{"id":135,"date":"2020-08-06T20:10:41","date_gmt":"2020-08-06T18:10:41","guid":{"rendered":"http:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/?p=135"},"modified":"2020-08-14T17:53:34","modified_gmt":"2020-08-14T15:53:34","slug":"ozveny-pohnutych-dob-pokracovani-druhe","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/2020\/08\/06\/ozveny-pohnutych-dob-pokracovani-druhe\/","title":{"rendered":"OZV\u011aNY POHNUT\u00ddCH DOB-pokra\u010dov\u00e1n\u00ed druh\u00e9"},"content":{"rendered":"\n

V. V\u00e1le\u010dn\u00e9 osudy dvou mork\u016fvsk\u00fdch rodin<\/a><\/h1>\n\n\n\n

Nem\u011bli bychom zapomenout na dv\u011b \u017eidovsk\u00e9 rodiny,\nspoluobyvatele na\u0161\u00ed vesni\u010dky. Jedna se nevr\u00e1tila z n\u011bmeck\u00e9ho\nkoncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora, jedn\u00e1 se o rodinu Jind\u0159icha \u0160\u0165astn\u00e9ho (hovorov\u011b\n\u201eHandricha\u201c), jeho man\u017eelku, dceru R\u00e9zinku a syna Leo\u0161e. Druh\u00e1 rodina byla \u0160picova,\nbezd\u011btn\u00e1. <\/p>\n\n\n\n

\"\"
Zde st\u00e1val d\u016fm rodiny \u0160\u0165astn\u00fdch<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Z rodiny \u0160\u0165astn\u00fdch se vr\u00e1til jen Leo\u0161, ten byl p\u016fvodn\u011b ni\u017e\u0161\u00edm d\u016fstojn\u00edkem u \u010ceskoslovensk\u00e9 arm\u00e1dy a po v\u00e1lce se o\u017eenil do Ladn\u00e9 u B\u0159eclavi. V\u0161eobecn\u011b se mluv\u00ed o bohat\u00fdch \u017eidech, ale tito na\u0161i byli asi v\u00fdjimkou. Pan \u0160\u0165astn\u00fd chodil po cel\u00e9 roky v jedn\u011bch cajkov\u00fdch kalhot\u00e1ch a v halen\u011b neur\u010dit\u00e9 barvy, o ko\u0161ili ani nemluv\u011b, ta byla sluncem vybledl\u00e1 a na z\u00e1dech se mu rozpadala. Vlastnili asi 4 hektary orn\u00e9 p\u016fdy t\u00e9 nejhor\u0161\u00ed kvality, tak\u017ee jejich \u00farody byly mizern\u00e9. Chl\u00e9vsk\u00e9 mrvy m\u011bli m\u00e1lo a strojen\u00e1 hnojiva byla neskute\u010dn\u011b drah\u00e1. Jejich dva huben\u00ed kon\u00edci str\u00e1dali po cel\u00fd rok. R\u00e9zinka, v t\u00e9 dob\u011b dvacetilet\u00e1, v obli\u010deji prac\u00ed utr\u00e1pen\u00e1, s maminkou obstar\u00e1vala dv\u016fr a dom\u00e1cnost. Pan\u00ed \u0160\u0165astn\u00e1 chodila v dlouh\u00fdch tmav\u00fdch \u0161atech s rozpu\u0161t\u011bn\u00fdmi rovn\u00fdmi \u0161ediv\u00fdmi vlasy. \u00daklid u nich moc poznat nebyl, m\u011bli v\u0161ude nep\u0159edstaviteln\u00fd nepo\u0159\u00e1dek. N\u00e1bo\u017eensk\u00e9 ob\u0159ady nedodr\u017eovali, jen kolem v\u00e1no\u010dn\u00edch a velikono\u010dn\u00edch sv\u00e1tk\u016f pekli jak\u00e9si jin\u00e9 pe\u010divo a jen pro sebe, proto\u017ee nikdo jin\u00fd by jej nejedl. Tat\u00ednek, maminka a R\u00e9zinka se z Terez\u00edna nevr\u00e1tili. Leo\u0161e stihl lep\u0161\u00ed osud, o\u017eenil se do Ladn\u00e9. Na opa\u010dn\u00e9m konci domu, p\u0159es humno m\u011bli postavenou \u0161opu \u010di mlat ale tak\u00e9 ve zb\u00edda\u010del\u00e9m stavu. U tohoto byl takov\u00fd mal\u00fd p\u0159\u00edstavek, ve kter\u00e9m, v jednom rohu byla bedna s m\u011bd\u011bn\u00fdm dnem na va\u0159en\u00ed povidel. P\u0159i petrolejce za podzimn\u00edch ve\u010der\u016f a i ve dne, cel\u00fd Vrchn\u00ed konce vyu\u017e\u00edval tohoto za\u0159\u00edzen\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

\"\"
Leo\u0161 \u0160\u0165astn\u00fd v uniform\u011b \u010ds.arm\u00e1dy<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Pan \u0160pic byl jen kr\u00e1tce internov\u00e1n, a proto\u017ee byl ze sm\u00ed\u0161en\u00e9ho man\u017eelstv\u00ed a \u017eenat\u00fd s k\u0159es\u0165ankou, byl z Terez\u00edna propu\u0161t\u011bn a zem\u0159el v Mork\u016fvk\u00e1ch ve sv\u00fdch 74 letech. Spolu s man\u017eelkou Petronilou jsou pochov\u00e1ni na m\u00edstn\u00edm h\u0159bitov\u011b. Ta zem\u0159ela ve sv\u00fdch 68 letech. Rodina se \u017eivila vykupov\u00e1n\u00edm kr\u00e1li\u010d\u00edch ko\u017eek.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Britsk\u00fd tank ValetineMkI, t\u00e1hnouc\u00ed sov\u011btsk\u00e9 d\u011blo r\u00e1\u017ee 152 mm vzor 1937. Foto poch\u00e1z\u00ed z Klobouk, tyto tanky dostala sov\u011btsk\u00e1 arm\u00e1da, na Morav\u011b je pou\u017e\u00edval gen. Plijev. (Foto L. \u0160varc)<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

VI. Zbytky a trosky z mal\u00e9 plochy jedn\u00e9 bitvy<\/a><\/h1>\n\n\n\n

            Po p\u0159echodu\nfronty v\u0161ude le\u017eela spousta zbran\u00ed a vojensk\u00e9ho materi\u00e1lu, po\u0161kozen\u00e9ho i\nfunk\u010dn\u00edho, hlavn\u011b n\u011bmeck\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n

            Sov\u011bti m\u011bli\nb\u00eddu, to bylo poznat na v\u0161em, proto k tomu ur\u010den\u00ed voj\u00e1ci pe\u010dliv\u011b sb\u00edrali\nve\u0161ker\u00fd pou\u017eiteln\u00fd vojensk\u00fd materi\u00e1l a odn\u00e1\u0161eli jej. Kdy\u017e jsme p\u0159i poh\u0159b\u00edv\u00e1n\u00ed\npadl\u00fdch voj\u00e1k\u016f narazili na sov\u011btsk\u00e9ho, nem\u011bl ten chud\u00e1k u sebe zhola nic, jen\nna z\u00e1dech ruksak ud\u011blan\u00fd z pytl\u00edku, v n\u011bm t\u0159i \u010di \u010dty\u0159i obrann\u00e9 ru\u010dn\u00ed\ngran\u00e1ty, p\u011bt n\u00e1boj\u016f do mosinky a drob\u00ednky z chleba. Dopis nebo vojenskou\nkn\u00ed\u017eku \u010di zubn\u00ed kart\u00e1\u010dek? Nic takov\u00e9ho. Byli ubo\u017e\u00e1ci \u0161patn\u011b oble\u010den\u00ed i obut\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

            V\u0161ech, kte\u0159\u00ed\npadli na t\u00e9 \u010di on\u00e9 stran\u011b, je \u0161koda, vlasovce, i uboh\u00fdch kon\u00ed\u010dk\u016f.<\/p>\n\n\n\n

            V t\u00e9to\n\u010d\u00e1sti je mimo jin\u00e9 k nahl\u00e9dnut\u00ed seznam v\u00fdzbroje a v\u00fdstroje obou bojuj\u00edc\u00edch\narm\u00e1d, dnes u\u017e v pravd\u011b historick\u00fdch poz\u016fstatk\u016f po p\u0159echodu fronty\nv dubnu 1945, zapomenut\u00fdch a pak nalezen\u00fdch v nejbli\u017e\u0161\u00edm okol\u00ed mali\u010dk\u00e9\nobce Mork\u016fvek.<\/p>\n\n\n\n

            Tyto militarie\nbyly v roce 2004 zdarma nab\u00eddnuty obecn\u00edmu \u00fa\u0159adu, je\u0161t\u011b za veden\u00ed pan\u00ed\nKnollov\u00e9, jako sou\u010d\u00e1st zam\u00fd\u0161len\u00e9ho vybudov\u00e1n\u00ed m\u00edstn\u00edho muzea. Tento dar byl\nodm\u00edtnut s od\u016fvodn\u011bn\u00edm, \u017ee v m\u00edstnosti, kter\u00e1 v t\u00e9 dob\u011b byla pro\ntento \u00fa\u010del nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed, m\u00edv\u00e1 asi 6 d\u016fchodky\u0148 ka\u017ed\u00fd m\u011bs\u00edc sch\u016fzi. V m\u00edstn\u00edm\nminimuzeu se krom\u011b t\u011bchto v\u00e1le\u010dn\u00fdch poz\u016fstatk\u016f po\u010d\u00edtalo se vzpom\u00ednkovou\nv\u00fdstavou obraz\u016f akademick\u00e9ho mal\u00ed\u0159e, rod\u00e1ka Ludv\u00edka DOBE\u0160E. D\u00e1le s koutkem\nhistorick\u00fdch fotografi\u00ed, z\u00e1kout\u00edm jednotliv\u00fdch dome\u010dk\u016f a zaj\u00edmav\u00fdch m\u00edst, kroj\u016f\nna\u0161ich p\u0159edk\u016f a tak\u00e9 pou\u017e\u00edvan\u00e9ho n\u00e1\u0159ad\u00ed a v\u00fdbavy na na\u0161\u00ed vesnici. Pil\u00ed\u0159em\ncel\u00e9ho projektu v\u0161ak m\u011bl b\u00fdt rod\u00e1k, gener\u00e1l letectva v. v. Franti\u0161ek PE\u0158INA.<\/p>\n\n\n\n

\"Textov\u00e9
Vz\u00e1cn\u00e9 koz\u00e1ck\u00e9 sedlo a udidla<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"+PICT0143
Udidlo-podpinka-z\u00e1sobn\u00edky na j\u00e1drov\u00e9 krmivo<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

            Nyn\u011bj\u0161\u00ed stav je takov\u00fd, \u017ee v doty\u010dn\u00e9 m\u00edstnosti, vahou a z\u00e1sluhou jeho je\u0161t\u011b \u017eij\u00edc\u00edch spolubojovn\u00edk\u016f, je instalov\u00e1na s\u00ed\u0148 sl\u00e1vy gener\u00e1la letectva Franti\u0161ka PE\u0158INY, vybudovan\u00e1 v\u0161ak a\u017e po jeho smrti. Tento st\u00e1nek je naz\u00fdv\u00e1n MUZEUM.<\/p>\n\n\n\n

Artefakty a militaria v po\u010dtu asi 100 druh\u016f byly na ja\u0159e roku 2008 soudn\u00edm znalcem Vlastimilem Schildbergerem pro pot\u0159ebu Moravsk\u00e9ho zemsk\u00e9ho muzea v Brn\u011b ohodnoceny. Neprodal jsem je. Tyto p\u0159edm\u011bty byly nalezeny v obci a jej\u00edm bl\u00edzk\u00e9m okol\u00ed, proto by m\u011bly z\u016fstat v m\u00edstn\u00edm st\u00e1nku, kdykoli k nahl\u00e9dnut\u00ed a p\u0159ipomenut\u00ed t\u00e9 zr\u016fdn\u00e9 doby. Dobe\u0161 sv\u00fdm \u0161t\u011btcem mistrn\u011b zachytil kolorit obce. \u010c\u00e1sti v\u00fdstroje i v\u00fdzbroje obou arm\u00e1d, k osvobozen\u00ed obce v roce 1945 tak z\u016fstanou v zapomenut\u00ed jen d\u00edky n\u011bkolika, m\u00edrn\u011b \u0159e\u010deno nerozumn\u00fdm z\u00e1stupc\u016fm obyvatel obce. Nyn\u011bj\u0161\u00ed ozna\u010den\u00ed tohoto st\u00e1nku \u201emuzeum\u201c, nen\u00ed – i podle erudovan\u00fdch osobnost\u00ed v\u00fdsti\u017en\u011b zvolen, jedn\u00e1 se vlastn\u011b o s\u00ed\u0148 sl\u00e1vy. <\/p>\n\n\n\n

\"\"
Koz\u00e1ck\u00e1 papacha- \u010d\u00e1st plynov\u00e9 masky<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Ocelov\u00e9 p\u0159ilby, papacha, chlebn\u00edk, plynov\u00e1 maska sov\u011btsk\u00e9 arm\u00e1dy<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
N\u011bmeck\u00e1 pom\u011b\u0159ovac\u00ed prav\u00edtka, zbytek miny r\u00e1\u017ee 82, 5 ks pap\u00edrov\u00fdch z\u00e1sobn\u00edk\u016f na \u010dern\u00fd pytl\u00edkov\u00fd prach \u2013 pou\u017e\u00edvali d\u011blost\u0159elci, minometn\u00edci<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
N\u011bmeck\u00e9 po\u0161tovn\u00ed pytle a sign\u00e1ln\u00ed n\u00e1bojnice<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
N\u011bmeck\u00e1 50 kg leteck\u00e1 bomba a \u017eelezn\u00e1 mo\u017ed\u00ed\u0159ov\u00e1 n\u00e1bojnice<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
N\u011bmeck\u00e1 pu\u0161ka, ocelov\u00e1 p\u0159ilba, plynov\u00e1 maska a j\u00eddeln\u00ed miska<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Papacha, koz\u00e1ck\u00e1 \u0161avle s pochvou<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Sov\u011btsk\u00fd lehk\u00fd (ale t\u011b\u017ek\u00fd) kulomet D\u011bktarev a p\u00e1r pu\u0161kov\u00fdch n\u00e1boj\u016f do Mosinky<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
N\u011bmeck\u00e1 panc\u00e9\u0159ov\u00e1 p\u011bst, \u010d\u00e1st kulometn\u00e9ho p\u00e1su a j\u00eddeln\u00ed miska<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Sov\u011btsk\u00e9 spalovac\u00ed komory rakety \u201eKa\u0165u\u0161a\u201c, obrann\u00fd ru\u010dn\u00ed gran\u00e1t<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
N\u011bmeck\u00e1 veterin\u00e1rn\u00ed bedna i s medikamenty<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
N\u011bmeck\u00e1 medaile za \u00fa\u010dast 1. zimn\u00ed bitvy o Moskvu a \u017eelezn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e 1.t\u0159\u00eddy<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Vojensk\u00e1 kn\u00ed\u017eka Felixe Bergera, p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edka zbran\u00ed SS,<\/em> 10. SS-PC. Div. \u201eFrundsberg\u201c<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Dopis n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1dy oznamuj\u00edc\u00ed smrt voj\u00e1ka<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Dopis rodin\u011b o \u00famrt\u00ed voj\u00e1ka<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Sov\u011btsk\u00e1 propustka<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Nyn\u00ed sl\u00edben\u00fd soupis v\u00e1le\u010dn\u00fdch poz\u016fstatk\u016f nalezen\u00fdch v katastru obce Mork\u016fvky a zdarma nab\u00eddnut\u00fdch do muzea.<\/p>\n\n\n\n

V m\u00e9 evidenci jsou pod arch\u00edvn\u00edmi \u010d\u00edsly 1-111.<\/p>\n\n\n\n

Soupis v\u00e1le\u010dn\u00fdch poz\u016fstatk\u016f<\/strong>. <\/p>\n\n\n\n

P\u0159edm\u011bty t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se v\u00e1le\u010dn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed 1945<\/p>\n\n\n\n

\"\"<\/figure>\n\n\n\n
\"\"<\/figure>\n\n\n\n
\"\"<\/figure>\n\n\n\n
\"\"<\/figure>\n\n\n\n
\"\"<\/figure>\n\n\n\n
\"\"<\/figure>\n\n\n\n

VII. Pov\u00e1le\u010dn\u00e9 radosti z osvobozen\u00ed<\/a><\/h1>\n\n\n\n

            Na \u010dtvrt\u00fd\nden po osvobozen\u00ed, tedy 20. dubna 1945, chodil hned po r\u00e1nu obecn\u00ed sluha pan\nRavas po obci, p\u0159ed sebou na b\u0159i\u0161e m\u011bl \u0159emenem p\u0159ip\u00e1san\u00fd mal\u00fd bub\u00ednek, v prav\u00e9\nruce pali\u010dku a za pochodu do bub\u00ednku poklep\u00e1val – bum burum bu. T\u00edm upozor\u0148oval\nob\u010dany, \u017ee bude hl\u00e1sit zpr\u00e1vy, aby je p\u0159i\u0161li p\u0159ed d\u016fm poslouchat. Na pat\u0159i\u010dn\u00e9m\nm\u00edst\u011b zastavil a zde ji\u017e ob\u011b ruce kmitaly s pali\u010dkami rychlost\u00ed jak\nkulomet – bum bu bum, nejm\u00e9n\u011b 3 minuty. Za tuto dobu v\u017edy n\u011bkdo z rodiny\nvy\u0161el p\u0159ed d\u016fm poslouchat, co se bude hl\u00e1sit. Na vrchn\u00edm konci byla takov\u00e1\nzast\u00e1vka p\u0159ed domem \u010d. 81 u Zaj\u00ed\u010dkova sklepa. Zde v\u017edy hl\u00e1sil zpr\u00e1vy a zde tak\u00e9\nv noci troubil na kravsk\u00fd roh hodiny. Byla to kr\u00e1sn\u00e1 idylka, kdy\u017e v zim\u011b\nbylo sn\u011bhu po kolena a my d\u011bti, \u010dty\u0159i sourozenci, tulili se v jedn\u00e9\nposteli k sob\u011b, v kuchyni bylo teplou\u010dko a venku pan Bula a pak pan Ravas\ntroubil jeden dlouh\u00fd t\u00f3n, \u017ee je jedna hodina v noci.<\/p>\n\n\n\n

Z t\u00e9to\nzimn\u00ed idyly zp\u011bt do dubnov\u00e9 skute\u010dnosti<\/p>\n\n\n\n

\u201eNa v\u011bdomost se d\u00e1v\u00e1, mu\u017ei od 16 do 60 let se ihned dostav\u00ed\nna k\u0159i\u017eovatku, dob\u0159e obut\u00ed a oble\u010den\u00ed, se z\u00e1sobou j\u00eddla na jeden den\u201c. Hl\u00e1\u0161en\u00ed\nukon\u010dil dvouru\u010dn\u00edm zabubnov\u00e1n\u00edm a pokra\u010doval d\u00e1l, aby obe\u0161el celou d\u011bdinu. Z\nna\u0161eho domu jsme byli t\u0159i, m\u016fj bratr Sl\u00e1vek, j\u00e1 a tat\u00ednek. Ten byl n\u011bjak\u00fd\nmarod, a tak nikam ne\u0161el. Do hodiny jsme my dva byli na k\u0159i\u017eovatce p\u0159ed obecn\u00edm\n\u00fa\u0159adem. Tam st\u00e1li ji\u017e v\u0161ichni mu\u017ei – tedy skoro v\u0161ichni. A\u017e po dlouh\u00e9 dob\u011b jsem\nzjistil, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed chlapci chyb\u011bli.<\/p>\n\n\n\n

Zde pob\u00edhalo n\u011bkolik samopaly ozbrojen\u00fdch voj\u00e1k\u016f, distinkce\nhodnosti nem\u011bli na ramenou \u017e\u00e1dnou, jen u krku povolenou rub\u00e1\u0161ku s b\u00edl\u00fdm\n\u010dist\u00fdm okrajem a navon\u011bn\u00ed, jak star\u00e9 hmhmhm. Rozhazovali rukama a st\u00e1le d\u00e1vali\nn\u011bjak\u00e9 povely, kter\u00fdm jsme v\u0161ak ani za m\u00e1k nerozum\u011bli, sna\u017eili se n\u00e1s n\u011bjak\nrozd\u011blit. Bylo n\u00e1s tam kolem sta chlap\u016f. Tady bych cht\u011bl upozornit, \u017ee\nv t\u00e9 dob\u011b bylo v obci v\u00edc ne\u017e 800 du\u0161\u00ed, tak\u017ee chlap\u016f \u0161ikovn\u00fdch bylo\ndost. Z\u00e1zrakem se jim poda\u0159ilo utvo\u0159it t\u0159i skupiny, odd\u011blit je od sebe a\nspo\u010d\u00edtat. V na\u0161\u00ed skupin\u011b byl probl\u00e9m, st\u00e1li jsme v troj\u0159adu a ne a ne se\ndopo\u010d\u00edtat.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Franti\u0161ek Krh\u00e1nek, pozd\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edsedy SD Jednota, major v <\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Josef Medek, pracoval v d\u0159eva\u0159sk\u00e9m pr\u016fmyslu<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Kolem na\u0161\u00ed \u010dety se motali dva sov\u011bti, u\u017e byli zpocen\u00ed a st\u00e1le jim nevych\u00e1zel po\u010det. V\u017edy \u0159ekl jeden nebo ten druh\u00fd \u201esorok\u201c (\u010dty\u0159icet) a znovu nastalo p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1n\u00ed. Postavil jsem se na \u0161pi\u010dky, abych l\u00e9pe vid\u011bl, bylo n\u00e1s p\u0159esn\u011b 42 a ne \u201esorok\u201c, tedy bylo n\u00e1s o dva v\u00edc ne\u017e zn\u011bl v\u00fdsledek. Nakonec zazn\u011bl jak\u00fdsi povel vpravo v bok a povel k pochodu sm\u011br Boleradice. Ka\u017ed\u00fd m\u011bl na z\u00e1dech mal\u00fd tlumok a v n\u011bm trochu j\u00eddla, tak jak bylo v hl\u00e1\u0161en\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Jaroslav Krh\u00e1nek, fo\u0159t v ji\u017en\u00edch \u010cech\u00e1ch<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n
\"\"
Josef Novotn\u00fd, v roce 1953 velitel roty na
38. rovnob\u011b\u017ece (Korea)<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Ostatn\u00ed dv\u011b skupiny byly rozd\u011bleny tak, \u017ee ta v\u011bt\u0161\u00ed ode\u0161la\nsm\u011br B\u0159eclav na opravu mostu p\u0159es \u0159eku Dyji. T\u011bchto bylo p\u0159esn\u011b \u010dty\u0159icet. V\nt\u00e9to skupin\u011b jim jejich velitel hned \u0159ekl, \u017ee jdou po silnici do B\u0159eclavi.\nBrat\u0159i Franti\u0161ek a Jaroslav Krh\u00e1nkovi, Jo\u017eka Medek a Jo\u017eka Novotn\u00fd nam\u00edtali, \u017ee\npo silnici je to daleko, proto p\u016fjdou rad\u011bji p\u0159es pole a budou tam d\u0159\u00edv. Veliteli\nse to moc nel\u00edbilo, ale nakonec souhlasil. Ti \u010dty\u0159i s velk\u00fdm n\u00e1skokem dorazili\ndo Podiv\u00edna, tam u n\u00e1dra\u017e\u00ed na n\u00e1spu kolej\u00ed na ostatn\u00ed \u010dekali. Po v\u00edce ne\u017e dvou\nhodin\u00e1ch se tam skupina znovu spojila, a tak se tito \u010dty\u0159i za\u0159adili mezi n\u011b a\ns nimi do\u0161li a\u017e do B\u0159eclavi. Most p\u0159es Dyji byl ustupuj\u00edc\u00ed arm\u00e1dou\nvyhozen\u00fd a \u00fapln\u011b zni\u010den\u00fd. Dali se hned do pr\u00e1ce, a\u017e na ty \u010dty\u0159i v\u00fdte\u010dn\u00edky.\nN\u011bkter\u00fd z nich navrhl, kdy\u017e jsou tak bl\u00edzko Slovenska, \u017ee se tam p\u016fjdou\npod\u00edvat. Toti\u017e Jo\u017eka Novotn\u00fd dostal od sv\u00e9ho ot\u010d\u00edma ruksak slovensk\u00fdch pen\u011bz, a\ntak je cht\u011bl vym\u011bnit. Ten ot\u010d\u00edm je dostal od t\u011b\u017ece ran\u011bn\u00e9ho sov\u011btsk\u00e9ho voj\u00e1ka,\nkter\u00e9ho na\u0161el le\u017eet u Boj\u00e1cn\u00e9ho \/\u017eelezn\u00e9ho klobouck\u00e9ho m\u016fstku\/ a na z\u00e1dech jej\nzanesl do Klobouk na o\u0161et\u0159ovnu. Z\u0159ejm\u011b \u0161lo o sov\u011btsk\u00e9ho d\u016fstojn\u00edka a ten mu\njako\u017eto odm\u011bnu za z\u00e1chranu \u017eivota daroval pln\u00fd batoh slovensk\u00fdch pen\u011bz.<\/p>\n\n\n\n

Tito \u010dty\u0159i \u0161li po kolej\u00edch. Asi t\u0159i kilometry za B\u0159eclav\u00ed\nbyla po\u0161kozena tra\u0165, kterou tam opravovali sov\u011bt\u0161t\u00ed voj\u00e1ci. Jejich prvn\u00ed bylo\n\u201c\u0160to vy takoj!\u201c \u201eNo, my jdeme do Hodon\u00edna na pr\u00e1ci,\u201c \u0159ekl Fr. Krh\u00e1nek. Sov\u011btsk\u00fd\nvoj\u00e1k na n\u011b vyvalil o\u010di: \u201eKuda? Godonin? N\u011bt! Zd\u011bs bud\u011bte rabota\u0165!\u201c Za cel\u00fd den\nnedostali naj\u00edst, ale pracovat museli fest, kolejnice kantovat nahoru na n\u00e1sep.\nPozd\u011b odpoledne sov\u011bt\u0161t\u00ed voj\u00e1ci sbalili svoje n\u00e1\u0159ad\u00ed, bez rozlou\u010den\u00ed a\npod\u011bkov\u00e1n\u00ed zmizeli. Tot\u00e9\u017e u\u010dinili i tito \u010dty\u0159i, ale Fr. Krh\u00e1nek se rozlou\u010dil a\nvydal se do Hodon\u00edna za milou. Zbytek hrdin\u016f se je\u0161t\u011b ten den vr\u00e1til dom\u016f.\nJo\u017eka Novotn\u00fd – Bab\u00e1\u010dek u\u017e od lesa Kl\u00ednky nad Mork\u016fvkami sm\u011b\u0159oval na Such\u00fd\n\u0159\u00e1dek za Ji\u0159inkou Hnilicovou, jeho milou a pozd\u011bj\u0161\u00ed man\u017eelkou. Kluci byli doma\na bylo po brig\u00e1d\u011b. Ostatn\u00ed piln\u011b pracovali na oprav\u011b mostu.<\/p>\n\n\n\n

Do t\u0159et\u00ed, podstatn\u011b men\u0161\u00ed skupinky, byl\np\u0159id\u011blen i m\u016fj bratr Sl\u00e1vek. Ten se v\u0161ak musel vr\u00e1tit dom\u016f a zap\u0159\u00e1hnout\nkravi\u010dku do potahov\u00e9ho vozu, druhou kravi\u010dku vyp\u016fj\u010dit od kmotr\u016f a tento povoz\njen spo\u0159e naplnit sl\u00e1mou. V t\u00e9to skupince byli je\u0161t\u011b Vladin Vl\u010dek, Ferdinand\nStraka, Jan Hrabec, Jara Pr\u010d\u00edk a Ludv\u00edk Bula. Tedy celkem \u010dty\u0159i povozy.\nNejd\u0159\u00edve museli jet do Brumovic do orlovny, ve kter\u00e9 bylo skladi\u0161t\u011b lazaretn\u00edho\nmateri\u00e1lu. Tady vyfasovali d\u0159ev\u011bn\u00e1 nos\u00edtka, dlahy a obvazov\u00fd materi\u00e1l. Ka\u017ed\u00fd\nv\u016fz byl a\u017e po okraj napln\u011bn\u00fd. Pak se v doprovodu jednoho \u0161ikmook\u00e9ho\nvraceli a pokra\u010dovali p\u0159es Boleradice, Div\u00e1ky, \u0160itbo\u0159ice, kde u majitele\ncihelny pana Kone\u010dn\u00e9ho p\u0159espali. Sl\u00e1vek Bab\u00e1\u010dek m\u011bl trochu probl\u00e9m, jeho\nvyp\u016fj\u010den\u00e1 kravi\u010dka toti\u017e m\u011bla asi desetidenn\u00ed tel\u00e1tko, tak\u017ee bez n\u011bj necht\u011bla\nvyj\u00edt ani z ma\u0161tale, proto tel\u00e1tku musel sv\u00e1zat nohy a nalo\u017eit na v\u016fz, m\u011bl\nv\u0161ak v\u00fdhodu v tom, \u017ee udojoval ml\u00ed\u010dko, tak\u017ee pili v\u0161ichni i doprovod a\nbyli u\u0161et\u0159eni hladu. \u0160ikmook\u00fd doprovod sh\u00e1n\u011bl jen chleba pro mu\u017estvo a seno \u010di\njatelinu pro dobytek. Po p\u0159esp\u00e1n\u00ed pokra\u010dovali ze \u0160itbo\u0159ic nap\u0159\u00ed\u010d p\u0159es pole do\nT\u011b\u0161an. Ty byly v tu dobu ve sm\u011bru od Klobouk ucpan\u00e9 vojskem, cel\u00e1 53.\narm\u00e1da postupovala na Brno. Tanky, hust\u00e9 z\u00e1stupy vojska, tr\u00e9ny, d\u011blost\u0159electvo,\nst\u00e1le nep\u0159etr\u017eit\u00fd proud. Tak\u017ee chlapci i se \u0161ikmook\u00fdm m\u011bli pot\u00ed\u017e dostat se na\ndruhou stranu p\u0159es silnici. Kravi\u010dky byly z toho netrp\u011bliv\u00e9 a obsluha m\u011bla\nco d\u011blat, aby je uklidnila, ne\u017e se jim kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo p\u0159esunout se na druhou\nstranu. T\u011b\u0161any minuli a sm\u011b\u0159ovali na \u00dajezd, tady jeli kolem skoro vyho\u0159el\u00e9ho\ncukrovaru a pak do voln\u00e9ho ter\u00e9nu. Po jejich prav\u00e9 stran\u011b tekl potok, jeho\u017e\nb\u0159eh byl os\u00e1zen\u00fd \u0161vestkami. Znenad\u00e1n\u00ed zabur\u00e1cely d\u011blost\u0159eleck\u00e9 v\u00fdst\u0159ely z d\u011bl\nukryt\u00fdch pr\u00e1v\u011b tady. Na pades\u00e1t t\u011b\u017ek\u00fdch d\u011bl chrlilo r\u00e1nu za ranou, ost\u0159elovali\nBrno. Kravi\u010dky jan\u010dily i s doprovodem. Chv\u00edli trvalo, ne\u017e je p\u0159im\u011bli\nk dal\u0161\u00edm pochodu. Tak\u00e9 za\u017eili dva leteck\u00e9 n\u00e1lety, d\u00edky Bohu bez n\u00e1sledk\u016f.\nTak se dostali a\u017e do Sokolnic, kter\u00e9 okrajem p\u0159e\u0161li a zam\u00ed\u0159ili do obce Prace.\nZde je doprovod dovedl do staven\u00ed s v\u011bt\u0161\u00edm dvorem, pr\u00fd to bylo \u0159eznictv\u00ed a\nhospoda. Do k\u016flny a na dv\u016fr za\u010dali skl\u00e1dat p\u0159ivezen\u00fd materi\u00e1l, a kdy\u017e najednou\nusly\u0161eli divn\u00fd zvuk letadel, vytu\u0161ili nebezpe\u010d\u00ed. Pro jistotu ka\u017ed\u00fd hledal\n\u00fakryt, kde mohl. Zastihlo je n\u011bmeck\u00e9 bombardov\u00e1n\u00ed obce, kter\u00e9 skon\u010dilo jedin\u00fdm\nn\u00e1letem. Odnesla to jedna kravi\u010dka, nebo\u0165 st\u0159epina ji zas\u00e1hla do b\u0159icha, a to\ntak moc, \u017ee j\u00ed vyh\u0159ezla st\u0159eva a musela b\u00fdt utracena. Ta druh\u00e1 dostala jen\nmalou st\u0159epinku do krku a nebylo to nic v\u00e1\u017en\u00e9ho. Za tu zabitou dostali\nokam\u017eitou n\u00e1hradu, ta ov\u0161em nebyla zvykl\u00e1 zap\u0159ahat do vozu, tak\u017ee s n\u00ed byly\nmen\u0161\u00ed pot\u00ed\u017ee.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Vladin Vl\u010dek, \u00fa\u010dastn\u00edk \u201eprateck\u00e9 odysey\u201c<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

N\u00e1letem byl do prav\u00e9 ruky zran\u011bn st\u0159epinou Ludva Bula a do ramene Vladin Vl\u010dek z Kopca. O\u0161et\u0159ili je na sov\u011btsk\u00e9 o\u0161et\u0159ovn\u011b v obci Prace a bylo jim doporu\u010deno nav\u0161t\u00edvit  hustope\u010dskou nemocnici. Po spln\u011bn\u00ed tohoto p\u0159evozu se v\u0161ichni mohli vr\u00e1tit dom\u016f. Byla ji\u017e noc, p\u0159esto se vraceli. Dojeli do Sokolnic, kde v jednom staven\u00ed po\u017e\u00e1dali o p\u0159esp\u00e1n\u00ed, m\u00edstn\u00edmu majiteli to vhod nebylo. Nejd\u0159\u00edve je odm\u00edtl, ale nakonec souhlasil. Brzy r\u00e1no narychlo pokrmili, nadojili ml\u00e9ka, od hospod\u00e1\u0159e dostali ka\u017ed\u00fd kus chleba, pojedli a vydali se dom\u016f. Byli n\u011bkolikr\u00e1t ter\u010dem leteck\u00fdch \u00fatok\u016f, na\u0161t\u011bst\u00ed sov\u011btsk\u00fdch st\u00edha\u010d\u016f, kte\u0159\u00ed rozpoznali vlastn\u00ed pomocn\u00edky, a tak nest\u0159\u00edleli. Ale hukot motor\u016f byl d\u011bsiv\u00fd. \u0160\u0165astn\u011b se navr\u00e1tili, unaven\u00ed, ale byli doma!<\/p>\n\n\n\n

Na\u0161e t\u0159et\u00ed skupina pochodovala p\u0159es Boleradice, jej\u00ed \u0159ady\nse vyrovnaly, s vypnutou hrud\u00ed a hlasit\u00fdm trojhlasn\u00fdm zp\u011bvem \u201e\u0160est\u00e9ho\n\u010dervence na Strahovsk\u00fdch hradb\u00e1ch st\u00e1li sokol\u00edci\u2026\u201c jsme \u0161lapali p\u0159es d\u011bdinu,\nv n\u00ed\u017e  m\u00edstn\u00edch nebylo ani vid\u011bt. Pokra\u010dovali jsme v pochodu a zp\u011bvu,\nzat\u00edm st\u00e1le nev\u011bdouce kam. Bl\u00ed\u017e\u00edce se k Div\u00e1k\u016fm znovu zp\u011bv a hezky slad\u011bn\u00fd\ntrojhlas, op\u011bt \u201c\u0160est\u00e9ho \u010dervence\u201c, hlasit\u00fd zp\u011bv a vyrovnan\u00fd krok. Dal\u0161\u00ed\npochodov\u00e1 p\u00edsni\u010dka \u201eLv\u00ed silou vzletem sokol\u00edm, Chod\u00edme, chod\u00edme\u201c, ale d\u011bdina\ntich\u00e1, nikdo n\u00e1s neposlouchal.<\/p>\n\n\n\n

I kdy\u017e se melodicky hezk\u00fd a r\u00e1zn\u00fd zp\u011bv oz\u00fdval p\u0159i pochodu\np\u0159es Div\u00e1ky, ani jedin\u00fd ob\u010dan nevy\u0161el, stejn\u011b jako v Boleradic\u00edch. Ticho.\nNikoho nezaj\u00edmalo, kdo to pochoduje a zp\u00edv\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

Ale tady na obecn\u00edm \u00fa\u0159adu visela \u010deskoslovensk\u00e1 vlajka. V\nm\u00edrn\u00e9m v\u00e1nku hezky vl\u00e1la. Aha, na\u0161e vlajka, \u0161est rok\u016f schovan\u00e1 a nyn\u00ed se p\u0159ed\nn\u00e1mi vln\u00ed jak mlad\u00e1 hol\u010di\u010dka. Mirek Harcuba do m\u011b drcnul: \u201ePoj\u010f mn\u011b pomoct!\u201c\nNic nevysv\u011btloval, vyb\u011bhli jsme z \u0159ady, b\u011b\u017eeli k vlajce a rychle se\nji sna\u017eili vysunout z kovov\u00e9ho toulce obecn\u00edho \u00fa\u0159adu. Neda\u0159ilo se n\u00e1m to moc,\nproto\u017ee byla hodn\u011b vysoko. Co te\u010f? \u201ePo\u010dkej, j\u00e1 ti sko\u010d\u00edm za ko\u0148a.\u201c Mirek m\u011b\nst\u00e1l za krkem a poda\u0159ilo se mu vlajku vysunout. B\u011b\u017eeli jsme zp\u00e1tky, dohonili\nostatn\u00ed, ne\u010dekali na n\u00e1s, st\u00e1le pochodovali. U h\u00e1jenky jsme je dohonili a Mirek\n\u0161el suver\u00e9nn\u011b dop\u0159edu p\u0159ed celou jednotku. Za\u0159adil se za sov\u011btsk\u00e9ho voj\u00e1ka,\nkter\u00fd \u0161el prvn\u00ed, a se zdvi\u017eenou vlajkou nad hlavou a se hned n\u00e1m v\u0161em \u0161lo n\u011bjak\nleh\u010deji.<\/p>\n\n\n\n

\u010ceskoslovensk\u00e1 vlajka musela b\u00fdt p\u0159es cel\u00fd protektor\u00e1t\npe\u010dliv\u011b uschovan\u00e1. Proto byla pro n\u00e1s n\u011b\u010d\u00edm vz\u00e1cn\u00fdm. Div\u00e1ck\u00fdm ob\u010dan\u016fm se\nomlouv\u00e1me s velik\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm, ale n\u00e1m \u010dty\u0159iceti kluk\u016fm v t\u00e9 dob\u011b nesm\u00edrn\u011b\npomohla.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159es Nikol\u010dice jsme vyrovnali krok a op\u011bt zp\u00edvali. Voj\u00e1k,\nco \u0161el vzadu, k\u0159i\u010del: \u201eZp\u00edvat \u201e\u0160est\u00e9ho \u010dervence \u0161t\u00edpla blecha N\u011bmce\u201c! To se\ndoprovodu l\u00edbilo a my museli do omrzen\u00ed zp\u00edvat, \u017ee blecha \u0161t\u00edpla N\u011bmce. I tady\nnebylo vid\u011bt \u017e\u00e1dn\u00e9ho obyvatele a bez zast\u00e1vky jsme p\u0159e\u0161li obec a teprve p\u0159ed\nK\u0159epicemi byl desetiminutov\u00fd odpo\u010dinek. Ka\u017ed\u00fd sebou \u201e\u017euchnul\u201c na mez nebo do\np\u0159\u00edkopu, n\u011bkte\u0159\u00ed chlapci se vyzouvali a rovnali vlhk\u00e9 srolovan\u00e9 onuce, pono\u017eky\nnikdo nem\u011bl, nebo\u0165 to by byl p\u0159epych, a nav\u00edc do tvrd\u00fdch komis\u0148\u00e1k\u016f!<\/p>\n\n\n\n

T\u011bch\ndeset minut bylo kr\u00e1tk\u00fdch, vztyk, se\u0159adit a \u201ev piriot pa\u0161li\u201c. Za\u010d\u00ednali jsme b\u00fdt\nunaven\u00ed, ale v kolektivu si to necht\u011bl nikdo p\u0159iznat.<\/p>\n\n\n\n

\"boleradice.jpg\"
Sou\u010dasn\u00fd pohled na Boleradice<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

V K\u0159epic\u00edch\nje\u0161t\u011b doutnala sp\u00e1leni\u0161t\u011b obytn\u00fdch domk\u016f a bylo poznat, \u017ee ned\u00e1vno se tu tvrd\u011b\nbojovalo. Mrtvoly pobl\u00ed\u017e na\u0161\u00ed pochodov\u00e9 osy nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9, ale rozbit\u00fdch\nvozatajsk\u00fdch voz\u016f, prachu a skla z po\u0161kozen\u00fdch dom\u016f bylo plno. I zde jsme\nzap\u011bli, sem tam se pootev\u0159ela vrata, ale nikdo nevy\u0161el. Vystra\u0161en\u00ed ob\u010dan\u00e9 byli\nje\u0161t\u011b schovan\u00ed po sklep\u00edch, ka\u017ed\u00fd se staral o sebe. I tady, ostatn\u011b jako v\u0161ude\njinde, jist\u011b znali pov\u011bstn\u00e9 \u201edavaj \u017einku\u201c. S t\u00edmto po\u017eadavkem se na\u0161i mu\u017ei\nnemohli sm\u00ed\u0159it. Zu\u0159ili, ale nebylo jim to v\u016fbec nic platn\u00e9. Nam\u00ed\u0159en\u00e1 zbra\u0148\nplatila v\u00edc.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Dne\u0161n\u00ed celkov\u00fd pohled na K\u0159epice<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Za K\u0159epicemi p\u0159ed n\u00e1mi le\u017eely Velk\u00e9 N\u011bm\u010dice. V\u00edtr k n\u00e1m p\u0159in\u00e1\u0161el kou\u0159 a smrad ze sp\u00e1leni\u0161\u0165. \u201eJe\u017e\u00ed\u0161i, tady snad nen\u00ed jedin\u00e1 chalupa cel\u00e1.\u201c Nad obc\u00ed se v\u00e1lel \u010dmoud a jak\u00fdsi divn\u00fd z\u00e1pach ze sp\u00e1leni\u0161\u0165, silnice byla pln\u00e1 \u00falomk\u016f z cihel a skla, rozdrcen\u00e9ho d\u0159eva od p\u00e1s\u016f tank\u016f. Ani jsme nem\u011bli chu\u0165 do zp\u00edv\u00e1n\u00ed, tady musela b\u00fdt sakra \u0161avlova\u010dka! Snad jedin\u00fd d\u016fm z\u016fstal cel\u00fd, av\u0161ak m\u00edsto oken \u010dasto jen d\u00edry ve zdech a ani jedin\u00e1 tabulka nebyla cel\u00e1. St\u00e1le jsme \u0161li a za N\u011bm\u010dicemi sm\u011brem na Vranovice jsem v p\u0159\u00edkopu uvid\u011bl le\u017eet zabit\u00e9ho n\u011bmeck\u00e9ho voj\u00e1ka a zrovna tak, jak u n\u00e1s, i tento m\u011bl rozepnut\u00fd poklopec a op\u00e1len\u00e9 ochlupen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Panorama Velk\u00fdch N\u011bm\u010dic<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Vranovice na prvn\u00ed pohled se n\u00e1m nezd\u00e1ly moc po\u0161kozen\u00e9, tak jsme je pro\u0161li bez zast\u00e1vky a v\u0161ichni zcela vy\u010derpan\u00ed jsme kone\u010dn\u011b dorazili do c\u00edle na\u0161eho pochodu – IVAN\u011a. Vlastn\u011b jsme j\u00ed jen pro\u0161li a t\u011bsn\u011b za obc\u00ed jsme uvid\u011bli \u0159\u00ed\u010dku a tot\u00e1ln\u011b zdemolovan\u00fd \u017eelezn\u00fd most. \u0158ekl bych neopraviteln\u00fd. Zahnuli jsme doleva a z m\u00edrn\u00e9ho kope\u010dka, asi po p\u011bti stech metrech jsme se dostali t\u011bsn\u011b k \u0159\u00ed\u010dce. Tady n\u011bkolik sov\u011btsk\u00fdch \u017eenist\u016f budovalo nov\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd most. Hlavn\u00ed pil\u00ed\u0159e m\u011bly ji\u017e postaven\u00e9 a chyb\u011bly spojnice a pokryt\u00ed mostu. Na na\u0161em lev\u00e9m b\u0159ehu \u010dekalo n\u011bkolik vozataj\u016f pln\u011b nalo\u017een\u00fdch munic\u00ed a zakryt\u00fdch plachtou, ji\u017e o\u010dividn\u011b nerv\u00f3zn\u00edch a na druh\u00e9m byly t\u0159i tanky, ukryt\u00e9 v k\u0159ovin\u00e1ch, \u010dekaly na p\u0159ejet\u00ed p\u0159es sp\u00e1sn\u00fd most.<\/p>\n\n\n\n

Na\u0161e prvn\u00ed bylo, \u017ee jsme po zadku sjeli k vod\u011b a vyzut\u00ed si chladili rozp\u00e1len\u00e9 a unaven\u00e9 no\u017ei\u010dky. Ale po chv\u00edli p\u0159i\u0161el povel a rozd\u011blen\u00ed na skupinky. Z bl\u00edzk\u00e9ho lesa jsme tahali topoly \u017eenist\u016fm, kte\u0159\u00ed je otes\u00e1vali a r\u016fzn\u011b kr\u00e1tili a s na\u0161\u00ed pomoc\u00ed ukl\u00e1dali na nov\u00fd most. Ani u jednoho \u017eenisty jsem nevid\u011bl, \u017ee by n\u011bco m\u011b\u0159il metrem a v\u016fbec, \u017ee by n\u011bco m\u011b\u0159ili. U\u0159ezali, osekali, polo\u017eili a pasovalo jim to. Lidi, p\u0159edstavte si, v\u017edy to bylo jako odtud, na centimetr. Jednotliv\u00e9 d\u00edly m\u011bly v oku a voj\u00e1ci byli o\u010dividn\u011b r\u00e1di, \u017ee jim pom\u00e1h\u00e1me. Jejich tv\u00e1\u0159e se hned rozjasnily. I z n\u00e1s se r\u00e1zem stali \u017eenist\u00e9. Za chv\u00edli i my jsme m\u011bli propocen\u00e9 ko\u0161ile.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Iv\u00e1\u0148sk\u00fd most p\u0159es Jihlavku byl tot\u00e1ln\u011b zni\u010den\u00fd<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Kon\u010dili jsme, kdy\u017e se za\u010dalo stm\u00edvat. Voj\u00e1ci v\u0161ak\npokra\u010dovali celou noc. Most byl d\u016fle\u017eitou spojnic\u00ed na cest\u011b k Poho\u0159elic\u00edm,\na proto sp\u011bchali. My jsme v\u0161ak byli na smrt unaven\u00ed a tou\u017eili po odpo\u010dinku.<\/p>\n\n\n\n

\"Textov\u00e9
V t\u011bchto m\u00edstech jsme budovali nouzov\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd most<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Ubytovali n\u00e1s v obci, ale obyvatele jsme nevid\u011bli. Dovedli n\u00e1s k v\u011bt\u0161\u00edmu selsk\u00e9mu staven\u00ed, bylo pr\u00e1zdn\u00e9 a \u00fapln\u011b cel\u00e9 n\u00e1m k dispozici. Chlapci se ubytov\u00e1vali ve staven\u00ed, my t\u0159i jsme se nikam netla\u010dili, a tak na Jo\u017eku P\u00e1len\u00edka, Milo\u0161e Kincla a m\u011b zbyla pr\u00e1zdn\u00e1 ko\u0148sk\u00e1 ma\u0161tal. Ustlal jsem si pod hrantem a p\u0159ipravoval se na sp\u00e1nek, kdy\u017e p\u0159i\u0161el Milo\u0161: \u201ePoj\u010f se pod\u00edvat, Jo\u017eka P\u00e1len\u00edk potkal voj\u00e1ka a p\u0159edstav si, \u017ee oni jsou spolu p\u0159esn\u011b na den stejn\u011b sta\u0159\u00ed. M\u00e1me hned p\u0159ij\u00edt za n\u00edm.\u201c \u0160li jsme, voj\u00e1\u010dek p\u0159inesl do domku bl\u00edzko jejich velitelstv\u00ed dva kbel\u00edky hn\u011bd\u00e9, hust\u00e9 tekutiny, \u017ee pr\u00fd v\u00edno. A \u201edavaj, \u017eivio, popij n\u011bmno\u017eko, na Stalina, na rodn\u00e9 bratry, na \u017eivot a chuj s vojnou\u201c. Po\u0159\u00e1d dokola, pili jsme z otlu\u010den\u00fdch plechov\u00fdch hrnk\u016f roz\u0159ed\u011bn\u00e9 kvasnice, ty mn\u011b moc nechutnaly. Bylo mn\u011b z toho d\u0159\u00edv na blit\u00ed, nejrad\u011bji bych se vid\u011bl pod hrantem, ale d\u0159\u00edv n\u00e1s necht\u011bl pustit, dokud to nevypijeme. Je\u017e\u00ed\u0161marja, dva kyble!! Vojska byla pln\u00e1 d\u011bdinka a i ten domek, ve kter\u00e9m jsme byli, se najednou naplnil, ale ani jedin\u00fd z nich n\u00e1s nekontaktoval, m\u011bli jsme \u00faplnou volnost. <\/p>\n\n\n\n

Hlava se n\u00e1m u\u017e to\u010dila, a tak jsme se bratrsky rozlou\u010dili a\n\u0161li sp\u00e1t. R\u00e1no bylo coby dup a bud\u00ed\u010dek byl tvrd\u00fd, co jsme spali, na\u0161e ubytovna\nho\u0159ela. \u010c\u00e1st staven\u00ed a hospod\u00e1\u0159sk\u00fdch prostor v jednom plameni, nikdo\nnehasil, ani my ne, nikdo, postaven\u00ed mostu bylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed! Jestli to zap\u00e1lila\nmina \u010di d\u011blost\u0159eleck\u00fd gran\u00e1t, nikdo netu\u0161il, ale chalupa ho\u0159ela a my jsme\nsp\u011bchali k mostu. <\/p>\n\n\n\n

V poklusu jsme dob\u00edhali a hned se za\u0159azovali\nk \u010dinnosti. Nikdo n\u00e1s nemusel rozd\u011blovat, ka\u017ed\u00fd v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Ve\nvzduchu bylo c\u00edtit jak\u00e9si nap\u011bt\u00ed, \u017ee by ten zatracen\u00fd most m\u011bl co nejrychleji\nst\u00e1t!?<\/p>\n\n\n\n

Jeden jako druh\u00fd jsme se sna\u017eili, jak kdo nejl\u00e9pe um\u011bl. \u017daludek se ale siln\u011b oz\u00fdval, most byl v\u0161ak p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed. A\u017e t\u011bsn\u011b p\u0159ed polednem n\u011bkdo navrhl, \u017ee by Franta Hrade\u010dn\u00fd, jako jedin\u00fd vyu\u010den\u00fd \u0159ezn\u00edk z na\u0161\u00ed skupiny, mohl j\u00edt do Ivan\u011b je\u0161t\u011b se dv\u011bma pomocn\u00edky a tam sehnat n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo, pop\u0159\u00edpad\u011b zajistit pras\u00e1tko a uva\u0159it kotel gul\u00e1\u0161e. A tak se tak\u00e9 stalo. Sov\u011bt\u0161t\u00ed \u017eenist\u00e9 nic nenam\u00edtali, skupinka ode\u0161la sh\u00e1n\u011bt j\u00eddlo a my kmitali jak namydlen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\"+Pam\u011bti
Milo\u0161 Kincl<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

I ta parta kucha\u0159\u016f se state\u010dn\u011b \u010dinila, sehnali opu\u0161t\u011bn\u00e9ho \u010dun\u00edka, po rusku jej op\u00e1lili a hned se dali do va\u0159en\u00ed. Poda\u0159ilo se jim celkem brzy nava\u0159it velik\u00fd hrnec gul\u00e1\u0161e a sp\u011bchali s n\u00edm za n\u00e1mi, v\u011bd\u011bli, \u017ee m\u00e1me hrozn\u00fd hlad a \u017ee mus\u00edme poctiv\u011b makat. Pomocn\u00edci Franty Hrade\u010dn\u00e9ho Jo\u017eka Mar\u0161\u00e1lek a Zden\u011bk P\u00e1len\u00edk jej nesli a u\u017e z d\u00e1lky jsme je vid\u011bli. Ten t\u0159et\u00ed je\u0161t\u011b sh\u00e1n\u011bl po obci chleba. Vid\u011bli jsme, \u017ee ho\u0161i nesou hrnec gul\u00e1\u0161e a my se t\u011b\u0161ili, jak se nadl\u00e1bnem.<\/p>\n\n\n\n

U\u017e byli jen asi sto metr\u016f od n\u00e1s, kdy\u017e najednou bylo vid\u011bt, jak kolem n\u00e1s docela blizou\u010dko vyletuj\u00ed hrom\u00e1dky hl\u00edny, a n\u00e1sleduje kulometn\u00fd \u0161t\u011bkot. V ten okam\u017eik jsme v\u0161ichni pochopili, \u017ee se jedn\u00e1 o kulometn\u00fd p\u0159epad. Ti hajzli m\u00ed\u0159ili p\u0159\u00edmo na n\u00e1s! Bez povelu v\u0161ichni k zemi a bez pohybu. Ten, kdo byl bl\u00edzko \u0159eky, se rychle schoval v jej\u00edm koryt\u011b tak, aby nebyl na mu\u0161ce. V t\u00e9to chv\u00edli jsem byl asi 70 metr\u016f severn\u011b od mostu v koryt\u011b \u0159eky. Na chvilku kulometn\u00fd p\u0159epad ustal. Ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsme sly\u0161eli hv\u00edzdaj\u00edc\u00ed minu a v\u00fdbuch, osmdes\u00e1t metr\u016f p\u0159ed mostem na pooran\u00e9 pole a hned nato dal\u0161\u00ed hvizd a v\u00fdbuch, asi sedmdes\u00e1t a taky na pole, ale za most a docela bl\u00edzko m\u011b nov\u00fd v\u00fdbuch. Za dal\u0161\u00edch n\u011bkolik vte\u0159in op\u011bt dal\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00fd hvizd a v\u00fdbuch p\u0159\u00edmo do skoro dokon\u010den\u00e9ho mostu. Lidi zlat\u00ed, to jste nevid\u011bli, z tak kr\u00e1tk\u00e9 vzd\u00e1lenosti, jak j\u00e1, t\u0159\u00edsky, d\u00fdm a dal\u0161\u00ed z\u00e1sah a p\u0159\u00edmo do st\u0159edu mostu, to u\u017e byly ve vzduchu i ty t\u011b\u017ek\u00e9 tr\u00e1my. \u201eHernajs, tady p\u0159ece nebudu \u010dekat na smrt\u201c a jako vyu\u010den\u00fd voj\u00e1k i s ostatn\u00edmi hochy nejd\u0159\u00edv poklek, prudk\u00fd vztyk a pak \u00faprk od tohoto b\u011bsn\u011bn\u00ed pry\u010d. Gul\u00e1\u0161 s hrncem chlapci postavili do br\u00e1zdy a pry\u010d od n\u011bho, aby si taky zachr\u00e1nili \u017eivot. Nikdo se ned\u00edval, kdo a kam ut\u00edkal. Nam\u00ed\u0159il jsem si to podle azimutu asi t\u00edm sm\u011brem, kde by mohla b\u00fdt rodn\u00e1 d\u011bdina. A vid\u011bl jsem, \u017ee tak ut\u00edk\u00e1 v\u00edc chlapc\u016f. Druh\u00e1 \u010d\u00e1st prchala sm\u011brem, jak jsme p\u0159i\u0161li. Na\u0161e skupinka p\u00e1dila p\u0159es rozoran\u00e9 pole k bl\u00edzk\u00e9mu lesu a zad\u00fdchan\u00ed se prod\u00edrali hou\u0161tinami,<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Popick\u00e1 bo\u0159\u00ed muka<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

ne\u017e se p\u0159ed n\u00e1mi objevila jin\u00e1 \u0159eka a\u017e po okraj pln\u00e1, rozvodn\u011bn\u00e1. \u201eJe\u017e\u00ed\u0161i, co te\u010f?\u201c V jej\u00edch kaln\u00fdch vod\u00e1ch se v\u00edrem to\u010dilo v\u0161e, co po cest\u011b sebrala, \u017eeb\u0159i\u0148\u00e1k, v\u016fz i s ojem, utopen\u00ed ru\u0161t\u00ed i n\u011bme\u010dt\u00ed voj\u00e1ci i vykrmen\u00ed pa\u0161\u00edci, civilist\u00e9, n\u011bjak\u00e1 \u017eena v \u010derven\u00e9 sukni s b\u00edl\u00fdm \u0161\u00e1tkem na hlav\u011b, dal\u0161\u00ed \u0161ok. No dob\u0159e, ale my pot\u0159ebujeme na druhou stranu, jak se tam dostaneme? Pot\u0159ebujeme p\u0159ej\u00edt! A hlavn\u011b co nejd\u0159\u00edve. \u201eHo\u0161i, zachovejte klid a rozvahu,\u201c nab\u00e1dal n\u00e1s Milo\u0161 Totu\u0161ek a Adolf Zikmund.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Tady jsme tehdy Popic\u00edch bydleli, vzhled domu se ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t zm\u011bnil<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Oba m\u011bli nedokon\u010denou st\u0159edn\u00ed \u0161kolu a Ad. Zikmund se pr\u00fd\ntajn\u011b u\u010dil rusky. Stejn\u011b n\u00e1m nebylo jin\u00e9ho zbyt\u00ed, a tak jsme je poslechli a\nti\u0161e se prod\u00edrali po prav\u00e9m b\u0159ehu dal\u0161\u00edch t\u0159i sta metr\u016f. Tu jsme narazili na\nl\u00e1vku p\u0159es \u0159eku, ale pouze pro jednoho chodce. Na prv\u00fd pohled l\u00e1vka nebudila\ndobr\u00fd dojem, bylo na n\u00ed vid\u011bt zanedb\u00e1n\u00ed a st\u00e1\u0159\u00ed, siln\u011b prohnut\u00e1, a\u017e se skoro dot\u00fdkala\nvody. V\u0161ichni jsme d\u00fdchali jak lokomotiva, hlad n\u00e1s p\u0159e\u0161el, ale \u017e\u00edze\u0148 byla\nvelik\u00e1. Jazyk se n\u00e1m lepil na patro a v hub\u011b ho\u0159ko jak po pely\u0148ku a nebylo\nse \u010deho nap\u00edt.<\/p>\n\n\n\n

Kdo p\u016fjde prvn\u00ed? O\u010di v\u0161ech zabodnut\u00e9 do zem\u011b, bylo sly\u0161et jen prudk\u00e9 oddychov\u00e1n\u00ed. Ozval se Milo\u0161 Totu\u0161ek a hned dal pokyn: \u201eP\u016fjdu prvn\u00ed a dal\u0161\u00ed, a\u017e budu na druh\u00e9 stran\u011b\u201c. Vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 o\u010di v\u0161ech dvaadvaceti kluk\u016f sledovalo \u0161\u0165astn\u00e9 p\u0159ekon\u00e1n\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eky a pak jeden po druh\u00e9m jsme se dostali na druhou stranu bl\u00ed\u017ee k domovu. Nikdo na nikoho ne\u010dekal a ka\u017ed\u00fd se staral hlavn\u011b o sebe. Vy\u0161li jsme v chumlu z lesa, p\u0159ed n\u00e1mi obd\u011blan\u00e9 pole a za n\u00edm silnice, v\u00edc vpravo v d\u00e1li obec. Nikdo nev\u011bd\u011bl, jak se jmenuje. Rychlou ch\u016fz\u00ed jsme byli za chvilku uprost\u0159ed obce. Na\u0161\u00edm prvn\u00edm c\u00edlem byla studna. Jej\u00ed pumpa byla rozviklan\u00e1 a chatrn\u00e1, ale vodu d\u00e1vala, pili jsme ji hltav\u011b jeden p\u0159es druh\u00e9ho a na\u010disto jsme zapomn\u011bli, \u017ee by mohla b\u00fdt otr\u00e1ven\u00e1. Stejn\u011b n\u00e1m to bylo \u00fapln\u011b jedno. U\u017e jsme se dop\u00edjeli, \u201eHergotfix, ta voda smrd\u00ed jak z\u00e1prdky.\u201c Ano, byli jsme v Pouzd\u0159anech, v \u010dist\u011b n\u011bmeck\u00e9 obci a ani jedin\u00fd obyvatel nevylezl ze sklepa. Voda smradlav\u00e1, ale na\u0161t\u011bst\u00ed jedovat\u00e1 nebyla.<\/p>\n\n\n\n

\"\"<\/figure>\n\n\n\n

Dal\u0161\u00ed moudr\u00e9 rozhodnut\u00ed od t\u011bch dvou: \u201eChlapi, nev\u00edme, kde jsme, zda u Rus\u016f \u010di u N\u011bmc\u016f, proto mus\u00edme utvo\u0159it dvojstupy a v pochodov\u00e9m \u0161iku pokra\u010dovat po silnici do Popic, pak do Hustope\u010d\u00ed a dom\u016f. Kdy\u017e p\u016fjdeme se\u0159azen\u00ed, nikdo po n\u00e1s jist\u011b nebude st\u0159\u00edlet, ne\u017e n\u00e1s obezn\u00e1.\u201c Logick\u00e1 \u00favaha se uk\u00e1zala jako dobr\u00e1 a moudr\u00e1. Se\u0159azen\u00ed n\u00e1m ne\u010dinilo pot\u00ed\u017ee, to jsme znali ze sokola a  proto\u017ee jsme byli jen tak na lehko, v\u0161echno, co jsme m\u011bli z domu, z\u016fstalo v Ivani. Jednotn\u011b jsme kr\u00e1\u010deli a beze zp\u011bvu hled\u011bli vst\u0159\u00edc nezn\u00e1m\u00e9 budoucnosti. Asi po dvou kilometrech, mezi Pouzd\u0159any a Popicemi, po lev\u00e9 stran\u011b silnice u bo\u017e\u00ed muky, le\u017eel na b\u0159i\u0161e, s pu\u0161kou vedle sebe, rusk\u00fd voj\u00e1k. My jsme jej nevid\u011bli. Ani\u017e by se uk\u00e1zal, jen hlasit\u011b zvolal: \u201eDavaj postat! I ftoroj \u010delov\u011bk v piriot!\u201c Z\u016fstali jsme poslu\u0161n\u011b st\u00e1t a Milo\u0161 Totu\u0161ek a Adolf Zikmund ud\u011blali n\u011bkolik krok\u016f kup\u0159edu. Le\u017e\u00edc\u00ed voj\u00e1k se zvedl, s pu\u0161kou p\u0159ipravenou k v\u00fdst\u0159elu, \u0161el zji\u0161\u0165ovat, co jsme za\u010d. Z\u0159ejm\u011b mu \u0159ekli, \u017ee ut\u00edk\u00e1me p\u0159ed n\u011bmeckou minometnou palbou, \u017ee jsme stav\u011bli most p\u0159es \u0159eku Jihlavku a te\u010f hladov\u00ed sp\u011bch\u00e1me dom\u016f. Najednou se z druh\u00e9 strany silnice uk\u00e1zal dal\u0161\u00ed hl\u00eddkuj\u00edc\u00ed sov\u011bt a taky s nam\u00ed\u0159enou pu\u0161kou, n\u011bco si mezi sebou chv\u00edli pov\u00eddali. Vtom Milo\u0161 \u0159ekl: \u201eKluci, po\u010dkejte zde, j\u00e1 a Dolfa p\u016fjdeme do Popic vyjednat dal\u0161\u00ed kroky, aby n\u00e1s pustili d\u00e1l.\u201c Do hodiny a p\u016fl byli zp\u00e1tky, my zat\u00edm le\u017eeli ve \u0161karp\u011b a post\u00e1vali po silnici, nikam jsme j\u00edt nemohli, proto\u017ee ten jeden na n\u00e1s st\u00e1le m\u00ed\u0159il. Z\u00e1stupci na\u0161\u00ed skupiny se zakr\u00e1tko vr\u00e1tili s hlasit\u00fdm \u201evztyk, se\u0159a\u010fte se a jdem do Popic, pom\u016f\u017eeme jim postavit \u017eelezni\u010dn\u00ed most B\u0159eclav – Brno, silnice pod n\u00edm vede do Strachot\u00edna.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Adolf Zikmund (pozd\u011bj\u0161\u00ed hlavn\u00ed urbanista m\u011bsta Zl\u00edna), Ani\u010dka H\u00e1jkov\u00e1, Milo\u0161 Tot\u016f\u0161ek, Ji\u0159inka Hnilicov\u00e1<\/em> <\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

V tichosti jsme pro\u0161li p\u0159es Popice kolem kostela a\u017e\nt\u00e9m\u011b\u0159 na druh\u00fd okraj obce, ulic\u00ed k \u017eelezni\u010dn\u00edm kolej\u00edm. V jej\u00ed druh\u00e9 t\u0159etin\u011b\nst\u00e1l star\u0161\u00ed jednoposcho\u010fov\u00fd d\u016fm, b\u00edle zal\u00ed\u010den\u00fd, s modrou obrovn\u00e1vkou a jen\ns vraty a brankou. Tady budeme tak dlouho, ne\u017e postav\u00edme \u017eelezni\u010dn\u00ed most.\nOtev\u0159eli jsme vr\u00e1tka, v pr\u016fjezdu st\u00e1l kravsk\u00fd potahov\u00fd \u017eeb\u0159i\u0148\u00e1\u010dek a na\nmal\u00e9m dvorku p\u0159epln\u011bn\u00e9 hnoji\u0161t\u011b. Naproti pr\u00e1zdn\u00e9 chl\u00edvky na t\u0159i kusy hov\u011bz\u00edho\ndobytka spolu i s m\u00edstem pro vep\u0159e. Po prav\u00e9 stran\u011b hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 staven\u00ed\ns kuchyn\u00ed a lo\u017enic\u00ed, n\u00e1bytek v\u0161ak chyb\u011bl. A p\u0159ed t\u00edmto objektem st\u00e1l na\ndvo\u0159e zabudovan\u00fd kotel. Z\u0159ejm\u011b na va\u0159en\u00ed brambor pro vep\u0159ov\u00fd skot.<\/p>\n\n\n\n

\u201eChlapi, ten hn\u016fj nah\u00e1z\u00edme zp\u00e1tky do chl\u00e9va, aby n\u00e1m\nnezavazel. N\u011bkdo sko\u010dte na p\u016fdu a sho\u010fte sl\u00e1mu, usteleme si v lo\u017enici a\nv\u0161ude, kde bude m\u00edsto, se zbytkem sl\u00e1my zakryjeme hnoji\u0161t\u011b. Jinak se hned p\u016fjde\nna stavbu mostu\u201c. P\u0159ed na\u0161\u00ed do\u010dasnou ubytovnou st\u00e1la str\u00e1\u017e s pu\u0161kou na\nz\u00e1dech a dal\u0161\u00ed n\u00e1s doprov\u00e1zela k mostu.<\/p>\n\n\n\n

Na most\u011b bylo vid\u011bt, \u017ee si tady n\u011bme\u010dt\u00ed sap\u00e9\u0159i (\u017eenist\u00e9)\ndali z\u00e1le\u017eet. Z dvoukolejn\u00e9ho \u017eelezni\u010dn\u00edho mostu z\u016fstala obrovsk\u00e1 d\u00edra.\nKolejnice v\u00fdbuchem pokroucen\u00e9 a daleko v poli a ze zbytku hromada suti. I\ntady ji\u017e sov\u011bt\u0161t\u00ed \u017eenist\u00e9 usilovn\u011b pracovali. Na prav\u00e9 stran\u011b vysok\u00e9ho n\u00e1spu\nji\u017e m\u011bli p\u0159ipraven\u00e9 nov\u00e9 dvacetimetrov\u00e9 kolejnice. Kus d\u00e1l, pod n\u00e1spem, byla\nohromn\u00e1 hromada dlouh\u00fdch siln\u00fdch smrkov\u00fdch kmen\u016f. Nejd\u0159\u00edve se musela odstranit\nsu\u0165 a postavit pevn\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd most a na n\u011bj se pak kladly kolejnice. \u017denist\u016f\nbylo zoufale m\u00e1lo a byla na nich vid\u011bt d\u011bsn\u00e1 \u00fanava. Velmi sp\u011bchali, uniformy\nm\u011bli \u00fapln\u011b propocen\u00e9. Tato tra\u0165 byla jedinou ji\u017en\u00ed \u017eelezni\u010dn\u00ed spojnic\u00ed ze\nSlovenska do Brna. Fronta \u017e\u00e1dala munici a Br\u0148\u00e1ci potraviny.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Popick\u00fd \u017eelezni\u010dn\u00ed most<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

Ji\u017e se stm\u00edvalo, kdy\u017e p\u0159i\u0161el povel ke konci pracovn\u00ed doby a k na\u0161emu odchodu na novou ubytovnu. V\u0161ichni jsme byli unaven\u00ed a taky hladov\u00ed. Sov\u011bt\u0161t\u00ed \u017eenist\u00e9 v\u0161ak pokra\u010dovali. My, s hladem jako tyg\u0159i, jsme se jeden p\u0159es druh\u00e9ho ohl\u00ed\u017eeli, co by se dalo sn\u00edst. Proto padlo rozhodnut\u00ed, \u017ee se n\u011bkdo mus\u00ed starat o j\u00eddlo. \u201cBude to Jo\u017eka Mar\u0161\u00e1lek, Zden\u011bk P\u00e1len\u00edk a ty (tedy j\u00e1). Z\u016fstanete doma, n\u011bco se\u017ee\u0148te a a\u0165 je uva\u0159eno, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edme.\u201c \u0160li jsme sp\u00e1t a bud\u00ed\u010dek byl v p\u011bt r\u00e1no. Od \u0161esti hodin i d\u0159\u00edv se ji\u017e makalo.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Celkov\u00fd pohled na dne\u0161n\u00ed Popice<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

My t\u0159i jsme z\u016fstali\ndoma s \u00fakolem zajistit stravu pro dvaadvacet mu\u017e\u016f. T\u011bch dvacet kamar\u00e1d\u016f\nz Ivan\u011b uteklo od bombardovan\u00e9ho mostu zp\u011bt p\u0159es Vranovice dom\u016f. My jsme\nnejd\u0159\u00edve trochu poklidili a urovnali sl\u00e1mu, aby to vypadalo aspo\u0148 trochu jako u\nlid\u00ed. \u201cChl\u00e9v nebo lo\u017enice – vsjo rovno.\u201c Od velitele obce jsem obdr\u017eel Svodku\n\/p\u00edsemn\u00e9 potvrzen\u00ed\/, kter\u00e1 m\u011b oprav\u0148ovala vzd\u00e1lit se od na\u0161\u00ed ubikace na p\u011bt\ndom\u016f na v\u0161echny sv\u011btov\u00e9 strany. D\u00e1l jsem nesm\u011bl, ozbrojen\u00e1 str\u00e1\u017e s pu\u0161kou\nna rameni za mne nespustila o\u010di. Hledali jsme d\u016fm od domu hlavn\u011b ve sklep\u00edch\nbrambory, zeleninu, cibuli, \u010desnek, mouku, s\u016fl, cukr a omastek.<\/p>\n\n\n\n

Napoprv\u00e9 jsme m\u011bli jen minim\u00e1ln\u00ed \u00fasp\u011bch, ale i z t\u00e9 tro\u0161ky, co jsme na\u0161li, jsme na dvorku uva\u0159ili prvn\u00ed kotel hust\u00e9 von\u00edc\u00ed brambora\u010dky. \u00dapln\u00fd z\u00e1zrak! Po dvou dnech prv\u00e9 a tepl\u00e9 j\u00eddlo! Dokonce pln\u00fd kotel. Byl to hotov\u00fd p\u0159epych. Ka\u017ed\u00fd si nab\u00edral s\u00e1m a kolik sn\u011bdl. Dal\u0161\u00ed den jsem si str\u00e1\u017en\u00e9mu posteskl, \u017ee pot\u0159ebujeme je\u0161t\u011b maso a on: \u201eProbl\u00e9ma n\u011bt!\u201c. A za hodinu dal\u0161\u00ed voj\u00e1k ji\u017e p\u0159ivedl p\u0159ed na\u0161i ubytovnu kr\u00e1vu se slovy \u201evazmi\u201c a ode\u0161el. Po na\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 porad\u011b jsme ji vr\u00e1tili a \u017e\u00e1dali jen kus masa. Voj\u00e1k – str\u00e1\u017en\u00fd za\u0159\u00eddil, \u017ee za dal\u0161\u00ed hodinu p\u0159i\u0161el jin\u00fd, abychom si odnesli jen maso. Nakonec jsme vyfasovali \u201eruku z korovy\u201c a se Zde\u0148kem P\u00e1len\u00edkem jsme m\u011bli co d\u011blat, abychom ji unesli. Vykost\u011bn\u00e1 se zabalila do mokr\u00e9ho pooctovan\u00e9ho prost\u011bradla a odnesla do sklepa. Bylo po b\u00edd\u011b! Hned jsme va\u0159ili dal\u0161\u00ed brambora\u010dku, tentokr\u00e1t nahusto s mal\u00fdmi kousky nakr\u00e1jen\u00e9ho hov\u011bz\u00edho masa a tak\u00e9 s major\u00e1nkou. Kotel dobr\u00e9, v\u00fd\u017eivn\u00e9, von\u00edc\u00ed pol\u00e9vky \u201ebor\u0161\u010de\u201c, kter\u00fd se ani nesn\u011bdl, tak zbylo i na sn\u00eddani. Mezi mu\u017estvem byla n\u00e1ramn\u00e1 spokojenost a za\u010dali jsme i \u017eertovat. Te\u010f u\u017e n\u00e1m chyb\u011bly jen holky a v\u00edno.Asi \u010dtvrt\u00fd den p\u0159i\u0161la do na\u0161eho domu vy\u0161\u0161\u00ed, huben\u00e1 a bled\u00e1 sv\u011btlovl\u00e1ska, na prav\u00e9m ruk\u00e1vu sv\u011btl\u00e9ho saka b\u00edlou p\u00e1sku jako ozna\u010den\u00ed N\u011bmc\u016f. \u201cBitte, mohu dovnit\u0159? J\u00e1 poch\u00e1z\u00edm z tohoto domu a n\u011bco bych si cht\u011bla vz\u00edt pro mal\u00e9.\u201c Ve tv\u00e1\u0159i byla vystra\u0161en\u00e1 a cel\u00e1 jak\u00e1si unaven\u00e1. \u201cNo, vezmi si, co chce\u0161,\u201c str\u00e1\u017en\u00fd tak\u00e9 nic nenam\u00edtal. A my jsme se d\u00e1l bavili u kotle. N\u011bmka chodila po dom\u011b, po chv\u00edli ode\u0161la a odn\u00e1\u0161ela si n\u011bco m\u00e1lo svr\u0161k\u016f. Nev\u011bnoval jsem j\u00ed \u017e\u00e1dnou pozornost, kdy\u017e proch\u00e1zela kolem kotle, jako na pozdrav zamumlala \u201cnashle\u201c.<\/p>\n\n\n\n

K ve\u010deru p\u0159i\u0161li \u201ehladovci\u201c ze stavby, ka\u017ed\u00fd dostal op\u011bt\nhust\u00e9ho bor\u0161\u010de, kolik sn\u011bdl. Ale u\u017e v noci byli n\u011bkte\u0159\u00ed \u010dasto na z\u00e1chod\u011b a\nst\u011b\u017eovali si na bolesti b\u0159icha a pr\u016fjem jako bi\u010d. Nejv\u00edce se to projevovalo na\nstavb\u011b, tam jeden p\u0159es druh\u00e9ho b\u011bhal a v\u0161ichni nesta\u010dili stahovat kalhoty.<\/p>\n\n\n\n

Kolem des\u00e1t\u00e9 dopoledne p\u0159i\u0161el d\u016fstojn\u00edk s doprovodem.\nM\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed modrou barvu \u010depice a s naganem (pistole) u pasu \u0159ka \u201ePa\u010demu\ntvaji rabot\u010dici ser\u016ft?\u201c chodil po ubytovn\u011b, do n\u011b\u010deho kopl anebo n\u011bco nadzvedl.\nOchutnal obsah kotle a \u0159ekl \u201evsjo chara\u0161oo\u201c. Zrovna jsem cht\u011bl solit, kdy\u017e m\u011b\nnapadlo, ochutnej tu s\u016fl, je jak\u00e1si hrub\u0161\u00ed ne\u017e d\u0159\u00edv. Zji\u0161t\u011bn\u00ed vyzn\u011blo, \u017ee ta\nhuben\u00e1 N\u011bmka n\u00e1m do soli nasypala drcenou sodu. Musel jsem ji popsat. Pozd\u011bji\njsem se ptal na\u0161ich str\u00e1\u017en\u00fdch, zda ji chytili. Jejich odpov\u011b\u010f byla z\u00e1porn\u00e1. <\/p>\n\n\n\n

P\u0159i hled\u00e1n\u00ed brambor a zeleniny jsme s nezbytn\u00fdm\nstr\u00e1\u017en\u00fdm narazili na vinn\u00fd sklep. Ten byl zam\u010den\u00fd um\u011bleck\u00fdm \u017eelezn\u00fdm visac\u00edm\nz\u00e1mkem na dve\u0159\u00edch. Pro str\u00e1\u017en\u00e9ho to nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka a za okam\u017eik jsme\nbyli uvnit\u0159 \u0161irok\u00e9ho a dlouh\u00e9ho sklepa. Tak velik\u00e9 n\u00e1doby na v\u00edno jsem do t\u00e9\ndoby nevid\u011bl a v\u0161echny byly pln\u00e9! Pot\u00ed\u017e byla v tom, jak naplnit kbel\u00edky\nv\u00ednem. Hadi\u010dka ani ko\u0161t\u00fd\u0159 nebyl. Nejd\u0159\u00edv se o to pokusil str\u00e1\u017en\u00fd a p\u0159esn\u011b\nm\u00ed\u0159enou ranou st\u0159elil do sudu. J\u00e1 jsem byl p\u0159ipraven\u00fd, \u017ee d\u00edrkou v\u00edno pote\u010de do\np\u0159ipraven\u00e9ho kbel\u00edku. Omyl! Nevytekla ani kapka. Pak m\u011b napadlo, \u017ee by se m\u011bla\nvyrazit d\u0159ev\u011bn\u00e1 z\u00e1tka ve dv\u00ed\u0159k\u00e1ch sudu. Pokus byl \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd, nohou se mi to\npoda\u0159ilo a po chv\u00edli za\u010dala ze sudu vyt\u00e9kat hust\u00e1 nehezk\u00e1 hmota – kvasnice, ale\npo chv\u00edli u\u017e na zem teklo \u010dist\u00e9 \u010derven\u00e9 v\u00edno. Okam\u017eit\u011b byly napln\u011bny oba d\u017ebery,\npotom jsem velik\u00fdm d\u0159ev\u011bn\u00fdm \u0161puntem zacpal d\u00edru, nohou ji ut\u011bsnil a \u0161el zp\u011bt na\nubytovnu. Zden\u011bk P\u00e1len\u00edk vy\u010distil kotel, zbytek pol\u00e9vky nalil do n\u00e1dob a do\nkotle nalil \u010derven\u00e9 na sva\u0159\u00e1k. A \u0161lo se pro dal\u0161\u00ed dva. Jo\u017eka Mar\u0161\u00e1lek p\u0159ilo\u017eil\npod kotel a \u0161el sh\u00e1n\u011bt sko\u0159ici a h\u0159eb\u00ed\u010dek, i cukru bylo poskrovnu, ale v\u016fn\u011b\nbylo jako v apatyce.<\/p>\n\n\n\n

Nave\u010der p\u0159i\u0161li chlapci z pr\u00e1ce, nikdo ani necht\u011bl\npol\u00e9vku a jen nadzved\u00e1vali poklici a \u010dichali. Kdo ochutn\u00e1 prvn\u00ed, jestli to nen\u00ed\notr\u00e1ven\u00e9? My, kdy\u017e jsme to va\u0159ili, jsme u\u017e d\u00e1vno ochutnali.<\/p>\n\n\n\n

Prvn\u00ed se p\u0159ihl\u00e1sil Jindra Kadrnka a plechov\u00fdm hrnkem si nabral\npln\u00fd a hltav\u011b pil, nabral druh\u00fd a znova pil. Chvili\u010dku st\u00e1l, pojednou vyvalil\no\u010di a naznak padl p\u0159es oje mal\u00e9ho \u017eeb\u0159i\u0148\u00e1\u010dku a z\u016fstal rozta\u017een\u00fd le\u017eet na sl\u00e1m\u011b,\njen chropt\u011bl. Alkohol zap\u016fsobil. Uznali jsme, \u017ee je to siln\u011b piteln\u00e9, proto\ndlouho netrvalo a v\u0161ichni n\u00e1sledovali Jindru. Te\u010f u\u017e jsme m\u011bli i dobr\u00e9 v\u00edno.\nAno, byla to vynikaj\u00edc\u00ed popick\u00e1 Frankovka. V m\u00edru jsme pak na ni dlouho\nvzpom\u00ednali. Te\u010f u\u017e chyb\u011bly jen ty holky.<\/p>\n\n\n\n

Jeden den byla na stavb\u011b taky sm\u016fla. V na\u0161\u00ed skupin\u011b jsme\nm\u011bli dva bratry Petr\u00e1\u0161ovy, Miroslava a Bohumila. Tomu star\u0161\u00edmu, Mirkovi, se p\u0159i\nkantov\u00e1n\u00ed (p\u0159evracen\u00ed) kolejnice a manipulaci s n\u00ed na nerovn\u00e9m ter\u00e9nu\nn\u011bjak dostala prav\u00e1 noha pod vle\u010den\u00e9 t\u011b\u017ek\u00e9 \u017eelezn\u00e9 b\u0159emeno a to mu ji zle\npohmo\u017edilo. \u0158val bolest\u00ed, zat\u00ednal zuby, noha krv\u00e1cela a po chv\u00edli za\u010dala\not\u00e9kat. Rady byly v\u0161elijak\u00e9, l\u00e9ka\u0159 v\u0161ak po ruce nebyl, ani vojensk\u00fd, a tak si\nna to p\u0159ikl\u00e1dal mlad\u00e9 bezov\u00e9 list\u00ed. A nav\u00edc byl zpro\u0161t\u011bn pr\u00e1ce na stavb\u011b. Le\u017eel\nna ubytovn\u011b a na\u0159\u00edkal, my ho krmili a sna\u017eili se odvr\u00e1tit jeho pozornost od\nbolesti. Do konce \u017eivota, chud\u00e1k, m\u011bl na to pam\u00e1tku a p\u0159i zm\u011bn\u011b po\u010das\u00ed se no\u017eka\noz\u00fdvala. O\u017eenil se s R\u016f\u017eenkou Bulovou a Popice se mu staly osudn\u00fdmi po\nzbytek \u017eivota. Spokojen\u011b \u017eil v Popic\u00edch, kde pozd\u011bji dos\u00eddlil a do pr\u00e1ce\ndo Brna jezdil vlakem.<\/p>\n\n\n\n

Po t\u00e9to ud\u00e1losti se pracovalo je\u0161t\u011b dva\ndny a pak p\u0159i\u0161lo hl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee je stavba dokon\u010dena a jako zku\u0161ebn\u00ed z\u00e1t\u011b\u017e projela\np\u0159es most prvn\u00ed lokomotiva. Most zkou\u0161ku vydr\u017eel a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ji\u017e jely dlouh\u00e9\nkolony vlak\u016f sm\u011brem na Brno. (Po tomto most\u011b n\u00e1mi nahonem ud\u011blan\u00e9m, se jezdilo\na\u017e do sedmdes\u00e1t\u00fdch let.)N\u00e1m se dostalo odm\u011bny. \u201eZa dob\u0159e odvedenou pr\u00e1ci,\nchlapi, m\u016f\u017eete j\u00edt do kter\u00e9hokoliv domu a vz\u00edt si, co chcete.\u201c Na pam\u00e1tku jsem\nsi p\u0159ivezl t\u0159\u00ed\u010dtvrte\u010dn\u00ed housle i s pouzdrem \/v\u011bt\u0161\u00ed nebyly\/, proto\u017ee jsem\nse v tu dobu na n\u011b u\u010dil hr\u00e1t a v t\u00e9 dob\u011b u\u017e m\u011bl p\u0159ehran\u00e9 asi t\u0159i\nMal\u00e1tovy notov\u00e9 se\u0161ity. Doma jsem v\u0161ak zjistil, \u017ee jsou \u00fapln\u011b hluch\u00e9, nevydaly\nani hl\u00e1sku, tak\u017ee mi nebyly v\u016fbec na nic. Jindra Ravas si vzal zachoval\u00fd\npotahov\u00fd v\u016fz \u017eeb\u0159i\u0148\u00e1k, k tomu jednoho \u010dern\u00e9ho kon\u00ed\u010dka. Jo\u017eka \u017d\u010f\u00e1rsk\u00fd taky\nkon\u00ed\u010dka a byl potahov\u00fd p\u00e1r. Na v\u016fz jsme nalo\u017eili, co kdo m\u011bl a taky stolitrov\u00fd\nsud v\u00fdborn\u00e9ho \u010derven\u00e9ho v\u00edna. Druh\u00fd den \u010dasn\u011b p\u0159ed p\u00e1tou jsme kone\u010dn\u011b vyrazili\ndom\u016f. P\u0159es hustope\u010dsk\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed jsme pak pochodovali bez zp\u011bvu, p\u0159esn\u011b na 1.\nm\u00e1je. Kosteln\u00ed hodiny ukazovaly za p\u011bt minut \u0161est. Bez pot\u00ed\u017e\u00ed, bez odpo\u010dinku,\ntaky bez zp\u011bvu p\u0159e\u0161li jsme p\u0159es Horn\u00ed Bojanovice, pak z kope\u010dka kolem\nBoleradic a k des\u00e1t\u00e9 dopoledne jsme dopochodovali dom\u016f. Dom\u00e1c\u00ed chasa\nuspo\u0159\u00e1dala ve\u010der z radosti nad t\u00edm, \u017ee jsme se v\u0161ichni ve zdrav\u00ed vr\u00e1tili,\ntane\u010dn\u00ed z\u00e1bavu. Tancovalo se jen p\u0159i harmonice a zp\u00edvalo se a\u017e do b\u00edl\u00e9ho r\u00e1na.\n\u010cerven\u00e9 v\u00edno teklo proudem, bylo ho pro v\u0161echny dostatek. My jsme byli hrozn\u011b\nunaven\u00ed a ospal\u00ed, ale m\u011bli jsme obrovskou radost, \u017ee jsme doma a v n\u00e1ru\u010d\u00ed rodn\u00e9\nd\u011bdiny.<\/p>\n\n\n\n

CO N\u00c1SLEDOVALO D\u00c1LE<\/p>\n\n\n\n

Otc\u016fv bratr Emil bydlel po dobu okupace v Hul\u00edn\u011b jako\nvelitel \u010detnick\u00e9 stanice a j\u00e1 jsem m\u011bl jet na \u017e\u00e1dost rodiny zjistit, jak\np\u0159e\u017eili frontu. Hned dal\u0161\u00ed den jsem se tedy vypravil na vlak, av\u0161ak cestov\u00e1n\u00ed\nnebylo v t\u00e9 dob\u011b tak snadn\u00e9. Na dr\u00e1ze b\u00fdvaly \u010dast\u00e9 v\u00fdluky a tak\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed na\np\u0159\u00edpoje. V poli u Z\u00e1hlinic jsme museli v\u0161ichni vystoupit z vlaku a na\nbl\u00edzk\u00e9 mezi \u010dekat na dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edpoj. \u010cek\u00e1n\u00ed bylo nekone\u010dn\u00e9, a tak jsem si\nz dlouh\u00e9 chv\u00edle zap\u00e1lil cigaretu, lehl si na z\u00e1da a zad\u00edval se na kr\u00e1sn\u011b\nmodr\u00e9 nebe. Po chvilce m\u011b v\u0161ak probudila bolest na lev\u00e9m prsu a smrad\nz doutnaj\u00edc\u00ed tepl\u00e1kov\u00e9 bundy. D\u00edra jak p\u011btikoruna v n\u00ed v\u0161ak u\u017e z\u016fstala. V\nHul\u00edn\u011b nastalo p\u0159ekvapen\u00ed, \u017ee jsem se tam objevil, vy\u0159\u00eddil jsem pozdravy,\nzjistil, co je u nich nov\u00e9ho a jak p\u0159e\u010dkali tu hr\u016fzu. Musel jsem jim n\u011bkolikr\u00e1t\nvypr\u00e1v\u011bt, jak jsme v\u00e1le\u010dn\u00e9 ud\u00e1losti p\u0159e\u010dkali u n\u00e1s v Mork\u016fvk\u00e1ch, jak se\np\u0159es n\u00e1s p\u0159evalila vlna \u0161ikmook\u00fdch a jak se musela d\u011bv\u010data p\u0159ed nimi schov\u00e1vat.\nHul\u00edn\u0161t\u00ed obyvatel\u00e9 m\u011bli v\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, nebo\u0165 tudy \u0161la rumunsk\u00e1 arm\u00e1da, sov\u011bty\nani nevid\u011bli. N\u011bmci se ani moc nebr\u00e1nili, jen na n\u00e1dra\u017e\u00ed v Hul\u00edn\u011b, kde\nv koleji\u0161ti st\u00e1lo n\u011bkolik des\u00edtek pln\u011b nalo\u017een\u00fdch vagon\u016f, \u00fadajn\u011b l\u00e1tkami\nna obleky, tak tam pr\u00fd bylo trochu ru\u0161n\u011bji.<\/p>\n\n\n\n

\"\"
Hul\u00ednsk\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed<\/figcaption><\/figure>\n\n\n\n

P\u0159espal jsem u nich do r\u00e1na a sp\u011bchal zp\u00e1tky dom\u016f. Str\u00fdc Emil vydr\u017eel v \u010detnick\u00e9 uniform\u011b jen do roku 1949, pak musel do penze, a bez penze. P\u0159\u00edli\u0161 okat\u011b d\u00e1val najevo svou nelibost nov\u00fdm p\u00e1n\u016fm, kter\u00e9 za\u017eil u\u017e v I. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce. Pozd\u011bji v Nedv\u011bdic\u00edch koupil polorozpadl\u00fd dome\u010dek, vlastnoru\u010dn\u011b jej opravil, pak v nedalek\u00e9m hrad\u011b Pern\u0161tejn\u011b byl dlouholet\u00fdm a dobr\u00fdm kastel\u00e1nem.<\/p>\n\n\n\n

Od \u0159\u00edjna 1945 jsem byl zam\u011bstn\u00e1n v Hustope\u010d\u00edch, v restauraci na n\u00e1m\u011bst\u00ed u Mirka \u0160m\u00edda. Tehdy byl \u010derstv\u011b \u017eenat\u00fd s Ma\u0159enkou Kone\u010dnou z Brumovic. Jako selsk\u00e9 d\u011bv\u010de jemu a hospod\u011b nerozum\u011bla ani za m\u00e1k. V kuchyni byly zam\u011bstn\u00e1ny dv\u011b hustope\u010dsk\u00e9 N\u011bmky. Marie Klecandrov\u00e1 v t\u00e9 dob\u011b kojila miminko, chlape\u010dka. Jej\u00ed man\u017eel byl v t\u00e9 dob\u011b voj\u00e1kem nezn\u00e1mo kde, a proto se jej\u00ed tat\u00ednek, jinak \u0159\u00edmskokatolick\u00fd kosteln\u00edk, staral o to mimino. Byla to hezk\u00e1 a pevn\u011bj\u0161\u00ed holka a velmi pracovit\u00e1. T\u00e9 druh\u00e9 jsme \u0159\u00edkali Mici, byla asi p\u011btadvacetilet\u00e1, \u0161t\u00edhlej\u0161\u00ed brunetka uhlov\u00fdch o\u010d\u00ed, mr\u0161tn\u00e1 jako ryba. Ob\u011b tam pracovaly a\u017e do odsunu a ob\u011b litovaly, \u017ee musely odej\u00edt. U\u017e jsem je potom nikdy nevid\u011bl. Za n\u011bkolik let po jejich odsunu m\u011b v\u0161ak vyhledal Mirek \u0160m\u00edd s n\u011bjak\u00fdm soudn\u00edm lejstrem, abych potvrdil, \u017ee za Mici chodilo v\u00edc kamar\u00e1d\u016f, \u017ee tedy otcovstv\u00ed nemus\u00ed b\u00fdt \u0160m\u00eddovo. Mici se po odsunu v N\u011bmecku narodil syne\u010dek, jist\u011b m\u011bla chudinka b\u00eddu, proto \u017e\u00e1dala mezin\u00e1rodn\u00edm soudem o uzn\u00e1n\u00ed otcovstv\u00ed. Jak to dopadlo, v\u0161ak nev\u00edm. Se \u0160m\u00eddem se na\u0161e cesty rozd\u011blily, i jeho jsem pak u\u017e nevid\u011bl.<\/p>\n\n\n\n

V Hustope\u010d\u00edch jsem pracoval od \u0159\u00edjna 1945, jako osmn\u00e1ctilet\u00fd klu\u010dina jsem pozoroval \u017eivot ve m\u011bst\u011b, jak jde kolem. U\u010dil jsem se pozn\u00e1vat m\u00edstn\u00ed obyvatele \u010desk\u00e9 i n\u011bmeck\u00e9 n\u00e1rodnosti. N\u011bmci byli ozna\u010den\u00ed, museli nosit na prav\u00e9m ruk\u00e1vu b\u00edlou p\u00e1sku. V\u011bt\u0161inou byli internov\u00e1ni na n\u00e1m\u011bst\u00ed, v budov\u011b nyn\u011bj\u0161\u00edho gymn\u00e1zia. Ale byli i dal\u0161\u00ed, kte\u0159\u00ed sice nosili p\u00e1sku, ale bydleli norm\u00e1ln\u011b ve sv\u00fdch domech, snad proto, \u017ee b\u00fdvali loaj\u00e1ln\u00ed k \u010cech\u016fm. \u010casto vzpom\u00edn\u00e1m na mnoho zn\u00e1m\u00fdch \u010cech\u016f i N\u011bmc\u016f z t\u00e9 doby. Nej\u010dast\u011bji na \u010cecha Franti\u0161ka Varad\u00ednka, kter\u00fd si m\u011b jako \u010dast\u00fd z\u00e1kazn\u00edk na\u0161\u00ed hospody obl\u00edbil, a\u010d byl o n\u011bco star\u0161\u00ed. A tak jsme byli dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. V\u017edy byl hezky oble\u010den\u00fd a nej\u010dast\u011bji nosil n\u011bmeckou \u010dernou tankistickou bundu, nebo anglickou khaki Bettl dres. Ta mu velice slu\u0161ela. Kdy\u017e proch\u00e1zel p\u0159es n\u00e1m\u011bst\u00ed a byl trochu v povznesen\u00e9 n\u00e1lad\u011b, zastavoval se obvykle u kostela, prstem ukazoval na hodiny a p\u0159itom k\u0159i\u010del hodn\u011b nahlas: \u201eJedin\u00e9 ru\u010di\u010dky, jedin\u00e9 ru\u010di\u010dky v Hustope\u010d\u00edch, kter\u00e9 nekradly\u201c. Poch\u00e1zel ze zem\u011bd\u011blsk\u00e9 rodiny, m\u011bl dal\u0161\u00ed t\u0159i bratry a dv\u011b sestry. Bronislav, vystudovan\u00fd pr\u00e1vn\u00edk, se vr\u00e1til coby poru\u010d\u00edk Klap\u00e1lkovy arm\u00e1dy, Bohumil studoval teologii, V\u00e1clav byl vyu\u010den\u00fd \u0159ezn\u00edk. Provozoval \u0159eznictv\u00ed a m\u011bl o dv\u011b t\u0159\u00eddy nejlep\u0161\u00ed klob\u00e1sy ze v\u0161ech p\u011bti \u0159ezn\u00edk\u016f v Hustope\u010d\u00edch (Franti\u0161ka Kodyho, ko\u0148sk\u00e9ho \u0159ezn\u00edka Franti\u0161ka Novotn\u00e9ho, Anton\u00edna N\u011bme\u010dka, a pana Sta\u0161ka). Je dosti mo\u017en\u00e9, \u017ee m\u011bli na v\u00fdrob\u011b kvalitn\u00edch a dobr\u00fdch klob\u00e1s\u016f z\u00e1sluhu jeho dva pomocn\u00edci, Olin Gracl z Div\u00e1k a Jo\u017eka Slov\u00e1k z Kurd\u011bjova. Frantova sestra Jind\u0159i\u0161ka byla hezk\u00e1 a p\u0159\u00edjemn\u00e1 holka, nosila br\u00fdle a brzy se provdala, jmenovala se potom Kurkov\u00e1. Man\u017eelstv\u00ed j\u00ed v\u0161ak dlouho nevydr\u017eelo, brzy se rozvedla a na pam\u00e1tku j\u00ed z\u016fstal chlape\u010dek. Posledn\u00ed jeho sestra se jmenovala Ma\u0159enka a m\u011bla vadu na prav\u00e9 noze. Byla dlouh\u00e9 roky zam\u011bstnan\u00e1 v obchod\u011b s potravinami u Jednoty Mikulov.<\/p>\n\n\n\n

O Franti\u0161ku Varad\u00ednkovi se mnoho mluvilo, n\u011bkdy hezk\u00e9 v\u011bci\na n\u011bkdy m\u00e9n\u011b. Kdy\u017e chodil do gymn\u00e1zia \/dne\u0161n\u00ed nemocnice\/, \u0159editeloval tam\nEduard Nov\u00e1k. M\u00e1lo vid\u011bl a taky byl nahluchl\u00fd, m\u011bl je tehdy na matematiku.\nFranta ned\u00e1val pozor a jako obvykle \u010detl pod lavic\u00ed Rodokaps. Byl vyvol\u00e1n a\npozv\u00e1n k tabuli, kde byl zad\u00e1n p\u0159\u00edklad a on jej m\u011bl vypo\u010d\u00edtat. P\u0159i\u0161el\nk n\u00ed, chv\u00edli koukal na zad\u00e1n\u00ed a bez pomocn\u00fdch v\u00fdpo\u010dt\u016f napsal spr\u00e1vn\u00fd\nv\u00fdsledek, ulo\u017eil k\u0159\u00eddu a m\u00edrn\u011b se uklonil. Ale za \u201eodm\u011bnu\u201c dostal v\u00fdchovnou\nfacku, druhou chytil od tabule a \u0161el si sednout. Pan \u0159editel v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee\nFranta v\u00ed a um\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Za v\u00e1lky byla z gymn\u00e1zia z\u0159\u00edzena nemocnice pro n\u011bmeck\u00e9\nvoj\u00e1ky. Kdy\u017e u\u017e se fronta p\u0159ibl\u00ed\u017eila k Hustope\u010d\u00edm, vlezl v noci\nFranta tajn\u011b oknem do \u0161atny nemocnice a vybral si tam uniformu jednoho ran\u011bn\u00e9ho\nd\u016fstojn\u00edka SS. Doma se p\u0159evl\u00e9kl a ve\u0159ejn\u011b v n\u00ed chodil po Hustope\u010d\u00edch.\nK ve\u010deru poot\u00e1\u010del v\u0161echny silni\u010dn\u00ed sm\u011brovky obr\u00e1cen\u011b. Nastal chaos,\nustupuj\u00edc\u00ed vojska bloudila a jezdila st\u00e1le dokola. Franta je z R\u016f\u017een\npozoroval. M\u00edstn\u00ed velitel policie pan Weishapfel p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kdo to ud\u011blal,\nale neprozradil. Proto jako N\u011bmec z\u016fstal po odsunu i s rodinou\nv Hustope\u010d\u00edch. Takov\u00fdch loaj\u00e1ln\u00edch rodin i jednotlivc\u016f bylo v\u00edc, kte\u0159\u00ed\nnemuseli do transportu.<\/p>\n\n\n\n

Z Bohou\u0161e Varad\u00ednka se stal t\u011bsn\u011b po p\u0159echodu fronty\nkomisa\u0159 a nejvy\u0161\u0161\u00ed soudce v Hustope\u010d\u00edch a \u00fadajn\u011b se tam za jeho p\u016fsobnosti\nd\u011bly krut\u00e9 nep\u0159\u00edstojnosti. V opilosti pr\u00fd rozhodovalo n\u011bkolik samovl\u00e1dc\u016f o\nosudu d\u0159\u00edve v\u00e1\u017een\u00fdch osobnost\u00ed. Bez soudu a \u0159\u00e1dn\u00fdch v\u00fdslech\u016f byli jednodu\u0161e\nlikvidov\u00e1ni. Ruda Th\u00e1m, kniha\u0159 na n\u00e1m\u011bst\u00ed, unikl smrti jen o mal\u00fd vl\u00e1sek. Mnoho\nlet mu trvalo, ne\u017e se s t\u00edm vyrovnal. N\u011bkolikr\u00e1t mn\u011b o tom vypr\u00e1v\u011bl. Pokud\nv\u00edm, bylo takov\u00fdch \u010di podobn\u00fdch osud\u016f mnohem v\u00edc, ale v\u0161ichni se b\u00e1li o tom\nmluvit. Ve sklep\u011b radnice se v t\u00e9 dob\u011b st\u0159\u00edlelo pr\u00fd dosti \u010dasto. N\u011bkte\u0159\u00ed\nz\u00fa\u010dastn\u011bn\u00ed t\u011bchto nekalost\u00ed sp\u00e1vali pak je\u0161t\u011b dlouho, ji\u017e v m\u00edru, p\u0159i\nrozsv\u00edcen\u00e9m sv\u011btle. Jind\u0159i\u0161ka i Ma\u0159enka Varad\u00ednkovy se pozd\u011bji provdaly za dva\nbratry Vincencovy ze Starovi\u010dek a spolu odjeli hledat \u0161t\u011bst\u00ed do Kanady.
<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

V. V\u00e1le\u010dn\u00e9 osudy dvou mork\u016fvsk\u00fdch rodin Nem\u011bli bychom zapomenout na dv\u011b \u017eidovsk\u00e9 rodiny, spoluobyvatele na\u0161\u00ed vesni\u010dky. Jedna se nevr\u00e1tila z n\u011bmeck\u00e9ho koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora, jedn\u00e1 se o rodinu Jind\u0159icha \u0160\u0165astn\u00e9ho (hovorov\u011b \u201eHandricha\u201c), jeho man\u017eelku, dceru R\u00e9zinku a syna Leo\u0161e. Druh\u00e1 rodina byla Cel\u00fd \u010dl\u00e1nek OZV\u011aNY POHNUT\u00ddCH DOB-pokra\u010dov\u00e1n\u00ed druh\u00e9<\/span>→<\/span><\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[2],"tags":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/135"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=135"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/135\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":182,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/135\/revisions\/182"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=135"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=135"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.symbivita.cz\/josefbabacek\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=135"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}