u00edm a\nrozechv\u011bn\u00edm jsem bedliv\u011b poslouchal, abych to pak mohl d\u00e1l tlumo\u010dit. V\u016fbec jsem\nnezpozoroval, \u017ee se ti\u0161e otev\u0159ely dve\u0159e a do lok\u00e1lu vstoupila postava v \u010dern\u00e9\n\u010depici s k\u0161iltem a v dlouh\u00e9m a pohodln\u00e9m \u010dern\u00e9m hubertusov\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Oto\u010dil\njsem se. Po\u0161\u0165\u00e1k! „\u010clov\u011b\u010de, co to d\u011bl\u00e1\u0161? Poslouch\u00e1\u0161 Lond\u00fdn, blb\u010de? A m\u00e1\u0161 to\nzapnut\u00fd na zahradu!!! \u0158ve to na cel\u00fd Brno! Nejsi n\u00e1hodou bl\u00e1zen?“ Asi jsem\nhodn\u011b zbledl a krve by se ve mn\u011b nikdo nedo\u0159ezal. „Pane \u010cern\u00fd, pros\u00edm V\u00e1s,\n\u2026“, d\u00e1l jsem se nedostal, on polo\u017eil klidn\u011b noviny a po\u0161tu na st\u016fl.\n„Vypni to na zahradu a pokra\u010duj. M\u011bj se hezky!“ Kdyby to v\u0161ak\nnahl\u00e1sil na \u010detnick\u00e9 stanici nebo na gestapu, byl by za onen \u010din pro takov\u00e9ho\nob\u010dana trest nejvy\u0161\u0161\u00ed. Chud\u00e1k moje rodina by skon\u010dila v koncentr\u00e1ku. Po front\u011b\njsem mu byl pod\u011bkovat, ale \u017eel nesetkal jsem se s n\u00edm. Dodnes na to vd\u011b\u010dn\u011b\nvzpom\u00edn\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n Pevnost \u0160pilberk byla od sv\u00e9ho zalo\u017een\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed dominantou m\u011bsta Brna. Je\nzn\u00e1mo, \u017ee slou\u017eila k obran\u011b, ale i jako v\u011bzen\u00ed, ve kter\u00e9m byl uv\u011bzn\u011bn i\nv\u011bhlasn\u00fd revolucion\u00e1\u0159 a lupi\u010d Babinsk\u00fd. I za protektor\u00e1tu slou\u017eil jako tvrd\u00e9\nv\u011bzen\u00ed, dovol\u00edm si v\u0161ak tvrdit, \u017ee mnoho Br\u0148an\u016f to nev\u011bd\u011blo, snad ani sami\npr\u016fvodci kasemat. Tenkr\u00e1t byli dva a oba \u010ce\u0161i. U n\u00e1s na zahrad\u011b oby\u010dejn\u011b\nsva\u010d\u00edvali a jeden z nich stra\u0161n\u011b r\u00e1d j\u00edd\u00e1val smradlav\u00fd s\u00fdr. O v\u011bze\u0148sk\u00e9m t\u00e9matu\nv\u0161ak nikdy nic neutrousili.<\/p>\n\n\n\n Na\u0161e zahradn\u00ed restaurace byla velmi obl\u00edben\u00e1, zvl\u00e1\u0161t\u011b v ran\u00e9m p\u0159edja\u0159\u00ed.\nStromy a ke\u0159e byly je\u0161t\u011b hol\u00e9, ale kosi a ostatn\u00ed zp\u011bvn\u00ed pt\u00e1ci u\u017e hl\u00e1sili jaro.\nJak se objevilo prvn\u00ed slun\u00ed\u010dko, nastal \u010das p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho pta\u010d\u00edho koncertu v klidu\na m\u00edru, v\u016fbec bychom nev\u011bd\u011bli, \u017ee je v\u00e1lka. Neb\u00fdt tramvaj\u00ed p\u0159epln\u011bn\u00fdch\nn\u011bmeck\u00fdmi voj\u00e1ky, st\u00e1le n\u011bkam cestuj\u00edc\u00edmi, nem\u011bli bychom potuchy, co se d\u011bje.\nJen rodi\u010de a prarodi\u010de m\u011bli starost nad nejist\u00fdm d\u011bn\u00edm. My mlad\u00ed jsme \u017eili v\njak\u00e9msi podivn\u00e9m pocitu, snad strachu a nejistot\u011b ze z\u00edt\u0159ka, ale nikdo z n\u00e1s to\nnerozeb\u00edral. Hlavn\u011b, \u017ee d\u00fdch\u00e1me. Z\u00edtra, ano z\u00edtra, bude v\u016fbec z\u00edtra? Dnes sv\u00edt\u00ed\nslun\u00ed\u010dko a je p\u0159\u00edjemn\u011b, jdeme se na \u0160pilberk opalovat. Prodava\u010di, \u00fa\u0159edn\u00edci i\nsoudci sp\u011bchaj\u00ed za poledne na hodinu \u010di dv\u011b do p\u0159\u00edrody uprost\u0159ed m\u011bsta, na\nsluncem oz\u00e1\u0159en\u00fd prostor zahrady, sednout si a nastavit tv\u00e1\u0159 h\u0159ejiv\u00fdm paprsk\u016fm\nprv\u00e9ho slun\u00ed\u010dka a zapomenout na skute\u010dnost. \u010c\u00edm d\u00e9le v\u00e1lka trvala, t\u00edm byli\nn\u011bme\u010dt\u00ed spoluob\u010dan\u00e9, kter\u00fdch bylo tehdy v Brn\u011b asi 40 000, \u010cech\u016f zde \u017eilo cca\n200 000. V\u011bt\u0161ina z nich ji\u017e oplak\u00e1vala sv\u00e9 syny, otce a sv\u00e9 zn\u00e1m\u00e9.<\/p>\n\n\n\n M\u016fj \u0161\u00e9f m\u011bl dosti vlivn\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch a ti se vz\u00e1jemn\u011b nav\u0161t\u011bvovali. M\u011b n\u011bkdy\nbr\u00e1val s sebou. Jednou ve\u010der se takov\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva uskute\u010dnila na Starobrn\u011bnsk\u00e9.\nZe \u0160pilberku to nebylo daleko, asi \u0161est\u00fd d\u016fm na prav\u00e9 stran\u011b ve t\u0159et\u00edm\nposchod\u00ed. V poln\u00ed uniform\u011b, m\u00fdma rukama vyle\u0161t\u011bn\u00e9 p\u016fllitr\u00e1ky a v puse asi jen\n\u0161est zub\u016f, prokv\u00e9taj\u00edc\u00ed tmav\u00e9 vlasy, takov\u00fd byl m\u016fj \u0161\u00e9f a dobrodinec. Ona v\nnepadnouc\u00edch \u0161atech, \u010derstv\u011b naondulovan\u00e1 brunetka, cupitala vedle sv\u00e9ho\nFranze, v ta\u0161ce nesla n\u011bco k sn\u011bdku a tak\u00e9 n\u011bjak\u00fd \u0161naps. Po kr\u00e1tk\u00e9m dvoj\u00edm\nzazvon\u011bn\u00ed ve t\u0159et\u00edm poschod\u00ed se ti\u0161e otev\u0159ely dve\u0159e a slu\u017eebn\u00e1 n\u00e1s okam\u017eit\u011b zve\ndovnit\u0159. Tam byl krom\u011b dom\u00e1c\u00edch ji\u017e jeden man\u017eelsk\u00fd p\u00e1r a uniformovan\u00fd SS\nd\u016fstojn\u00edk a tak\u00e9 mladink\u00e1 vypla\u0161en\u00e1 blond\u00fdne\u010dka. Slu\u017eebn\u00e1 n\u00e1s usadila u stolu a\np\u0159inesla n\u011bjak\u00e9 pochoutky. St\u00e1le odb\u00edhala a v\u017edy p\u0159in\u00e1\u0161ela n\u011bjak\u00e9 mlsy a\nchleb\u00ed\u010dky a taky jak\u00fdsi \u0161naps, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc\u00ed, v\u0161echny pob\u00edzela k\nochutn\u00e1n\u00ed t\u011bch dobrot. Hovor se to\u010dil kolem fronty a toho, jak se strategicky\nustupuje, ale \u017ee F\u00fchrer v brzk\u00e9 dob\u011b nasad\u00ed novou tajnou zbra\u0148 a \u017ee mizern\u00e9ho\nbol\u0161evika jistojist\u011b poraz\u00edme. Hlavn\u00ed slovo m\u011bl v\u0161ak ten uniformovan\u00fd SS\nd\u016fstojn\u00edk. V dru\u017en\u00e9 z\u00e1bav\u011b jsme tam pobyli asi t\u0159i hodiny a j\u00e1 se bavil s tou\nsmutnou blond\u00fdne\u010dkou, pak jsme se v\u0161ichni rozlou\u010dili a pomalu se ub\u00edrali dom\u016f.\n\u0160\u00e9f byl jako oby\u010dejn\u011b m\u00edrn\u011b vesel\u00fd. Po kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli se ke mn\u011b nahnul a \u0159\u00edk\u00e1:\n„Jura, v\u00ed\u0161, kdo bylo to d\u011bv\u010de?“ „No, nev\u00edm.“ Byla star\u00e1 asi\n16 let, p\u0159irovn\u00e1val jsem ji k sob\u011b. P\u011bkn\u011b u\u017e vyvinut\u00e1, tmav\u00fdch o\u010d\u00ed, jemn\u00fdch\nrys\u016f a v\u016fbec se nezapojovala do debaty s ostatn\u00edmi. Hezk\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko byla\n„\u017eidovka“ a ten eses\u00e1k ji chr\u00e1nil. V t\u00e9 spole\u010dnosti \u017elutou hv\u011bzdu na\n\u0161ati\u010dk\u00e1ch nem\u011bla. Nev\u00edm u\u017e, jak se jmenovala a jestli to chudinka v\u016fbec\np\u0159e\u017eila. Aspo\u0148 v tu dobu nemusela do transportu. Douf\u00e1m, \u017ee ji osud uchr\u00e1nil.<\/p>\n\n\n\n I u n\u00e1s se jednou uskute\u010dnila dom\u00e1c\u00ed oslava. P\u0159ipravil jsem tabuli a\nhlavn\u00edm oslavencem byl m\u016fj \u0161\u00e9f. Oslavoval tehdy sv\u00e9 50. narozeniny. Pozv\u00e1ni byli\np\u0159\u00edbuzn\u00ed a zn\u00e1m\u00ed na\u0161ich \u0161\u00e9f\u016f, zbytek byl person\u00e1l. Z rodinn\u00fdch p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk\u016f to\nbyli Skoludovi z Pelicovy ulice a taky mlad\u00e1 pan\u00ed Hertha L\u00f6vov\u00e1 ze stejn\u00e9ho\nbar\u00e1ku, \u0161\u00e9fova vlastnice. D\u00e1le jeho sestra z Mod\u0159ic a jej\u00ed dv\u011b mal\u00e1 d\u011bv\u010d\u00e1tka,\nje\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed dv\u011b rodiny a n\u011bjac\u00ed voj\u00e1ci. Zajel jsem do Mod\u0159ic do Fruty pro\njable\u010dn\u00e9 v\u00edno a taky byl k dispozici \u0161naps v podob\u011b sv\u011btlu\u0161ky a km\u00ednky. Na\u0161e\nkucha\u0159ka, pan\u00ed M\u00fcllerov\u00e1, p\u0159ipravila jehn\u011b\u010d\u00ed pe\u010deni na \u0161\u00edpkov\u00e9 om\u00e1\u010dce. Kde to\nsehnala, bylo obdivuhodn\u00e9 a taky p\u0159ipravila n\u011bjak\u00e9 mlsy. Skoludovi m\u011bli syna\nWaltra, kter\u00fd slou\u017eil jako \u010deta\u0159 u letectva pozemn\u00edho person\u00e1lu a \u010derstv\u011b jej\noplak\u00e1vali, proto\u017ee padl v Polsku. M\u011bli tak\u00e9 rozvedenou dceru, jmenovala se\n\u010cechov\u00e1 a byla to \u010ce\u0161ka jako poleno a d\u00e1vala to najevo, hlavn\u011b sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm.\nPan\u00ed Skoludov\u00e1 poch\u00e1zela odn\u011bkud z Han\u00e9 a n\u011bmecky neum\u011bla, ale byla N\u011bmka.\nNosila \u010derven\u00fd kulat\u00fd odznak s h\u00e1kov\u00fdm k\u0159\u00ed\u017eem. Jej\u00ed dcera \u010cechov\u00e1 se v\u0161ak t\u00e9to\nslavnosti nez\u00fa\u010dastnila.<\/p>\n\n\n\n Pan\u00ed Hertha L\u00f6vov\u00e1 byla tehdy je\u0161t\u011b mladink\u00e1 holka a u\u017e vdova, man\u017eel Lothar\nj\u00ed padl ve Francii. V\u0161ichni se n\u00e1ramn\u011b bavili a zp\u00edvali v\u0161echny zn\u00e1m\u00e9 p\u00edsni\u010dky.\n\u0160\u00e9fovi u\u017e padaly do \u010dela prokv\u00e9taj\u00edc\u00ed vlasy a v\u016fbec nezakr\u00fdval chyb\u011bj\u00edc\u00ed horn\u00ed\na z\u010d\u00e1sti i doln\u00ed chrup. Vesel\u00fd a p\u0159\u00edjemn\u00fd byl m\u016fj velitel\u2026 A\u010dkoli na m\u011b v\u0161ichni\nvolali Pepi, on jedin\u00fd mi \u0159\u00edkal Jura. U\u017e v povznesen\u00e9 n\u00e1lad\u011b a cel\u00fd rozesm\u00e1t\u00fd\nzvolal najednou p\u0159ed celou spole\u010dnost\u00ed: „Jura, komm her, du bist\nKommunist! Po skon\u010den\u00ed v\u00edt\u011bzn\u00e9 v\u00e1lky t\u011b na na\u0161\u00ed zahrad\u011b na prv\u00e9m strom\u011b\npov\u011bs\u00edme.“ V\u0161ichni se nahlas chechtali, proto\u017ee ho znali a tak\u00e9 znali jeho\nvztah ke mn\u011b. Byl jsem asi poprv\u00e9 tak\u00e9 trochu v povznesen\u00e9 n\u00e1lad\u011b a s rukou na\njeho rameni jsem \u0159ekl: „Pane \u0161\u00e9f, po v\u00e1lce budete r\u00e1d, kdy\u017e v\u00e1m p\u0159inesu\ntrochu s\u00e1dla a kus chleba.“ Chechtot zes\u00edlil a nebral konce, vesel\u00ed pokra\u010dovalo\nje\u0161t\u011b dlouho do noci. Pak se jeden po druh\u00e9m za\u010dali vytr\u00e1cet, kdo vlastn\u011b\ntenkr\u00e1t zamykal, nev\u00edm, j\u00e1 jsem to nebyl. Oslava narozenin se vyda\u0159ila, p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed\nden jel do T\u00e1bora do kas\u00e1ren a j\u00e1 jej na n\u00e1dra\u017e\u00ed doprov\u00e1zel i s v\u00fdslu\u017ekou pro\njeho kamar\u00e1dy. Moc tam nesp\u011bchal, nejrad\u011bji by z\u016fstal doma, ale musel. Stejn\u011b\nm\u011bl ohromn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se vyhnul front\u011b a slou\u017eil v \u010cech\u00e1ch. Nav\u00edc v\u011bd\u011bl, \u017ee za\nt\u00fdden bude znovu doma. Pan obrst m\u011bl dlouh\u00e9 prsty.<\/p>\n\n\n\n Pro zv\u00fd\u0161enou \u010dinnost ileg\u00e1ln\u00edch skupin prob\u00edhaly \u010dast\u00e9 policejn\u00ed kontroly\nosob, ba i vojsko bylo do toho zapojeno. Oby\u010dejn\u011b chodili ozbrojen\u00ed mu\u017ei po\ndvou, na krku na \u0159et\u00edzku s plechov\u00fdm p\u016flm\u011bs\u00edcem, poln\u00ed policie \u017e\u00e1dali\np\u0159edlo\u017een\u00ed kennkarty \/osobn\u00edho pr\u016fkazu\/ a potvrzen\u00ed o zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Kontroly byly\nb\u011b\u017en\u00e9 i u cestuj\u00edc\u00edch ve vlac\u00edch a na jednu takovou m\u00e1m svou, ne zrovna dobrou,\nvzpom\u00ednku.<\/p>\n\n\n\n Dostal jsem volno na sobotu a ned\u011bli, a tak hur\u00e1 dom\u016f za kamar\u00e1dy. Prvn\u00ed\nmoje kroky v\u017edy sm\u011b\u0159ovaly za Va\u0161kem Kadlecem, Jo\u017ekou Klimentem, taky nikdy\nnesm\u011bl chyb\u011bt Jo\u017eka Jur\u00e1s, Mirek H\u00e1jek, Jo\u017eka P\u00e1len\u00edk, Milo\u0161 Kincl, Mirek\nHarcuba, p\u0159\u00e1tel\u00e9 a kamar\u00e1di „jak naob\u00edran\u00ed“. M\u016fj br\u00e1\u0161ka Sl\u00e1vek u toho\nmusel b\u00fdt taky. Ve\u010der jsme chodili na besedu do hospody k pan\u00ed Kov\u00e1\u0159ov\u00e9, kde se\nve sv\u011btni\u010dce v k\u00e1vov\u00fdch \u0161\u00e1lc\u00edch pod\u00e1vala ko\u0159alka, vyp\u00e1len\u00e1 z cukrov\u00e9 \u0159epy.\nP\u00e1chlo to stra\u0161n\u011b, ale pit\u00ed m\u011blo gr\u00e1dy. D\u011bdinka jak malovan\u00e1, v t\u00e9 dob\u011b\n\u010d\u00edtaj\u00edc\u00ed p\u0159es 800 du\u0161\u00ed, p\u011bkn\u00fdch a urostl\u00fdch d\u011bv\u010dat jako m\u00e1ku. Chodili jsme po\nd\u011bdin\u011b a zp\u00edvali – ano, ZP\u00cdVALI! Bo\u017ee, jak to bylo kr\u00e1sn\u00e9! A v\u011bt\u0161inou bez\nalkoholu, jen tak pro pot\u011bchu svou a sv\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch, hezky a up\u0159\u00edmn\u011b si\nzazp\u00edvat. Z „kopca“ od v\u011bt\u0159\u00e1ku, kde se p\u00e1l\u00edval pro vzpom\u00ednku Hus a\nkde kdysi st\u00e1val v\u011btrn\u00fd ml\u00fdn, jsme hlaholili na celou d\u011bdinu. M\u011bl jsem pak dlouho\nna co vzpom\u00ednat. Vlastn\u011b dodnes.<\/p>\n\n\n\n Pak v pond\u011bl\u00ed ve t\u0159i hodiny r\u00e1no jsem musel vst\u00e1vat. Do ruky kuf\u0159\u00edk s\n\u010dist\u00fdm pr\u00e1dlem a nezbytnou makovou b\u00e1bovkou od maminky a p\u0159es les ma\u0161\u00edrovat do\nKobyl\u00ed na vlak. M\u016fj bratr Sl\u00e1vek m\u011b oby\u010dejn\u011b doprov\u00e1zel p\u011b\u0161ky nebo na kole. M\u011bl\nchud\u00e1k se mnou tr\u00e1pen\u00ed. Znovu se pak vracet p\u0159es L\u00e1cary a tla\u010dit bicykl do toho\nstrm\u00e9ho kopce, jen po \u00fazk\u00e9m chodn\u00ed\u010dku. Oby\u010dejn\u011b jsme me\u0161kali, a tak to nebyla\nch\u016fze, ale po celou cestu \u00faprk. N\u00e1ramkov\u00e9 hodinky nikdo nevlastnil \/ty jsem m\u011bl\na\u017e o rok pozd\u011bji\/, a tak n\u00e1s nejist\u00fd \u010das tla\u010dil. Ve vlaku jsem v\u017edy je\u0161t\u011b\ndlouho zhluboka oddychoval. Pak p\u0159i\u0161el pr\u016fvod\u010d\u00ed, vydal j\u00edzdenku. N\u00e1sledovaly\nBo\u0159etice, pak Pavlovice, v Zaje\u010d\u00ed se muselo p\u0159ej\u00edt p\u0159es most, to u\u017e jsme byli v\nzabran\u00e9m \u00fazem\u00ed. N\u011bmeck\u00e1 pohrani\u010dn\u00ed str\u00e1\u017e st\u0159e\u017eila p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem ka\u017ed\u00e9ho\nproch\u00e1zej\u00edc\u00edho. \u017d\u00e1dn\u00e9 zdr\u017eov\u00e1n\u00ed, rychle p\u0159esednout a pokra\u010dovat v cest\u011b do\nBrna. V tomto vlaku u\u017e byl v\u011bt\u0161\u00ed a trochu del\u0161\u00ed klid, mohlo se i usnout.<\/p>\n\n\n\n Jak jsem byl tak unaven\u00fd p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edmi ud\u00e1lostmi s kamar\u00e1dy, netrvalo mn\u011b to dlouho. Kdy\u017e bylo \u0161t\u011bst\u00ed a na\u0161el jsem voln\u00e9 m\u00edsto u okna, zachumlal jsem si hlavu do pov\u011b\u0161en\u00e9ho obno\u0161en\u00e9ho svrchn\u00ed\u010dku a tvrd\u011b usnul. V\u016fbec jsem nevn\u00edmal, \u017ee n\u00e1s v kup\u00e9 p\u0159ibylo a \u017ee bylo u\u017e \u00fapln\u011b pln\u00e9. Ve vlac\u00edch se netop\u00edvalo, a tak bylo \u010d\u00edm d\u00e1l tepleji spolu s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edmi lidmi v kup\u00e9. Ruce zabo\u0159en\u00e9 v kaps\u00e1ch kalhot, hlavu zakrytou, v\u016fbec jsem nevn\u00edmal sv\u00e9 okol\u00ed. Najednou se mnou n\u011bkdo prudce zat\u0159epal: „Bitte Ausweis!“ Vypla\u0161en\u011b jsem vysko\u010dil a hned jsem dostal r\u00e1nu do zub\u016f, druh\u00e1 byla od r\u00e1mu okna. Jeden \u010desk\u00fd, jeden n\u011bmeck\u00fd \u010detn\u00edk a jeden civilista, ten \u017e\u00e1dal Kennkartu, prohl\u00ed\u017eel si ji, m\u016fj krv\u00e1cej\u00edc\u00ed ret ho nezaj\u00edmal a pr\u016fkaz mn\u011b nevr\u00e1til, pr\u00fd abych si pro n\u011bj p\u0159i\u0161el na gestap\u00e1ckou slu\u017eebnu. Byl to nerudn\u00fd \u010dlov\u011bk, nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho vzhledu, v \u010dern\u00e9m tralal\u00e1\u010dku, na klop\u011b odznak s h\u00e1kov\u00fdm k\u0159\u00ed\u017eem. Pane Bo\u017ee, \u010d\u00edm jsem se provinil a co m\u011b \u010dek\u00e1 na gestapu? Zbytek cestuj\u00edc\u00edch u\u017e asi m\u011bl po kontrole, proto\u017ee kontrolo\u0159i hned ode\u0161li a pokra\u010dovali v dal\u0161\u00edch prohl\u00eddk\u00e1ch. S malou du\u0161i\u010dkou jsem se vracel a hned sd\u011bloval \u0161\u00e9fov\u00e9 celou ud\u00e1lost s ot\u00e1zkou, co m\u00e1m d\u011blat. Uklidnila m\u011b slovy: „Nic si z toho ned\u011blej, po\u010dk\u00e1me, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed man\u017eel.“ To v\u00edte, \u017ee jsem cel\u00fd t\u00fdden \u017eil ve strachu a v\u0161echno mi padalo z rukou. Kone\u010dn\u011b byl \u0161\u00e9f doma a u\u017e v\u0161echno v\u011bd\u011bl. „Jura, komm“ a \u0161li jsme. On v uniform\u011b, j\u00e1 vedle n\u011bho cupit\u00e1m a st\u00e1le packuji, ani po\u0159\u00e1dn\u011b nemohu j\u00edt, kolena a cel\u00e9 t\u011blo se chv\u011bje, bled\u00fd jsem jak st\u011bna. Gestapo. U vchodu do budovy slu\u017eebny st\u00e1li v \u010dern\u00fdch uniform\u00e1ch, rozkro\u010deni a se samopaly na prsou dva SS v ocelov\u00fdch p\u0159\u00edlb\u00e1ch. Nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Chv\u00edli n\u00e1m trvalo, ne\u017e jsme na dlouh\u00e9 chodb\u011b na\u0161li kancel\u00e1\u0159 onoho \u00fa\u0159edn\u00edka. \u0160t\u00edtek s jeho jm\u00e9nem a u\u017e klepeme. Ticho, nikdo se neoz\u00fdv\u00e1 a ani p\u0159i dal\u0161\u00edm klep\u00e1n\u00ed. \u0160\u00e9f o\u010dividn\u011b neklidn\u00fd a upocen\u00fd si ot\u00edral kapesn\u00edkem studen\u00fd pot z \u010dela. Z vedlej\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159e vy\u0161el civil s n\u011bjak\u00fdmi lejstry v ruce. Na ot\u00e1zku, co chceme, mu \u0161\u00e9f vyjevil moji situaci a tak\u00e9 \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsem jeho zam\u011bstnanec. „Chv\u00edli po\u010dkejte, hned se vr\u00e1t\u00edm.“ Opravdu za necel\u00fdch 5 minut byl zp\u00e1tky. Otev\u0159el nezam\u010den\u00e9 dve\u0159e pr\u00e1zdn\u00e9 kancel\u00e1\u0159e a pozval n\u00e1s dovnit\u0159. Ze z\u00e1suvky stolu vyt\u00e1hl asi 12 osobn\u00edch pr\u016fkaz\u016f, m\u016fj byl ten nejho\u0159ej\u0161\u00ed a hned jej vrac\u00ed \u0161\u00e9fovi s pozdravem sl\u00e1va Hitlerovi. Ten se sra\u017een\u00fdmi kufry d\u011bkuje, pozdrav op\u011btuje a odch\u00e1z\u00edme bez pot\u00ed\u017e\u00ed dom\u016f. Pr\u00fd jsem m\u011bl p\u0159i kontrole ruce v kaps\u00e1ch a oni p\u00e1trali po podez\u0159el\u00fdch osob\u00e1ch. Mn\u011b bylo 17 rok\u016f, a tak jsem se stal siln\u011b podez\u0159el\u00fdm. Ve vlaku se netopilo, proto jsem si obvykle zabo\u0159il ruce do kapes a tvrd\u011b spal. V okam\u017eiku kontroly jsem nem\u011bl \u0161anci ty ruce z kapes v\u016fbec vyt\u00e1hnout. Je\u0161t\u011b n\u011bkolik noc\u00ed se mi st\u00e1le zjevovaly ty hroziv\u00e9 samopaly. Tat\u00ednek mi p\u0159i ka\u017ed\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti p\u0159ipom\u00ednal, nikdy nikomu nic ne\u0159\u00edkej, ani kde pracuje\u0161, s k\u00fdm se st\u00fdk\u00e1\u0161 a co vid\u00ed\u0161. V na\u0161\u00ed obci jsou asi pr\u00fd t\u0159i lid\u00e9, kte\u0159\u00ed don\u00e1\u0161ej\u00ed a hl\u00e1s\u00ed ka\u017edou hloupost na pat\u0159i\u010dn\u00e1 m\u00edsta. Za mrzk\u00fd pen\u00edz a v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00edd\u011bl potravinov\u00fdch l\u00edstk\u016f se tedy nech\u00e1vali uplatit. B\u00edda a hlad tu sehr\u00e1ly docela jist\u011b nemalou \u00falohu. S m\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bhem to na\u0161t\u011bst\u00ed nem\u011blo \u017e\u00e1dnou souvislost.<\/p>\n\n\n\n V mladick\u00e9m v\u011bku jsme v\u0161ak m\u011bli i jin\u00e9 a hezk\u00e9 my\u0161lenky. I kdy\u017e hrozilo\nbombardov\u00e1n\u00ed m\u011bsta a mohlo se odehr\u00e1t ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem, a\u0165 ve dne nebo v noci.\nJak se pozd\u011bji uk\u00e1zalo, domovn\u00ed protileteck\u00e9 kryty ozna\u010den\u00e9 LSR\n(Luftschutzraum) mnoho brn\u011bnsk\u00fdch obyvatel neochr\u00e1nily. Ka\u017ed\u00fd \u010din\u017e\u00e1k m\u011bl sv\u016fj LSR\na na pr\u016f\u010del\u00ed p\u0159i vchodu to bylo v\u00e1pnem napsan\u00e9.<\/p>\n\n\n\n Koncem roku 1944 se z na\u0161\u00ed restaurace stala kancel\u00e1\u0159 stavby protileteck\u00e9ho\nkrytu. Stavba to byla velik\u00e1, vchod byl z Horst Wessel Strasse \/Husovy ulice\/,\n\u0159ekl bych celkem nen\u00e1padn\u00e1 d\u00edra do sk\u00e1ly, p\u0159\u00edsn\u011b st\u0159e\u017een\u00e1 a nepovolan\u00fd nesm\u011bl\nj\u00edt ani kolem t\u00e9to stavby. Kancel\u00e1\u0159 byla um\u00edst\u011bna ve v\u00fd\u010depu, a to jen p\u0159es den,\nskl\u00e1dala se ze t\u0159\u00ed sra\u017een\u00fdch stol\u016f a na nich hromada v\u00fdkres\u016f, r\u016fzn\u00fdch pap\u00edr\u016f a\ntak\u00e9 p\u0159ipraven\u00fdch pr\u00e1zdn\u00fdch pr\u016fkaz\u016f, legitimac\u00ed o zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a dal\u0161\u00edch lejster,\nraz\u00edtek, doklad\u016f o za\u0159azen\u00ed jednotliv\u00fdch osob a podobn\u011b.<\/p>\n\n\n\n Velel tomu statn\u00fd, asi \u0161edes\u00e1tilet\u00fd Br\u0148\u00e1k v uniform\u011b SA, mluvil plynn\u011b\n\u010desky a n\u011bmecky a byl na to s\u00e1m. Rusov\u00e9 byli tehdy ji\u017e na ma\u010farsk\u00fdch hranic\u00edch.\nByl z toho v\u0161eho ustaran\u00fd a v\u011b\u010dn\u011b n\u011bco sh\u00e1n\u011bl, na stole m\u011bl poln\u00ed telefon, ten\nv\u0161ak nedosta\u010doval, proto musel jednat osobn\u011b. Hlavn\u011b p\u0159i dopl\u0148ov\u00e1n\u00ed nov\u00fdch\npracovn\u00edk\u016f. Nebyl to \u0161patn\u00fd chlap. I p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 pot\u00ed\u017ee stavba rychle\npokra\u010dovala a v\u00fdznam m\u011bla obrovsk\u00fd. Tolik kamen\u00ed, sk\u00e1ly a hl\u00edny nad krytem\nnemohla snad \u017e\u00e1dn\u00e1 bomba na sv\u011bt\u011b prorazit. Jednou jsem vzal ze stolu v\nnep\u0159\u00edtomnosti velitele stavby jednu ji\u017e podepsanou pr\u016fkazku o zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a dal\nji sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli Tiboru Slov\u00e1\u010dkovi z Mut\u011bnic, s n\u00edm\u017e jsme sd\u00edleli pokoj\u00ed\u010dek na\nPellicov\u011b ulici, v dom\u011b u Skoludov\u00fdch.<\/p>\n\n\n\n Ve t\u0159et\u00edm pat\u0159e bydlela Hertha L\u00f6wov\u00e1, vdova po Lotharu. Tibor byl v tu dobu bez zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a hrozilo mu zat\u010den\u00ed. Proto si doplnil jen chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u00fadaje v p\u0159edti\u0161t\u011bn\u00e9 v pr\u016fkazce, nap\u0159\u00edklad datum narozen\u00ed, odkdy pracuje a dal\u0161\u00ed. T\u00edmto okam\u017eikem se stal neposti\u017eiteln\u00fdm. Hertha m\u011bla kamar\u00e1dku, \u0159\u00ed\u0161skou N\u011bmku, kter\u00e1 pracovala na brn\u011bnsk\u00e9m prac\u00e1ku. Jednou, takhle v 11. \u0159\u00edjna 1944, domluvil Tibor u Herty ve\u010d\u00edrek. N\u011bco m\u00e1lo j\u00eddla na mls a trochu \u0161napsu. M\u011bli jsme v\u0161ak sm\u016flu, zrovna v ten den byl leteck\u00fd poplach, p\u0159ilet\u011bli kotl\u00e1\u0159i a holky se strachem \u00fapln\u011b t\u0159\u00e1sly. D\u00edvali jsme se na letadla, jak nal\u00edt\u00e1vaj\u00ed. Kotl\u00e1\u0159\u016fm se na n\u00e1dra\u017e\u00ed poda\u0159ilo zas\u00e1hnout n\u011bkolik lokomotiv a ve Slatin\u011b i cisternu s benz\u00ednem. Sv\u00fdmi palubn\u00edmi zbran\u011bmi ohro\u017eovali v\u0161echny vlaky. L\u00edtali tak n\u00edzko, \u017ee jim bylo mo\u017eno rozeznat tv\u00e1\u0159. Od \u010dervence do konce \u0159\u00edjna bylo p\u0159es \u0161edes\u00e1t leteck\u00fdch poplach\u016f. Bohu\u017eel bylo po t\u011b\u0161en\u00ed a radosti, ve\u010d\u00edrek skon\u010dil hned odpoledne. S Tiborem jsme pak z\u016fstali p\u0159\u00e1tel\u00e9 i dlouho po v\u00e1lce. Kdy\u017e jsem pak jel v roce 1950 coby voj\u00e1k p\u0159es Brno do Brunt\u00e1lu, Tibor byl ji\u017e \u017eenat\u00fd a pracoval v hotelu Padovec. Tam se mi velice v\u011bnoval, jeho ob\u011bd byl v\u00fdborn\u00fd. Pozd\u011bji m\u011b nav\u0161t\u00edvil v Klobouk\u00e1ch, \u017eel byl ji\u017e t\u011b\u017ece nemocn\u00fd.<\/p>\n\n\n\n \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc se \u0161eptalo o mo\u017enosti brzk\u00e9ho bombardov\u00e1n\u00ed m\u011bsta Brna, zvl\u00e1\u0161t\u011b\na st\u00e1le n\u00e1s na to upozor\u0148oval n\u00e1\u0161 t\u0159\u00eddn\u00ed profesor matematiky. Byl to\nb\u011blogvard\u011bjec, mluvil s rusk\u00fdm p\u0159\u00edzvukem, v\u00e1\u017eili jsme si ho jako\u017eto\nvynikaj\u00edc\u00edho pedagoga a \u010dlov\u011bka. Drobn\u011bj\u0161\u00ed postavy, ale osobnost s velk\u00fdm O.\nV\u0161ichni \u010ce\u0161i se na n\u00e1let u\u017e t\u011b\u0161ili. Jedenkr\u00e1t za t\u00fdden jsem chodil tak\u00e9 kopat\nz\u00e1kopy. Na\u0161e \u0161kola m\u011bla p\u0159id\u011blen\u00fd \u00fasek na konci jihoz\u00e1padn\u00edho okraje Husovic.\nJeho po\u010d\u00e1tek byl u samostatn\u011b stoj\u00edc\u00edho soukrom\u00e9ho dome\u010dku a \u00fasek se t\u00e1hl p\u0159es\njeden kilometr sm\u011brem k bl\u00edzk\u00e9mu les\u00edku. Obyvatele toho domku jsme nikdy\nnevid\u011bli, ale m\u00edval v oknech kvetouc\u00ed mu\u0161k\u00e1ty a ta okna byla st\u00e1le doko\u0159\u00e1n\notev\u0159en\u00e1 a za nimi byl hlasit\u011b pu\u0161t\u011bn\u00fd rozhlas. T\u00e9m\u011b\u0159 pravideln\u011b. Kdy\u017e u\u017e jsme\nsi pomalu zvykli na lopatu \u010di kromp\u00e1\u010d, z radia za\u010dala kukat kuka\u010dka. Krucin\u00e1l,\njak to, \u017ee kuk\u00e1, v\u017edy\u0165 to nen\u00ed ani deset minut, co bylo sly\u0161et, \u017ee „\u00dcber\ndem Reichsgebiet befindet sich kein feindlicher Kampfverband“ \/nad \u0159\u00ed\u0161sk\u00fdm\n\u00fazem\u00edm se nenach\u00e1z\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd nep\u0159\u00e1telsk\u00fd svaz\/. Lopaty a krump\u00e1\u010de n\u00e1m vypadly z\nrukou, brali jsme to \u00faprkem do bl\u00edzk\u00e9ho les\u00ed\u010dka. Tam jsme se pohodln\u011b nat\u00e1hli\ndo mechu a hled\u011bli k nebi. V tou\u017eebn\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, zda je uvid\u00edme. Za hodinu byl\npoplach odvol\u00e1n a my pokra\u010dovali v pr\u00e1ci d\u00e1l a\u017e do ve\u010dera. A pak znova, ne\u017e se\nn\u00e1m poda\u0159ilo p\u0159id\u011blen\u00fd \u00fakol splnit.<\/p>\n\n\n\n Po\u010d\u00e1tkem listopadu roku 1944 jsem obdr\u017eel doporu\u010denou obs\u00edlku z Pracovn\u00edho\n\u00fa\u0159adu Brno, Cejl. To nev\u011bstilo nic dobr\u00e9ho. Po otev\u0159en\u00ed celkem stroh\u00e1 zpr\u00e1va:\n„Dostavte se dne toho a toho v tolik hodin pat\u0159i\u010dn\u011b oble\u010den na 1.\nn\u00e1stupi\u0161t\u011b brn\u011bnsk\u00e9ho n\u00e1dra\u017e\u00ed, pojedete do Ma\u010farska kopat z\u00e1kopy“. Bu\u010f\njsem byl dobr\u00fd z t\u011bch husovick\u00fdch z\u00e1kop\u016f, nebo zaj\u00edmav\u00fd ro\u010dn\u00edk 1927 anebo\npot\u0159ebovali ka\u017edou ruku. Na druh\u00fd den jsem s dopisem, pln o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, ut\u00edkal na\nprac\u00e1k a rychle vyhledal pat\u0159i\u010dn\u00e9 dve\u0159e. U\u017e u\u017e jsem cht\u011bl zaklepat, kdy\u017e tu\nvy\u0161el \u00fa\u0159edn\u00edk s bal\u00edkem lejster pod pa\u017e\u00ed. Pt\u00e1m se ho: „Pane, pros\u00edm v\u00e1s,\nm\u00e1m jet do Ma\u010farska na z\u00e1kopy, pozv\u00e1nka v\u0161ak do\u0161la v\u010dera a u\u017e v\u010dera byl tak\u00e9\nodjezd“. Tedy pozv\u00e1nka p\u0159i\u0161la o\u010dividn\u011b pozd\u011b. \u00da\u0159edn\u00edk ml\u010del, vzal pozv\u00e1nku\ndo ruky, rychle ji p\u0159e\u010detl, vr\u00e1til mi ji a \u0159ekl: „U\u017e v tom maj\u00ed bordel,\nzmizni, nikomu nic ne\u0159\u00edkej, te\u010f u\u017e t\u011b nikdo nenajde.“ Vr\u00e1til jsem se zp\u011bt\ndo zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a d\u011blal mrtv\u00e9ho brouka, jakoby se nechumelilo, nikomu jsem se\nnechlubil. Budape\u0161\u0165 se musela beze mne obej\u00edt. Pozd\u011bji jsem se dov\u011bd\u011bl, \u017ee boje\no Budape\u0161\u0165 byly jedny z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch. Kdo v\u00ed, co by tam b\u00fdvalo na m\u011b \u010dekalo. A\nv\u016fbec, pro\u010d jsem dostal pozv\u00e1nku pozd\u011b, byla to n\u00e1hoda nebo zapracovala ta\nzn\u00e1m\u00e1 – nezn\u00e1m\u00e1 od Herthy L\u00f6vov\u00e9?<\/p>\n\n\n\n Z radia se v\u0161ak \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji oz\u00fdvala kuka\u010dka. A\u017e jednoho dne jsme zaslechli upozorn\u011bn\u00ed, \u017ee se k Brnu bl\u00ed\u017e\u00ed nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 svazy s pravd\u011bpodobn\u00fdm \u00famyslem bombardov\u00e1n\u00ed m\u011bsta. Byl p\u00e1tek 25. srpna 1944. J\u00e1 u\u017e m\u011bl v t\u00e9 dob\u011b n\u011bkolik dn\u00ed v\u00fdu\u010dn\u00ed list v kapse. Slun\u00ed\u010dko h\u0159\u00e1lo a na obloze nebylo t\u00e9m\u011b\u0159 ani mr\u00e1\u010dku a skoro poledne. V zahradn\u00ed restauraci posed\u00e1valo n\u011bkolik host\u016f \u010dekaj\u00edc\u00edch na ob\u011bd, byli jen tak v ko\u0161il\u00edch a n\u011bkte\u0159\u00ed i bez nich, prost\u011b se opalovali. Bylo sly\u0161et dun\u011bn\u00ed, ov\u0161em trochu jin\u00e9 ne\u017e doposud. Hned se to vysv\u011btlilo. Hejno letadel, bombard\u00e9r\u016f, let\u011blo pom\u011brn\u011b n\u00edzko a pomalu nad n\u00e1mi sm\u011brem na \u017didenice a L\u00ed\u0161e\u0148. Pojednou jsme usly\u0161eli podivn\u00e9 zadun\u011bn\u00ed a dut\u00e9 r\u00e1ny. Rychle v\u0161ichni do krytu. Jako protileteck\u00fd kryt n\u00e1m slou\u017eil n\u00e1\u0161 sklep na brambory a jin\u00e9 potraviny. Nahrnuli jsme se tam v\u0161ichni i s n\u011bkolika voj\u00e1ky. P\u00e1r odv\u00e1\u017en\u00fdch n\u00e1s v\u0161ak ut\u00edkalo nahoru, na ochoz hradu, abychom l\u00e9pe vid\u011bli, kam to vlastn\u011b pad\u00e1. Sp\u00ed\u0161 bylo sly\u0161et hlubok\u00e9 dun\u011bn\u00ed a vid\u011bt oblaka \u0161ed\u00e9ho d\u00fdmu, ale kde to bylo, se ur\u010dit nedalo. Asi za p\u016fl hodiny bylo po n\u00e1letu a my jsme zv\u011bdav\u011b hltali ka\u017edou zpr\u00e1vu p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z epicentra. Dozv\u011bd\u011bli jsme se, \u017ee byly bombardov\u00e1ny \u017didenice a bohu\u017eel jen n\u011bkolik men\u0161\u00edch tov\u00e1ren, ale naopak v\u00edce obytn\u00fdch dom\u016f. V L\u00ed\u0161ni jen \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zas\u00e1hly bomby tov\u00e1rnu na sou\u010d\u00e1sti leteck\u00fdch motor\u016f \/dne\u0161n\u00ed Zetor\/ a tak\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b po\u0161kodily leti\u0161t\u011b mezi Slatinou a Tu\u0159anami. V\u0161ichni jsme tajn\u011b doufali, \u017ee rozbij\u00ed brn\u011bnskou zbrojovku, ale ta z\u016fstala k na\u0161emu \u00fadivu bez po\u0161kozen\u00ed. Civilist\u00e9, kte\u0159\u00ed odm\u00edtli \u00fakryt, to odnesli velmi citeln\u011b. Zahynulo kolem 182 osob. Byla to tvrd\u00e1 realita a od tohoto dne jsme v\u0161ichni je\u0161t\u011b bedliv\u011bji sledovali radiohl\u00e1\u0161en\u00ed. Po tomto dnu nastal v Brn\u011b \u00fapln\u011b jin\u00fd \u017eivot. Mor\u00e1lka se siln\u011b uvolnila, \u00fa\u0159ady sice fungovaly, ale jakoby v\u0161ichni za\u010dali chodit po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, bez rozd\u00edlu se b\u00e1li z\u00edt\u0159ka, a\u0165 to byl N\u011bmec nebo \u010cech. N\u00e1lada byla pod psa. Na\u0161t\u011bst\u00ed jen na n\u011bkolik m\u00e1lo dn\u00ed. Pom\u011brn\u011b rychle se na minul\u00fd \u00fatok zapomn\u011blo a v\u0161e chodilo v nau\u010den\u00fdch kolej\u00edch jako p\u0159edt\u00edm. Kuka\u010dce se pot\u00e9 u\u017e tolik nev\u011b\u0159ilo, ka\u017ed\u00fd se choval podle vlastn\u00ed intuice.<\/p>\n\n\n\n Dne 20. listopadu 1944 bylo zima a klasick\u00e1 mlha, na zahrad\u011b st\u00e1lo\np\u0159ipraveno jen n\u011bkolik stol\u016f. \u010cekali jsme na pod\u00e1v\u00e1n\u00ed ob\u011bd\u016f. Kolem des\u00e1t\u00e9 z\nr\u00e1dia zakukala kuka\u010dka, ale nikdo na to nereagoval. Host\u00e9 ji\u017e konzumovali ob\u011bd,\nspokojen\u011b sed\u011bli na zdrav\u00e9m vzduchu a a\u017e t\u011bsn\u011b p\u0159ed dvan\u00e1ctou za\u010daly je\u010det\nsir\u00e9ny oznamuj\u00edc\u00ed bezprost\u0159edn\u00ed nebezpe\u010d\u00ed leteck\u00e9ho \u00fatoku. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9\nsp\u011bchali do kryt\u016f a jin\u00ed se pomalu loudali a nejevili z\u00e1jem se schovat\u2026 Ve t\u0159i\n\u010dtvrt\u011b na dvan\u00e1ct nad Brnem za\u010dalo hotov\u00e9 peklo. Bomby padaly na st\u0159ed m\u011bsta\nsnad ze v\u0161ech stran. N\u00e1m\u011bst\u00ed Svobody – \u00dadoln\u00ed – Kobli\u017en\u00e1 – Husova – Pellicova –\nKoz\u00ed – Peka\u0159sk\u00e1 – Vesel\u00e1 – \u017didenice – Zbrojovka – \u010cernovice – tam i zn\u00e1m\u00e1\nl\u00e9\u010debna byla zasa\u017eena, stra\u0161n\u00fd r\u00e1mus z vybuchuj\u00edc\u00edch bomb, hukot letadel,\npadaj\u00edc\u00ed budovy, rozbit\u00e9 sklo z v\u00fdkladn\u00edch sk\u0159\u00edn\u00ed a tabulek obytn\u00fdch dom\u016f,\nrozh\u00e1zen\u00e9 cihly, v\u0161ude p\u0159\u00edtomn\u00fd prach. Hr\u016fza. Jedna z bomb padla t\u011bsn\u011b vedle\nna\u0161\u00ed zahrady, v rozd\u00edlu snad 15 metr\u016f, ale o 20 metr\u016f n\u00ed\u017e, p\u0159esn\u011b v m\u00edst\u011b\nd\u011btsk\u00e9ho p\u00edskovi\u0161t\u011b, k velk\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed zrovna lidupr\u00e1zdn\u00e9ho. Pr\u00e1v\u011b jsem vych\u00e1zel\nz kuchyn\u011b, nesl na tal\u00ed\u0159\u00edch objednan\u00e9 z\u00e1kusky a sna\u017eil jsem se otev\u0159\u00edt dve\u0159e\nvedouc\u00ed na zahradu. Ty se v tom okam\u017eiku tlakovou vlnou rozrazily – mn\u011b p\u0159\u00edmo\ndo prsou, tal\u00ed\u0159e i se z\u00e1kusky ve st\u0159epech na zemi. V\u0161ichni lid\u00e9 u\u017e byli pry\u010d,\nteprve nyn\u00ed i j\u00e1 jsem sp\u011bchal do krytu. Po skon\u010den\u00e9m n\u00e1letu se n\u011bkter\u00fdm host\u016fm\nnecht\u011blo opustit restauraci, a tak z\u016fstali sed\u011bt d\u00e1l, \u0161\u0165astni, \u017ee nep\u0159i\u0161li o\n\u017eivot\u2026 Kl\u00e1bosilo se potom vespolek a sh\u00e1n\u011bly se zpr\u00e1vy o pusto\u0161en\u00ed, kter\u00e9 bomby\nzp\u016fsobily. Telefon na\u0161t\u011bst\u00ed fungoval, a tak se informace \u010derpaly p\u0159es n\u011bj a\ntak\u00e9 z r\u00e1dia.<\/p>\n\n\n\n U\u017e bylo pozd\u011b v noci, z\u0159ejm\u011b kolem 23. hodiny, kdy\u017e p\u0159i\u0161el od kohosi n\u00e1vrh,\nabychom se \u0161li pod\u00edvat do m\u011bsta, jak to tam vypad\u00e1. Tma byla jako v ranci,\nnikde se nesv\u00edtilo, a my jsme pomalu p\u0159ich\u00e1zeli na Husovu. Budova AZ r\u00e1dia byla\nzasa\u017een\u00e1 a ho\u0159ela. Je\u017e\u00ed\u0161i, to byla spou\u0161\u0165! A ve vzduchu jak\u00fdsi podivn\u00fd puch. Po\nulici pob\u00edhalo n\u011bkolik uniformovan\u00fdch mu\u017e\u016f, ti se sna\u017eili pom\u00e1hat lidem, kte\u0159\u00ed\nbyli zasyp\u00e1ni, a taky odkl\u00edzeli sutiny ze zbo\u0159en\u00fdch dom\u016f. Zakr\u00e1tko jsem m\u011bl z\nt\u00e9 pod\u00edvan\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Tady nebudu\u2026 A tak jsem \u0161el nazp\u011bt dom\u016f. R\u00e1no ale\nzv\u00edt\u011bzila zv\u011bdavost, \u0161el jsem se tam znovu pod\u00edvat. K m\u00e9mu velik\u00e9mu \u00fadivu byly\nna cest\u011b o dva kr\u00e1tery v\u00edce. D\u00edlo \u010dasovan\u00fdch bomb. M\u011bli jsme tedy \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee\nvybuchly o n\u011bco pozd\u011bji, kdy\u017e u\u017e jsme byli pry\u010d. Tyto \u010dasovan\u00e9 mrchy nad\u011blaly\nlidem hodn\u011b utrpen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Do na\u0161\u00ed zahradn\u00ed restaurace chodila n\u011bkdy na ob\u011bdy p\u011bkn\u00e1 \u010derni\u010dka s modr\u00fdma\no\u010dima, hezky obl\u00e9kan\u00e1, mlad\u00e1, ne star\u0161\u00ed jak osmn\u00e1ct, velmi p\u0159\u00edjemn\u00e1. \u0158\u00ed\u0161sk\u00e1\nN\u011bmka, zam\u011bstnan\u00e1 byla na hradn\u00edm velitelstv\u00ed a nikdy nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00fd mu\u017esk\u00fd\ndoprovod. A\u017e v b\u0159eznu 1945 se po ob\u011bd\u011b zapov\u00eddala a v\u016fbec jaksi nesp\u011bchala,\nslovo dalo slovo a \u017ee a\u0165 z\u00edtra p\u0159ijdu, \u017ee m\u011b zve do sv\u00e9ho bytu na k\u00e1vu a\nz\u00e1kusek.<\/p>\n\n\n\n Mo\u017en\u00e1 na ni p\u016fsobily poplachy a n\u00e1lety, jist\u011b i v\u011bdom\u00ed, \u017ee je pro n\u011b u\u017e\nv\u0161echno v h\u00e1ji. „P\u0159ijdi z\u00edtra ve \u010dtrn\u00e1ct, bydl\u00edm ve druh\u00e9m pat\u0159e Na\nrybn\u00ed\u010dku.“ Do ve\u010dera jsem na slib skoro zapomn\u011bl, proto\u017ee ten den bylo\nhodn\u011b pr\u00e1ce a unaven\u00fd jsem tvrd\u011b usnul. R\u00e1no jsem si vzpomn\u011bl na ten slib a\npo\u017e\u00e1dal o odpoledn\u00ed volno a bylo mi ud\u011bleno. Na\u0161t\u011bst\u00ed se v ten den sir\u00e9ny\nneozvaly, ba ani se nekukalo. V dohodnutou dobu jsem p\u0159i\u0161el do Rybn\u00ed\u010dkov\u00e9\nulice, vystoupil svi\u017en\u011b do druh\u00e9ho patra, u vysok\u00fdch dve\u0159\u00ed jsem zazvonil. Hned\nn\u011bkdo otev\u0159el, ale jen tak na dva prst\u00ed\u010dky. Pov\u00edd\u00e1m: „Pros\u00edm v\u00e1s, hled\u00e1m sle\u010dnu,\nco m\u00e1 tady bydlet.“ „To se m\u00fdl\u00edte, tady nikdo takov\u00fd nebydl\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n „D\u011bkuji, promi\u0148te, \u017ee vyru\u0161uji,“ zklaman\u00fd a mrzut\u00fd jsem ode\u0161el s\npocitem, \u017ee si ze mne ud\u011blala legraci a s l\u00edtost\u00ed, \u017ee to tak neslavn\u011b dopadlo.\n„Po\u010dkej, ty \u010derte, jak p\u0159ijde\u0161, co ti ud\u011bl\u00e1m.“ U\u017e nikdy jsem ji v\u0161ak\nnevid\u011bl. A\u017e pozd\u011bji jsem zjistil, \u017ee jsem tehdy dorazil na \u0161patnou adresu,\nnebo\u0165 nebydlela v Rybn\u00ed\u010dkov\u00e9 ulici, kde jsem ji hledal, ale Na rybn\u00ed\u010dku. U\u017e\nv\u011bd\u011bla, \u017ee je konec a cht\u011bla se s Brnem takto rozlou\u010dit? Asi ano! Douf\u00e1m, \u017ee\naspo\u0148 \u0161\u0165astn\u011b p\u0159e\u017eila ten „ukrajinsk\u00fd front“.<\/p>\n\n\n\n V\u00e1le\u010dn\u00e9 ud\u00e1losti nab\u00edraly na rychlosti a najednou tady byl duben 1945. V\nr\u00e1diu hl\u00e1sili, \u017ee n\u011bmeck\u00e1 arm\u00e1da vyklidila pozice a zaujala v\u00fdhodn\u00e9 postaven\u00ed\nproti sv\u00e9mu \u00fahlavn\u00edmu nep\u0159\u00edteli. Posledn\u00ed den jsem pracoval 10. dubna. O\np\u016flnoci jsem ud\u011blal vy\u00fa\u010dtov\u00e1n\u00ed, spo\u010d\u00edtal, kolik m\u00e1m odevzdat pen\u011bz, a ulo\u017eil je\nna pat\u0159i\u010dn\u00e9 m\u00edsto. \u0160\u00e9f\u016fm jsem nic ne\u0159ekl, ode\u0161el na Pellicovu zabalit si p\u00e1r\nv\u011bc\u00ed a rozhodl se odjet dom\u016f. A\u017e dlouho po v\u00e1lce se mn\u011b Jo\u017eka Kraus p\u0159iznal, \u017ee\nsi ty pen\u00edze za tr\u017ebu nechal a \u0161\u00e9f\u016fm je zap\u0159el, ze m\u011b tak ud\u011blal parchanta. V\npokoj\u00ed\u010dku jsem si tedy sbalil nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci do mal\u00e9ho kuf\u0159\u00ed\u010dku a rychle\nsp\u011bchal na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Tady jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee osobn\u00ed vlaky na na\u0161i stranu \/Brno\n– Zaje\u010d\u00ed – Hodon\u00edn\/ ji\u017e dva dny nejezd\u00ed, autobusy na Klobouky tak\u00e9 ne. Rychle\njsem sp\u011bchal na tramvaj na kone\u010dnou do Kom\u00e1rova a pak p\u011b\u0161ky na v\u00fdpadovku do\nTu\u0159an, v nad\u011bji, \u017ee se mi poda\u0159\u00ed n\u011bkoho stopnout.<\/p>\n\n\n\n Na\u0161t\u011bst\u00ed tam m\u011bl slu\u017ebu \u010desk\u00fd policista v uniform\u011b, kter\u00fd nem\u011bl zrovna moc\npr\u00e1ce, proto\u017ee tehdy mnoho aut nejezdilo. Sv\u011b\u0159il jsem se, kdo jsem a kam\nsp\u011bch\u00e1m. On ochotn\u011b \u0159ekl, \u017ee u\u017e to bude asi probl\u00e9m, ale \u017ee to zkus\u00ed. Opravdu\nza chv\u00edli jelo n\u00e1kladn\u00ed auto s ml\u00e9\u010dnou cisternou na valn\u00edku sm\u011brem z Brna ven.\nPolicista jej zastavil a zeptal se \u0159idi\u010de, kam jede. Dostalo se mu odpov\u011bdi, \u017ee\ndokonce p\u0159\u00edmo do Mork\u016fvek a to k B\u00e1chor\u016fm pro ml\u00e9ko. Jestli chci, a\u0165 si vylezu\nna korbu. Rychle jsem nab\u00eddku p\u0159ijal a vy\u0161plhal se nahoru za kabinu, radost\u00ed\ncel\u00fd bez sebe, \u017ee se mi po\u0161t\u011bstilo. Bez \u010depice a jen spo\u0159e oble\u010den\u00fd jsem musel\nvydr\u017eet studen\u00fd dubnov\u00fd protiv\u00edtr, nav\u00edc se nebylo v z\u00e1to\u010din\u00e1ch \u010deho p\u0159idr\u017eet.\nSkr\u010den\u00fd za korbou n\u00e1kla\u010f\u00e1ku jsem n\u00e1poru v\u011btru odol\u00e1val. Po hodin\u011b j\u00edzdy jsem\nbyl \u0161\u0165astn\u011b doma. Ale nemohl jsem hned sl\u00e9zt dol\u016f, jak jsem byl zimou ztuhl\u00fd.\nKdy\u017e se mi to kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo, pod\u011bkoval jsem za svezen\u00ed a sp\u011bchal dom\u016f.<\/p>\n\n\n\n Cel\u00e1 rodina byla pohromad\u011b, ba i tat\u00ednek. „Mami, j\u00e1 m\u00e1m hlad jako\nvlk,“ byla m\u00e1 prvn\u00ed slova m\u00edsto pozdravu. „Na, tady m\u00e1\u0161 bele\u0161“\n\/bramborov\u00e1 placka pe\u010den\u00e1 na plotn\u011b pomazan\u00e1 trnkami\/. „Nen\u00ed n\u00e1hodou je\u0161t\u011b\njeden k dispozici?“ Byl, ale zkr\u00e1til jsem dal\u0161\u00edho sourozence. Tat\u00ednek za\nchv\u00edli opatrn\u011b \u0159ekl, \u017ee jistojist\u011b zakr\u00e1tko p\u0159ijde fronta a \u017ee bychom si m\u011bli\nud\u011blat alespo\u0148 malou z\u00e1sobu j\u00eddla. \u017de na kobylsk\u00e9m statku „Ostr\u016fvku“\nse d\u00e1 na\u010derno koupit pras\u00e1tko na zabit\u00ed. „Dob\u0159e, z\u00edtra na kole to zajedu\ndomluvit.“ Na „Ostr\u016fvku“ byl pom\u011brn\u00fd klid, ale na silnici\nTerez\u00edn – Kobyl\u00ed ji\u017e proj\u00ed\u017ed\u011bly vojensk\u00e9 oplachtovan\u00e9 n\u00e1kla\u010f\u00e1ky a asi sedm\ntank\u016f, tedy \u010dil\u00fd ruch. „Pane \u0159editeli, pros\u00edm v\u00e1s, pras\u00e1tko na zabit\u00ed bylo\nby?“ Jeho prv\u00e1 ot\u00e1zka byla: „Odkud jsi?“ Na odpov\u011b\u010f v\u0161ak moc\nne\u010dekal a \u0159ekl: „P\u0159ije\u010f je\u0161t\u011b dnes ve t\u0159i a hned si ho odveze\u0161.“ Doma\nse zat\u00edm v\u0161echno p\u0159ipravilo na zabija\u010dku, cel\u00e1 rodina se t\u011b\u0161ila, \u017ee se dosyta\nnaj\u00ed. „Pane \u0159editeli, dodate\u010dn\u00fd d\u00edk.“<\/p>\n\n\n\n Nad\u011blali jsme jitrni\u010dky, jelita, byl lalok s k\u0159enem a dobr\u00e9 pol\u00e9vky, jak\npoledn\u00ed, tak i ovarov\u00e1. Pln\u00fd pek\u00e1\u010d masa s cibul\u00ed, \u010desnekem a km\u00ednem jsme dali\nhned p\u00e9ct. Von\u011blo to po cel\u00e9m vrchn\u00edm konci. Hned jsme taky za\u010dali \u0161kva\u0159it\ns\u00e1dlo – lidi zlat\u00ed, to bylo \u00fapln\u00e9 bohatstv\u00ed! Mohli jsme se dosyta naj\u00edst,\npoprv\u00e9 po p\u011bti letech. Je\u0161t\u011b tepl\u00e9 \u0161kvare\u010dky s chlebem, nev\u00eddan\u00e1 to lah\u016fdka,\nzkr\u00e1tka poh\u00e1dka. Na\u0161e holky ani nev\u011bd\u011bly, co prvn\u011b j\u00edst. Bratr Ruda byl mali\u010dk\u00fd\na pot\u0159eboval je\u0161t\u011b mamin\u010dino ml\u00ed\u010dko, nav\u00edc byl siln\u011b nachlazen\u00fd, tak\u017ee\nzabija\u010dka pro n\u011bho nic neznamenala. Ale Ma\u0159enka, Zdenka a Fanynka se jen\nolizovaly, jak jim chutnalo, bratr Sl\u00e1vek p\u0159i zabija\u010dce piln\u011b pom\u00e1hal. V\u016fbec\njsme se neb\u00e1li, \u017ee by n\u00e1m to mastn\u00e9 j\u00eddlo mohlo ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n\n\n\n Maminka pak na mal\u00e9m dvore\u010dku pod zast\u0159e\u0161enou k\u016flnou se z\u00e1sobou\n„hovoransk\u00e9ho“ kusov\u00e9ho lignitu p\u0159ipravila m\u00edsto, vhodn\u00fd otvor na\nuschov\u00e1n\u00ed masa a s\u00e1dla p\u0159ed vojskem. Pr\u00fd j\u00ed to poradila teti\u010dka Harcubov\u00e1, ona\n\u017ee to taky tak ud\u011blala. Najednou tu byla sobota, byl jsem odpoledne za\nkamar\u00e1dem Va\u0161kem Kadlecem, poradit se, jak se p\u0159ipravit na frontu. Chv\u00edli jsme\nto prob\u00edrali a po kr\u00e1tk\u00e9m rozlou\u010den\u00ed jsem \u0161el dom\u016f na vrchn\u00ed konec.<\/p>\n\n\n\n Cestou zp\u011bt jsem uvid\u011bl na hlavn\u00ed k\u0159i\u017eovatce Brumovice – Klobouky –\nBoleradice na hromad\u011b slo\u017een\u00e9 siln\u00e9 dubov\u00e9 kmeny, p\u0159ipraven\u00e9 do z\u00e1tarasu proti\ntank\u016fm. V d\u011bdin\u011b p\u0159ed vraty Vlas\u00e1kov\u00fdch, \u010d\u00edslo popisn\u00e9 60, p\u0159ipravovali zrovna\nvoj\u00e1ci mal\u00fd kanon r\u00e1\u017ee 3,7 s hlavn\u00ed nam\u00ed\u0159enou k lesu na Kobyl\u00ed. Kousek od nich\nst\u00e1l voj\u00e1k wehrmachtu v dlouh\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Nesm\u011ble jsem se jej zeptal, kde jsou\nRusi. Ledabyle uk\u00e1zal prstem, \u017ee tady v tom lese. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9, proto\u017ee\nv\u0161ichni voj\u00e1ci z prvn\u00ed sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky tvrdili, \u017ee Rusov\u00e9 p\u0159ijdou od Brumovic, i\nn\u011bme\u010dt\u00ed z\u00e1kopn\u00edci zde p\u0159ipravovali z\u00e1tarasy a kruci, oni u\u017e jsou tady a v lese\nod Kobyl\u00ed. „Ne, jsou u\u017e tady v tom lese,“ nab\u00eddl mi cigaretu a ptal\nse, klidn\u00fdm hlasem jestli bych koupil jemn\u011b nakr\u00e1jen\u00fd tab\u00e1k. Kilo tab\u00e1ku za\nkilo s\u00e1dla. To byla \u00fa\u017easn\u00e1 nab\u00eddka, proto\u017ee kilo tab\u00e1ku v surov\u00e9m stavu, st\u00e1lo\n20.000 K\u010d a za kilo s\u00e1dla se platilo 5.000 K\u010d, a tento ji\u017e byl jemn\u011b nakr\u00e1jen\u00fd!\n„Poj\u010f, j\u00e1 p\u016fjdu hned s tebou.“ P\u0159i\u0161li jsme k n\u00e1m a \u0159ekl jsem\ntat\u00ednkovi: „Tati, tento voj\u00e1k m\u00e1 tab\u00e1k a chce ho vym\u011bnit za s\u00e1dlo, m\u00e1 ho\nkilo a chce kilo s\u00e1dla.“ Tat\u00ednek byl coby mal\u00fd chlapec „na\nvekslu“ v n\u011bmeck\u00e9 d\u011bdin\u011b v P\u0159\u00edtluk\u00e1ch, proto se s n\u00edm pustil do debaty.\n\u0158ekl mu: „V\u00edte, z v\u00e1s voj\u00e1k\u016f my strach nem\u00e1me, ale boj\u00edme se t\u011bch\nSS“. On na to nic ne\u0159ekl a z\u016fstal v\u00e1\u017en\u00fd. V kuchy\u0148ce si rozepjal pl\u00e1\u0161\u0165, aby\nsi zap\u00e1lil cigaretu a na l\u00edme\u010dku bl\u016fzy mu zasv\u00edtily znaky zbran\u00ed SS. Jakmile to\ntat\u00ednek uvid\u011bl, zbledl a rychle se vytratil, pak \u010dekal schovan\u00fd, ne\u017e voj\u00e1k\node\u0161el.<\/p>\n\n\n\n V\u00fdm\u011bna se uskute\u010dnila ke spokojenosti obou stran, voj\u00e1k ode\u0161el a my m\u011bli dostatek tab\u00e1ku, \u017ee bylo i na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed. V sobotu ve\u010der a v noci ji\u017e bylo zcela z\u0159eteln\u011b sly\u0161et bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kanon\u00e1du, \u0159eht\u00e1n\u00ed kulomet\u016f nebralo konce. V ned\u011bli dopoledne po dev\u00e1t\u00e9 rachot v\u0161ech zbran\u00ed je\u0161t\u011b zhoustl, kulky hv\u00edzdaly a zasa\u017een\u00e9 k\u0159idlice na domech padaly k zemi. Sov\u011bti \u00fato\u010dili, byli v\u0161ak odra\u017eeni. O dvacet \u010dty\u0159i hodin pozd\u011bji byli ji\u017e \u00fasp\u011b\u0161n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Ted\u02c7 zavzpom\u00edn\u00e1m, jak jsem po osvobozen\u00ed Brna zanesl sl\u00edben\u00e9 s\u00e1dlo sv\u00e9mu\n\u0161\u00e9fovi, to bylo n\u011bkdy v druh\u00e9 polovin\u011b kv\u011btna. Sehnal jsem mal\u00fd bochn\u00edk chleba,\ndo zava\u0159ovac\u00ed sklenice dal s\u00e1dlo a jel do Brna. Prvn\u00ed cesta m\u011bla v\u00e9st nahoru\npod hrad do na\u0161\u00ed restaurace. Ve m\u011bst\u011b se ji\u017e rozb\u00edhal pofrontov\u00fd \u017eivot,\nodkl\u00edzely se sutiny, opravovaly se vytrhan\u00e9 tramvajov\u00e9 kolejnice, natahovaly se\nnov\u00e9 elektrick\u00e9 dr\u00e1ty, opravovaly se v\u00fdkladn\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b atp. Sem tam p\u0159e\u0161el po\nulici \u010dlov\u011bk s b\u00edlou p\u00e1skou na lev\u00e9m ruk\u00e1vu, tak byli ozna\u010den\u00ed n\u011bme\u010dt\u00ed ob\u010dan\u00e9,\nsp\u011bchali se sklopenou hlavou, bylo jim stydno. Rozhoduji se, \u017ee bych m\u011bl\nnejd\u0159\u00edve nav\u0161t\u00edvit pan\u00ed kucha\u0159ku M\u00fcllerovou, kter\u00e1 bydlela na Bratislavsk\u00e9\nulici. Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, jestli ona a jak i ostatn\u00ed p\u0159e\u017eili frontu. Zvonek\nnezvonil, zaklepal jsem tedy na dve\u0159e, za nimi\u017e byl \u00fapln\u00fd klid a ticho. A\u017e na\nt\u0159et\u00ed klep\u00e1n\u00ed jsem usly\u0161el pomal\u00e9 odemyk\u00e1n\u00ed a opatrn\u00e9 pootev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed a za\nnimi st\u00e1la \u0161\u00e9fov\u00e1! Obrovsk\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. „Pro Krista, co tu d\u011bl\u00e1te?“\n„Hled\u00e1m na\u0161i pan\u00ed kucha\u0159ku. Ona tu nen\u00ed, poj\u010f dovnit\u0159.“ P\u0159e\u0161el jsem\npr\u00e1h, a koho jsem je\u0161t\u011b neuvid\u011bl – dv\u011b mal\u00e9 uplakan\u00e9 hol\u010di\u010dky a \u0161\u00e9fovu sestru z\nMod\u0159ic. Je\u0161t\u011b ne\u017e jsem si sedl, jedna p\u0159es druhou mn\u011b za\u010daly l\u00ed\u010dit, jak p\u0159e\u017eily\np\u0159echod fronty, jak je voj\u00e1ci n\u011bkolikr\u00e1t i p\u0159ed d\u011btmi zn\u00e1silnili a \u017ee maj\u00ed hlad\na \u017ee Franzi je ve sb\u011brn\u00e9m t\u00e1bo\u0159e v \u017deb\u011bt\u00edn\u011b. „Dob\u0159e, m\u00e1m kus chleba a trochu\ns\u00e1dla, ale to jsem sl\u00edbil \u0161\u00e9fovi.“ „Pros\u00edm t\u011b, v\u00ed\u0161 co, zajdi na\n\u0160pilberk, ve sklep\u011b jsme zakopali trochu s\u00e1dla a taky je tam sal\u00e1m a nezapome\u0148\np\u0159in\u00e9st brambory a n\u011bjakou zeleninu.“ Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem se zdr\u017eel a nemohl\nuv\u011b\u0159it, \u017ee je vid\u00edm. Bolely m\u011b nohy, a tak jsem sed\u011bl a odpo\u010d\u00edval. Ale pochv\u00edli\njsem se zvedl a ode\u0161el na \u0160pilberk. Bez pot\u00ed\u017e\u00ed jsem dorazil a\u017e p\u0159ed \u017eeleznou\nbr\u00e1nu, hlavn\u00ed vchod do m\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Tady v\u0161ak st\u00e1l chlap\u00edk v\ncivilu s \u010dervenou p\u00e1skou na prav\u00e9m ruk\u00e1vu a na rameni n\u011bmeckou pu\u0161ku. Zastavil\nm\u011b s ot\u00e1zkou: „Kam se hrne\u0161?“ Byl jsem ve sv\u011btl\u00fdch kalhot\u00e1ch a v\nmodr\u00e9 tepl\u00e1kov\u00e9 bundi\u010dce, na kter\u00e9 byla na prsou vyp\u00e1len\u00e1 d\u00edra od cigarety. To\njsem si p\u0159ivodil, kdy\u017e jsem jel do Krom\u011b\u0159\u00ed\u017ee na n\u00e1v\u0161t\u011bvu ke str\u00fd\u010dkovi Emilovi. Moje\nsestra Ma\u0159enka ji pak doma \u0161ikovn\u011b zamaskovala na\u0161it\u00edm \u010deskoslovensk\u00e9ho znaku\nse lv\u00ed\u010dkem, co\u017e byl skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad, na hlav\u011b pak tmavomodrou baretku s\ntrikolorou. „Cht\u011bl bych dovnit\u0159, je to m\u00e9 b\u00fdval\u00e9 pracovi\u0161t\u011b, zapomn\u011bl jsem\nsi tam osobn\u00ed v\u011bci, tak si jdu pro n\u011b.“ Nev\u00edm, jak\u00e9 m\u011bl pokyny a kdo jej\nvlastn\u011b ustanovil hl\u00edd\u00e1n\u00edm. „V\u00ed\u0161, tady bydleli N\u011bmci, a tak to hl\u00edd\u00e1m,\nnikdo nesm\u00ed dovnit\u0159.“ Vid\u011bl jsem zahradu se stoly i poh\u00e1zen\u00fdmi \u017eidlemi, u\ndve\u0159\u00ed do v\u00fd\u010depu st\u00e1l odkl\u00e1dac\u00ed st\u016fl a na n\u011bm pr\u00e1zdn\u00e1 sklenice od limon\u00e1dy Maryla,\nopod\u00e1l hudebn\u00ed podium a na n\u011bm klav\u00edr. Nic se nezm\u011bnilo. Najednou \u0159ekl:\n„V\u00ed\u0161 co? Jestli tref\u00ed\u0161 tu skl\u00ednku na tom stole, tak t\u011b tam pust\u00edm.\n„Hned sundal pu\u0161ku z ramene a podal mi ji se slovy: „A st\u0159\u00edlej, jen\njednu r\u00e1nu.“ Ani jsem se ned\u00edval, kolik je uvnit\u0159 n\u00e1boj\u016f. Vzd\u00e1lenost byla\nasi 50metrov\u00e1 a \u0161ikmo na st\u011bnu – bude tam p\u011bkn\u00e1 r\u00fdha – zam\u00ed\u0159il jsem a stiskl\nspou\u0161\u0165. Sklenice se rozlet\u011bla na tis\u00edc st\u0159ep\u016f. Pu\u0161ku jsem vr\u00e1til s otazn\u00edkem v\no\u010d\u00edch, zda m\u011b pust\u00ed. Kluk na m\u011b hled\u011bl s obdivem: „B\u011b\u017e a vezmi si, co chce\u0161.“\nPrvn\u00ed m\u00e9 kroky vedly do sklepa, v\u0161echny dve\u0159e v cel\u00e9m dom\u011b byly otev\u0159en\u00e9, ani\njedin\u00e1 m\u00edstnost nebyla zam\u010den\u00e1. Ve sklep\u011b tma jak v ranci, \u0161krtal jsem sirky a\nna\u0161t\u011bst\u00ed byly na m\u00edst\u011b sv\u00ed\u010dky jako v protileteck\u00e9m krytu, zap\u00e1lil a zvedl jsem\nji tak, abych l\u00e9pe vid\u011bl. P\u0159i st\u011bn\u011b hrom\u00e1dka brambor, trocha mrkve a petr\u017eele a\nd\u00edra v zemi po n\u011b\u010dem zakopan\u00e9m. Tak\u017ee n\u011bkdo byl rychlej\u0161\u00ed. Hlad m\u011bli v\u0161ichni,\nostatn\u011b tady bydleli N\u011bmci. Vr\u00e1til jsem se na Bratislavskou jen s t\u00edm, co jsem\nna\u0161el a unesl.<\/p>\n\n\n\n I z toho m\u00e1la byla velik\u00e1 radost, \u017eeny se hned daly do va\u0159en\u00ed a p\u0159i tom\npadaly ot\u00e1zky a odpov\u011bdi hlavn\u011b o tom, jak\u00e9 to byly ot\u0159esn\u00e9 z\u00e1\u017eitky. Na \u0161\u00e9fovu\nsestru z Mod\u0159ic to p\u016fsobilo d\u011bsiv\u011b, ta se z t\u011bch z\u00e1\u017eitk\u016f nemohla dostat. Po\nchvilce p\u0159\u00edpravy na va\u0159en\u00ed zavon\u011bla kuchy\u0148ka \u010derstv\u00fdm j\u00eddlem. Je\u0161t\u011b ne\u017e\nuva\u0159ily, rozlou\u010dil jsem se s nimi s t\u00edm, \u017ee p\u016fjdu nav\u0161t\u00edvit \u0161\u00e9fa do \u017deb\u011bt\u00edna.\nTo bylo naposled, co jsem je vid\u011bl. Tehdy jsem to v\u0161ak netu\u0161il.<\/p>\n\n\n\n Ma\u0161\u00edroval jsem pak p\u011b\u0161ky do Pis\u00e1rek, Kohoutovic a kone\u010dn\u011b do \u017deb\u011bt\u00edna.\nNikoho jsem se nemusel pt\u00e1t a ji\u017e z kopce a zdaleka pod lesem bylo vid\u011bt\nn\u011bkolik za sebou stoj\u00edc\u00edch d\u0159ev\u011bn\u00fdch bar\u00e1k\u016f. Ano, to m\u00edsto jsem hledal. P\u0159i\u0161el\njsem a\u017e do sam\u00e9ho are\u00e1lu tohoto za\u0159\u00edzen\u00ed, kde u z\u00e1vory st\u00e1l uniformovan\u00fd\n\u010deskoslovensk\u00fd voj\u00e1k s pu\u0161kou na rameni. Na moji \u017e\u00e1dost m\u011b poslal do mal\u00e9ho\ndome\u010dku str\u00e1\u017enice, kde sed\u011bl \u010deta\u0159 u stolu s poln\u00edm telefonem a prohl\u00ed\u017eel si\nn\u011bjak\u00e9 seznamy: „Co chce\u0161?“ „Pane \u010deta\u0159i, hled\u00e1m jednoho\nn\u011bmeck\u00e9ho voj\u00e1ka, cht\u011bl bych s n\u00edm mluvit,“ a tak\u00e9 jsem hned \u0159ekl jeho jm\u00e9no.\nFranz Weidinger. On vzal do rukou seznamy le\u017e\u00edc\u00ed na stole a n\u011bkolikr\u00e1t po sob\u011b\nje prohl\u00ed\u017eel. Nakonec \u0159ekl: „Nen\u00ed zde, a co ho chce\u0161? Ale po\u010dkej, zept\u00e1m\nse, jestli nen\u00ed vedle.“ Zeptal se poln\u00edm telefonem a po kr\u00e1tk\u00e9 odmlce se z\ndruh\u00e9ho konce ozvala kladn\u00e1 odpov\u011b\u010f. \u010ceta\u0159 m\u011b \u0159ekl: „Hned ti ho p\u0159ivedou,\nale ne abys ho zabil.“ Ujistil jsem jej, \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt bez obav, \u017ee to nem\u00e1m\nv \u00famyslu. Skute\u010dn\u011b, po chvilce \u010dek\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00ed ozbrojen\u00fd voj\u00e1k s pu\u0161kou na rameni\np\u0159ivedl m\u00e9ho \u0161\u00e9fa, ten byl bez bl\u016fzy, jen v rozepnut\u00e9 ko\u0161ili, kalhoty bez\nopasku a knofl\u00edk\u016f, dr\u017eel si je v ruce, aby mu nespadly, boty bez \u0161\u0148\u016frek, vlasy\nrozcuchan\u00e9 a neposlu\u0161n\u011b mu padaj\u00edc\u00ed do o\u010d\u00ed, druhou, volnou rukou si je d\u00e1val\nst\u00e1le zp\u00e1tky. Prvn\u00ed jeho bylo: „Jura, Du Luder du, pro\u010d jsi utekl?“\nJako zastara! Poznal jsem, \u017ee m\u011b m\u00e1 je\u0161t\u011b r\u00e1d a \u017ee mn\u011b ji\u017e odpustil. \u0160li jsme\ntrochu stranou, abych mu mohl p\u0159edat ono sl\u00edben\u00e9, a hned jsem to taky bez\nv\u00fd\u010ditek ud\u011blal. M\u011bl hlad, proto\u017ee bez rozpak\u016f a dlouh\u00e9ho v\u00e1h\u00e1n\u00ed si v\u0161e vzal,\nchleba l\u00e1mal na mal\u00e9 kousky a nam\u00e1\u010del ve sklenici, d\u00e1val je do \u00fast a \u017emoulal.\nChrup mu chyb\u011bl u\u017e d\u00e1vno. \u0158ekl jsem mu, \u017ee ho pozdravuje jeho \u017eena a taky jeho\nsestra a kde se te\u010f ob\u011b nach\u00e1zej\u00ed. Po\u0159\u00e1d m\u011b hladil a plakal, st\u00e1le nemohl\npochopit, \u017ee jsem je bez upozorn\u011bn\u00ed a rozlou\u010den\u00ed opustil. St\u00e1le mn\u011b kladl na\nsrdce, \u017ee m\u011b cht\u011bl p\u0159edat p\u016fl kila zlata a kdy\u017e jsem byl pry\u010d, tak jej dal do\n\u00faschovy na\u0161emu dodavateli, \u0159ezn\u00edkovi Brabcovi z Peka\u0159sk\u00e9 ulice naproti\nnemocnice U sv. Anny. „B\u011b\u017e k n\u011bmu, a\u0165 ti ho d\u00e1, \u017ee t\u011b pos\u00edl\u00e1m. On v\u00ed, \u017ee\nje to tvoje. Je\u0161t\u011b se zastav v Bosonoh\u00e1ch u ml\u00e9ka\u0159e, co n\u00e1m do podniku vozil\nml\u00e9ko, u n\u011bj je osmilampovka r\u00e1dio, to je taky tvoje, a\u0165 ti ho d\u00e1.“\nTenkr\u00e1t r\u00e1dio a osmilampovka nav\u00edc byla ohromn\u00e1 vz\u00e1cnost. Byli jsme spolu n\u011bco\np\u0159es hodinu, pak jsme se rozlou\u010dili, i tu jsem netu\u0161il, \u017ee jej vid\u00edm naposledy.<\/p>\n\n\n\n P\u0159i cest\u011b zp\u00e1tky byla pochopiteln\u011b moje prvn\u00ed zast\u00e1vka v Bosonoh\u00e1ch u\nml\u00e9ka\u0159e, zazvon\u00edl jsem, p\u0159i\u0161el ml\u00e9ka\u0159: „Servus, \u010dlov\u011b\u010de, co tu\nsh\u00e1n\u00ed\u0161?“ \u0158ekl jsem, \u017ee jdu od \u0161\u00e9fa a \u017ee tu m\u00e1m schovan\u00e9 r\u00e1dio a m\u00e1m si jej\nodn\u00e9st. „Ano, \u0159\u00edkal, \u017ee je tvoje, ale jak si ho chce\u0161 odn\u00e9st?“ Chv\u00edli\njsme se dohadovali, proto\u017ee jsem m\u011bl ukrutn\u00fd hlad, tak jsem r\u00e1dio vym\u011bnil za\nhrnek ml\u00e9ka. V Brn\u011b jsem \u0161el do uzen\u00e1\u0159stv\u00ed k panu Brabcovi. Ten d\u011blal, \u017ee m\u011b\nnepoznal a co si to dovoluji ho oso\u010dovat, \u017ee m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 zlato a dokonce po\nN\u011bmc\u00edch, \u017ee je to le\u017e. Byl to \u0159ezn\u00edk, vzr\u016fstem pom\u011brn\u011b mal\u00fd \u010dlov\u00ed\u010dek. M\u011bl pevn\u00e9\nnervy, \u017ee neprojevil strach, v\u017edy\u0165 na v\u0161ech sloupech a st\u011bn\u00e1ch byly vylepeny\nplak\u00e1ty s upozorn\u011bn\u00edm, kdo m\u00e1 jak\u00fdkoli majetek po N\u011bmc\u00edch, mus\u00ed jej\nbezpodm\u00edne\u010dn\u011b odevzdat. Nep\u0159iznal se! No, u\u017e je to d\u00e1vno, snad mu to p\u0159ineslo\n\u0161t\u011bst\u00ed a j\u00e1 byl bez povinnosti. A taky bez zlata, ale s \u010dist\u00fdm sv\u011bdom\u00edm.<\/p>\n\n\n\n Pam\u011bti ob\u010dana Mork\u016fvek Josef Bab\u00e1\u010dek Obsah: \u00davod I. Na \u0160pilberku. Moje u\u010d\u0148ovsk\u00e1 l\u00e9ta II. Frontov\u00e9 st\u0159epiny aneb v\u00e1lka jako na dlani III. Rekonstrukce v\u00e1le\u010dn\u00fdch boj\u016f z pohledu historika Marka Sekaniny IV. Ji\u017e se nevr\u00e1tili SEZNAM PADL\u00ddCH SOV\u011aTSK\u00ddCH VOJ\u00c1K\u016e p\u0159i osvobozov\u00e1n\u00ed Cel\u00fd \u010dl\u00e1nek OZV\u011aNY POHNUT\u00ddCH DOB<\/span>![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/Na-3pilberku-1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/677c654feb_97010270_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/Pohled-na-\u0160pilberk.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/Z-husovy-ulice.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/c2c9f3423b_97010269_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/14eca0ccc9_97010268_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/8207a21a74_97010236_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/1c9ea24196_97010266_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/Letn\u00ed-vyhl\u00eddka.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/Kapela-GB.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/9f9957bc86_97010263_u.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\n![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/8680c8c952_97010261_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/32f4225ac6_97010259_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/31f5961c43_97010258_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/8a3cb4520e_97010257_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/22b8f3005d_97010254_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/51fb6b3148_97010252_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/4a42083d08_97010251_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/2853a212bd_97010250_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/818c9de816_97010248_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/e158ef7257_97010247_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/1c93ca4eed_97010245_v1.jpg\")
<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/9d804c0cbd_97010244_v1.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/01c337a6a2_97010243_u.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\n![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/423c917ed8_97010242_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/ded4d01ac7_97010241_u.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/Bomby-nad-Brnem.jpg\")
![\"\"](\"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-content\/uploads\/2020\/08\/1a3a59b4c5_97010234_v1.jpg\")