{"id":183,"date":"2020-08-07T09:16:08","date_gmt":"2020-08-07T07:16:08","guid":{"rendered":"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/?p=183"},"modified":"2020-09-03T13:56:35","modified_gmt":"2020-09-03T11:56:35","slug":"ozveny-pohnutych-dob-pokracovani-treti","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/2020\/08\/07\/ozveny-pohnutych-dob-pokracovani-treti\/","title":{"rendered":"OZV\u011aNY POHNUT\u00ddCH DOB – pokra\u010dov\u00e1n\u00ed t\u0159et\u00ed"},"content":{"rendered":"\n

VIII. Hrdina z Mork\u016fvek \u2013 Franti\u0161ek Pe\u0159ina<\/a><\/h1>\n\n\n\n

Po\u010d\u00e1tkem roku 1986, tedy rok p\u0159ed m\u00fdm odchodem do d\u016fchodu,\nk n\u00e1m \u010dasto z Brna jezd\u00edval na n\u00e1v\u0161t\u011bvu m\u016fj spolu\u017e\u00e1k Jo\u017eka \u0160krla. Jakmile\np\u0159ijel, kdy\u017e jsem m\u011bl \u010das, chodil jsem za n\u00edm do malink\u00e9ho dome\u010dku na Vrchn\u00edm\nKonci. Bydleli jsme bl\u00edzko sebe a do obecn\u00e9 \u0161koly i do m\u011b\u0161\u0165anky jsme chodili\nspolu. V dob\u011b aktivn\u00edho \u017eivota n\u00e1s osudy rozd\u011blily, ale v pozdn\u00edm v\u011bku\njsme se op\u011bt na\u0161li. R\u00e1di jsme spolu nav\u0161t\u011bvovali \u201efilozofa\u201c Karla Jel\u00ednka. Ten\nskl\u00e1dal b\u00e1sni\u010dky, hlavn\u011b o pr\u00e1ci v JZD, a tak\u00e9 znal dob\u0159e m\u00edstn\u00ed historii,\nbyl toti\u017e star\u0161\u00ed ne\u017e my. S\u00e1m \u017eil jako vdovec, v man\u017eelstv\u00ed d\u011bti nem\u011bl, p\u0159esto\nbyl v obci p\u0159i k\u0159tu za kmotra mnoha mal\u00fdm d\u011btem, t\u0159eba\u017ee nebyl\nv p\u0159\u00edbuzensk\u00e9m vztahu.<\/p>\n\n\n\n

Pov\u00eddali jsme si o tom, co je v obci nov\u00e9ho, a on n\u00e1m\nnikdy neopomenul nab\u00eddnout n\u011bco ost\u0159ej\u0161\u00edho k pit\u00ed. Byl skrovn\u00fd a dobr\u00e9ho srdce.<\/p>\n\n\n\n

\"+13
Josef \u0160krla<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Jen\npro charakteristiku dopl\u0148uji, \u017ee v pond\u011bl\u00ed 16. dubna, tedy prv\u00fd den fronty\nu n\u00e1s, kolem poledne, na koni p\u0159ijel koz\u00e1k s u\u0161ankou a se samopalem na\nz\u00e1dech a hledal pr\u00e1v\u011b Karla Jel\u00ednka. Ten ale doma nebyl, nebo\u0165 s ostatn\u00edmi\node\u0161el do Kobyl\u00ed do bezpe\u010d\u00ed. Koz\u00e1k se zachmu\u0159il, chv\u00edli ml\u010del a pak \u0159ekl \u010desky:\n\u201eOn byl dycky posera, my jsme spolu byli v podd\u016fstojnick\u00e9 spoja\u0159sk\u00e9 \u0161kole\nv Muka\u010devu\u201c a hned zase odejel.<\/p>\n\n\n\n

Velmi mn\u011b imponovalo, kdy\u017e k n\u00e1m Jo\u017eka p\u0159i\u0161el na v\u00e1no\u010dn\u00ed sv\u00e1tky na besedu a moj\u00ed \u017een\u011b p\u0159inesl rozkvetlou konvalinku. \u010casto jsme sed\u011bli a jen tak u k\u00e1vy kl\u00e1bosili, co je\u0161t\u011b budeme d\u011blat, ne\u017e budeme v d\u016fchodu, a co potom, a\u017e d\u016fchodci budeme. Tak\u00e9 jsme prob\u00edrali sv\u011btovou i m\u00edstn\u00ed politiku a v\u017edy jsme se shodli. Oba n\u00e1s iritovala ta m\u00edstn\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Te\u010f tro\u0161ku p\u0159edstav\u00edm sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele Jo\u017eku \u0160krlu. Narodil se tak jako j\u00e1 druhorozen\u00fd, on ze \u010dty\u0159 d\u011bt\u00ed, j\u00e1 ze \u0161esti. Jo\u017eka se vyu\u010dil obchodn\u00edm p\u0159\u00edru\u010d\u00edm v Klobouk\u00e1ch, v obchod\u011b u Rack\u016f. Nach\u00e1zel se naproti na\u0161\u00ed m\u011b\u0161\u0165anky, proto tam za poledne chodily skoro v\u0161echny p\u0159espoln\u00ed d\u011bti, i kdy\u017e nic nenakupovaly. Pan Racek byl d\u016fstojn\u00edkem ve v\u00fdslu\u017eb\u011b rakousk\u00e9 i \u010desk\u00e9 arm\u00e1dy. V obchod\u011b jej v\u017edy zastupovala \u201esle\u010dna\u201c, oby\u010dejn\u011b nevkusn\u011b oble\u010den\u00e1 a hrozn\u011b rozcuchan\u00e1 \u017eena, ji\u017e s prokv\u00e9taj\u00edc\u00edmi vlasy. K ruce v\u0161ak m\u011bla mlad\u00e9ho pomocn\u00edka, jemu\u017e stejn\u011b jako i n\u00e1m, \u0159\u00edkala \u201eogar.\u201c V tomto obchod\u011b bylo k dost\u00e1n\u00ed snad v\u0161echno: postroje na dobytek i r\u016fzn\u00e9 \u0159et\u011bzy a \u0159em\u00ednky, porcel\u00e1nov\u00e9 hrnky na kafe, tal\u00ed\u0159ky na pol\u00e9vku, cucav\u00e9 cukrov\u00ed, \u0161m\u00edr na maz\u00e1n\u00ed kol hospod\u00e1\u0159sk\u00fdch voz\u016f a dal\u0161\u00ed kr\u00e1my a r\u016fzn\u00e9 haramp\u00e1d\u00ed. V\u0161echno po\u0159\u00e1dn\u011b zapr\u00e1\u0161en\u00e9, v\u010detn\u011b nakl\u00e1dan\u00fdch okurk\u016f v be\u010dk\u00e1ch. Okurek byl za 20 hal\u00e9\u0159\u016f, l\u00e1k zadarmo. Pr\u00e1v\u011b tyto okurky jsme chodili panu Rackovi kr\u00e1st. V poledne byl obchod pln\u00fd d\u011bcek, situace byla nep\u0159ehledn\u00e1, toho se vyu\u017e\u00edvalo, a pak poka\u017ed\u00e9 n\u011bjak\u00fd okurek chyb\u011bl. Pan Racek i sle\u010dna to v\u011bd\u011bli, honili n\u00e1s a d\u011blali k\u0159ik, \u017ee to budou \u017ealovat ve t\u0159\u00edd\u011b. Pokud v\u0161ak v\u00edm, nikdy tak neu\u010dinili. Zde se tedy vyu\u010dil m\u016fj p\u0159\u00edtel Jo\u017eka \u0160krla.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Obchod Rackovo \u2013 v pr\u016f\u010del\u00ed soud a v\u011bznice<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

U n\u011bho pracoval do doby, ne\u017e nastoupil vojenskou presen\u010dn\u00ed slu\u017ebu, na ni\u017e narukoval do T\u00e1bora. Nastoupil do podd\u016fstojnick\u00e9 \u0161koly a po jej\u00edm ukon\u010den\u00ed byl odvelen do \u0161koly d\u016fstojn\u00edk\u016f v z\u00e1loze. I tento kurz absolvoval velmi dob\u0159e, proto mu nad\u0159\u00edzen\u00ed nab\u00eddli, aby z\u016fstal na vojn\u011b jako voj\u00e1k z povol\u00e1n\u00ed. Dlouho se nerozm\u00fd\u0161lel a p\u0159ik\u00fdvl. Pozd\u011bji, kdy\u017e dos\u00e1hl hodnosti kapit\u00e1na, stal se pobo\u010dn\u00edkem velitele divize v T\u00e1bo\u0159e v \u010cech\u00e1ch, ale jen do roku 1969. Na z\u00e1klad\u011b ztr\u00e1ty d\u016fv\u011bry byl vylou\u010den ze strany i z arm\u00e1dy. \u0160krla si po propu\u0161t\u011bn\u00ed z arm\u00e1dy pr\u00e1ci na\u0161el, a to v brn\u011bnsk\u00e9 Od\u011bvn\u00ed tvorb\u011b jako skladn\u00edk. Pro svou pracovn\u00ed iniciativu a d\u016fvtip se zakr\u00e1tko stal vedouc\u00edm prodejn\u00edho \u00faseku. I tady m\u011bl velmi brzy dobr\u00e9 pracovn\u00ed v\u00fdsledky. Najednou a dlouhodob\u011b Od\u011bvn\u00ed tvorba plnila pl\u00e1n tr\u017eeb na stot\u0159icet a v\u00edc procent. Odv\u00e1\u017eil se nap\u0159\u00edklad nalo\u017eit pln\u00fd autobus \u0161at\u016f, \u0161\u00e1l\u016f, \u0161\u00e1tk\u016f, ko\u0161il a r\u016fzn\u00fdch dopl\u0148k\u016f a vyjel s n\u00edm na venkov prod\u00e1vat. Vrac\u00edval se v\u017edy s vyprodan\u00fdm autobusem. Vesele prod\u00e1val a v\u0161ichni byli spokojen\u00ed, hlavn\u011b venkovan\u00e9. Do t\u00e9 doby, ne\u017e si tohoto op\u011bt v\u0161imli na KV KS\u010c. Ti zji\u0161\u0165ovali, kdo je p\u0159\u00ed\u010dinou pravideln\u00e9ho vysok\u00e9ho pln\u011bn\u00ed pl\u00e1nu. Kdy\u017e zjistili, \u017ee \u0160krla, okam\u017eit\u011b dostal v\u00fdpov\u011b\u010f a m\u00edsto odm\u011bny a vyznamen\u00e1n\u00ed mu bylo nab\u00eddnuto nov\u00e9 m\u00edsto ve smaltovn\u011b na Po\u0159\u00ed\u010d\u00ed jako d\u011bln\u00edk. A tak pom\u00e1hal smaltovat lavory a vany. I kdy\u017e i zde za\u010dali plnit p\u0159edepsan\u00fd pl\u00e1n, zakr\u00e1tko jej pro iniciativu a kr\u00e1cen\u00ed term\u00edn\u016f ve v\u00fdrob\u011b vyhodili a doporu\u010dili mu m\u00edsto v automobilov\u00e9 doprav\u011b. I zde si po\u010d\u00ednal velmi zodpov\u011bdn\u011b, proto se stal zakr\u00e1tko dispe\u010derem n\u00e1kladn\u00ed dopravy \u010cSAD Brno. Ne\u017e ho sta\u010dili vyhodit (v\u017edy na z\u00e1klad\u011b doporu\u010den\u00ed KV KS\u010c), do\u010dkal se d\u016fchodu. Dostal sice d\u016fchodov\u00fd v\u00fdm\u011br, ale neode\u0161el na odpo\u010dinek, n\u00fdbr\u017e si na\u0161el m\u00edsto vr\u00e1tn\u00e9ho v Lacrumu Brno – Kom\u00e1rov. A te\u010f u\u017e na n\u011bho \u201eapar\u00e1t\u010d\u00edci\u201c nem\u011bli \u017e\u00e1dn\u00fd \u0161pag\u00e1t po str\u00e1nce politick\u00e9 ani pracovn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Pe\u0159in\u016fv rodn\u00fd d\u016fm, ji\u017e s pam\u011btn\u00ed deskou.<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Po celou dobu t\u00e9to anab\u00e1ze jezdil ka\u017ed\u00fd t\u00fdden dom\u016f do\nMork\u016fvek autobusem nebo osobn\u00edm autem zn. Lada, jen n\u011bkdy i se svou druhou\n\u017eenou. On se sv\u00fdmi vnu\u010dkami bu\u010f zava\u0159oval ovoce, nebo va\u0159il ob\u011bd a potom se\nbavil na zahr\u00e1dce a zde u\u010dil vnu\u010dky l\u00e1sce k p\u016fd\u011b. Kou\u0159il \u010dibuk\ns vo\u0148av\u00fdm tab\u00e1kem. Kdy\u017e byl s\u00e1m na dome\u010dku \u010d. 99 a bylo nep\u0159\u00edzniv\u00e9 po\u010das\u00ed,\nud\u011blal si v mal\u00e9m kuchy\u0148sk\u00e9m spor\u00e1\u010dku ohe\u0148, dal va\u0159it vodu na kafe, vzal\ntu\u017eku a pap\u00edr a psal b\u00e1sni\u010dky nebo pov\u00eddky do novin. Podepisoval se v nich jako\nJosef Morkovsk\u00fd. V jeho poz\u016fstalosti se pozd\u011bji na\u0161lo velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed jeho\nliter\u00e1rn\u00edch pokus\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Byli jsme v \u00fazk\u00e9m kontaktu, \u010dasto jsme se\nnav\u0161t\u011bvovali, prob\u00edrali a pl\u00e1novali, co je t\u0159eba je\u0161t\u011b ud\u011blat u\u017eite\u010dn\u00e9ho.\nVym\u00fd\u0161leli jsme, \u017ee zalo\u017e\u00edme klub d\u016fchodc\u016f, kter\u00fd bude m\u00edt na starosti \u201eKravskou\nm\u00edsu\u201c, k n\u00ed uprav\u00edme cestu, vy\u010dist\u00edme tam porost a naho\u0159e na n\u00ed zveleb\u00edme\nprost\u0159ed\u00ed. A se spoluob\u010dany tam budeme tr\u00e1vit soboty a ned\u011ble v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b a\np\u0159i tro\u0161ce b\u00edl\u00e9ho nebo \u010derven\u00e9ho. Jist\u011b by pak nechyb\u011bl ani zp\u011bv. Nebo uprav\u00edme\nvjezdy do obce a na ka\u017ed\u00e9 vjezdov\u00e9 zna\u010dce p\u0159ipevn\u00edme kv\u011btin\u00e1\u010de s rozkvetl\u00fdmi\nmu\u0161k\u00e1ty. Ot\u00e1zkou bylo, kdo je v parn\u00fdch dnech bude zal\u00e9vat. Douf\u00e1m, \u017ee i\ntento mali\u010dk\u00fd probl\u00e9m by se snadno vy\u0159e\u0161il, n\u011bjak\u00fd pen\u00edz ro\u010dn\u011b by to mohl\nzajistit.<\/p>\n\n\n\n

Po\u010d\u00e1tkem roku 1987 jsem mu sd\u011blil, \u017ee m\u00e1m kontakt na\nmajora Franti\u0161ka Pe\u0159inu, jen\u017e v t\u00e9 dob\u011b \u017eil v USA. Adresu na n\u011bho\njsem dostal od Zde\u0148ka Vlas\u00e1ka. Jeho man\u017eelka Irena je Pe\u0159inova nete\u0159.<\/p>\n\n\n\n

\"priloha<\/figure>\n\n\n\n

V kronice obce Mork\u016fvky za l\u00e9ta 1918 – 1955 na stran\u011b 101 kronik\u00e1\u0159 napsal: \u201ePoprv\u00e9 kapit\u00e1n, pilot zahrani\u010dn\u00ed arm\u00e1dy Franti\u0161ek Pe\u0159ina, p\u0159ijel do Mork\u016fvek 5. \u010dervence 1945. Uv\u00edt\u00e1n\u00edm u rodn\u00e9ho domku \u010d. 76 pov\u011bd\u011bl n\u00e1m kr\u00e1tce o sv\u00fdch \u017eivotn\u00edch dojmech a pak s hudbou se ode\u0161lo do Sokolovny, kde byl dal\u0161\u00ed program s uv\u00edt\u00e1n\u00edm u\u010ditelem Franti\u0161kem Novotn\u00fdm. N\u00e1\u0161 \u201eFranta\u201c vzpomn\u011bl, jak u n\u00e1s \u201esokoloval\u201c a o sv\u00e9m \u017eivot\u011b v zahrani\u010d\u00ed. Mnoho vyznamen\u00e1n\u00ed a \u0159\u00e1d\u016f m\u00e1 za sv\u00e9 \u010diny a m\u016f\u017eeme b\u00fdt na n\u011bj hrd\u00ed, \u017ee se z b\u00fdval\u00e9ho rotmistra stal kapit\u00e1n a nyn\u00ed \u0161t\u00e1bn\u00ed kapit\u00e1n, jen\u017e jest na\u0161im rod\u00e1kem.\u201c<\/p>\n\n\n\n

N\u011bkolik t\u00fddn\u016f n\u00e1m se \u0160krlou\ntrvalo, ne\u017e jsme si sv\u00e9 n\u00e1zory srovnali. Toti\u017e, bylo by pr\u00fd dobr\u00e9, aby napsal\nsv\u00e9 vzpom\u00ednky, a my je pak u n\u00e1s v republice budeme publikovat, to\nvyplynulo z na\u0161ich debat. O takov\u00e9 knihy z II. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky a hrdinsk\u00fdch\n\u010din\u016f na\u0161ich pilot\u016f na z\u00e1pad\u011b je u n\u00e1s \u00fapln\u00e1 b\u00edda. N\u011bkolikr\u00e1t jsem Pe\u0159inovi\nnapsal, aby se pokusil na\u010drtnout sv\u00e9 vzpom\u00ednky z boj\u016f nad Franci\u00ed a Velkou\nBrit\u00e1ni\u00ed, se sd\u011blen\u00edm, \u017ee u n\u00e1s o tom p\u00ed\u0161e Franti\u0161ek Fajtl a jin\u00ed a kn\u00ed\u017eky jsou\nv\u017edy ihned rozebr\u00e1ny. V novin\u00e1ch psali o pilotech \u010das od \u010dasu velmi\nzaj\u00edmav\u011b novin\u00e1\u0159i Petr Radosta a Jind\u0159ich Drebota, tyto \u010dl\u00e1nky o skute\u010dn\u00fdch\nleteck\u00fdch souboj\u00edch jsou hltav\u011b \u010dteny.<\/p>\n\n\n\n

Pe\u0159ina nejd\u0159\u00edve neodpov\u00eddal, ale pozd\u011bji, kdy\u017e tak\u00e9\nuva\u017eoval d\u00e1t sv\u00e9 polnosti sv\u00e9mu prasynovci, psal \u010dast\u011bji. P\u00edsemn\u011b m\u011b po\u017e\u00e1dal, abych\nmu v t\u00e9to z\u00e1le\u017eitosti pomohl. To v\u0161ak byl ji\u017e podzim roku 1989.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Pe\u0159inou na\u010drtnut\u00e1 mapka s jeho pozemky<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Mezit\u00edm sd\u011blil \u0160krla tuto skute\u010dnost sv\u00e9mu \u0161vagrovi Milanu\nBravencovi, kter\u00fd poch\u00e1zel z Hovoran a byl tak\u00e9 voj\u00e1k, d\u016fstojn\u00edk\nz povol\u00e1n\u00ed a redaktor \u010dasopisu \u201eKv\u011bty\u201c, ve kter\u00fdch ji\u017e v roce 1977 psal o\n311. bombardovac\u00ed peruti a pilotu Josefu Pavelkovi z Velk\u00fdch Pavlovic.\nTehdy vy\u0161lo jeho n\u011bkolik velmi \u010dten\u00fdch \u010dl\u00e1nk\u016f. Tak\u00e9 psal o 312. st\u00edhac\u00ed peruti\na st\u00edha\u010di Franti\u0161ku Pe\u0159inovi.<\/p>\n\n\n\n

I Milana vyhodili z vojny, on si v\u0161ak na\u0161el\nzam\u011bstn\u00e1n\u00ed jako vr\u00e1tn\u00fd v tisk\u00e1rn\u011b, kde pracoval a\u017e do sv\u00e9 smrti. V t\u00e9 dob\u011b\nopl\u00fdval velkou aktivitou, proto n\u00e1mi nab\u00edzenou mo\u017enost spolupr\u00e1ce v\u0159ele\np\u0159iv\u00edtal. N\u00e1\u0161 vz\u00e1jemn\u00fd kontakt se odv\u00edjel jen dopisy. On \u017eil v Praze,\nJo\u017eka \u0160krla v Brn\u011b a j\u00e1 v Mork\u016fvk\u00e1ch.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Ani\u010dka p\u00ed\u0161e, \u017ee Franta za\u010dal ps\u00e1t sv\u016fj \u017eivotopis<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Pe\u0159ina nakonec za\u010dal spolupracovat, nejd\u0159\u00edv jsem mu musel poslat postup, \u010deho se m\u00e1 dr\u017eet, takov\u00fd \u017eeb\u0159\u00ed\u010dek: rodi\u010de \u2013 sourozenci – obecn\u00e1 \u0161kola \u2013 m\u011b\u0161\u0165anka \u2013 u\u010den\u00ed \u2013 vojna – pilotn\u00ed \u0161kola, za\u010d\u00e1tky leteck\u00e9 akrobacie a sout\u011b\u017e\u00ed ve \u0160v\u00fdcarsku s kapit\u00e1nem Nov\u00e1kem, a s p\u0159\u00edtelem \u0160irok\u00fdm \u2013 Olomouc – \u00fat\u011bk za hranice \u2013 Polsko – boje ve Francii \u2013 Velk\u00e9 Brit\u00e1nii – konec v\u00e1lky – n\u00e1vrat dom\u016f a znova \u00fat\u011bk za hranice. Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee z toho nad\u0161en\u00fd nebyl, ale psal, sice nepravideln\u011b, ale psal. Dopisy chodily se zna\u010dn\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm a \u010dasto p\u0159elepen\u00e9, roztrhan\u00e9 a nejd\u0159\u00edve pe\u010dliv\u011b p\u0159e\u010dten\u00e9 cenzurou. Z mnoha dopis\u016f jeho \u017eeny Ani\u010dky se a\u017e 3. 8. 1989 objevila zpr\u00e1va, \u017ee \u201eFranta p\u00ed\u0161e od r\u00e1na do ve\u010dera\u201c. O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji Pe\u0159ina s\u00e1m napsal: \u201eZa\u010dal jsem ps\u00e1t sv\u016fj \u017eivotopis a \u010d\u00e1st jsem poslal panu Bravencovi.\u201c D\u00e1le se zaj\u00edmal, jak by se dala informovat \u010desk\u00e1 ve\u0159ejnost o z\u00e1padn\u00edch letc\u00edch a zda m\u016f\u017ee z jeho vzpom\u00ednek vzniknout kniha. V dal\u0161\u00edch dopisech si v\u0161ak Ani\u010dka i Franta st\u011b\u017eovali, \u017ee od Bravence neobdr\u017eeli \u017e\u00e1dnou zpr\u00e1vu o p\u0159ijet\u00ed jejich dopis\u016f a dokonce, \u017ee Bravencovi ned\u016fv\u011b\u0159uj\u00ed. Proto mn\u011b na po\u010d\u00e1tku listopadu 1989 poslali opis jako doklad o tom, \u017ee Pe\u0159ina p\u00ed\u0161e. A ten oznamoval, \u017ee nehled\u011b na vzniklou situaci p\u00ed\u0161e d\u00e1l. V\u011bc se pozd\u011bji vyjasnila. Bravenec toti\u017e Pe\u0159in\u016fv \u017eivotopis neobdr\u017eel, z\u0159ejm\u011b se cestou ztratil nebo byl zabaven. Velice zaj\u00edmav\u00e9 jsou Pe\u0159inovy reakce na politick\u00e9 ud\u00e1losti u n\u00e1s. \u201eNa\u0161e vl\u00e1da si nikdy nevzpomn\u011bla ani sl\u016fvkem, \u017ee jsem byl jeden z t\u011bch, co n\u011bco pro v\u00e1s ud\u011blali. Situace se ji\u017e m\u011bn\u00ed, a tak to snad ji\u017e nebude dlouho trvat a bude v\u0161echno leh\u010d\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\"\"
Lednice 1990 \u2013 Josef Bab\u00e1\u010dek, Franti\u0161ek Pe\u0159ina<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

To byla nar\u00e1\u017eka na negativn\u00ed odpov\u011b\u010f MNV Mork\u016fvky na na\u0161i \u017e\u00e1dost ze dne 4. 8. 1989. D\u00e1le pokra\u010doval: \u201eA\u017e se situace obr\u00e1t\u00ed, tak se bude moci n\u011bco d\u011blat. Jak se zd\u00e1, nemus\u00ed to ani dlouho trvat.\u201c V lednu 1990 Ani\u010dka oznamovala, \u017ee dostali dopis od Bravence se sd\u011blen\u00edm, \u017ee obdr\u017eel jeho \u010d\u00e1st \u017eivotopisu. Dal\u0161\u00ed pozoruhodnost\u00ed tohoto dopisu je, \u017ee se chystaj\u00ed dom\u016f, tedy na n\u00e1v\u0161t\u011bvu republiky, i Mork\u016fvek. V dopise z 25. 2. 1990 Pe\u0159ina napsal: \u201eBravenec poslal uk\u00e1zky z Dialogu p\u0159es oce\u00e1n a mysl\u00edm, \u017ee to zpracov\u00e1v\u00e1 pom\u011brn\u011b dob\u0159e\u201c.Z po\u010d\u00e1tku jsme je s Jo\u017ekou nejd\u0159\u00edve p\u0159e\u010detli, n\u011bco doplnili, znova pos\u00edlali Milanovi do Prahy. Hlavn\u011b on chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u00fadaje vyhled\u00e1val a dal\u0161\u00ed materi\u00e1ly sh\u00e1n\u011bl v arch\u00edvech. Ke konci Pe\u0159ina sv\u00e9 vzpom\u00ednky pos\u00edlal p\u0159\u00edmo do Prahy, nebo\u0165 to bylo rychlej\u0161\u00ed. Za\u010d\u00ednala se tak r\u00fdsovat je\u0161t\u011b zdaleka ne hotov\u00e1, av\u0161ak zaj\u00edmav\u00e1 kniha. Ji\u017e tehdy dostala od Milana n\u00e1zev \u201eDIALOG P\u0158ES OCE\u00c1N\u201c, zcela v\u00fdsti\u017en\u00e9 pojmenov\u00e1n\u00ed. V \u00fanoru 1990 mi psal F. Pe\u0159ina z Ameriky, \u017ee by v kv\u011btnu r\u00e1d p\u0159ijel dom\u016f a \u017ee dostal uk\u00e1zky \u201eDialogu\u201c, jsou docela dobr\u00e9 a je s nimi spokojen\u00fd.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
\u00daryvek z jeho dopisu.<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

L\u00e9ta 1988 a 1989 byly pro n\u00e1s velmi n\u00e1ro\u010dn\u00e9. Nejen v hled\u00e1n\u00ed podklad\u016f a odpov\u00eddaj\u00edc\u00edch materi\u00e1l\u016f pro zd\u00e1rn\u00e9 ukon\u010den\u00ed pl\u00e1novan\u00e9 knihy, ale hlavn\u011b bojem \u010di pot\u00fdk\u00e1n\u00edm se s \u00fa\u0159edn\u00edm \u0161imlem, p\u0159edev\u0161\u00edm m\u00edstn\u00edm. \u017del, v minul\u00e9m politick\u00e9m syst\u00e9mu musela j\u00edt jak\u00e1koliv \u017e\u00e1dost nejd\u0159\u00edve na MNV, tam p\u0159\u00edpadn\u011b sed\u011bla \u017e\u00e1ba na prameni a nebylo s\u00edly ji p\u0159emoci, zvl\u00e1\u0161t\u011b pokud m\u011bla kolem sebe nep\u0159ej\u00edc\u00ed a neuva\u017euj\u00edc\u00ed pomocn\u00edky.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Lednice 1990 –  Ani\u010dka a Franti\u0161ek Pe\u0159inovi<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Dne 4. 8. 1989 (je\u0161t\u011b v totalit\u011b) jsme poslali rad\u011b\nMNV v Mork\u016fvk\u00e1ch sv\u00e9 n\u00e1vrhy na zviditeln\u011bn\u00ed na\u0161eho rod\u00e1ka Franti\u0161ka Pe\u0159iny\na pro vst\u0159\u00edcn\u00e9 kroky k jeho osob\u011b. V kr\u00e1tkosti uvedu, o co n\u00e1m \u0161lo:    Aby <\/p>\n\n\n\n