{"id":319,"date":"2020-08-08T13:19:47","date_gmt":"2020-08-08T11:19:47","guid":{"rendered":"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/?p=319"},"modified":"2020-08-08T13:19:48","modified_gmt":"2020-08-08T11:19:48","slug":"slava-i-pad-dvou-udoli","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/2020\/08\/08\/slava-i-pad-dvou-udoli\/","title":{"rendered":"Sl\u00e1va i p\u00e1d dvou \u00fadol\u00ed"},"content":{"rendered":"\n

(minulost i trochu sou\u010dasnosti statk\u016f \u010caskovec\na Martinice)<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Josef Bab\u00e1\u010dek<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Cht\u011bl bych t\u00edmto p\u0159\u00edsp\u011bvkem\nupozornit na za\u0161lou sl\u00e1vu t\u011bchto statk\u016f i jejich \u0161lechtick\u00fdch majitel\u016f a tak\u00e9\nvyplnit chyb\u011bj\u00edc\u00ed mezery v historii t\u00e9to oblasti Kloboucka. Dodnes je\u0161t\u011b \u017eij\u00ed\np\u0159\u00edm\u00ed pam\u011btn\u00edci posledn\u00ed n\u011bmecko-\u010desky mluv\u00edc\u00ed \u0161lechty, je\u017e zde zanechala\nv\u00fdrazn\u00e9 stopy.<\/p>\n\n\n\n

Lokality \u010caskovec –\nMartinice, o kter\u00fdch bude \u0159e\u010d, se nach\u00e1zej\u00ed na hlavn\u00edm tahu silnice Brno –\nHodon\u00edn, ve sm\u011bru z Brna asi 2, 5\n km p\u0159ed m\u011bste\u010dkem Klobouky, vpravo Martinice, vlevo\n\u010caskovec. Ob\u011b m\u00edsta v romantick\u00fdch \u00fadol\u00edch, dnes ztichl\u00e9, opu\u0161t\u011bn\u00e9 a\nch\u00e1traj\u00edc\u00ed, p\u0159itom nen\u00ed tomu tak d\u00e1vno, co zde pulzoval \u010dil\u00fd \u017eivot, k n\u011bmu\u017e se\nup\u00edral zrak \u0161irok\u00e9ho okol\u00ed. Ob\u011b hr\u00e1la pom\u011brn\u011b d\u016fle\u017eitou \u00falohu v \u017eivot\u011b mnoha\nlid\u00ed, p\u0159inejmen\u0161\u00edm zde v nich nach\u00e1zelo \u010detn\u00e9 mno\u017estv\u00ed lid\u00ed svoji ob\u017eivu.\nDodnes z nich je\u0161t\u011b mohou vydat sv\u011bdectv\u00ed o sl\u00e1v\u011b i p\u00e1du t\u011bchto lidmi i Bohem\nzapomenut\u00fdch kouzeln\u00fdch m\u00edst.<\/p>\n\n\n\n

Pro mladou generaci je\nzahalena tajemstv\u00edm a nev\u011bdomost\u00ed jejich historie, proto zejm\u00e9na pro n\u011b jsem se\npokusil objasnit za\u0161lou sl\u00e1vu t\u011bchto statk\u016f i jejich posledn\u00edch majitel\u016f.<\/p>\n\n\n\n

            Vzhledem\nk rozs\u00e1hlosti majetkov\u00fdch vztah\u016f mus\u00edme za\u010d\u00edt pon\u011bkud ze\u0161iroka a p\u0159edev\u0161\u00edm se\nzm\u00ednit o p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edch majitel\u00edch. Byli to ryt\u00ed\u0159i Ign\u00e1c, Augustin, Leopold a\nAlbert z Neuwall\u016f, kte\u0159\u00ed vlastnili na tu dobu velik\u00fd majetek nejen v na\u0161em\nregionu. Byli to pok\u0159t\u011bn\u00ed \u017did\u00e9 a \u017e\u00e1dn\u00fd z nich se nenau\u010dil \u010desky. N\u00e1rodnostn\u011b\nnebyli p\u0159edpojat\u00ed a osobn\u011b udr\u017eovali s lidem dobrou v\u016fli. Albert byl jeden z p\u0159edn\u00edch\npracovn\u00edk\u016f na tzv. selsk\u00e9m sn\u011bmu krom\u011b\u0159\u00ed\u017esk\u00e9m. Krom\u011b Klobouk a Martinic\nsest\u00e1valo jejich panstv\u00ed je\u0161t\u011b z Borkovan, Bohumilic, Ka\u0161nice, Moutnice a\nRoza\u0159\u00edna. A zakoupen\u00edm Klobouck\u00e9ho panstv\u00ed od dvorn\u00edho rady Dornfelda roku 1820\nza 200 tis. zl. nastala pro n\u011b i pro obyvatele tohoto kraje nov\u00e1 \u00e9ra. Byli to\nodv\u00e1\u017en\u00ed podnikatel\u00e9, vid\u011bli, \u017ee zde nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd pr\u016fmysl, a tak bez v\u011bt\u0161\u00edho\npr\u016fzkumu vsadili na toto odv\u011btv\u00ed. K tomu zvolili malinkou osadu Martinice,\nvzd\u00e1lenou asi 2, 5 km\nseveroz\u00e1padn\u011b od Klobouk, v nich\u017e m\u011bli svoje s\u00eddlo – z\u00e1mek na klobouck\u00e9m\nn\u00e1m\u011bst\u00ed. A pr\u00e1v\u011b v Martinic\u00edch v roce 1837 postavili prvn\u00ed parn\u00ed cukrovar na\nMorav\u011b a ve Slezsku, druh\u00fd v Rakousko-Uhersk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161i. Pozd\u011bji tak\u00e9 lihovar a\npota\u0161\u00e1rnu. O \u010dty\u0159i roky pozd\u011bji, tedy v roce 1841, zakoupili je\u0161t\u011b statek\n\u0160itbo\u0159ice. Hned v prv\u00e9m roce provozu v martinick\u00e9m cukrovaru vyprodukovali 448\nq surov\u00e9ho cukru, ve druh\u00e9m roce vyrobili 18 vag\u00f3n\u016f surov\u00e9ho cukru dokonce\ndobr\u00e9 kvality, na kter\u00fd spot\u0159ebovali 224 vag\u00f3n\u016f cukrov\u00e9 \u0159epy. V lihovaru bylo\nzam\u011bstn\u00e1no celkem m\u00e1lo d\u011bln\u00edk\u016f, kde\u017eto v cukrovaru, zejm\u00e9na v sez\u00f3n\u011b, kter\u00e1\ntrvala t\u0159i a\u017e \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f v roce, pracovalo v\u00edce jak 30 osob. V\u011bt\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed\nlid\u00ed v\u0161ak nach\u00e1zelo zam\u011bstn\u00e1n\u00ed p\u0159i p\u011bstov\u00e1n\u00ed cukrov\u00e9 \u0159epy. Martinice se tak\nproslavily v \u0161irok\u00e9m okol\u00ed, staly se magnetem pracovn\u00edch p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed a vedle\ntoho i jeho v\u00fdletn\u00edm m\u00edstem.<\/p>\n\n\n\n

            Lid\u00e9\nv na\u0161em kraji v t\u00e9 dob\u011b nebyli zvykl\u00ed na tov\u00e1rn\u00ed pr\u00e1ci, ov\u0161em pravideln\u00fd p\u0159\u00edjem\nz n\u00ed plynouc\u00ed je k tomu l\u00e1kal, t\u0159eba \u017ee za 16 hod. pr\u00e1ce – tedy od \u010dty\u0159 hodin\nr\u00e1no do osmi hodin ve\u010der se platilo 52 krejcar\u016f. V tom bylo 1\/2 hod. na sn\u00eddani\na 1 hod. na ob\u011bd. J\u00eddlo si bu\u010f nosili s sebou nebo jim ho p\u0159in\u00e1\u0161eli p\u0159\u00edbuzn\u00ed, a\nto v\u0161ak jen t\u011bm, kte\u0159\u00ed poch\u00e1zeli z nejbli\u017e\u0161\u00edho okol\u00ed. Byli zde toti\u017e zam\u011bstn\u00e1ni\nd\u011bln\u00edci i ze vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edch kon\u010din, Brumovic apod. Ti to m\u011bli se zabezpe\u010den\u00edm\nstravy velmi slo\u017eit\u00e9.<\/p>\n\n\n\n

            Vzhledem\nk celkov\u00e9mu vybaven\u00ed t\u00e9to fabriky a velk\u00e9 pracovn\u00ed z\u00e1t\u011b\u017ei nebyla nouze o \u010dast\u00e9 a\nmnohdy i velice t\u011b\u017ek\u00e9 \u00farazy. Nap\u0159. sv\u011bdomit\u00e9mu d\u011bln\u00edkovi G\u00e1lovi z Div\u00e1k,\nuklouzla noha a vzhledem k velk\u00e9mu mno\u017estv\u00ed p\u00e1ry a mal\u00e9 viditelnosti spadl do\nv\u0159el\u00fdch v\u00fdpalk\u016f, pr\u00e1v\u011b v dob\u011b, kdy mu jeho man\u017eelka nesla ob\u011bd. Sna\u017eil se\nvyl\u00e9zt, bolest\u00ed k\u0159i\u010del, opa\u0159en\u00fdma rukama se chytal v\u0159el\u00fdch \u017eelezn\u00fdch trubek. Na\npomoc mu p\u0159isp\u011bchali ostatn\u00ed, vyt\u00e1hli jej, av\u0161ak za velik\u00fdch bolest\u00ed zem\u0159el\nje\u0161t\u011b t\u00fd\u017e den. Doma m\u011bl \u010dty\u0159i nezaopt\u0159en\u00e9 d\u011bti.<\/p>\n\n\n\n

            Ten\nrok potkalo ne\u0161t\u011bst\u00ed i Loprajze z Klobouk – tak\u00e9 v lihovaru. Uveden\u00fd m\u00edval\nd\u0159en\u00ed v noh\u00e1ch, a tak p\u0159i p\u00e1len\u00ed \u201e\u0161pritusu\u201c si trochu odlil do plechov\u00e9ho\nkbel\u00edku. Bylo to v noci. Postavil si sv\u011btlo na zem, ale \u0161patn\u011b mu blikalo, jako\nby cht\u011blo zhasnout. Neopatrn\u011b se k n\u011bmu nahnul, aby jej opravil, a vtom na n\u011bm\nchytly \u0161aty. Lekl se, volal o pomoc, kamar\u00e1d vid\u011bl spole\u010dn\u00edka v ohni a v\nn\u00e1hlosti vylil na n\u011bho je\u0161t\u011b kbel\u00edk s lihem, proto\u017ee jindy v n\u011bm b\u00fdvala voda.\nLoprajz v ukrutn\u00fdch bolestech ho\u0159el jak ot\u00fdpka such\u00e9ho palachu. Vlasy mu\nsho\u0159ely, ob\u011b o\u010di m\u011bl pukl\u00e9, za dv\u011b hodiny bylo po n\u011bm. O rok pozd\u011bji se stalo\ndal\u0161\u00ed ne\u0161t\u011bst\u00ed, tentokr\u00e1t v cukrovaru. Jednomu z mlad\u00fdch d\u011bln\u00edk\u016f, m\u011bl 23 rok\u016f a\nt\u011bsn\u011b p\u0159ed svatbou, p\u0159i pr\u00e1ci stroj vt\u00e1hl ruk\u00e1v a st\u00e1hl ruku mezi kole\u010dka a\nn\u00e1sledn\u011b rozdrtil. Dlouho si ji necht\u011bl nechat u\u0159ezat, a kdy\u017e ho potom zavezli\ndo Brna ke sv. Ann\u011b, u\u017e bylo pozd\u011b. Zem\u0159el t\u0159et\u00ed den.<\/p>\n\n\n\n

Jak\u00fdmsi spr\u00e1vcem tady\n(d\u011bln\u00edci jej naz\u00fdvali inspektorem) byl \u017eid Seidl, lakom\u00fd a opatrn\u00fd patron, m\u011bli\ns n\u00edm t\u011b\u017ek\u00e9 po\u0159\u00edzen\u00ed, ne\u017e p\u0159idal n\u011bjak\u00fd krejcar za dlouhou a t\u011b\u017ekou d\u0159inu.<\/p>\n\n\n\n

Atmosf\u00e9ru v t\u00e9to fabrice,\njej\u00ed klady i z\u00e1pory, velice emotivn\u011b vystihli brat\u0159i Mr\u0161t\u00edkov\u00e9 ve sv\u00e9 rom\u00e1nov\u00e9\nkronice Rok na vsi, a to v kapitole Sil\u016fvka. Tady \u010dteme:<\/p>\n\n\n\n

\u201ePo t\u0159i desetilet\u00ed – \u017eivot\npln\u00fd pr\u00e1ce a vesel\u00ed, hluku, obchodu a \u010dinu t\u0159\u00e1sl v\u0161emi prostorami od z\u00e1klad\u016f a\u017e\npo h\u0159ebeny st\u0159ech – v pln\u00e9 kampani r\u00e1z nar\u00e1z bil tu hrom. Spousty cukrovkou\nnapln\u011bn\u00fdch selsk\u00fdch voz\u016f pln\u00edvaly v\u0161ecky voln\u00e9 prostory kolem tov\u00e1rny, vesele\nvl\u00e1ly \u010dern\u00e9 praporce za\u010douzen\u00fdch kom\u00edn\u016f do stydnouc\u00edho kraje. Hu\u010dely stroje,\nn\u011bjak rozpustile hv\u00edzdaly parn\u00ed p\u00ed\u0161\u0165aly kotl\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Ohromn\u00e9 hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 dvory\nani nesta\u010d\u00edvaly v\u0161em pot\u0159eb\u00e1m sil\u016fvsk\u00e9ho z\u00e1vodu. Pivovar hasil pecemi\nroz\u017ehavenou \u017e\u00edze\u0148 na stran\u011b jedn\u00e9, velk\u00e1, b\u00edl\u00e1 hospoda sytila vyhladov\u011bl\u00e9\npracovn\u00edky na konci druh\u00e9m. -N\u00e1levna, od l\u00e9ta do jara st\u00e1le natlu\u010den\u00e1 lidem\nd\u011blnick\u00fdm a selsk\u00fdm, ani se tak\u0159ka nezav\u00edrala – nebo, tak se aspo\u0148 zd\u00e1lo, lid\u00e9\nodch\u00e1zej\u00edc\u00ed v noci pod\u00e1vali si ruce s p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmi zr\u00e1na. Za n\u00e1levnou zas\n\u0159emesln\u00edci a strojn\u00edci, dozorci a \u0161af\u00e1\u0159i u\u017e\u00edvali sv\u00e9ho gro\u0161e, a v pat\u0159e v\nkas\u00edn\u011b \u00fa\u0159ednick\u00e9m – – – poh\u00e1dky i neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 pod\u00e1n\u00ed koluj\u00ed mezi lidem dodnes\no tom, jak na Sil\u016fvce b\u00fdvalo, kdy\u017e \u201e\u0161la je\u0161t\u011b fabrika\u201c. Plesy s tane\u010dnicemi z\nBrna i V\u00eddn\u011b, koncerty, pitky, noci bou\u0159liv\u00e9 a pust\u00e9, hotov\u00e9 orgie, pohansk\u00e9 a\nnek\u0159es\u0165ansk\u00e9 s\u00e1zky slav\u00edvaly se tu n\u011bkolikr\u00e1t do roka.<\/p>\n\n\n\n

            A\nze v\u0161eho toho nic.<\/p>\n\n\n\n

V p\u011bkn\u00e9, mal\u00e9 kotlince, obkl\u00ed\u010den\u00e9 zelen\u00fdmi vrchy a\nlesy ze shluku budov p\u0159i silnici stulen\u00fdch vysoko se zdv\u00edhaj\u00ed dva za\u010dern\u011bn\u00e9\nohromn\u00e9 kom\u00edny, smutn\u011b a bez \u017eivota, bez kou\u0159e do kraje tr\u010d\u00edc\u00edho cukrovaru.\nJako dv\u011b jehly \u010dn\u011bj\u00ed k \u010dist\u00e9mu nebi \u010dern\u00e9 ty dymn\u00edky a v tich\u00e9, mrtv\u00e9 jejich\njsoucnosti cosi jakoby tkv\u011blo \u00fa\u017easn\u011b teskn\u00e9ho. D\u00e1vno, d\u00e1vno u\u017e naposled\nvydechly pece, umlkly transmise, strojn\u00edci rozebrali saturace, odvezli,\nvyklidili kdejak\u00fd pot\u0159ebn\u00fd kus \u017eeleza. Zbyla jen ta \u00fa\u017easn\u00e1 d\u0159\u00edmota zap\u00e1chaj\u00edc\u00ed\ndechem tl\u00edc\u00ed zdechliny. Zpustla patra, zpuch\u0159ela le\u0161en\u00ed, hrozn\u00fdm tichem a tmou\nnaplnily se klenby, pi\u0161t\u00edc\u00ed potkani obsadili le\u0161en\u00ed a netop\u00fd\u0159i pa\u017een\u00ed vrchn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

            Cukrovarnick\u00fd\nkrach z let sedmdes\u00e1t\u00fdch zabil i tento cukrovar a od t\u011bch dob jako mor by byl\nvypl\u00e1chnul cel\u00e9 okol\u00ed. Nebylo \u017eeleznice, nebylo vody – a majetn\u00edci jako by si\nprot\u00edrali o\u010di a vid\u011bli, \u017ee z\u00e1pas s ostatn\u00edm sv\u011btem je nemo\u017en\u00fd. Propustili\n\u00fa\u0159ednictvo, rozprodali stroje i statky, zru\u0161ili pron\u00e1jmy, vlastnictv\u00ed zbyl\u00e9\nrozd\u011blili – – – a smrt n\u00e1sledovala ihned nato. Z cel\u00e9ho \u017eivota zbyly jen ty dva\nnah\u00e9 \u010dern\u00e9 kom\u00edny, p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b tr\u010d\u00edc\u00ed do v\u00fd\u0161in nebe. Ach, jak najednou ztichla ta\nn\u00e1dvo\u0159\u00ed, odum\u0159ely kolonie – ba i ten lihovar, kter\u00fd zbyl a se stroji u\u017e si jen\npohr\u00e1val jak d\u00edt\u011b, kdy\u017e si hr\u00e1 s vylomen\u00fdm kole\u010dkem d\u00e1vno rozh\u00e1zen\u00fdch hodin,\nzvy\u0161oval v\u00edc mdlobu cel\u00e9ho toho z\u00e1kout\u00ed, kde \u017eivo\u0159il z\u00e1rove\u0148 i s kvasni\u010d\u00e1rnou!\nPadl i pivovar, neschopn\u00fd z\u00e1pasu o v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdt\u011b\u017eek z piva.\u201c<\/p>\n\n\n\n

            Dne\n29. 12. 1853 um\u00edr\u00e1 Augustin Samuel Neuwall, zakladatel a hybn\u00e1 p\u00e1ka rodinn\u00e9ho\nklanu. Po jeho smrti nastupuj\u00ed jeho synov\u00e9 Albert, Leopold a tak\u00e9 Emanuel. Tito\nneohro\u017een\u011b pokra\u010duj\u00ed ve \u0161l\u00e9p\u011bj\u00edch sv\u00e9ho otce a upev\u0148uj\u00ed sv\u00e9 p\u016fsobi\u0161t\u011b v\njihomoravsk\u00e9 hn\u011bdouheln\u00e9 p\u00e1nvi v Hovoranech a na \u010cej\u010di. Tu zakoupil a zah\u00e1jil v\nn\u00ed t\u011b\u017ebu je\u0161t\u011b jejich otec, a to ji\u017e v roce 1841. Vyt\u011b\u017een\u00fd lignit, krom\u011b\nprodeje, \u00fasp\u011b\u0161n\u011b pou\u017e\u00edvali v Martinick\u00e9m cukrovaru a lihovaru. V roce 1850 se\nvyt\u011b\u017eilo v \u010dej\u010dsk\u00fdch dolech 118, 5 vag\u00f3n\u016f lignitu. Zde na\u0161lo zam\u011bstn\u00e1n\u00ed 136\nd\u011bln\u00edk\u016f. Pat\u0159il jim je\u0161t\u011b d\u016fl \u201eKate\u0159ina\u201c ve Velk\u00fdch B\u00edlovic\u00edch, ten v\u0161ak byl\nmimo provoz. V 50. letech 19. stolet\u00ed byl martinick\u00fd cukrovar druh\u00fd v rakousk\u00e9\n\u0159\u00ed\u0161i, nejv\u011bt\u0161\u00ed na Morav\u011b, technicky i technologicky nejvysp\u011blej\u0161\u00ed v tehdej\u0161\u00ed\n\u0159\u00ed\u0161i.<\/p>\n\n\n\n

            Av\u0161ak\npo dvaceti letech provozu v roce 1879 zanikl, zejm\u00e9na proto, \u017ee zde\nneexistovala \u017eeleznice a nebyl zde dostatek vody. Doprava povozy, i kdy\u017e vlastn\u00edho\nuhl\u00ed z \u010dej\u010dsk\u00fdch dol\u016f, byla velice n\u00e1kladn\u00e1. K v\u00fdrob\u011b cukru je pot\u0159eba velik\u00e9\nmno\u017estv\u00ed vody a t\u00e9 bylo tady od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku nedostatek, a i kdy\u017e zde byly\nvyhloubeny t\u0159i obrovsk\u00e9 zd\u011bn\u00e9 studny s t\u0159\u00edmetrov\u00fdm pr\u016fm\u011brem a dv\u011b mal\u00e9 vodn\u00ed\nn\u00e1dr\u017ee, p\u0159esto v ur\u010dit\u00e9m ro\u010dn\u00edm obdob\u00ed ani tato kapacita nesta\u010dila. A tak\u00e9\ndovoz vlastn\u00edho uhl\u00ed z \u010dejck\u00fdch dol\u016f byl velmi n\u00e1kladn\u00fd. D\u00e1l z\u016fstal v provozu\njen lihovar a\u017e do roku 1945. Po tomto roce zanik\u00e1 i on, a tak z n\u011bkdej\u0161\u00edho\nobrovsk\u00e9ho majetku Neuwall\u016f v na\u0161\u00ed sou\u010dasnosti nen\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 ani pam\u00e1tky. Z\ndochovan\u00fdch z\u00e1znam\u016f se nemalou m\u011brou na tomto pod\u00edlela bohu\u017eel i st\u00e1tn\u00ed moc.\nRoku 1867 koupila velkostatek priv\u00e1tn\u00ed spole\u010dnost martinick\u00e9ho cukrovaru, roku\n1870 Moravsk\u00e1 banka pro pr\u016fmysl a obchod a v roce 1881 jej koupil redaktor\nJosef Dufek z Ostrova\u010dic, s rozlohou 547 ha. Neuwallov\u00e9 je museli prodat vzhledem k\nzadlu\u017eenosti, zejm\u00e9na n\u00e1sledkem nerentability cukrovaru (zna\u010dn\u00e9 n\u00e1klady na\ndovoz paliva z jejich dol\u016f na \u010cej\u010di, d\u00e1le velk\u00e1 vzd\u00e1lenost od dr\u00e1hy – 21 km a tak\u00e9 v d\u016fsledku nepoda\u0159en\u00fdch\nburzovn\u00edch spekulac\u00ed v cukru). P\u0159esto v\u0161ak je\u0161t\u011b roku 1850 zalo\u017eili mezi\nKlobouky a Mork\u016fvkami poplu\u017en\u00ed dv\u016fr pojmenovan\u00fd na po\u010dest Augustina Neuwalla\n\u201eAugustinov\u201c, u kter\u00e9ho bylo asi 70\n ha zem\u011bd\u011blsk\u00e9 p\u016fdy. Tak\u00e9 vlastnili z\u00e1mek v Klobouk\u00e1ch,\njeho\u017e obytn\u00e1 \u010d\u00e1st sm\u011b\u0159uje do klobouck\u00e9ho n\u00e1m\u011bst\u00ed a v zadn\u00edm traktu se nach\u00e1zely\nhospod\u00e1\u0159sk\u00e9 budovy. Ten byl p\u016fvodn\u011b vystaven d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed klobouckou vrchnost\u00ed –\nkl\u00e1\u0161terem v Brn\u011b – Z\u00e1brdovic\u00edch jako jejich kl\u00e1\u0161tern\u00ed rezidence. Pozn\u00e1mka na\nokraj – v hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 \u010d\u00e1sti z\u00e1mku v letech 1870 – 1881 bydleli rodi\u010de T. G.\nMasaryka, kam se Tom\u00e1\u0161 r\u00e1d vracel z V\u00eddn\u011b (pozd\u011bji i se svou man\u017eelkou). Tyto\nklobouck\u00e9 pobyty hr\u00e1ly v jeho \u017eivot\u011b velk\u00fd v\u00fdznam a jsou zn\u00e1m\u00e9 ve v\u0161ech\npodrobnostech.<\/p>\n\n\n\n

            K\nmajetk\u016fm Neuwall\u016f pat\u0159il i dv\u016fr \u010caskovec s v\u00fdm\u011brou asi 200 ha p\u016fdy a 150 ha lesn\u00edch pozemk\u016f. U\ntohoto m\u00edsta se chci pon\u011bkud ob\u0161\u00edrn\u011bji rozepsat o jeho d\u00e1vn\u00e9 minulosti i\nned\u00e1vn\u00fdch skute\u010dnostech. Nejprve je nutn\u00e9 se zm\u00ednit o zanikl\u00e9 vsi \u010castkovice,\nkter\u00e1 le\u017eela bl\u00edzko dne\u0161n\u00ed poln\u00ed cesty spojuj\u00edc\u00ed Bo\u0161ovice a Klobouky. Ves\nle\u017eela v prostor\u00e1ch dne\u0161n\u00ed trati Randli\u010dky u vydatn\u00e9ho pramene potoka\nHrach\u016fvky. D\u011bjiny t\u00e9to osady jsou spojeny s d\u011bjinami tehdej\u0161\u00edho spr\u00e1vn\u00edho a\nc\u00edrkevn\u00edho st\u0159ediska Klobouk. Na po\u010d\u00e1tku 14. stol. p\u0159e\u0161ly na \u010das do vlastnictv\u00ed\nJaroslava ze \u0160tenberka, ale po kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b se vr\u00e1tily do vlastnictv\u00ed\nz\u00e1brdovick\u00e9ho konventu. Ten z\u0159\u00eddil pod vs\u00ed rybn\u00edk Z\u00e1vist (zvan\u00fd Knapek). Pro\nbl\u00edzkost les\u016f v\u00fdhodn\u00fdch \u00fakryt\u016f vydr\u017eela tato vesni\u010dka husitsk\u00e1 ta\u017een\u00ed Moravou i\nuhersk\u00e9 v\u00e1lky a zanikla a\u017e asi roku 1623, tedy na po\u010d\u00e1tku t\u0159icetilet\u00e9 v\u00e1lky.\nTehdy k n\u00e1m vt\u00e1hl sedmihradsk\u00fd v\u00e9voda Bethl\u00e9n G\u00e1bor s velmi po\u010detn\u00fdm vojskem\nasi 40 000 mu\u017e\u016f, k nim\u017e p\u0159inajal dal\u0161\u00edch 20 000 Turk\u016f, a pusto\u0161il cel\u00fd kraj od\nHodon\u00edna a\u017e po Hustope\u010de jako krvav\u00e1 z\u00e1plava. C\u00edsa\u0159sk\u00e9 vojsko bylo v obkl\u00ed\u010den\u00ed\nkolem Hodon\u00edna a ciz\u00e1ck\u00e9 tlupy \u0159\u00e1dily bez z\u00e1bran po cel\u00e9 l\u00e9to 1623, tak\u017ee\npozd\u011bji ani pro n\u011b u\u017e nebylo co do \u00fast. A jen pro t\u011b\u017ek\u00e9 z\u00e1sobovac\u00ed pot\u00ed\u017ee a\nbl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se zimu nab\u00eddl G\u00e1bor c\u00edsa\u0159i sm\u00edr. Z t\u00e9 doby je z\u00e1znam z\u00e1brdovick\u00e9ho\nopata o \u010castkovic\u00edch, \u017ee: \u201ebyla skrze tureck\u00e9 v\u00e1lky a vojensk\u00e9 v\u011bci ve zk\u00e1zu\nuvedena\u201c. \u0160lo asi o malou osadu, proto\u017ee v\u0161echny jej\u00ed pozemky i lesy p\u0159ipadly k\nbl\u00edzk\u00e9mu dvoru. To v\u0161e bylo v nab\u00eddce k prodeji a svobodn\u00fd p\u00e1n Josef Duffek,\nredaktor poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z Ostrova\u010dic l\u00e1kav\u00e9 nab\u00eddce neodolal a v roce 1881 cel\u00e9\npanstv\u00ed koupil.<\/p>\n\n\n\n

            P\u0159\u00edchodem\nnov\u00e9ho majitele p\u0159i\u0161lo ke zm\u011bn\u00e1m v technologii obd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed a tak\u00e9 k lep\u0161\u00ed\norganizaci pr\u00e1ce. Ostatn\u011b jako v\u017edy a v\u0161ude p\u0159\u00edchodem nov\u00e9ho majitele dojde k\nzna\u010dn\u00fdm zm\u011bn\u00e1m. A jak plynul \u010das, z\u00e1mek dostal nov\u00fd kab\u00e1t a i interi\u00e9r se\nzapl\u0148oval vz\u00e1cn\u00fdmi obrazy, gobel\u00edny, jelen\u00edmi a srn\u010d\u00edmi trofejemi. \u017divot na\nz\u00e1mku byl jak v poh\u00e1dce. M\u011bl v\u0161ak malou kosmetickou vadu. Vzr\u016fstem men\u0161\u00ed, mlad\u00fd\na fe\u0161n\u00fd majitel, nav\u00edc svobodn\u00fd, u\u017e\u00edval sv\u011btsk\u00fdch radov\u00e1nek plnou n\u00e1ru\u010d\u00ed. Na\nhygienu se tolik nedbalo a najednou se zjistilo, \u017ee pan Josef churav\u00ed a \u017ee\nchromne na nohy. Projevila se u n\u011bho nemoc bohat\u00fdch a p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk\u016f \u0161lechtick\u00fdch\nrod\u016f. Del\u0161\u00ed ch\u016fze mu d\u011blala pot\u00ed\u017ee a po \u010dase byl nemilosrdn\u011b odk\u00e1z\u00e1n na ciz\u00ed pomoc.\nT\u00e9 se mu dostalo od sle\u010dny kucha\u0159ky pln\u011bj\u0161\u00edch proporc\u00ed, robustn\u00edho vzez\u0159en\u00ed,\ntmav\u00fdch vlas\u016f a ha\u0161te\u0159iv\u00e9 povahy. Zda byla \u017eidovsk\u00e9ho vyzn\u00e1n\u00ed, se nev\u00ed. Ale asi\nne, proto\u017ee pozd\u011bji byla pochov\u00e1na na klobouck\u00e9m h\u0159bitov\u011b po prav\u00e9 stran\u011b vedle\nschod\u016f k ob\u0159adn\u00ed s\u00edni. Ta byla Josefovi k dispozici 24 hodin denn\u011b. Vlastn\u011b\n\u0159\u00eddila dom\u00e1c\u00ed i hospod\u00e1\u0159sk\u00fd chod cel\u00e9ho panstv\u00ed, v\u017edy v jak\u00e9msi \u010depci a v\nz\u00e1st\u011b\u0159e v\u011bt\u0161\u00ed velikosti. Kdy\u017e bylo pot\u0159eba, ochotn\u011b nalo\u017eila pana Josefa na\nz\u00e1da a p\u0159inesla ho a\u017e ke ko\u010d\u00e1ru, kde jej opatrn\u011b slo\u017eila do rukou ko\u010d\u00edho Josefa\nJahelky, jeho\u017e p\u011bkn\u00ed vran\u00edci s fedrpu\u0161\u00ed na hlav\u011b radostn\u011b podup\u00e1vali a t\u011b\u0161ili se\nna obvyklou denn\u00ed proj\u00ed\u017e\u010fku.<\/p>\n\n\n\n

            Svobodn\u00fd\npan Josef Duffek m\u011bl bratra Anton\u00edna, kter\u00fd byl jeho opakem. \u017dil boh\u00e9msk\u00fdm\n\u017eivotem ve V\u00eddni, holdoval hr\u00e1m v kostky a risk\u016fm na burze, dalo by se \u0159\u00edci, \u017ee\n\u017eil marnotratn\u011b. Na rozd\u00edl od sv\u00e9ho bratra se v\u0161ak sta\u010dil o\u017eenit s here\u010dkou –\nhezkou brunetou, plno\u0161t\u00edhlou, sle\u010dnou Eleonorou Forga\u010dovou. Zamiloval se do n\u00ed\na\u017e bl\u00e1zniv\u011b a u\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee na jej\u00ed popud zanech\u00e1 nez\u0159\u00edzen\u00e9ho \u017eivota. Z\nvelik\u00e9 l\u00e1sky b\u00fdvaj\u00ed odjak\u017eiva n\u00e1sledky, a tak i v tomto p\u0159\u00edpad\u011b se ob\u011bma\nzamilovan\u00fdm narodila 8. 11. 1889 hol\u010di\u010dka a p\u0159i honosn\u00e9m k\u0159tu dostala jm\u00e9no\nMarie (budouc\u00ed to pan\u00ed baronka). Mal\u00e1 se s pomoc\u00ed kojn\u00e9 a samostatn\u011b vy\u010dlen\u011bn\u00e9\nsle\u010dny m\u011bla \u010dile k sv\u011btu. Po dvou letech se u nich rozk\u0159i\u010delo dal\u0161\u00ed d\u011bv\u010d\u00e1tko a\np\u0159i stejn\u011b honosn\u00e9m k\u0159tu dostalo jm\u00e9no Gisela. I tato dostala kojnou a\nsamostatn\u011b vy\u010dlen\u011bn\u00e1 vychovatelka za\u010dala opatrovat ob\u011b sle\u010dny. \u010cas plynul,\nholky pomalu rostly a tat\u00ednek Anton\u00edn sem tam p\u0159ijel za sv\u00fdm bratrem do Klobouk\ns prosbou o finan\u010dn\u00ed pomoc. Ten z toho \u017e\u00e1dnou radost nem\u011bl a byl v\u017edy r\u00e1d, \u017ee\nbratr po dvou \u010di t\u0159ech dnech n\u00e1v\u0161t\u011bvy a s n\u011bkolika tis\u00edci korunami p\u016fj\u010dky zase\nodjel. Josef byl jako otev\u0159en\u00e1 kniha. A aby si ulevil, pov\u011bd\u011bl o sv\u00e9m tr\u00e1pen\u00ed\njedin\u00e9 sv\u00e9 nejbli\u017e\u0161\u00ed kucha\u0159ce M\u00e1ry. Jemu se ulevilo, ale sle\u010dna kucha\u0159ka\nzat\u00ednala p\u011bsti a p\u0159i ka\u017ed\u00e9 debat\u011b na to t\u00e9ma nav\u00e1d\u011bla Josefa, co m\u00e1 u\u010dinit a \u017ee\npen\u00edze bratrovi p\u016fj\u010dovat nem\u00e1. \u017div\u011b si dovedeme p\u0159edstavit tyto vzru\u0161en\u00e9 debaty.\nByly v\u0161ak i jin\u00e9 starosti, jak zdravotn\u00ed, tak i provozn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

            \u010cas\nplynul. Ve V\u00eddni ob\u011b holky rostly jako z vody a Mici u\u017e vych\u00e1zela z\u00e1kladn\u00ed\n\u0161kolu a p\u0159ipravovala se na vstup do \u017eensk\u00e9ho gymn\u00e1zia. Byla prvorozen\u00e1 a taky\nmil\u00e1\u010dek rodiny. P\u011bkn\u011b se zakulacovala, nohat\u00e1, okat\u00e1, sv\u011btl\u00e1 bruneta s\nmandlov\u00fdma o\u010dima, tat\u00ednk\u016fv mil\u00e1\u010dek a ten se s n\u00ed r\u00e1d chlubil. U\u017e jako\ngymnazistka m\u011bla r\u00e1da v\u011bt\u0161\u00ed spole\u010dnost (to asi zd\u011bdila po matce here\u010dce). Byla\nvesel\u00e9 povahy a nav\u00edc – kam p\u0159i\u0161la, byla st\u0159edem pozornosti a na v\u0161e m\u011bla\nodpov\u011b\u010f. Po ukon\u010den\u00ed studia a n\u011bkolika letech p\u0159i jedn\u00e9 z plesov\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv\npotkala prince sv\u00e9ho srdce (maminka tomu tro\u0161ku pomohla) barona Oskara Mittise,\nkter\u00fd v t\u00e9 dob\u011b byl jako N\u011bmec vy\u0161\u0161\u00edm st\u00e1tn\u00edm \u00fa\u0159edn\u00edkem ve V\u00eddni. Netrvalo ani\ndv\u011b l\u00e9ta a pan baron p\u0159i\u0161el s kytic\u00ed von\u00edc\u00edch r\u016f\u017e\u00ed a prosil na kolenou Miciny\nrodi\u010de o jej\u00ed ruku. Tat\u00ednek pan Anton\u00edn se hned nevyj\u00e1d\u0159il a nechal si\nbudouc\u00edho zet\u011b nejd\u0159\u00edve prov\u011b\u0159it. Prov\u011brka dopadla dob\u0159e, blahovoln\u00e9 svolen\u00ed\nOskar dostal. Pro\u010d by tak\u00e9 ne. Byla to p\u0159ece skv\u011bl\u00e1 partie. M\u011bl m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed plat\njako vy\u0161\u0161\u00ed st\u00e1tn\u00ed \u00fa\u0159edn\u00edk a titul barona. Bylo to ze v\u0161eho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed,\nproto\u017ee u Duffk\u016f ve V\u00eddni klepala sem tam b\u00edda na dve\u0159e, proto\u017ee tat\u00ednek sv\u00fdch\nz\u00e1lib \u017eel nezanechal. A tak po dohod\u011b byl vybr\u00e1n term\u00edn svatby, aby v\u0161em\nrodinn\u00fdm p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk\u016fm vyhovoval. Pro rodinu to byla prvo\u0159ad\u00e1 ud\u00e1lost,\ngratulant\u016f i cenn\u00fdch d\u00e1rk\u016f bylo nep\u0159ebern\u011b. I klobouck\u00fd str\u00fdc Josef se nechal\nvid\u011bt a na svatbu p\u0159ijel v ko\u010d\u00e1\u0159e ta\u017een\u00e9m jeho milovan\u00fdmi vran\u00edky s fedrpu\u0161\u00ed a\nko\u010d\u00edm Jahelkou. Svatebn\u00ed vesel\u00ed trvalo t\u0159i dny a t\u0159i noci. Novoman\u017eel\u00e9 pak \u017eili\njeden pro druh\u00e9ho, u\u017e\u00edvali v\u00fdhod postaven\u00ed s pravidelnou apan\u00e1\u017e\u00ed, pan baron\nOskar m\u011bl z\u00e1zra\u010dn\u00fd plat – bylo po b\u00edd\u011b. Spolu nav\u0161t\u011bvovali divadla, plesy a ve\nfiakru jezdili po cel\u00e9 V\u00eddni, u\u017e\u00edvali si jeden druh\u00e9ho, \u017eili bezstarostn\u00fdm\n\u017eivotem. A jak u\u017e to b\u00fdv\u00e1 u v\u0161ech mlad\u00fdch, ani zde nen\u00ed v\u00fdjimky a v roce 1910\npoprv\u00e9 a naposled u nich k\u0159i\u010d\u00ed \u010derstv\u011b narozen\u00fd bezvlas\u00fd klu\u010dina s modr\u00fdma\no\u010dima. P\u0159i k\u0159tu jej nese na rukou jeho prastr\u00fdc Josef z Klobouk a dost\u00e1v\u00e1 jm\u00e9no\npo otci Oskar. Te\u010f u\u017e m\u00e1me dva barony a dva Oskary. Novoman\u017eel\u00e9 maj\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed a\ndo \u017eivota se jim nem\u00edchaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00ed rodi\u010de, \u017eij\u00ed pro sebe.<\/p>\n\n\n\n

            Tat\u00ednek\nAnton\u00edn pokra\u010duje ve sv\u00fdch z\u00e1lib\u00e1ch a state\u010dn\u011b jezd\u00ed za sv\u00fdm bratrem pro\np\u016fj\u010dky, mamince se to v\u016fbec nel\u00edb\u00ed, a tak s n\u00edm p\u0159estala komunikovat. Oskar byl\np\u016fvodem \u0159\u00ed\u0161sk\u00fd N\u011bmec, jeho rodi\u010de \u017eili na panstv\u00ed v N\u011bmecku, pom\u011brn\u011b daleko od\nV\u00eddn\u011b. Jen \u010das od \u010dasu se na mlad\u00e9 p\u0159ijeli pod\u00edvat v\u017edy s hromadou d\u00e1rk\u016f pro\nv\u0161echny. Mlad\u00fd Oskar za\u010dal chodit do \u0161koly ve V\u00eddni a na pr\u00e1zdniny jezdil i s\nmaminkou na n\u011bkolik dn\u00ed do Klobouk na z\u00e1mek za prastr\u00fdcem. Oskar byl pr\u016fm\u011brn\u00fd\nchlapec, prastr\u00fdc mu byl naklon\u011bn a ko\u010d\u00ed Jahelka rovn\u011b\u017e svou n\u00e1klonnost k n\u011bmu\nneskr\u00fdval. S radost\u00ed zap\u0159ahoval kon\u011b do ko\u010d\u00e1ru na proj\u00ed\u017e\u010fky po okol\u00ed nebo tak\u00e9\ni se str\u00fdcem s pu\u0161kami na kolenou p\u0159ipraven\u00fdmi k lovu v pol\u00edch nebo v lese.\nR\u00e1na na divok\u00e9ho kr\u00e1l\u00edka byla v\u017edy ohromn\u00fdm z\u00e1\u017eitkem. Oskar byl unesen p\u0159\u00edzn\u00ed\nsv\u00e9ho prastr\u00fdce a tak\u00e9 on sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm k n\u011bmu projevoval up\u0159\u00edmnou n\u00e1klonnost.\nOskar ml. byl vychov\u00e1v\u00e1n v Rakousku ve V\u00eddni a na cestov\u00e1n\u00ed na Moravu se ji\u017e\ndlouho dop\u0159edu t\u011b\u0161il. Tak\u00e9 zde u\u017e m\u011bl n\u011bkolik kamar\u00e1d\u016f a kamar\u00e1dek, se kter\u00fdmi\nse nejrad\u011bji honili kolem stoh\u016f sl\u00e1my. Byly to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle ml\u00e1d\u00ed, na\nkter\u00e9 pak ve st\u00e1\u0159\u00ed r\u00e1d vzpom\u00ednal. V nedalek\u00fdch L\u00edch\u00e1ch v dob\u011b \u017en\u00ed, kde se\nprov\u00e1d\u011bly v\u00fdmlaty, ale i do\u017e\u00ednkov\u00e9 slavnosti, st\u00e1valo hned n\u011bkolk stoh\u016f a\nhost\u011bradsk\u00e1 omladina i s Oskarem m\u011bla p\u0159\u00edle\u017eitost k vesel\u00e9 z\u00e1bav\u011b p\u0159i honi\u010dk\u00e1ch\na stavb\u00e1ch r\u016fzn\u00fdch bunkr\u016f a prol\u00edza\u010dek.<\/p>\n\n\n\n

            Jeho\nd\u011bde\u010dek Anton\u00edn jednou p\u0159ijel za sv\u00fdm bratrem Josefem do Klobouk a dalo by se\n\u0159\u00edci, \u017ee natrvalo. Jaksi se nem\u011bl k odjezdu. Mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 proto, \u017ee mu Josef ji\u017e\nodm\u00edtal pomoc, vy\u010dlenil mu pokoj\u00ed\u010dek a tak\u00e9 mu byla p\u0159id\u011blena jak\u00e1si\npod\u0159adn\u011bj\u0161\u00ed funkce s ur\u010dit\u00fdm denn\u00edm \u0159\u00e1dem, kdy se m\u011bl starat o chod\nhospod\u00e1\u0159stv\u00ed, co\u017e pro n\u011bj bylo jak\u00e9si zadostiu\u010din\u011bn\u00ed a on tyto \u00fakony r\u00e1d\nprov\u00e1d\u011bl.<\/p>\n\n\n\n

S p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edm \u010dasem a s\nnelibost\u00ed p\u0159ihl\u00ed\u017eel na \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce d\u016fv\u011brn\u011bj\u0161\u00ed chov\u00e1n\u00ed Josefa a kucha\u0159ky M\u00e1ry, o\nkter\u00e9m sice ji\u017e z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka v\u011bd\u011bl. Kucha\u0159ka v\u017edy mluvila velmi hlasit\u011b o to\nv\u00edc, kdy\u017e se j\u00ed n\u011bco nel\u00edbilo. Proto v\u0161ichni t\u0159i \u017eili ve velk\u00e9m nap\u011bt\u00ed. Anton\u00edn\n\u017e\u00e1dal Josefa o p\u016fj\u010dku a M\u00e1ry je\u0161t\u011b hlasit\u011bji a hn\u011bvem zarudlou tv\u00e1\u0159\u00ed, jako pan\u00ed\ndomu odm\u00edtala: \u201eani hal\u00ed\u0159 a je\u010f si do V\u00eddn\u011b\u201c. Anton\u00edn zat\u00edm je\u0161t\u011b pokorn\u011b se\nnechal ur\u00e1\u017eet a se zatnut\u00fdmi zuby ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje. Do r\u00e1na v\u0161ak u\u017e\nnespal a v hlav\u011b mu bu\u0161ila kovadlina. 7. srpna 1922 v pond\u011bl\u00ed se klobouck\u00e9\nn\u00e1m\u011bst\u00ed plnilo jarmare\u010dn\u00edky. Bylo slune\u010dn\u00e9 po\u010das\u00ed a na n\u00e1m\u011bst\u00ed plno k\u0159iku a\nhluku od prod\u00e1vaj\u00edc\u00edch i kupuj\u00edc\u00edch. Tento r\u00e1mus byl v prav\u00e9 poledne p\u0159ehlu\u0161en.\nDocela brzy po sob\u011b padly t\u0159i v\u00fdst\u0159ely z pu\u0161ky. N\u00e1m\u011bst\u00ed utichlo, v\u0161ichni\nup\u00edrali zraky k pansk\u00e9mu z\u00e1mku, odkud vy\u0161ly r\u00e1ny. Po chv\u00edli u\u017e cel\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed\nv\u011bd\u011blo, \u017ee se p\u00e1ni post\u0159\u00edleli.<\/p>\n\n\n\n

            A\nstalo se to n\u00e1sledovn\u011b. Anton\u00edn znovu p\u0159ed polednem za\u0161el za bratrem se svou\n\u017e\u00e1dost\u00ed a tak\u00e9 s t\u00edm, \u017ee je to naposled, a \u017ee mu v\u0161e do punt\u00edku vr\u00e1t\u00ed. M\u00e1ry\nbyla p\u0159\u00edtomna, ale u\u017e si necht\u011bla nechat do ni\u010deho mluvit a s k\u0159ikem Anton\u00edna\nvyh\u00e1n\u011bla. Anton\u00edn si ji\u017e nev\u011bd\u011bl rady, a tak vzal osud do sv\u00fdch rukou. S\u0148al ze\nst\u011bny loveckou pu\u0161ku a nejd\u0159\u00edve zam\u00ed\u0159il na nen\u00e1vid\u011bnou M\u00e1ry a z bezprost\u0159edn\u00ed\nbl\u00edzkost\u00ed st\u0159elil. Pak zam\u00ed\u0159il na sv\u00e9ho bratra a nakonec na sebe. Anton\u00edn\nbohu\u017eel nev\u011bd\u011bl, \u017ee bratr Josef u\u017e d\u00e1vno m\u011bl u not\u00e1\u0159e sepsan\u00fd testament, ve\nkter\u00e9m v\u0161ecek sv\u016fj majetek rozd\u011blil. V\u011bt\u0161\u00ed p\u016flku dostal milovan\u00fd Oskar a tu o\ntro\u0161i\u010dku men\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho bratranec Friedl (syn od Gisely). V t\u00e9 dob\u011b byli oba\nnezletil\u00ed, Oskarovi bylo 12 rok\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Po dot\u00e1z\u00e1n\u00ed u not\u00e1\u0159e a soudu\ndo\u010dasn\u011b p\u0159evzala veslo \u0159\u00edzen\u00ed Oskarova maminka Mici a od t\u00e9to doby se\nnast\u011bhovala na chv\u00edli na z\u00e1mek do Klobouk. Zem\u011bd\u011blstv\u00ed mnoho nerozum\u011bla, ale\nm\u011bla dobr\u00e9 spolupracovn\u00edky, na kter\u00e9 se mohla v ka\u017ed\u00e9 situaci obr\u00e1tit. Na\n\u010caskovci byl \u0161af\u00e1\u0159em pan Schnebaum, odborn\u00edk na slovo vzat\u00fd, kter\u00fd je\u0161t\u011b s\npomocn\u00fdm dr\u00e1bem vedl hospod\u00e1\u0159stv\u00ed. V Klobouk\u00e1ch tuto funkci zast\u00e1val pan Jakub\nSvoboda, kter\u00fd vykon\u00e1val je\u0161t\u011b funkci zahradn\u00edka a m\u011bl k ruce dr\u00e1ba a n\u00e1denici\npan\u00ed Marii Jahodovou.<\/p>\n\n\n\n

V \u0159\u00edjnu v roce 1924 bylo\npoz\u016fstalostn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed okresn\u00edm soudem v Klobouk\u00e1ch ukon\u010deno a d\u011bdice mlad\u00e9ho\nOskara zastupoval jeho otec dr. Oskar Mittis, \u0159editel St\u00e1tn\u00edho arch\u00edvu ve V\u00eddni\na jeho bratrance Friedla Kloim\u00fcllera dr. Jar. Lecian, advok\u00e1t z Brna. Tento\np\u0159i\u0161el s n\u00e1vrhem o mo\u017enost vyplacen\u00ed sv\u00e9ho mandanta tak, aby celistvost majetku\nz\u016fstala zachov\u00e1na. Jako nestrann\u00fd dohli\u017eitel p\u0159i t\u00e9to transakci byl p\u0159izv\u00e1n pan\ndr. Hans Weiss, velkostatk\u00e1\u0159 z T\u011b\u0161an. Bylo navr\u017eeno a posl\u00e9ze v pln\u00e9m rozsahu\nakceptov\u00e1no, \u017ee Oskar prost\u0159ednictv\u00edm sv\u00e9 matky vyplat\u00ed sv\u00e9ho bratrance Friedla\nKloim\u00fcllera \u010d\u00e1stkou 400 000 K\u010d a je\u0161t\u011b 30 000 K\u010d. Friedl krom\u011b t\u011bchto pen\u011bz na\nhotovosti, za kter\u00e9 ihned zakoupil statek u \u0160t\u00fdrsk\u00e9ho Hradce \u201eFriedlhof\u201c, se\nd\u00e1le spolupod\u00edlel 50 % \u00fa\u010dast\u00ed s Oskarem na pohled\u00e1vce u jedn\u00e9 uhl\u00ed\u0159sk\u00e9 v\u00edde\u0148sk\u00e9\nfirmy za 210 000 K\u010d, na z\u00e1stavn\u00edch listech u Hypote\u010dn\u00ed banky markrabstv\u00ed\nmoravsk\u00e9ho za 80 000 K\u010d a rakousk\u00e9 v\u00e1le\u010dn\u00e9 p\u016fj\u010dky deponovan\u00e9 u V\u0161eobecn\u00e9 \u010desk\u00e9\nbankovn\u00ed jednoty v hodnot\u011b 499 000 K\u010d. Maminka Gisela si pak nav\u00edc, ale p\u0159esn\u011b\npodle soudu a poz\u016fstalosti, odv\u00e1\u017eela na Friedlhof kuchy\u0148sk\u00e9 n\u00e1dob\u00ed, obrazy,\nkoberce a krom\u011b 20 srn\u010d\u00edch a jelen\u00edch par\u016f\u017ek\u016f na d\u0159ev\u011bn\u00fdch podlo\u017ek\u00e1ch je\u0161t\u011b 78\nkus\u016f poz\u016fstalostn\u00edch v\u011bc\u00ed. V\u0161e prob\u00edhalo podle p\u0159edem stanoven\u00e9ho programu bez\nemoc\u00ed a ke spokojenosti z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fdch. Sestry Mici i Gisela si pomoc\u00ed soudu\ninvestovan\u00e9 finan\u010dn\u00ed prost\u0159edky zabezpe\u010dily a pojistily tak, \u017ee do 30. roku\nv\u011bku sv\u00fdch syn\u016f budou pob\u00edrat dividendy ka\u017ed\u00e1 ze sv\u00fdch statk\u016f jako \u00faroky ze\nzap\u016fj\u010den\u00fdch finan\u010dn\u00edch prost\u0159edk\u016f, Mici si do \u00fapisu soudn\u011b nechala p\u0159idat\nvlastnictv\u00ed ide\u00e1ln\u00ed poloviny. Pan Josef Duffek, majitel hezk\u00e9ho panstv\u00ed, musel\nb\u00fdt proz\u00edrav\u00fdm a tak\u00e9 spravedliv\u00fdm i ke sv\u00fdm nejbli\u017e\u0161\u00edm spolupracovn\u00edk\u016fm. Ve\nsv\u00e9 z\u00e1v\u011bti nezapomn\u011bl na sv\u00e9ho ko\u010d\u00edho Josefa Jahelku a zahradn\u00edka Jakuba\nSvobodu. T\u011bmto dv\u011bma odk\u00e1zal po 5 000 K\u010d a pan\u00ed Marii Jahodov\u00e9 – n\u00e1denici 2\n000K\u010d. Na tu dobu, vlastn\u011b 4 roky po osamostatn\u011bn\u00ed \u010cR, to bylo hotov\u00e9 jm\u011bn\u00ed.\nNezapomn\u011bl ani na chud\u00e9 v Borkovanech a Klobouk\u00e1ch, kter\u00fdm odk\u00e1zal po 2 000, –\nkorun\u00e1ch, tyto pen\u00edze pak vypl\u00e1cela obecn\u00ed rada. Pan\u00ed baronka Marie Mittisov\u00e1\nje majitelkou ide\u00e1ln\u00ed poloviny klobouck\u00fdch statk\u016f a za sv\u00e9ho syna se ihned\nuj\u00edm\u00e1 hospod\u00e1\u0159sk\u00e9ho kormidla. Prov\u00e1d\u00ed n\u011bkolik hospod\u00e1\u0159sk\u00fdch zm\u011bn, kter\u00e9 v\u0161ak\nnemaj\u00ed valn\u00e9ho v\u00fdznamu na v\u00fdnosech a zveleben\u00ed hospod\u00e1\u0159stv\u00ed. Po osmi letech\nhospoda\u0159en\u00ed se dost\u00e1v\u00e1 do finan\u010dn\u00ed t\u00edsn\u011b a prod\u00e1v\u00e1 n\u011bkolik pozemk\u016f a klobouck\u00fd\nz\u00e1mek. \u017dije ve stylu V\u00eddn\u011b, ostatn\u011b tam tak\u00e9 \u010dasto jezd\u00ed za man\u017eelem, kter\u00fd je\nst\u00e1le ve st\u00e1tn\u00ed funkci a pod vysokou penz\u00ed, ale r\u00e1da se vrac\u00ed. Takov\u00fd p\u0159el\u00e9tav\u00fd\n\u017eivot je pro ni jako voda pro rybu.<\/p>\n\n\n\n

Mezit\u00edm vym\u011bnila n\u011bkolik\nosob z veden\u00ed a s pomoc\u00ed sv\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch hledala n\u011bkoho, kdo by j\u00ed vyhovoval.\nBylo j\u00ed 35 let a ze zachovan\u00fdch doklad\u016f byla fe\u0161n\u00e1, vnadn\u00e1 mlad\u00e1 pan\u00ed a taky z\n\u00fastn\u00edho pod\u00e1n\u00ed dovedla sv\u00fdch p\u016fvab\u016f na pat\u0159i\u010dn\u00fdch m\u00edstech pln\u011b vyu\u017e\u00edvat.\nHost\u011brad\u0161\u00ed sedl\u00e1ci i v\u00fdrostci ji chodili tajn\u011b pozorovat, schov\u00e1ni v bl\u00edzk\u00e9m\nlese, jak se chod\u00ed bez plavek koupat. Za\u010d\u00e1tkem t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let se hnalo\n\u010daskoveck\u00fdm \u00fadol\u00edm n\u011bkolik des\u00edtek kus\u016f hov\u011bz\u00edho dobytka. Pot\u0159ebovali napojit a\ntak\u00e9 pokrmit. \u017d\u00e1dosti o tuto slu\u017ebu bylo vyhov\u011bno a n\u00e1kup\u010d\u00ed ma\u010farsk\u00e9 st\u00e1tn\u00ed\np\u0159\u00edslu\u0161nosti, \u017eidovsk\u00e9ho vyzn\u00e1n\u00ed p. Besch\u00fczt, jinak \u010dern\u00fd, fe\u0161n\u00fd, vousat\u00fd\nMa\u010far, obut\u00fd ve \u017elut\u00fdch vysok\u00fdch jezdeck\u00fdch bot\u00e1ch s ko\u0148skou uzdou v ruce,\nsedm\u00fdm smyslem poznal, \u017ee p\u0159eskakuje jiskra zal\u00edben\u00ed mezi n\u00edm a baronkou Mici.\nOn u\u017e d\u00e1vno m\u011bl pokra\u010dovat na cest\u011b do Ma\u010farska. Pokyn k tomu v\u0161ak nep\u0159ich\u00e1zel.\nV\u00fdmluvy byly jin\u00e9ho r\u00e1zu, ale prav\u00e1 p\u0159\u00ed\u010dina se jen tu\u0161ila. Po del\u0161\u00ed p\u0159est\u00e1vce\nse definitivn\u011b rozhodlo. Toto m\u00edsto je kone\u010dn\u00e1, nikam se d\u00e1l nepo\u017eene. Ma\u010fa\u0159i\nbyli zkr\u00e1ceni o p\u0159\u00edd\u011bl hov\u011bz\u00edho. Tento dobytek z\u016fstal v mlad\u00e9 republice a\nobohatil chud\u00fd st\u016fl \u010cech\u016f. Finan\u010dn\u00ed prost\u0159edky zat\u00edm pat\u0159ily panu Besch\u00fctzovi,\nten si je ulo\u017eil na \u201ezadn\u00ed kole\u010dka\u201c. Pan\u00ed baronka po \u010dase u\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee jej\u00ed\nzn\u00e1m\u00fd je z\u00e1mo\u017en\u00fd a velmi obratn\u00fd organiz\u00e1tor a hospod\u00e1\u0159, slovo dalo slovo. Z\nobchodn\u00edka s dobytkem se stal v\u00e1\u017een\u00fd pan spr\u00e1vce a je zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee ku prosp\u011bchu\nstatku. U baron\u016f Mittis\u016f se schylovalo k bou\u0159ce. Pan baron ve V\u00eddni chodil\nst\u00e1le do arch\u00edvu a v\u011bnoval se historii. S\u00e1m na \u010caskovec jezdil, jak mu\nzam\u011bstn\u00e1n\u00ed dovolovalo, a r\u00e1d se z\u00fa\u010dast\u0148oval i hon\u016f a tak\u00e9 ob\u010dasn\u00e9ho vesel\u00ed, byl\nv\u0161ak povahy skromn\u00e9 a \u0161etrn\u00e9. Ale na \u017e\u00e1dost a domluvu mlad\u00e9ho Oskara, sv\u00e9ho\nsyna, nechal vypracovat nejd\u0159\u00edv studii a pak projekt na postaven\u00ed v\u011bt\u0161\u00edho\nrodinn\u00e9ho domku na \u010caskovci u v\u00edde\u0148sk\u00e9ho civiln\u00edho architekta Otty Rudolfa\nHellwiga. Tento se zadan\u00e9ho \u00fakolu zhostil dob\u0159e a po men\u0161\u00edch \u00faprav\u00e1ch se v roce\n1933 za\u010dalo stav\u011bt. Pan architekt byl opravdu mistr sv\u00e9ho oboru a vyprojektoval\nhezkou stavbu posazenou v \u00fadol\u00ed a zar\u00e1movanou bl\u00edzk\u00fdm lesem a dv\u011bma rybn\u00edky. Za\nrok a t\u0159i m\u011bs\u00edce byla stavba hotov\u00e1, t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e1 vybaven\u00e1 i se zahradou\nvys\u00e1zenou d\u0159evinami, obehnan\u00e1 45\n cm silnou a 2\n m vysokou cihelnou zd\u00ed. Na tu dobu modern\u00ed bydlen\u00ed pro\npanstvo i pomocn\u00fd person\u00e1l, kuchy\u0148 v nerezov\u00e9m vyd\u00e1n\u00ed, ve sklep\u011b v\u011bt\u0161\u00ed\nde\u0161\u0165ovkov\u00e1 n\u00e1dr\u017e z\u00e1sobuj\u00edc\u00ed koupelny, sprchy, WC a pr\u00e1delnu. V zimn\u00ed zahrad\u011b\nmramorov\u00fd krb a knihovna nabit\u00e1 vz\u00e1cn\u00fdmi svazky. Po \u010dase star\u0161\u00ed pan baron\npoznal, \u017ee hraje druh\u00e9 housle, a p\u0159ipravoval opat\u0159en\u00ed. Nebylo mu to v\u0161ak nic\nplatn\u00e9, m\u011bl s t\u00edm jen vyd\u00e1n\u00ed. Po del\u0161\u00edm rozva\u017eov\u00e1n\u00ed uznal baron\u010dinu p\u0159evahu a\ndal souhlas k rozvodu. P\u0159edt\u00edm v\u0161ak je\u0161t\u011b sta\u010dil slo\u017eit sl\u00edbenou finan\u010dn\u00ed\n\u00fahradu na stavbu. Pan baron z\u016fstal ve V\u00eddni a u\u017e v\u00edce jinou partnerku nehledal.<\/p>\n\n\n\n

            Mlad\u00fd\nbaron Oskar po absolvov\u00e1n\u00ed gymn\u00e1zia na radu sv\u00e9ho tat\u00ednka, kter\u00e9ho miloval,\nstudoval d\u00e1l konzul\u00e1rn\u00ed akademii ve V\u00eddni a bydlel doma u otce. Po vystudov\u00e1n\u00ed\nbyl p\u0159id\u011blen na rakousk\u00fd konzul\u00e1t do Prahy a m\u00edsto do V\u00eddn\u011b za\u010dal jezdit na\n\u010caskovec a te\u010f to tam m\u011bl z Prahy d\u00e1l ne\u017e z V\u00eddn\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Mus\u00edme p\u0159iznat, \u017ee pan\u00ed\nbaronka byla \u010dasem dobrou organiz\u00e1torkou a tak\u00e9, \u017ee nev\u011b\u0159ila sv\u00fdm pod\u0159\u00edzen\u00fdm.\nProto je \u010dasto kontrolovala. Klobouck\u00fd pan Josef Jahoda byl jej\u00ed ko\u010d\u00ed a vozil\njenom ji. Na podzim, kdy\u017e se vozila cukrov\u00e1 \u0159epa nebo brambory na vag\u00f3ny na\nKlobouck\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed, dvakr\u00e1t i t\u0159ikr\u00e1t se jela p\u0159esv\u011bd\u010dit, zda dob\u0159e v\u00e1\u017eili. Bylo\ntomu tak i p\u0159i \u017en\u00edch a vlastn\u011b po cel\u00fd rok. Jednou se stalo, \u017ee p\u0159i rychlej\u0161\u00ed\nj\u00edzd\u011b kon\u011b najednou prudce usko\u010dili stranou a pan\u00ed baronka vylet\u011bla z ko\u010d\u00e1ru\nobloukem hlavou do p\u0159\u00edkopu, kde se okam\u017eit\u011b postavila na nohy. Prudkou j\u00edzdou\n\u010derven\u00e1 ve tv\u00e1\u0159i s hezky rozcuchan\u00fdmi vlasy se ot\u00e1zala: \u201ePane Jahoda, vid\u011bl\njste tu duchap\u0159\u00edtomnost?\u201c. \u201eNo, no vid\u011bl, ale u n\u00e1s tomu pan\u00ed baronko \u0159\u00edk\u00e1me\njinak.. . . . \u201c.<\/p>\n\n\n\n

Na obhospoda\u0159ovan\u00fdch\npozemc\u00edch p\u011bstovali je\u010dmen, oves, \u017eito, p\u0161enice se tenkr\u00e1t p\u011bstovala m\u00e1lo, z\nokopanin cukrov\u00e1 a krmn\u00e1 \u0159epa, brambory, kuku\u0159ice. U statku byly vybudov\u00e1ny dva\nsklen\u00edky, ve kter\u00fdch se na prodej p\u011bstovala ran\u00e1 zelenina a pro \u0161irok\u00e9 okol\u00ed\nve\u0161ker\u00e1 p\u0159\u00edsada. V ma\u0161tal\u00edch st\u00e1l hov\u011bz\u00ed a vep\u0159ov\u00fd dobytek, kon\u00ed\u010dci byli\nust\u00e1jeni zvl\u00e1\u0161\u0165 ta\u017en\u00ed do ko\u010d\u00e1ru a zvl\u00e1\u0161\u0165 pod sedlo. 100 kg je\u010dmene se prod\u00e1valo\nza 70 K\u010d i oves byl za 70 K\u010d, \u017eito bylo o 20 K\u010d dra\u017e\u0161\u00ed. Pan spr\u00e1vce i mlad\u00e1 pan\u00ed\nm\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed a v\u0161e jim vych\u00e1zelo. N\u00e1mezdn\u00ed d\u011bln\u00edci z okoln\u00edch vesnic byli velmi\nlevn\u00e1 pracovn\u00ed s\u00edla a nav\u00edc j\u00ed byl dostatek.<\/p>\n\n\n\n

Politick\u00e9 nebe se za\u010dalo\nzachmu\u0159ovat a z vedlej\u0161\u00edho N\u011bmecka p\u0159ich\u00e1zely neradostn\u00e9 sign\u00e1ly. Po\nNorimbersk\u00e9m sjezdu NSDaP a Hitlerov\u00fdm n\u00e1stupem politick\u00e9 nebe z\u010dernalo. Pro\nosoby \u017eidovsk\u00e9ho vyzn\u00e1n\u00ed se p\u0159ipravoval holocaust a \u017eel jen n\u011bkte\u0159\u00ed si to\nuv\u011bdomovali. A kdo nebyl slep\u00fd, jasn\u011b vid\u011bl, \u017ee v\u00e1lka je naspadnut\u00ed. V z\u00e1\u0159\u00ed\n1937 zem\u0159el president T. G. Masaryk a po n\u011bm byl zvolen prezidentem dr. Edvard\nBene\u0161, kter\u00fd byl pravou rukou Masaryka. Vynakl\u00e1dal nesm\u00edrn\u00e9 \u00fasil\u00ed k zachov\u00e1n\u00ed\nsv\u011btov\u00e9ho m\u00edru, ale jeho snaha byla marn\u00e1. Sv\u011btov\u00fdm d\u011bn\u00edm a tlakem p\u00e1t\u00e9 kolony\nna na\u0161i suverenitu byl p\u0159inucen skoro tajn\u011b a t\u00fdden p\u0159ed 19. oslavami\nsamostatnosti \u010cech\u016f a Slov\u00e1k\u016f 22. 10. 1938 z Ruzyn\u011b letecky opustit vlast.\nTenkr\u00e1t nev\u011bd\u011bl, \u017ee na \u0161est dlouh\u00fdch let.<\/p>\n\n\n\n

Pan\u00ed baronka p\u0159ehodila\nv\u00fdhybku a po rozvodu za\u010dala racion\u00e1ln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let. Nejd\u0159\u00edve po\u017e\u00e1dala \u00fa\u0159ady o\n\u010deskoslovensk\u00e9 ob\u010danstv\u00ed a za vydatn\u00e9 podpory a d\u016fv\u011brn\u00e9 zn\u00e1mosti s okresn\u00edm\nhejtmanem dr. Dr\u00e1bkem j\u00ed bylo k 1. 1. 1938 ud\u011bleno. V tomto \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9m\nrozhodov\u00e1n\u00ed nebyla sama, ale denn\u011b bylo konzultov\u00e1no a pe\u010dliv\u011b p\u0159ipravov\u00e1no s\npanem Besch\u00fctzem, hlavn\u011b jemu \u0161lo o \u017eivot. Mlad\u00fd Oskar z pra\u017esk\u00e9ho konzul\u00e1tu\nvozil \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy. Besch\u00fctz jako Ma\u010far cestovn\u00ed pas vlastnil a pan\u00ed baronka o\nn\u011bj jako \u010ds. ob\u010danka ihned po\u017e\u00e1dala. P\u0159i vy\u0159izov\u00e1n\u00ed mezin\u00e1rodn\u00edho cestovn\u00edho\ndokladu nebylo shled\u00e1no z\u00e1vad. Pas byl vyd\u00e1n. P\u0159esn\u011b za rok a den pan\u00ed baronka\nse sv\u00fdm mil\u00fdm koncem ledna 1939 opou\u0161t\u00ed \u010caskovec a p\u0159es Francii lo\u010f m\u00ed\u0159\u00ed k\namerick\u00fdm b\u0159eh\u016fm, k zemi neomezen\u00fdch mo\u017enost\u00ed. Dnes u\u017e se d\u00e1 s p\u0159ehledem \u0159\u00edci,\n\u017ee \u00fat\u011bk byl proveden na posledn\u00ed chv\u00edli, proto\u017ee za \u0161est t\u00fddn\u016f, 14. b\u0159ezna\n1939, by u\u017e bylo pozd\u011b. V t\u00e9 dob\u011b Hitlerova vojska neprody\u0161n\u011b uzav\u0159ela hranice\na obsadila v\u0161echny \u00fa\u0159ady, leti\u0161t\u011b a kas\u00e1rna. Nastal protektor\u00e1t. A okam\u017eit\u011b se\njezdilo vpravo, u n\u00e1s a v Anglii se jezd\u00edvalo vlevo a n\u011bmecko-\u010desk\u00e9 n\u00e1pisy\nzd\u016fraz\u0148ovaly \u201erechts fahren\u201c. Tady se zpr\u00e1vy o n\u00ed na n\u011bjak\u00fd \u010das ztratily a v\u00ed\nse, \u017ee a\u017e v roce 1941 se provdala za americk\u00e9ho ob\u010dana pana Bogardyho a tak\u00e9 \u017ee\nznovu po\u017e\u00e1dala tentokr\u00e1t o americk\u00e9 st. ob\u010danstv\u00ed, kter\u00e9 10. 9. 1945 z\u00edskala.\nTo j\u00ed bylo p\u0159esn\u011b 56 let. V\u00edme tak\u00e9 o n\u00ed, \u017ee na podporu za boj o svobodu od\nroku 1942 do roku 1945 v\u011bnovala p\u0159i r\u016fzn\u00fdch sb\u00edrk\u00e1ch celkem 142 dolary, za co\u017e\nj\u00ed bylo pod\u011bkov\u00e1no dokonce sam\u00fdm prezidentem Trumanem. Jej\u00ed posledn\u00ed adresa\nbyla 1326 Londondery Vicro Hollywod 46 California.<\/p>\n\n\n\n

            Vra\u0165me\nse je\u0161t\u011b na chv\u00edli k mlad\u00e9mu panu baronovi dr. Oskaru Mittisovi. Ten po \u00fat\u011bku\nmatky, o n\u011bm\u017e byl p\u0159edem informov\u00e1n, p\u0159evzal ot\u011b\u017ee hospoda\u0159en\u00ed a ur\u010dil nov\u00e9ho\nspr\u00e1vce N\u011bmce, kter\u00fd se o chod statku tak\u00e9 dob\u0159e staral. Mlad\u00fd Oskar p\u0159e\u0161el s\ncel\u00fdm pra\u017esk\u00fdm \u00fa\u0159adem po anexi Rakouska a po zabr\u00e1n\u00ed \u010ceskoslovensk\u00e9ho st\u00e1tu pod\n\u0159\u00ed\u0161sk\u00e9 veden\u00ed. Stal se z n\u011bj urostl\u00fd ani ne t\u0159icetilet\u00fd \u0161ikovn\u00fd mlad\u00fd mu\u017e, r\u00e1d\nkou\u0159il doutn\u00edky, pro kter\u00e9 si jezdil do trafiky do Host\u011br\u00e1dek k pan\u00ed\nRozs\u00edvalov\u00e9. R\u00e1d a \u010dasto se vracel na \u010caskovec, te\u010f u\u017e v d\u016fstojnick\u00e9 uniform\u011b\nwehrmachtu. Vyu\u017e\u00edval klidn\u00e9ho proslun\u011bn\u00e9ho host\u011bradsk\u00e9ho \u00fadol\u00ed provon\u011bn\u00e9ho\nmate\u0159\u00eddou\u0161kou a poln\u00edm kv\u00edt\u00edm. U sv\u00fdch nad\u0159\u00edzen\u00fdch i pod\u0159\u00edzen\u00fdch byl pro svou\ntichou povahu obl\u00edben. V\u00ed se o n\u011bm, \u017ee m\u011bl r\u00e1d mal\u00e9 spole\u010dnosti a tak\u00e9 \u017ee\nprotektor\u00e1tn\u00ed ministr pan Bertsch str\u00e1vil s celou svou rodinou dovolenou na\n\u010caskovci a \u017ee okupa\u010dn\u00ed prominenti jezdili po celou dobu sem na r\u016fzn\u00e1 vesel\u00ed, na\npo\u0159\u00e1dan\u00e9 hony i na poln\u00ed \u010di lesn\u00ed kr\u00e1l\u00edky, kter\u00fdch byl pln\u00fd les. Po p\u00e1du\nFrancie byl p\u0159evelen z Prahy do Pa\u0159\u00ed\u017ee a kdy\u017e jel slu\u017eebn\u011b do Berl\u00edna,\nneopomn\u011bl se zastavit doma na \u010caskovci. Tato zpr\u00e1va se v\u017edy roznesla po okol\u00ed a\ntat\u00ednci sv\u00fdch dcer a syn\u016f chodili s prosbou k baronovi prosit, aby nemuseli na\nnucen\u00e9 pr\u00e1ce do N\u011bmecka. Hlavn\u011b to byl 21. ro\u010dn\u00edk. D\u011bv\u010data i chlapci narozen\u00ed v\nroce 1921 museli na nucen\u00e9 pr\u00e1ce. Kdy\u017e p\u0159inesli na arbeitsamt potvrzen\u00ed o\nzam\u011bstn\u00e1n\u00ed pro wehrmacht v d\u016fle\u017eit\u00e9m odv\u011btv\u00ed, byli osvobozeni od t\u00e9to\npovinnosti. Zem\u011bd\u011blstv\u00ed v tomto sm\u011bru bylo za\u0159azeno jako druh\u00e9 hned po zbrojn\u00edm\npr\u016fmyslu, pan baron nikoho neodm\u00edtl a v\u0161em, kdo p\u0159i\u0161el, pomohl. Jeho pou\u0165\npokra\u010dovala a po p\u00e1du Norska byl p\u0159evelen z Pa\u0159\u00ed\u017ee do Kodan\u011b, m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee\nnebojoval v z\u00e1kopov\u00e9, ale jen v administrativn\u00ed v\u00e1lce. Tady jeho v\u00e1le\u010dn\u00e9\nputov\u00e1n\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 kon\u010d\u00ed a jen ze sporadick\u00fdch zpr\u00e1v v\u00edme, \u017ee se konce v\u00e1lky do\u017eil,\nav\u0161ak na \u010caskovec se nikdy nevr\u00e1til. Z\u016fstal svobodn\u00fd a p\u0159ed n\u011bkolika lety byla\no n\u011bm posledn\u00ed zpr\u00e1va z Horn\u00edho Rakouska. V\u011bd\u011bl, \u017ee na\u0161i politici v pln\u00e9 v\u00fd\u0161i\npodpo\u0159\u00ed pov\u00e1le\u010dn\u00e9 Bene\u0161ovy dekrety a \u017ee on i jeho maminka by na restituce\nnem\u011bli n\u00e1rok.<\/p>\n\n\n\n

            Po\nroce 1945 bylo vnit\u0159n\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed z vilky rozp\u016fj\u010deno a z \u010d\u00e1sti rozprod\u00e1no za\nasistence MNV Borkovany, kde je v arch\u00edvu seznam zap\u016fj\u010den\u00fdch a prodan\u00fdch v\u011bc\u00ed,\nkter\u00e9 je\u0161t\u011b nesta\u010dili zni\u010dit sov\u011bt\u0161t\u00ed voj\u00e1ci. Knihovnu zna\u010dn\u011b po\u0161kozenou\nzakoupil a knihy dosud vlastn\u00ed p. dr. Graci\u00e1n Tejral z Brna. Prvn\u00edm n\u00e1rodn\u00edm\nspr\u00e1vcem ze dne 7. 3. 1946 byl jmenov\u00e1n p. ing. Ludv\u00edk Panzner z Pozo\u0159ic. Po\nroce 1945 na \u010caskovci bydlely dv\u011b rodiny deput\u00e1tn\u00edk\u016f, co\u017e \u010dinilo \u0161est st\u00e1l\u00fdch\nzam\u011bstnanc\u016f. Pozd\u011bji v roce 1948 zde byla vybudov\u00e1na strojn\u00ed traktorov\u00e1 stanice\ns n\u011bkolika traktory a zem\u011bd\u011blsk\u00fdmi stroji na rozor\u00e1n\u00ed mez\u00ed a scelen\u00ed p\u016fdy na\nv\u011bt\u0161\u00ed celky, kter\u00e9 vid\u00edme dodnes. T\u00edmto popisem jsem cht\u011bl uv\u00e9st na pravou m\u00edru\nf\u00e1my, kter\u00e9 kolovaly kolem rodiny Mittisov\u00fdch.<\/p>\n\n\n\n

            V\nsou\u010dasn\u00e9 dob\u011b, tedy v roce 2001, je jejich tehdej\u0161\u00ed vilka t\u00e9m\u011b\u0159 polorozbo\u0159en\u00e1 a\nostatn\u00ed budovy jsou rovn\u011b\u017e zna\u010dn\u011b zch\u00e1tral\u00e9. Pozemkov\u00fd fond \u010cR region\u00e1ln\u00ed \u00fa\u0159ad\nB\u0159eclav na z\u00e1klad\u011b restitu\u010dn\u00edch n\u00e1rok\u016f vydal \u010d\u00e1st statku nov\u00e9mu z\u00e1jemci, kter\u00fd\nse s plnou vervou pustil zat\u00edm do opravy alespo\u0148 st\u0159e\u0161n\u00ed konstrukce zm\u00edn\u011bn\u00e9\nvilky. Chce zde vybudovat o\u00e1zu klidu a vyu\u017e\u00edt n\u00e1dhern\u00e9ho p\u0159\u00edrodn\u00edho prost\u0159ed\u00ed a\nkr\u00e1s tohoto p\u0159\u00edjemn\u00e9ho \u00fadol\u00ed. Docela v\u00e1\u017en\u011b se zab\u00fdv\u00e1 my\u0161lenkou vybudov\u00e1n\u00ed\n\u201ePenzionu pro retardovan\u00e9 d\u011bti\u201c. A tak\u00e9 by cht\u011bl, aby se zde u\u017e kone\u010dn\u011b rozproudil\nidylick\u00fd \u017eivot a nebyl to jen opu\u0161t\u011bn\u00fd statek.<\/p>\n\n\n\n

            Nyn\u00ed\nje b\u00fdval\u00fd dv\u016fr z poloviny majetkem st\u00e1tu a z \u010d\u00e1sti je v soukrom\u00e9m vlastnictv\u00ed.\n\u017del v\u011bt\u0161ina objekt\u016f je na dne\u0161n\u00ed pom\u011bry pro zem\u011bd\u011blskou v\u00fdrobu naprosto\nnevyu\u017eiteln\u00e1 a nav\u00edc v zoufal\u00e9m stavu. V pov\u00e1le\u010dn\u00e9 dob\u011b a za\u010d\u00e1tc\u00edch\nkoletivizace n\u011bkter\u00e9 budovy slou\u017eily jako st\u00e1tn\u00ed traktorov\u00e1 stanice. Pozd\u011bji\nzde hospoda\u0159ilo JZD Borkovany, po slou\u010den\u00ed s JZD Klobouky hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 budovy\nslou\u017eily pro \u017eivo\u010di\u0161nou v\u00fdrobu a beton\u00e1rku. Skotu na \u017e\u00edr bylo ust\u00e1jeno asi 140\nkus\u016f a 350 kus\u016f vep\u0159ov\u00e9ho. V sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b pro modern\u00ed \u017eivo\u010di\u0161nou velkov\u00fdrobu\njsou b\u00fdval\u00e9 prostory pro krav\u00edny a vep\u0159\u00edny v\u010detn\u011b s\u00fdpek neupot\u0159ebiteln\u00e9. To\nv\u0161ak neznamen\u00e1, \u017ee by zde nemohl pulzovat \u017eivot v jin\u00e9 podob\u011b. \u010c\u00e1st dvora i\np\u0159ilehl\u00fdch pozemk\u016f pozemkov\u00fd fond u\u017e n\u00e1jemci vydal, ten by m\u011bl sice velkorys\u00e9\npl\u00e1ny, ale v\u0161e z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, zda se najde smyslupln\u00fd z\u00e1m\u011br a p\u0159edev\u0161\u00edm\nrealiza\u010dn\u00ed t\u00fdm, kter\u00fd by ho naplnil. Atraktivitu t\u00e9to lokality zvy\u0161uje\nbezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkost hezk\u00e9ho lesa.<\/p>\n\n\n\n

            Obdobn\u00fd\nosud postihl i Martinice. Po z\u00e1niku martinick\u00e9ho cukrovaru se toto \u201epr\u016fmyslov\u00e9\u201c\nst\u0159edisko kraje dostalo do ag\u00f3nie. Po dlouh\u00e9 dob\u011b se pokusil vzk\u0159\u00edsit sl\u00e1vu\ntohoto \u00fadol\u00ed, sice v pon\u011bkud jin\u00e9 form\u011b, \u0159editel tehdej\u0161\u00ed Zem\u011bd\u011blsk\u00e9 \u0161koly v\nKlobouk\u00e1ch – ing. J. Morava. Cel\u00fd prostor statku vyu\u017e\u00edvala tato \u0161kola jako\nsvoje praktick\u00e9 \u0161kolic\u00ed st\u0159edisko. A tak n\u011bkolik des\u00edtek student\u016f jezdilo do\nMartinic na zem\u011bd\u011blskou praxi. Byl zde dokonce vybudov\u00e1n d\u00edv\u010d\u00ed i chlapeck\u00fd\nintern\u00e1t, vep\u0159\u00edn, nov\u00e1 porodna, krav\u00edn, poln\u00ed mlat, dv\u011b zast\u0159e\u0161en\u00e9 velkokapacitn\u00ed\nhaly a jedna celopl\u00e1\u0161t\u011bn\u00e1. K praktick\u00e9 v\u00fduce budouc\u00edch zem\u011bd\u011blsk\u00fdch odborn\u00edk\u016f\nbylo zde v\u0161e i se v\u0161\u00edm komfortem. Zase zde na\u0161lo mnoho lid\u00ed ob\u017eivu, nebo\u0165 vedle\nstudent\u016f zde pracovalo mnoho odborn\u00edk\u016f r\u016fzn\u00e9ho zam\u011b\u0159en\u00ed. Nebylo to v\u016fbec\njednoduch\u00e9 ze star\u00fdch zch\u00e1tral\u00fdch budov vybudovat modern\u00ed a funk\u010dn\u00ed v\u00fdukov\u00e9\nst\u0159edisko. Ing. Morava svou hou\u017eevnatost\u00ed p\u0159ekonal v\u0161echny p\u0159ek\u00e1\u017eky a dok\u00e1zal\nzde toto v\u0161e vybudovat.<\/p>\n\n\n\n

            Po\nlistopadu 1989 kdy p\u0159i\u0161la politick\u00e1 i hospod\u00e1\u0159sk\u00e1 zm\u011bna, se Martinice op\u011bt\ndostaly do slep\u00e9 uli\u010dky. St\u0159edn\u00ed zem\u011bd\u011blsk\u00e1 \u0161kola se transformovala a\nmartinick\u00fd \u0161koln\u00ed statek se najednou stal p\u0159ebyte\u010dn\u00fdm. Provozn\u00ed budovy studenti\nopustili, strojn\u00ed a technologick\u00e1 za\u0159\u00edzen\u00ed se demontovala a odv\u00e1\u017eela na jin\u00e9\n\u0161koly. Intern\u00e1t utichl a nakonec byl zbo\u0159en i posledn\u00ed kom\u00edn tehdej\u0161\u00ed fabriky. Martinick\u00fd\nstatek op\u011bt ztichl, i kdy\u017e n\u011bkolik set metr\u016f nad n\u00edm pulzuje \u010dil\u00fd silni\u010dn\u00ed ruch\nmezi Brnem a Hodon\u00ednem.<\/p>\n\n\n\n

            O\nprivatizaci te\u010f u\u017e jen torza b\u00fdval\u00e9ho \u0161koln\u00edho statku se p\u0159ihl\u00e1sila \u201eFarma\n\u010caskovec\u201c, kter\u00e1 se stala n\u00e1jemcem a z\u00e1rove\u0148 spr\u00e1vcem zbytku majetku. Asi po\nt\u0159\u00edlet\u00e9 nerentabiln\u00ed \u010dinnosti se s hromadou dluh\u016f spojila s boleradickou firmou\nZE\u010cI, kter\u00e1 prov\u00e1d\u00ed zem\u011bd\u011blskou \u010dinnost a v jej\u00edm\u017e \u010dele stoj\u00ed trojice\nspoluvlastn\u00edk\u016f – Jaroslavem Proch\u00e1zkou, ing. Vladim\u00edrem \u0160lancarem a ing. Pavlem\nVesel\u00fdm. Budovy a za\u0159\u00edzen\u00ed vyu\u017e\u00edv\u00e1 pro svoji pot\u0159ebu, p\u0159edev\u0161\u00edm jako skladi\u0161t\u011b.\nPozemky, na nich\u017e b\u00fdval\u00fd statek hospoda\u0159il a studenti vykon\u00e1vali svoji v\u00fdrobn\u00ed\npraxi, byly v\u0161echny pronajaty soukrom\u00fdm subjekt\u016fm. Nov\u00fd u\u017eivatel zva\u017euje\nekonomiku mo\u017en\u00e9ho zaveden\u00ed \u017eivo\u010di\u0161n\u00e9 v\u00fdroby v krav\u00ednech a vep\u0159\u00ednech. Podm\u00ednky\njsou zde sice ide\u00e1ln\u00ed, ale ekonomika je ne\u00faprosn\u00e1. A tak martinick\u00fd statek\nznovu \u010dek\u00e1 na svoji renesanci. Zda a kdy k tomu dojde, je velk\u00fdm otazn\u00edkem. A\nstejn\u011b tomu tak je i v protilehl\u00e9m \u00fadol\u00ed na \u010caskovci.<\/p>\n\n\n\n

            Pokud\nv\u0161e p\u016fjde takov\u00fdm tempem a s takov\u00fdm koncem jako osud pron\u00e1jemcem vys\u00e1zen\u00e9\nlipov\u00e9 aleje u \u010caskovce, tak to bude cesta do slep\u00e9 uli\u010dky. Po t\u0159ech letech\ntoti\u017e p\u0159isti\u017een\u00fd vandal, kter\u00fd ukradl op\u011brn\u00e9 k\u016fly stromk\u016f a n\u011bkter\u00fdm u\u0159ezal\nkorunky, p\u0159es ozn\u00e1men\u00ed na policii z\u016fst\u00e1v\u00e1 nepotrest\u00e1n.<\/p>\n\n\n\n

            Za\nt\u00e9to situace je zat\u00edm daleko vzd\u00e1len\u00e1 idylick\u00e1 p\u0159edstava, \u017ee ob\u011b \u00fadol\u00ed vytvo\u0159\u00ed\no\u00e1zu klidu, kde v ekoturistick\u00fdch st\u0159edisc\u00edch najdou pohodu, klid a zdrav\u00ed\nnejen retardovan\u00e9 d\u011bti a kde o\u017eivne \u010dil\u00fd turistick\u00fd ruch a za ohradami dvor\u016f\nbudou pob\u00edhat kon\u011b, ovce, kr\u00e1vy, husy, kozy, slepice. . . <\/p>\n\n\n\n

Josef Bab\u00e1\u010dek,pron\u00e1jemce\na b\u00fdval\u00fd majitel v.r.<\/p>\n\n\n\n

                                                                                              j.\nb. <\/p>\n\n\n\n

Dopln\u011bn\u00ed, pozd\u011bj\u0161\u00ed zji\u0161t\u011bn\u00ed\nskute\u010dnost\u00ed v rodu Duffk\u016f. O tomto rodu jsou prv\u00e9 zm\u00ednky roku 1300\nz Lutychu v Belgii. T\u011bsn\u011b po t\u0159icetilet\u00e9 v\u00e1lce, tedy asi 1648- 1649\np\u0159i\u0161li do Rakouska-Uherska na Moravu do Ostrova\u010dic. Tady se po n\u011bjak\u00e9m \u010dase\nrozv\u011btvil-\u010d\u00e1st \u017eila v Ostrova\u010dic\u00edch, jin\u00e1 v Rajhrad\u011b. Z rajhradsk\u00e9\nv\u011btve poch\u00e1z\u00ed pan Josef Kory\u010dan, nyn\u00ed \u017eij\u00edc\u00ed ve Veversk\u00e9 Bit\u00fd\u0161ce v ulici\nZa \u0159ekou 537, bohu\u017eel nelze s n\u00edm nav\u00e1zat kontakt. Jeho maminka byla Emma\nDuffkov\u00e1, n\u011bkter\u00fd z nich je na Florid\u011b patrn\u011b Renn\u00e9<\/p>\n\n\n\n

Bratranec barona dr. Oskara\nMittise , H e r f r i e d \u201eFriedl\u201c, Klomuller, oba uvedeni na parte ze dne 8.\nsrpna 1922, jako prasynovci Josefu Duffkovi, koupil zem\u011bd\u011blsk\u00fd statek pobl\u00ed\u017e\nrakousk\u00e9ho Grazu, jak ji\u017e shora uvedeno, vystudoval gymn\u00e1zium. A ve II. sv.\nv\u00e1lce slou\u017eil ve Wehrmachtu jako pr\u016fzkumn\u00fd pilot pro Luftvaffe. Z jednoho\nbojov\u00e9ho letu nad Franci\u00ed se nevr\u00e1til, byl sest\u0159elen francouzk\u00fdmi partyz\u00e1ny a\nzabit. Toto dopln\u011bn\u00ed jsem z\u00edskal od p\u00ed Evy Dvo\u0159\u00e1kov\u00e9 (Duffkov\u00e9), z Mariboru ze\nSlovinska. Dopln\u011bno kv\u011bten 2010.<\/p>\n\n\n\n

Inform\u00e1to\u0159i<\/p>\n\n\n\n

Jakob\u00edna \u0160\u0165astn\u00e1 nar. 2. 5. 1910 Klobouky<\/p>\n\n\n\n

R\u016f\u017eena Hut\u00e1kov\u00e1 nar. 24. 11. 1910 Klobouky<\/p>\n\n\n\n

Josef Hlo\u017eek nar. 1916 Starovice<\/p>\n\n\n\n

Pou\u017eit\u00e9 materi\u00e1ly a\nliteratura<\/p>\n\n\n\n

Archiv Ministerstva zem\u011bd\u011blstv\u00ed Praha<\/p>\n\n\n\n

Pozemkov\u00e1 kniha Hustope\u010de<\/p>\n\n\n\n

Jan Herben – Do III. a IV. pokolen\u00ed<\/p>\n\n\n\n

Alois a Vil\u00e9m Mr\u0161t\u00edkov\u00e9 – Rok na vsi<\/p>\n\n\n\n

Klobouky u Brna, minulost a sou\u010dasnost, 1969<\/p>\n\n\n\n

\u017divotopis<\/p>\n\n\n\n

Narodil jsem se v roce 1927\nv Mork\u016fvk\u00e1ch. Tam jsem nav\u0161t\u011bvoval obecnou \u0161kolu, po ukon\u010den\u00ed p\u00e1t\u00e9 t\u0159\u00eddy jsem\np\u0159estoupil do M\u011bs\u0165ansk\u00e9 \u0161koly v Klobouk\u00e1ch a zde jsem absolvoval t\u0159i ro\u010dn\u00edky.\nPotom jsem \u0161el se u\u010dit do Brna hostinsk\u00fdm. V roce 1949 jsem narukoval do\nT\u0159ebon\u011b k 29. p\u011b\u0161\u00edmu zborovsk\u00e9mu pluku. O\u017eenil jsem se s Jarmilou Hut\u00e1kovou a v\nman\u017eelstv\u00ed se n\u00e1m narodily dv\u011b d\u011bti. Po roce 1945 jsem pracoval jako \u010d\u00ed\u0161n\u00edk v\nHustope\u010d\u00edch – \u0160m\u00edd, Spole\u010densk\u00fd d\u016fm, Provazn\u00edk, potom jsem 28 let (a\u017e do sv\u00e9ho\nd\u016fchodu) pracoval ve funkci vedouc\u00edho pohostinstv\u00ed-Jednota v Klobouk\u00e1ch. V roce\n1993 jsem privatizoval zem\u011bd\u011blskou z\u0159\u00edceninu \u010caskovec, jej\u00ed\u017e sou\u010d\u00e1st\u00ed jsou i\nMartinice. A\u017e v d\u016fchodov\u00e9m v\u011bku m\u00e1m \u010das pln\u011b rozvinout svoje \u0161irok\u00e9 z\u00e1jmy, p\u0159edev\u0161\u00edm\no historii, proto jsem se p\u0159ihl\u00e1sil do ATV, abych naplnil svoji \u010dinorodost a\nproto jsem se v u\u0161lechtil\u00fdch z\u00e1m\u011brech pustil do o\u017eiven\u00ed t\u011bchto dvou m\u00edst.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

(minulost i trochu sou\u010dasnosti statk\u016f \u010caskovec a Martinice) Josef Bab\u00e1\u010dek Cht\u011bl bych t\u00edmto p\u0159\u00edsp\u011bvkem upozornit na za\u0161lou sl\u00e1vu t\u011bchto statk\u016f i jejich \u0161lechtick\u00fdch majitel\u016f a tak\u00e9 vyplnit chyb\u011bj\u00edc\u00ed mezery v historii t\u00e9to oblasti Kloboucka. Dodnes je\u0161t\u011b \u017eij\u00ed p\u0159\u00edm\u00ed pam\u011btn\u00edci posledn\u00ed Cel\u00fd \u010dl\u00e1nek Sl\u00e1va i p\u00e1d dvou \u00fadol\u00ed<\/span>→<\/span><\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[1],"tags":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/319"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=319"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/319\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":320,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/319\/revisions\/320"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=319"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=319"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=319"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}